Smlouvy, účtování a úhrady

Obsah:

Možnost uzavření Smlouvy o poskytování pobytové služby s manželskou dvojicí

Důvodem k uzavření smlouvy o poskytování sociálních služeb je prvotně způsob, rozsah a zajištění poskytování péče konkrétní osobě, teprve druhotně u pobytových služeb řeší i ubytování. V zásadě by bylo možné uzavřít smlouvu s manželi (jako trojstrannou smlouvu), ale ve svém výsledku by vyžadovala mnohé další úpravy (individuální dodatky ohledně plateb, rozsahu péče, apod.), že by se stala obtížně srozumitelnou pro všechny smluvní strany.

Vhodnější variantou je uzavřít smlouvu jednotlivě s každým z manželů s vyjasněním společného ubytování v každé smlouvě. Pokud jeden z manželů zemře, smlouva zaniká. Smlouvy s druhým z manželů se tato skutečnost nedotkne. Z právního hlediska je jistě možné, aby pozůstalý manžel zůstal v manželském apartmá, v zájmu poskytovatele, jako jedné ze smluvních stran, ovšem pravděpodobně bude uvolnění apartmá pro jiný manželský pár. Nezbývá v tom případě, než s pozůstalým manželem šetrně vyjednávat a uzavřít s ním novou smlouvu (za předpokladu, že typ ubytování byl v původní smlouvě výslovně určen).

Úhrada za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích

Za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích hradí uživatel úhradu za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu (§ 73 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů). Maximální výši úhrady za ubytování a stravu stanoví prováděcí právní předpis (tj. vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách), přičemž musí v případě poskytování služeb v týdenním stacionáři uživateli po úhradě za ubytování a stravu zůstat alespoň 25% jeho příjmu.

Poskytovatel by pochybil pouze ve dvou případech a to, kdyby překračoval denní maximální výši úhrady stanovenou výše zmíněnou vyhláškou, a dále v případě, pokud by uživateli po měsíčním vyúčtování úhrady nezůstalo alespoň 25% jeho příjmu.

Přijímání žadatelů, kteří mají nedostatečné příjmy pro zaplacení úhrady za službu, do chráněného bydlení

V případě konkrétního žadatele, je nutné vycházet z toho, že je-li potřeba služby naplněna, žadatel by neměl být odmítnut, přestože jeho příjmy z částečného invalidního důchodu nedosahují výše úhrady za službu.

Přitom je zapotřebí zohlednit také ustanovení § 75 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který hovoří o tom, že „osoba hradí úhradu za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu“, přičemž „péčí se pro účely stanovení úhrady rozumí základní činnosti uvedené v § 35 odst. 1 písm. a), b), f) a h) až j)“.

Pokud naděje na získání příspěvku na péči je nízká zájemce o službu podá žádost o příspěvek, výsledek nelze předjímat. Důležité je říci, že příspěvek na péči se poskytuje lidem závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. V této souvislosti je tedy na místě zabývat se tím, zda v případě určitého žadatele je jeho potřeba služby chráněného bydlení opodstatněná či zda případně existují jiné možnosti, jak řešit jeho situaci, nežli jen prostřednictvím poskytnutí sociální služby.

Odmítnutí zájemce o sociální službu. Zda poskytovatel může odmítnout zájemce o službu i z jiných důvodů, než stanovuje zákon o sociálních službách v § 91.

Odpověď zní, že nemůže. Zákon jasně stanovuje důvody, kdy poskytovatel může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování služby.

Co se týká trvalého bydliště v jiné městské části, než kde sídlí zařízení poskytovatele, tak v tomto případě se musí poskytovatel chovat podle toho, jak si službu zaregistroval. Poskytovatel si může vymezit, v jakém regionu bude službu poskytovat. Nicméně toto musí uvést vždy v Registru poskytovatelů sociálních služeb a musí pak podle toho i v praxi postupovat.

