Část IV: Provádění zvláštních ustanovení nařízení týkajících se zvláštních kategorií dávek

Kapitola 1 
Všeobecná pravidla pro sčítání dob

Článek 15

  1. V případech uvedených v článcích 18 (1), 38, 45 (1) až (3), 64 a 67 (1) a (2) Nařízení se sčítání dob uskuteční podle těchto pravidel:
    1. K dobám pojištění nebo trvalého bydlení splněným podle předpisů jednoho členského státu budou přičteny doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů kteréhokoli jiného státu, v té míře, jak je k nim nutné přihlédnout pro účely doplnění dob pojištění nebo trvalého bydlení, splněných podle předpisů prvního členského státu, za účelem získání, zachování nebo opětného nabytí práv na dávky, za předpokladu, že se tyto doby pojištění nebo trvalého bydlení nepřekrývají. V případech, kdy dávky týkající se invalidity, stáří nebo úmrtí (důchody) mají být přiznány institucemi dvou nebo více členských států podle ustanovení článku 46 (2) Nařízení, každá z těchto institucí sečte doby zvlášť a vezme přitom v úvahu celkové doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou osobou podle předpisů všech členských států, kterým tato osoba podléhala, aniž by byla dotčena, tam kde to přichází v úvahu, ustanovení článků 45 (2) a (3) a 47 (1) (a) Nařízení.

      V případech uvedených v článku 14c (b) nebo 14 f Nařízení vezmou však za účelem přiznání dávek výše zmíněné instituce rovněž na zřetel vzájemně se překrývající doby pojištění nebo trvalého bydlení získané podle povinné soustavy pojištění podle předpisů dvou dotyčných členských států.
    2. Když se doba pojištění nebo trvalého bydlení splněná podle povinného pojištění podle předpisů jednoho členského státu časově shoduje s dobou pojištění splněnou v rámci trvajícího dobrovolného nebo opčního pojištění podle předpisů jiného členského státu, vezme se v úvahu jen doba splněná podle povinného pojištění.
    3. Když se doba pojištění nebo trvalého bydlení, jiná než doba za takovou považovaná, splněná podle předpisů jednoho členského státu, časově shoduje s dobou za takovou považovanou podle předpisů jiného členského státu, vezme se v úvahu jen doba, jiná než za takovou považovaná.
    4. Kterákoli doba, za takovou považovaná podle předpisů dvou nebo více členských států, se vezme v úvahu pouze u instituce členského státu, podle jehož předpisů byla pojištěná osoba naposled povinně pojištěna před touto dobou; v případech, kdy pojištěná osoba nebyla povinně pojištěna podle předpisů členského státu před touto dobou, přihlédne k této době instituce členského státu, podle jehož předpisů byla tato osoba povinně pojištěna po této době.
    5. Není-li možné přesně určit období, ve kterém byly splněny určité doby pojištění nebo trvalého bydlení podle předpisů jednoho členského státu, bude se předpokládat, že tyto doby se nepřekrývají s dobami pojištění nebo trvalého bydlení, splněnými podle předpisů jiného členského státu a, tam kde to bude výhodné, se k nim přihlédne.
    6. Jestliže podle předpisů jednoho členského státu se k určitým dobám pojištění nebo trvalého bydlení přihlíží jen tehdy, byly-li splněny v rámci určitého časového limitu, instituce, která provádí tyto předpisy:
