Formy náhradní rodinné péče

Formy náhradní rodinné péče

Výchova dětí a péče o jejich příznivý vývoj je především právem a povinností obou rodičů. Ne všichni rodiče se však chtějí nebo mohou o své děti starat. V situacích, kdy děti nemohou z nejrůznějších důvodů vyrůstat ve vlastní rodině, je třeba hledat optimální formu náhradní péče, což je též jedním z úkolů orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Formy náhradní rodinné péče upravené zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“):

  • svěření dítěte do péče jiné osoby
  • pěstounská péče
  • pěstounská péče na přechodnou dobu
  • poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje
  • osvojení

Zprostředkování pěstounské péče a osvojení, pěstounská péče na přechodnou dobu, práva a povinnosti při výkonu pěstounské péče, dohody o výkonu pěstounské péče, státní příspěvek na výkon pěstounské péče a dávky pěstounské péče jsou upraveny zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SPOD“).

 

Svěření dítěte do péče jiné osoby

Tato forma náhradní rodinné péče je upravena občanským zákoníkem v § 953 až § 957. Soud může svěřit dítě do péče pečující osoby v případech, kdy o dítě nemůže osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník. Rozhodnutí o svěření dítěte do péče musí být v souladu se zájmy dítěte. Není-li soudem rozhodnuto jinak, zůstává rodičům zachována rodičovská odpovědnost k dítěti a rodiče jsou nadále zákonnými zástupci dítěte. Svěření dítěte do osobní péče pečující osoby má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.

Pečující osoba musí skýtat záruku řádné péče, musí mít bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče. Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte. Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud – přiměřeně se zde použijí ustanovení o pěstounství. V případě povinností a práv pečující osoby se tak zejména jedná o právo a povinnost o dítě osobně pečovat, při výchově dítěte vykonávat přiměřené povinnosti a práva rodičů. Pečující osoba je povinna a oprávněna rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech. Pečující osoba má též povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými. Má povinnost umožnit styk rodičů s dítětem svěřeným mu do péče, ledaže soud stanoví jinak. V případě svěření dítěte do péče jiné osoby trvá i nadále vyživovací povinnost rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a povinnost platit výživné k rukám pečující osoby. Pokud není možno rodičům nebo ostatním příbuzným uložit vyživovací povinnost k dítěti, nelze použít ustanovení o svěření dítěte do péče jiné osoby (dítě však může být svěřeno do pěstounské péče, kde náleží dávky pěstounské péče). Na rozdíl od pěstounské péče má při svěření dítěte do péče jiné osoby přímo pečující osoba právo vymáhat výživné stanovené rodičům na dítě, které má v péči, jakož i právo s výživným pro dítě hospodařit podle jeho potřeb a v souladu s jeho zájmy. Soud může způsob hospodaření s výživným dítěte upravit, zejména určit, jaká část bude určena na spotřebu a jaká část bude dítěti spořena.

 

Pěstounská péče

Další formou náhradní rodinné péče je pěstounství (§ 958 až § 973 občanského zákoníku). Do pěstounské péče se svěřují děti, o něž nemůže pečovat žádný z rodičů ani poručník, a to na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě. Rodič pak může požadovat dítě zpět do své osobní péče. Pokud je to v souladu se zájmy dítěte, soud takovému návrhu vyhoví.

Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově. I při svěření dítěte do pěstounské péče mají rodiče vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti, s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi (ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak). Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu. Rodiče mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o dítěti (ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak). Nejpozději pěstounská péče zaniká, nabude-li dítě plné svéprávnosti, jinak jeho zletilostí.

Kdo se má stát pěstounem, musí skýtat záruku řádné péče, mít bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče. Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče buď jednotlivci, nebo do společné pěstounské péče manželům, kteří jsou tak společnými pěstouny. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství společných pěstounů, toto manželství nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro dobu po rozvodu. Rozvodem manželství společná pěstounská péče zaniká. Zemře-li jeden ze společných pěstounů, zůstává dítě v pěstounské péči pozůstalého manžela. Se souhlasem druhého manžela může být dítě svěřeno do pěstounské péče též jen jednomu z manželů. Na osobní péči o dítě v pěstounské péči se podílí i manžel pěstouna, pokud žije v rodinné domácnosti.

Jaká práva a povinnosti má pěstoun?

Pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat a při výchově dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Je povinen a oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech. Pěstoun má povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými. Má povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak. Vyžadují-li to okolnosti, stanoví další povinnosti a práva pěstouna soud. Pěstoun nemá vyživovací povinnost k dítěti, neboť svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb (§ 47f zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí), přechází právo dítěte na výživné na stát. Další práva a povinnosti pěstounů (osob pečujících) při výkonu pěstounské péče upravuje § 47a odst. 2 zákona o SPOD jsou:

  • právo na poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě; tato pomoc spočívá zejména v zajištění krátkodobé péče

    • po dobu, kdy je osoba pečující uznána dočasně práce neschopnou nebo při ošetřování osoby blízké,
    • při narození dítěte,
    • při vyřizování nezbytných osobních záležitostí,
    • při úmrtí osoby blízké,
  • právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, která je přiměřená věku dítěte, v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce, jestliže svěřené dítě dosáhlo alespoň věku 2 let,
  • právo na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci alespoň jednou za 6 měsíců,
  • právo na zprostředkování nebo zajištění bezplatné možnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě,
  • právo na pomoc při plnění povinností v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte (povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak), včetně pomoci při zajištění místa pro uskutečňování styku oprávněných osob s dítětem a při zajištění asistence při tomto styku,
  • povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích,
  • povinnost umožnit sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče prostřednictvím osobního styku pěstounů a dětí jim svěřených do pěstounské péče se zaměstnanci subjektu, s nímž tyto osoby uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče, a to minimálně jednou za 2 měsíce, jakož i povinnost spolupracovat se zaměstnanci obecního úřadu obce s rozšířenou působností pověřenými sledovat jednou za 6 měsíců vývoj dětí svěřených do pěstounské péče,
  • v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak.

Tato práva a povinnosti jsou ve vztahu ke konkrétní pěstounské rodině upravena v dohodě o výkonu pěstounské péče (viz Dohody o výkonu pěstounské péče), případně správním rozhodnutím.

Jak vzniká a končí pěstounská péče?

Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a končí nejpozději zletilostí dítěte. Může být také zrušena, a to jen rozhodnutím soudu, který jí může zrušit jen z důležitých důvodů. Učiní tak vždy, jestliže o to požádá pěstoun.

Předpěstounská péče

Soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské péče; její délku stanoví se zřetelem k okolnostem případu. Nad průběhem a úspěšností předpěstounské péče vykonává soud dohled. Předpěstounská péče by měla vždy předcházet svěření dítěte do pěstounské péče rozsudkem soudu, jde-li o zprostředkovanou pěstounskou péči orgány sociálně-právní ochrany dětí.

 

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Základní úprava této formy krátkodobé náhradní rodinné péče je obsažena v ustanovení § 958 odst. 3 občanského zákoníku s tím, že je zde odkaz na detailní úpravu v § 27a zákona o SPOD. Soud může na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle zákona o SPOD vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, a to na

  • dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat,
  • dobu, po jejímž uplynutí může matka dát souhlas k osvojení nebo po kterou může rodič souhlas k osvojení dítěte odvolat, nebo
  • dobu do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, že souhlasu rodičů k osvojení není třeba.

V těchto případech je soud povinen nejméně jednou za tři měsíce přezkoumat, zda trvají důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče a za tím účelem si vyžaduje také zprávy od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí (obecní úřady obcí s rozšířenou působností). Soud rozhodne o výchově dítěte vždy, odpadnou-li důvody, pro které bylo dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno.

Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle 1 rok. To neplatí, pokud jsou do pěstounské péče téhož pěstouna svěřeni sourozenci dítěte, kteří byli do této péče svěřeni později, ne však na dobu delší, než po kterou má trvat pěstounská péče u sourozence (nejdéle 1 rok), který byl do pěstounské péče na přechodnou dobu témuž pěstounovi svěřen jako poslední. Ve výjimečných případech, zvláště je-li zřejmé, že již probíhající kroky směřují ke svěření dítěte do dlouhodobé péče, lze dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřit opětovně, čímž bude prolomena zásada trvání přechodné pěstounské péče maximálně 1 rok.

I v případě pěstounské péče na přechodnou dobu náleží vyživovací povinnost k dětem svěřeným do této péče nadále rodičům nebo jiným osobám povinným výživou k dítěti, kterou určí soud. Současně jim uloží, aby toto výživné poukazovali příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí – krajské pobočce Úřadu práce Česká republiky, která vyplácí pěstounovi příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Nárok na výživné určené na dítě, jemuž náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, totiž přechází z dítěte na stát.