Důvodem k odmítnutí uzavřít smlouvu se zájemcem o službu však nemůže být v žádném případě skutečnost, že člověk nemá finanční prostředky na zajištění fakultativních činností, které poskytovatel v rámci svého zařízení nabízí. Jedná se o činnosti, které poskytovatel nabízí nad rámec základních činností sociální služby, kterou má registrovanou. Úhrada za tyto činnosti může být poskytovatelem stanovena do plné výše nákladů na tyto služby (§ 77 cit. zákona), pokud se uživatel rozhodne pro jejich čerpání. Není však povinností uživatele takové služby čerpat. Odmítnutí zájemce o službu nelze tedy tímto argumentem podmiňovat.

Pokud tedy poskytovatel odmítne uzavřít se zájemce smlouvu z jiných důvodů, než které uvádí cit. zákon v § 91, odst. 3, dopouští se tím správního deliktu (§ 107, odst. 2, písm. a) a může mu být uložena pokuta až do výše 20 000 Kč (§ 107, odst. 5, písm. b)).

Je možné ukončení smlouvy s klientem z důvodu nevhodného chování a porušování řádu zařízení?

Při ukončení Smlouvy o poskytnutí sociální služby, musí poskytovatel vždy postupovat podle vnitřních pravidel služby, se kterými má své uživatele seznámit již v průběhu přijímání do služby. V těchto pravidlech musí mít ošetřeny mimo jiné i důvody ukončení poskytování služby a podle nich pak musí v praxi postupovat. Povinnost poskytovatele zajistit člověku, který porušoval pravidla služby, jinou sociální službu, není v žádném právním předpise zakotvena. Záleží tedy na vnitřních postupech každého poskytovatele, jak se k takové situaci postaví.

Platby za lůžko v zařízeních či domovech s celoročním provozem

Platby za pobyt v pobytové sociální službě lze rozdělit na platby za ubytování (lůžko), poskytnutou stravu a zajištění péče.

Pokud vezmeme úhrady za poskytnutí stravy, maximální cena na den je stanovena prováděcím předpisem, vyhláškou MPSV č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za dny, kdy strava není z nejrůznějších důvodů poskytnuta, úhrada od uživatele poskytovateli nenáleží, resp. poskytovatel by měl v rámci vyúčtování přeplatek za neposkytnutou stravu vrátit, pokud došlo k naplnění vnitřních podmínek organizace (včasné odhlášení, apod.).

Co se týká úhrady za poskytnutou péči, náleží poskytovateli úhrada, a to u pobytových služeb (mimo týdenní stacionáře) v plné výši přiznaného příspěvku na péči. V případě, že tato péče není z důvodu přerušení provozu či změně pobytu klienta poskytována, měl by poskytovatel vrátit klientovi alikvotní částku za neposkytnutou péči za dané období.

Na úhradu za pobyt (za lůžko) se nahlíží tak, že i v případě, že klient není v zařízení, poskytovatel nemůže takové lůžko obsadit a zůstává nevyužito. V takovém případě poskytovateli úhrada za poskytnuté lůžko náleží.

Samozřejmě všechny tyto případy by měly být upraveny ve smlouvě o poskytování sociální služby mezi poskytovatelem a uživatelem.

Odebírání svačin v domově pro seniory

Vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, upravuje výši úhrad za stravu v domovech pro seniory v § 15, odst. 2 následovně - v případě zajištění celodenní stravy, tj. minimálně v rozsahu tří hlavních jídel, si může poskytovatel účtovat maximálně 160 Kč denně. Záleží tedy na tom, jak má poskytovatel služby stravování konkrétně upraveno. Pokud zahrnuje svačiny do celodenní stravy, pak se maximální výše úhrady řídí stropem stanoveným ve vyhlášce. Odebírá-li uživatel celodenní stravu, pak v rámci tohoto balíčku, dostává i svačiny, a jejich cena je zahrnuta v ceně za celodenní stravu. Jestliže však poskytovatel nabízí svačiny nad rámec celodenní stravy, potom nemůže uživatele nijak nutit, aby je odebíral ani hradil.

Nicméně by ustanovení o výši úhrad mělo být také součástí smlouvy o poskytnutí sociální služby. Dojde-li ke změně, má uživatel dostat k podpisu dodatek smlouvy, který změnu upravuje. Dodatkem smlouvy musí být ostatně řešeny všechny změny v poskytování služby, pokud se týkají záležitostí, které smlouva upravuje. Je povinností poskytovatele, aby o změnách vždy srozumitelným způsobem informoval uživatele.