      1. bude přihlížet pouze k dobám pojištění nebo trvalého bydlení splněným podle předpisů jiného členského státu, které byly splněny v uvedeném časovém limitu, nebo
      2. prodlouží takový časový limit pokud jde o doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné zcela nebo zčásti v rámci tohoto časového limitu podle předpisů jiného členského státu v případech, kdy příslušné doby pojištění nebo trvalého bydlení podle předpisů druhého členského státu zakládají pouze pozastavení časového limitu, v jehož rámci musí být doby pojištění nebo trvalého bydlení splněny.
  2. Doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů členského státu, na který se Nařízení nevztahuje, ke kterým se však přihlíží podle předpisů toho členského státu, na který se Nařízení vztahuje, se budou považovat za doby pojištění nebo trvalého bydlení, ke kterým se přihlíží pro účely sčítání.
  3. Jsou-li doby pojištění splněné podle předpisů jednoho členského státu vyjádřeny v jednotkách, které jsou odlišné od těch, které jsou uvedeny v předpisech jiného členského státu, provede se potřebné přepočítání pro účely sčítání dob podle následujících pravidel:
    1. Je-li dotyčná osoba zaměstnanou osobu, která pracovala v režimu šesti dnů v týdnu nebo jde-li o samostatně výdělečně činnou osobu:
      1. jeden den se bude rovnat osmi hodinám a naopak;
      2. šest dnů se bude rovnat jednomu týdnu a naopak;
      3. 26 dnů se bude rovnat jednomu měsíci a naopak;
      4. tři měsíce nebo 13 týdnů nebo 78 dnů se budou rovnat jednomu čtvrtletí a naopak;
      5. pro přepočet týdnů na měsíce a naopak se týdny a měsíce přepočtou na dny;
      6. použití těchto pravidel nesmí dospět k tomu, aby součet všech dob pojištění splněných v jednom kalendářním roce překročil 312 dnů nebo 52 týdnů nebo 12 měsíců nebo 4 čtvrtletí.
    2. Je-li dotyčná osoba zaměstnanou osobou, která pracovala v režimu pěti dnů v týdnu:
      1. jeden den se bude rovnat devíti hodinám a naopak;
      2. pět dnů se bude rovnat jednomu týdnu a naopak;
      3. 22 dnů se bude rovnat jednomu měsíci a naopak;
      4. tři měsíce nebo 13 týdnů nebo 66 dnů se budou rovnat jednomu čtvrtletí a naopak;
      5. pro přepočet týdnů na měsíce a naopak se týdny a měsíce přepočtou na dny
      6. použití těchto pravidel nesmí dospět k tomu, aby součet všech všech dob pojištění splněných v jednom kalendářním roce překročil 264 dnů nebo 52 týdnů nebo 12 měsíců nebo čtyři čtvrtletí.
    3. Je-li dotyčná osoba osobou, která pracovala v režimu sedmi dnů v týdnu:
      1. jeden den se bude rovnat šesti hodinám a naopak;
      2. sedm dnů se bude rovnat jednomu týdnu a naopak;
      3. třicet dnů se bude rovnat jednomu měsíci a naopak;
      4. tři měsíce nebo 13 týdnů nebo 90 dnů se budou rovnat jednomu čtvrtletí a naopak;
      5. pro přepočet týdnů na měsíce a naopak se týdny a měsíce přepočtou na dny;
      6. použití těchto pravidel nesmí dospět k tomu, aby součet všech dob pojištění splněných v jednom kalendářním roce překročil 360 dnů nebo 52 týdnů nebo 12 měsíců nebo čtyři čtvrtletí.