 

Poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje

Povinnost soudu jmenovat dítěti poručníka dle § 928 až § 942 občanského zákoníku nastává za situace, kdy tu není žádný z rodičů, která má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Zejména se jedná o situace, kdy

  • oba rodiče nezletilého dítěte zemřeli,
  • oba rodiče nezletilého dítěte byli zbaveni rodičovské odpovědnosti,
  • výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů nezletilého dítěte byl pozastaven,
  • rodičovská odpovědnost obou rodičů nezletilého dítěte byla omezena, nebo byl omezen její výkon, a zároveň byl stanoven rozsah tohoto omezení, nebo
  • jde o dítě nezletilých rodičů, případně jeden z rodičů je nezletilý a druhý není znám či v rodném listě uveden (přičemž osobní péče o dítě – není-li soudem rozhodnuto jinak – náleží nezletilému rodiči).

Poručník, který o dítě osobně pečuje, má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka omezen. V případě osobní péče o dítě jsou poručník i dítě (poručenec) zabezpečeni dávkami pěstounské péče za stejných podmínek jako pěstoun a dítě svěřené do pěstounské péče.

Jestliže to není v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče a pokud nebyl takto nikdo doporučen, má soud ustanovit poručníkem někoho z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jiného vhodného člověka. Fyzická osoba, kterou soud jmenoval, může své jmenování do funkce poručníka odmítnout. Poručníkem lze jmenovat jen plně svéprávnou osobu, která způsobem života zaručuje, že je schopna funkci poručníka řádně vykonávat. Do funkce poručníka může soud jmenovat i dvě osoby (budou jimi zpravidla manželé). Pečuje-li poručník o dítě osobně spolu se svým manželem, platí pro tento vztah obdobná zákonná úprava jako pro poměr rodiče a jeho manžela k dítěti.

Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, vykonává poručenství orgán sociálně-právní ochrany dětí jako veřejný poručník. Pokud se nepodaří najít vhodného člověka, který by mohl poručnictví vykonávat, jmenuje soud do funkce poručníka orgán sociálně-právní ochrany dětí. Toto se týká právního zastupování dítěte, osobní péče je zajištěna např. svěřením dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či ústavního zařízení.

Práva a povinnosti poručníka

Na vztahy poručníka a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí, funkce poručníka ale nezakládá poručníkovi vyživovací povinnost vůči dítěti. Každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem.

Poručník odpovídá soudu za řádné plnění funkce poručníka a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen alespoň jednou za rok podávat soudu zprávy o osobě poručence a jeho vývoji a předkládat účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování spravovaného jmění, pokud výnosy majetku nepřesahují pravděpodobné náklady na zachování majetku a na výchovu a výživu poručence.

Je-li péče o jmění dítěte značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru, může poručník navrhnout, aby soud jmenoval pro správu jmění dítěte opatrovníka. Poručník nebo opatrovník spravující jmění dítěte mají právo odečíst si z výnosu jmění dítěte potřebné náklady souvisící se správou jmění dítěte. Mají též právo na přiměřenou odměnu z výnosu jmění dítěte.

Poručník, který o dítě osobně pečuje, má obdobná práva a povinnosti jako pěstoun a také uzavírá dohodu o výkonu pěstounské péče, příp. jsou jeho práva a povinnosti dle § 47a zákona o SPOD upravena správním rozhodnutím.

Po skončení výkonu funkce poručníka postoupí ten, kdo funkci vykonával, bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců, soudu všechno, co měl z důvodu své funkce u sebe, a předloží mu závěrečnou zprávu o výkonu poručenské funkce. Součástí této závěrečné zprávy je též závěrečný účet ze správy jmění dítěte.

Poručenství zaniká

  • nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat,

  • nabude-li dítě svéprávnosti,

  • je-li dítě osvojeno,

  • smrtí poručníka,

  • rozhodnutím soudu o zproštění poručníka jeho funkce,

  • odvoláním poručníka.

     

Dávky pěstounské péče

Dávky pěstounské péče jakož i okruh osob, které mají na tyto dávky nárok, upravuje zákona o SPOD v ustanoveních § 47e až 47za. Jedná se o tyto dávky:

  • odměna pěstouna,

  • příspěvek na úhradu potřeb dítěte,

  • příspěvek při ukončení pěstounské péče,

  • příspěvek při převzetí dítěte,

  • příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla (v případě svěření 3 dětí do pěstounské péče nebo při nároku na odměnu pěstouna z důvodu péče o 3 děti).