Jaké je účtování za služby u klienta trvale žijícího v domově pro osoby se zdravotním postižením, který současně ještě 3x týdně navštěvuje jiný denní stacionář.

Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, by měl Domov pro osoby se zdravotním postižením (dále jen „DOZP“) poskytovat totožné základní činnosti jako denní stacionář, přičemž v DOZP, je služba rozšířena ještě o základní činnost, a to poskytnutí ubytování, podle § 48, odst. 2 a) zákona, a proto by Vám poskytovatel měl nabídnout všechny činnosti, které poskytuje denní stacionář.

Za stravu a ubytování se úhrada platí z důchodu a příspěvek na péči (dříve tzv. bezmocnost) slouží v plné výši k úhradě potřebné pomoci poskytovateli pobytové služby, kde je klient ubytován, tedy v DOZP. Pokud daný klient využívá služeb ještě v jiném, byť v obdobném zařízení (denní stacionář), službu si klient již hradí ze svého kapesného.

Pobytová služba a úhrada za stravu u klienta, který není schopen příjmu per os a z tohoto důvodu má zaveden PEG, kterým je vyživován Nutrisonem (hradí zdrav.pojišťovna). Jedná se o trvalý stav.

Otázka "vratek" je vždy záležitostí obou smluvních stran. Žádný právní předpis tuto oblast neupravuje, a proto i v tomto mimořádném případě jde o dohodu smluvních stran. Názor ministerstva je takový, že záleží na tom, zda je i s touto "stravou" spojena nějaká příprava (režie). Za potraviny je nutno logicky v každém případě vracet stanovenou úhradu. Pokud se bude skutečně jednat o trvalý stav, zařízení by nemělo úhradu za stravu v tomto případě vybírat a zahrnout činnost s vyživováním uživatele do péče. Je to ale věc dohody.

Stanovení úhrady za stravu a péči u uživatele. Jedná o tříleté dítě polské národnosti, od narození umístěné v kojeneckém ústavu, a které je v současné době umístěno v Domově pro osoby se zdravotním postižením. Dítě má nařízenu ústavní výchovu, jeho rodiče jsou t.č. neznámého pobytu. Dle § 74 odst. 2 zákona 108/2006 sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů jsme se obrátili na obecní úřad obce s rozšířenou působností, který úhradu za stravu a péči stanovil. Stanovení úhrady za péči je v pořádku, tj. ve 100% výši přiznaného příspěvku na péči. V případě stanovení úhrady za stravu nám není rozhodnutí úřadu zcela jasné. Neboť rodiče pravděpodobně pobývají v Polsku, jejich adresa nám není známá, taktéž úřadu se nepodařilo rodiče dohledat. Zde bychom potřebovali poradit, zda úřad postupoval správně, když úhradu za stravu stanovil? Neboť v tomto případě bude u nás rodičům narůstat dluh za úhradu na stravu a nebude snadné (pokud ta možnost vůbec bude) ho na nikom vymáhat. Rodiče o dítě zájem nemají, od narození se ho nikdy nesnažili kontaktovat.

K § 74 zákona 108/2006 sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) není zpracován žádný výklad, a to s ohledem na skutečnost, že je nutné posuzovat každý případ posuzovat individuálně tzn., pokud jsou rodiče nezvěstní a pobyt není znám ani PČR či soudním orgánům, pak je možné určit úhradu ve výši např. 1,- Kč, aby rodičům nevznikaly dlužné částky, které by pak poskytovatel měl vymáhat (pozn. vymáhání dlužných částek není záměrem zákonodárce). Podle evropského práva dluhy v Evropské unii vymáhat lze, vymáhané částky je možné předat podle pobytu osoby příslušnému orgánu členského státu, jenž se touto problematikou zabývá, avšak pozitivní výsledek nelze zaručit.

„Zákon“ v odst. 2 § 74 stanovuje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností určit úhradu za stravu a péči, proto v případech kdy není možné rodiče dohledat, je možné stanovit úhradu ve výši např. 1,- Kč, a to vzhledem k tomu, že „zákon“ v těchto případech výjimky neuvádí.