    Jsou-li doby pojištění splněné podle předpisů členského státu vyjádřeny v měsících, dny odpovídající zlomku měsíce se podle pravidel pro přepočet stanovených v tomto odstavci budou považovat za celý měsíc.

Kapitola 2 
Nemoc a mateřství

Provádění článku 18 Nařízení
Článek 16
Potvrzování dob pojištění

  1. Aby uplatnila ustanovení článku 18 Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží kompetentní instituci potvrzení obsahující specifikaci dob pojištění splněných podle předpisů, kterým naposled podléhala.
  2. Toto potvrzení vystaví na žádost zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby jedna nebo několik institucí členského státu, jehož předpisům tato osoba naposled podléhala. Nepředloží-li tato osoba uvedené potvrzení, kompetentní instituce si ho vyžádá od příslušné instituce nebo příslušných institucí.
  3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí analogicky v případech, kdy je nutné přihlédnout k dobám pojištění dříve splněným podle předpisů kteréhokoli jiného členského státu, aby se vyhovělo podmínkám předpisů kompetentního státu.

Provádění článku 19 Nařízení
Článek 17
Věcné dávky v případě trvalého bydlení v členském státě, jiném než je kompetentní stát

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 19 Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba musí zaregistrovat sebe a své rodinné příslušníky u instituce místa svého trvalého bydliště tím, že předloží potvrzení svědčící o tom, že sama i její rodinné příslušníci mají nárok na tyto dávky. Toto potvrzení, založené na informacích dodaných zaměstnavatelem, vystaví, tam kde je to vhodné, kompetentní instituce. Nepředloží-li zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo její rodinní příslušníci toto potvrzení, instituce v místě trvalého bydliště si je vyžádá od kompetentní instituce.
  2. Toto potvrzení bude platit, dokud instituce místa trvalého bydliště nedostane oznámení o jeho zrušení. Jestliže však bylo toto potvrzení vydáno německou, francouzskou, italskou nebo portugalskou institucí, bude platit pouze po dobu jednoho roku následujícího po datu vystavení a je třeba ho každý rok obnovovat.
  3. Je-li dotyčná osoba sezónním pracovníkem, bude potvrzení uvedené v odstavci 1 platit po celou očekávanou dobu sezónní práce, pokud mezitím kompetentní instituce neoznámí instituci místa trvalého bydliště jeho zrušení.
  4. Instituce místa trvalého bydliště bude informovat kompetentní instituci o každé registraci uskutečněné podle ustanovení odstavce 1.
  5. Při každé žádosti o poskytnutí věcných dávek předloží dotyčná osoba podpůrné dokumenty požadované pro přiznání dávek podle předpisů členského státu, na jehož území trvale bydlí.
  6. vypuštěn
  7. vypuštěn
  8. Zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo její rodinní příslušníci budou informovat instituci místa trvalého bydliště o všech změnách, které by mohly mít vliv na jejich nárok na věcné dávky, zejména o jakémkoli přerušení nebo změně zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti dotyčné osoby, nebo jakékoli změně trvalého bydliště nebo pobytu zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo jejích rodinných příslušníků. Rovněž tak v případech, kdy zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba přestane být pojištěna nebo přestane mít nárok na věcné dávky, kompetentní instituce o tom uvědomí instituci místa trvalého bydliště. Instituce místa trvalého bydliště může kdykoli požádat kompetentní instituci, aby jí poskytla jakoukoli informaci vztahující se k pojištění zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo k jejímu nároku na věcné dávky.
  9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou, na základě stanoviska Administrativní komise, dohodnout na jiných prováděcích ustanoveních.

Článek 18
Peněžité dávky v případě trvalého bydliště v členském státě jiném než kompetentní stát

  1. Aby dostala peněžité dávky podle článku 19 (1) (b) Nařízení, musí zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba do tří dnů od začátku pracovní neschopnosti zažádat u instituce místa trvalého bydliště a předložit oznámení, že přestala pracovat nebo, pokud tak stanoví předpisy prováděné kompetentní institucí nebo institucí místa trvalého bydliště, potvrzení o pracovní neschopnosti vydané lékařem, který dotyčnou osobu léčí.
  2. Tam, kde ošetřující lékaři v zemi trvalého bydliště nevydávají potvrzení o pracovní neschopnosti, dotyčná osoba zažádá přímo u instituce v místě trvalého bydliště v rámci časového limitu stanoveného předpisy, které tato instituce provádí.