Podrobnější aktuální informace k tematice dávek pěstounské péče jsou zveřejněny na integrovaném portálu MPSV na adrese http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

Formuláře žádostí o tyto dávky jsou ke stažení též na
https://formulare.mpsv.cz/okdavky/cs/welcome/forms.jsp?NID=EFOKdavky.ZadostPP

 

Osvojení

Osvojením (§ 794 až § 845 občanského zákoníku) vznikají mezi osvojitelem a osvojencem vztahy jako mezi rodičem a dítětem a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vztahy příbuzenské. Osvojitelé mají při výchově dítěte v plném rozsahu rodičovskou odpovědnost. Do matriky se namísto rodiče na základě pravomocného rozhodnutí soudu o osvojení zapíše osvojitel, popřípadě osvojitelé. Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky. Osvojitelům ani osvojenci nenáleží žádné zvláštní dávky, jako je tomu u pěstounské péče.

Dítě získává osvojením příjmení osvojitele a vztahy k původní rodině, na rozdíl od pěstounské péče, zanikají. Mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než 16 let. Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci (to neplatí v případě náhradního mateřství).

Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře. Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba. Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako společní osvojitelé.

Podmínky pro osvojení

O osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě bez souhlasu manžela osvojitele. Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň 12 let, je třeba vždy jeho osobního souhlasu, ledaže je mimo jakoukoli pochybnost, že by byl postup požadující osobní souhlas osvojovaného dítěte v zásadním rozporu se zájmy dítěte, nebo že dítě není schopno posoudit důsledky souhlasu. Nedosáhlo-li dítě věku alespoň 12 let, dá jeho jménem souhlas s osvojením jeho opatrovník, kterým soud zpravidla jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí. Osvojované dítě může svůj souhlas s osvojením odvolat až do rozhodnutí o osvojení.

Má-li dojít k osvojení dítěte do ciziny, je k osvojení nezbytný také souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně.

Rodič dává souhlas osobním prohlášením vůči soudu. Prohlášení musí splňovat obecné náležitosti právního jednání, je-li však souhlas vázán na splnění podmínky nebo je-li časově omezený, nepřihlíží se k němu. Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve 6 týdnů po narození dítěte. Otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte. Souhlasu rodiče k osvojení dítěte je třeba i tehdy, nenabyl-li plné svéprávnosti. Rodič, který ještě nedosáhl věku 16 let, nemůže dát souhlas k osvojení. Dává-li souhlas rodič, který nenabyl plné svéprávnosti, nelze, aby za něho jednal jeho opatrovník.

Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení do 6 let ode dne, kdy byl souhlas dán. Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu 3 měsíců ode dne, kdy byl dán. Po uplynutí této doby lze odvolat jen v případě, že osvojované dítě nebylo ještě předáno do péče osvojitele před osvojením, nebo v případě, že má být osvojované dítě podle rozhodnutí soudu vydaného na návrh rodičů vydáno tím, komu bylo svěřeno do péče, protože je v souladu se zájmy dítěte, aby bylo se svými rodiči.

Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže zjevně nemají o dítě zájem. Nezájem rodiče o dítě je zjevný, trvá-li alespoň 3 měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. Nelze-li však v chování rodiče spatřovat hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl orgánem sociálně-právní ochrany dětí poučen o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení uplynuly alespoň 3 měsíce. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen poskytnout rodiči nejpozději po tomto poučení poradenství a pomoc za podmínek stanovených jiným právním předpisem. Poučení rodiče o možných důsledcích jeho chování se nevyžaduje, opustil-li rodič místo, kde se dříve zdržoval, aniž sdělil, kde se nyní zdržuje, a nepodařilo-li se ani za 3 měsíce zjistit místo, kde se rodič zdržuje. O splnění těchto podmínek, tj. zda k osvojení dítěte není třeba souhlasu rodičů z důvodu jejich nezájmu o dítě, rozhoduje na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte soud.

Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení též třeba v případech, pokud byl rodič zbaven rodičovské odpovědnosti a zároveň byl zbaven práva dát souhlas k osvojení, pokud rodič není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout, nebo pokud se rodič zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti. Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba ani v případech, že jeho svéprávnost byla ve věci udělení souhlasu k osvojení omezena.

Dítě nemůže být osvojeno, dokud nenabude právní moci rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství, zahájené na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte Zároveň nelze o osvojení rozhodnout, podá-li si osoba, která tvrdí, že je blízkým příbuzným osvojovaného dítěte, návrh na svěření dítěte do své péče, a to až do doby, dokud o podaném návrhu nerozhodne soud.