U služeb, které jsou poskytovány rodině (například sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi) může být uzavřena smlouva o poskytování sociálních služeb mezi poskytovatelem a rodinou. Jedná se o to, zda může poskytovatel uzavřít smlouvu způsobem, že vymezí v rámci smluvních stran pana XX a paní YY, včetně dětí, jako smluvní stranu rodina; druhá strana je vymezena jako poskytovatel. Smlouvu s náležitostmi podle ustanovení § 91 odst. 2 zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, by pak podepisovali manželé (pan XX, paní YY a samozřejmě poskytovatel). Je to takto možné?

Navrhované řešení je možné; u sociálních služeb poskytovaných rodině jednu smluvní stranu tvoří rodina, tj. ve smlouvě jsou uvedena jména obou rodičů + se pod jejich jména uvede „zákonní zástupci dítěte XY (dětí XY)“; smlouvu pak podepisují oba rodiče. Druhou smluvní stranu tvoří poskytovatel.

Sociální služba domov se zvláštním režimem (dále jen „DZR“) je poskytována také dětem. Speciální právní úprava z ustanovení úhrad podle § 73 je uvedena v § 74 zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), a týká se pouze domova pro osoby se zdravotním postižením a týdenního stacionáře. Jakým způsobem postupovat u stanovování úhrady u dětí v rámci DZR? Jak má být stanovena úhrada?

Pro volbu způsobu úhrady je rozhodující nezaopatřenost dítěte. Jedná-li se o nezaopatřené dítě, postupuje se podle § 74 zákona, úhradu za stravu jsou povinni hradit rodiče nebo jiné osoby povinné výživou vyjmenované v ustanovení § 74 odst. 1 zákona. Součástí úhrady je i úhrada za péči, je-li dítěti přiznán příspěvek na péči. Podle § 74 odst. 5 zákona, dítě, které není nezaopatřené, a dítě, které je poživatelem sirotčích důchodů po obou rodičích, hradí úhradu podle § 73 zákona.

Faktem je, že v ustanovení § 74 při tvorbě zákona zákonodárce nepředpokládal, že i nezaopatřené dítě může být umístěno v domově se zvláštním režimem, proto není tento okruh osob v § 74 přímo uveden.

Postup výpočtu úhrady za pobyt v zařízeních, pokud uživatel nastoupí v průběhu měsíce z jiného zařízení sociálních služeb nebo ze svého soukromého bydlení

Pro situace, kdy klient (uživatel) sociálních služeb nastoupí do konkrétního zařízení v průběhu měsíce, doporučuje Ministerstvo práce a sociálních věcí v souladu s ustanovením § 73 Zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů následující postup výpočtu úhrady:

  1. Zjištění důchodu uživatele
  2. Odečet povinné částky 15% z důchodu uživatele
  3. Výsledná částka (= důchod mínus 15%)
  4. Vydělení zjištěné výsledné částky počtem dní v daném měsíci – výpočet možného denního příspěvku na náklady
Příklad:
Uživatel nastupuje sedmý den v měsíci do Domova pro seniory.
Důchodový výměr uživatele: 8.121,- Kč
Počet dnů skutečně strávených v zařízení: 25
Zůstatek příjmu pro uživatele dle zákona: 15%
Odečtení 15%: 8.121 – 1.218 = 6.903
Stanovení výše denní úhrady (možného denního příspěvku na náklady) dle počtu dnů v daném měsíci: 6.903 / 31 = 223
Stanovení úhrady podle počtu dnů strávených v zařízení: 25 x 223 = 5.575

Výše denní úhrady by měla být (při nezměněných příjmech uživatele) v různých zařízeních stejná, může mírně kolísat jen v závislosti na počtu dnů v měsíci.

Při výše uvedeném výpočtu je zohledněn předchozí pobyt (a vynaložené náklady) uživatele v jiném zařízení či při pobytu doma. Uvedený postup je zárukou naplnění zákonné podmínky 15% minimálního zůstatku.

Výše úhrady je tímto individualizovaná, a odráží příjmové možnosti klienta podílet se na úhradě nákladů za poskytované sociální služby.