    Tato instituce si dá ihned pracovní neschopnost potvrdit lékařem a vystavit potvrzení uvedené v odstavci 1. Toto potvrzení s uvedením pravděpodobné doby pracovní neschopnosti bude neprodleně zasláno kompetentní instituci.
  3. V případech, pro které neplatí odstavec 2, dá instituce místa trvalého bydliště dotyčnou osobu co nejdříve, a v každém případě ne později než do tří dnů po podání žádosti, vyšetřit lékařem, jako kdyby byla u ní pojištěna. Zpráva ošetřujícího lékaře bude obsahovat zejména pravděpodobné trvání pracovní neschopnosti a instituce místa trvalého bydliště ji zašle kompetentní instituci do tří dnů po lékařském vyšetření.
  4. Instituce místa trvalého bydliště bude poté dělat potřebné administrativní kontroly a lékařská vyšetření dotyčné osoby, jako kdyby tato osoba byla u ní pojištěna. Jakmile zjistí, že dotyčná osoba je opět práce schopná, ihned jí to sdělí a uvědomí o tom kompetentní instituci s udáním dne, kdy skončila pracovní neschopnost. Aniž by byla dotčena ustanovení odstavce 6, sdělení dotyčné osobě se bude považovat za rozhodnutí učiněné v zastoupení kompetentní instituce.
  5. Ve všech případech si kompetentní instituce zachová právo dát dotyčnou osobu lékařsky vyšetřit lékařem podle své vlastní volby.
  6. Rozhodne-li kompetentní instituce odejmout peněžité dávky, protože dotyčná osoba nesplnila formality stanovené předpisy země trvalého bydliště, nebo zjistí-li, že dotyčná osoba je schopná nastoupit do práce, sdělí dotyčné osobě své rozhodnutí a současně zašle kopii tohoto rozhodnutí instituci místa trvalého bydliště.
  7. Když dotyčná osoba opět nastoupí do práce, uvědomí o tom kompetentní instituci, pokud se takovéto sdělení požaduje podle předpisů, které tato instituce provádí.
  8. Kompetentní instituce bude vyplácet peněžité dávky vhodnou metodou, zejména mezinárodním platebním příkazem a bude o této metodě informovat instituci místa trvalého bydliště a dotyčnou osobu. V případech, kde jsou peněžité dávky vypláceny institucí místa trvalého bydliště v zastoupení kompetentní instituce, kompetentní instituce bude dotyčnou osobu informovat o jejích právech a oznámí instituci místa trvalého bydliště částku peněžitých dávek, data vyplácení a maximální dobu, po kterou se dávky přiznávají podle předpisů kompetentního státu.
  9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou dohodnout, poté co si vyžádaly stanovisko Administrativní komise, na jiných prováděcích ustanoveních.

Provádění článku 20 Nařízení
Článek 19
Zvláštní ustanovení pro pracovníky pohraničního styku a jejich rodinné příslušníky

V případě pracovníků pohraničního styku nebo jejich rodinných příslušníků se léčiva, obvazy, brýle a malé pomůcky mohou vydávat a laboratorní rozbory a testy provádět jen na území toho členského státu, kde byly předepsány, podle předpisů tohoto členského státu, s výjimkou případů, kde předpisy prováděné kompetentní institucí nebo dohoda uzavřená mezi příslušnými úřady těchto členských států jsou příznivější.

Provádění druhého odsazení v článku 21 (2) Nařízení
Článek 19a
Věcné dávky v případě pobytu v kompetentním státě - Rodinní příslušníci bydlící v jiném členském státě než je stát, ve kterém bydlí zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba

  1. Aby dostaly věcné dávky podle ustanovení článku 21 Nařízení, musí rodinní příslušníci předložit instituci v místě pobytu potvrzení udávající, že na řečené dávky mají nárok. V tomto potvrzení, které vystaví instituce místa bydliště rodinných příslušníků, pokud možno před jejich odjezdem z území členského státu v němž bydlí, bude uvedena, pokud je to vhodné, maximální doba pro přiznání věcných dávek, která je stanovena právními předpisy tohoto členského státu. Jestliže rodinní příslušníci nepředloží toto potvrzení, instituce místa pobytu si je vyžádá u instituce místa bydliště.
  2. Ustanovení článku 17 (9) Prováděcího nařízení platí analogicky. V tomto případě instituce místa bydliště rodinných příslušníků se považuje za kompetentní instituci.

Článek 20
vypuštěn

Článek 21
Věcné dávky v případě pobytu v členském státě jiném než je kompetentní stát

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 22 (1) (a) (i) Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží poskytovateli péče potvrzení,vystavené kompetentní institucí, které dokládá, že má nárok na věcné dávky. Takové potvrzení je vystaveno v souladu s čl. 2. Nepředloží-li dotyčná osoba toto potvrzení, kontaktuje instituci místa pobytu, která si od kompetentní instituce vyžádá doklad, který prokáže, že dotčená osoba, má nárok na věcné dávky. Doklad o nároku na dávky podle čl.22(1) (a) (i) Nařízení vydaný kompetentní institucí, má v každém jednotlivém případě stejný účinek u poskytovatele péče jako národní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce v místě pobytu.
  2. Ustanovení článku 17 (9) Prováděcího nařízení platí analogicky.