Péče před osvojením

Osvojované dítě může být osvojiteli předáno do péče před osvojením po uplynutí 3 měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení. O takovém předání rozhoduje na návrh osvojitele soud. Před uplynutím této lhůty je se souhlasem budoucího osvojitele možné předat mu osvojované dítě do péče ihned poté, kdy oba rodiče dali k osvojení souhlas. Souhlasí-li s tím rodiče, lze dítě předat budoucímu osvojiteli do péče i dříve, jakmile to zdravotní stav dítěte dovolí. Péče o dítě v době před uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, není péčí před osvojením. Po uplynutí 3 měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, se pozastavuje výkon práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Soud následně jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Soud o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením rozhodne až poté, co provede šetření ohledně vzájemné vhodnosti dítěte a osvojitele, zejména se zřetelem na osobnost a zdravotní stav osvojitele i jeho sociální prostředí, zvláště bydlení a domácnost, jakož i schopnost osvojitele pečovat o dítě a pohnutky osvojitele k osvojení. Zřetel je brán též na osobnost a zdravotní stav dítěte, sociální prostředí, ze kterého dítě pochází, jakož i jeho statusová práva. Dále je brán zřetel na etnické, náboženské a kulturní prostředí dítěte a osvojitele, jakož i na dobu, po kterou bylo dítě v péči osvojitele.

Dříve, než bude o osvojení rozhodnuto, musí být osvojované dítě v péči osvojitele na jeho náklad. Péče osvojitele o osvojované dítě před osvojením trvá po dobu dostatečnou pro přesvědčivé zjištění, že se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil takový poměr, jaký je smyslem a cílem osvojení. Tato péče neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců. Po dobu, v níž je dítě v péči osvojitele, se pozastavuje dříve stanovená vyživovací povinnost jiné osoby k dítěti.

Zrušení osvojení

Jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele nebo osvojence zruší. Podá-li návrh jen jeden z nich, může se druhý k návrhu připojit. Osvojení nelze zrušit po uplynutí 3 let od rozhodnutí o osvojení. To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem.

 

Finanční nároky osob pečujících o svěřené dítě

V případě svěření dítěte do péče na základě rozhodnutí soudu (do péče jiné osoby, pěstounské péče, předpěstounské péče, svěření do péče na základě předběžného opatření, osobní péče poručníka i v případě osvojení včetně péče před osvojením) náleží za podmínek daných příslušnými právními předpisy obdobně jako při péči o vlastní dítě nároky dle předpisů o nemocenském pojištění (peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné), pracovněprávních předpisů (mateřská a rodičovská dovolená), jakož i zákona o státní sociální podpoře, případně hmotné nouze.

 

Mezinárodní osvojení

Úmluva o právech dítěte zaručuje dítěti dočasně nebo trvale zbaveného svého rodinného prostředí nebo dítěti, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem. Stát je povinen takovému dítěti zabezpečit náhradní péči v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím (čl. 20 Úmluvy o právech dítěte).

Ty smluvní státy Úmluvy o právech dítěte, které uznávají a povolují systém osvojení, zavazuje Úmluva uznat osvojení v cizí zemi jako náhradní způsob péče o dítě tehdy, nemůže-li být dítě předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo rodině osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu (čl. 21 písm. b) Úmluvy o právech dítěte). Současně Úmluva o právech dítěte předpokládá uzavírání dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo smluv, podle kterých by se umístění dítěte do péče v jiné zemi uskutečňovalo (čl. 21 písm. e) Úmluvy o právech dítěte).

Pro realizaci mezinárodních osvojení byla v roce 1993 přijata na půdě Haagské konference mezinárodního práva soukromého Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou ČR ratifikovala v roce 2000.

Cílem této úmluvy je nejen

  • vytvořit záruky, aby se mezinárodní osvojení uskutečňovalo v zájmu dítěte a
  • orgány k tomu určenými,
  • ale také zaručit subsidiaritu osvojení do ciziny, jak zdůrazňuje čl. 21 písm. b) Úmluvy o právech dítěte.

Podle Úmluvy o ochraně dětí a mezinárodním osvojení je každý smluvní stát povinen určit ústřední orgán odpovědný za plnění úkolů stanovených v Úmluvě. V České republice byl ústředním orgánem určeným k plnění úkolů vyplývajících z této úmluvy určen Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Ten zařazuje do své evidence žadatele o osvojení dítěte z ciziny a děti, pokud je ze všech okolností zřejmé, že dítěti nelze zprostředkovat pěstounskou péči ani osvojení v České republice, nebo nelze předpokládat, že by v budoucnu mohla převzít dítě do péče osoba dítěti příbuzná nebo jemu blízká (§ 22 odst. 9 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

Poslední aktualizace: 9. 10. 2019