Článek 22
Věcné dávky pro zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, které se stěhují do jiného členského státu nebo se vracejí do země svého trvalého bydliště a pro zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby mající svolení jet do jiného členského státu na léčení

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 22 (1) (b) (i) Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží instituci místa trvalého bydliště potvrzení svědčící o tom, že má nárok na to, aby dále dostávala tyto dávky. V tomto potvrzení, vydaném kompetentní institucí, bude uvedena zejména, pokud je to nutné, maximální doba, po kterou se může pokračovat v poskytování dávek podle ustanovení předpisů kompetentního státu. Toto potvrzení může být na žádost dotyčné osoby vystaveno po jejím odjezdu, jestliže z důvodů vyšší moci nemohlo být vystaveno předem.
  2. Ustanovení článku 17(9) Prováděcího nařízení platí analogicky.
  3. Odstavce 1 a 2 platí analogicky pokud jde o poskytování věcných dávek v případě uvedeném v článku 22 (1) (c) (i) Nařízení.

Článek 23
Věcné dávky pro rodinné příslušníky

Ustanovení článků 21 nebo 22 prováděcího předpisu, podle toho co je vhodné, budou analogicky platit pro přiznání věcných dávek rodinným příslušníkům, jak je stanoveno v článku 22 (3) Nařízení.

V případech uvedených v druhém pododstavci článku 22 (3) Nařízení se však pro účely článků 17 (9), 21 a 22 Prováděcího nařízení bude považovat instituce místa trvalého bydliště a předpisy země trvalého bydliště rodinných příslušníků, za kompetentní instituci resp. za předpisy kompetentního státu.

Článek 24
Peněžité dávky pro zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby v případě pobytu v členském státě, jiném než je kompetentní stát

Ustanovení článku 18 Prováděcího nařízení budou platit analogicky pokud se týká pobírání peněžitých dávek podle článku 22 (1) (a) (ii) Nařízení. Avšak, aniž by byla dotčena povinnost předložit potvrzení o pracovní neschopnosti, na zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osobě pobývající na území členského státu, aniž je tam zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná, se nebude požadovat, aby předložila oznámení, že přestala pracovat, uvedené v článku 18 (1) Prováděcího nařízení.

Provádění článku 23 (3) Nařízení
Článek 25
Potvrzení o rodinných příslušnících, na které je třeba vzít zřetel při výpočtu peněžitých dávek

  1. Za účelem poskytnutí dávek podle ustanovení článku 23 (3) Nařízení předloží zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba kompetentní instituci potvrzení vztahující se k jejím rodinným příslušníkům, kteří trvale bydlí na území členského státu, jiného než je stát, ve kterém je sídlo této instituce.
  2. Toto potvrzení vystaví instituce místa trvalého bydliště rodinných příslušníků.

    Potvrzení bude platit 12 měsíců od data vydání. Může být prodlouženo; v takovém případě bude platit od data prodloužení.

    Dotyčná osoba neprodleně sdělí kompetentní instituci všechny události, které si vyžadují změnu tohoto potvrzení. Tato změna nabude účinnosti od data, kdy k ní došlo.
  3. Namísto potvrzení stanoveného v odstavci 1, může kompetentní instituce požadovat, aby dotyčná osoba předložila poslední občanskoprávní dokumenty vztahující se k jejím rodinným příslušníkům, kteří trvale bydlí na území členského státu, jiného než je stát, ve kterém má řečená instituce sídlo.

Provádění článku 25 (1) Nařízení
Článek 26
Dávky pro nezaměstnané osoby jedoucí do státu, jiného než je kompetentní stát za účelem hledání zaměstnání

  1. Aby dostala věcné dávky podle čl. 25 (1) (a) a (1a) Nařízení, předloží nezaměstnaná osoba nebo její rodinní příslušníci poskytovateli péče doklad vydaný kompetentní institucí, který potvrzuje že má nárok na věcné dávky. Takový doklad je vystaven v souladu s článkem 2. Jestliže dotyčná osoba nemůže takový doklad předložit, kontaktuje instituci místa pobytu, která si vyžádá od kompetentní instituce potvrzení ověřující, že dotčená osoba má nárok na věcné dávky. Doklad o nároku na dávky vydaný kompetentní institucí v souladu s článkem 25 (1) (a) Nařízení, má v každém jednotlivém případě stejný účinek u poskytovatele péče jako národní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce v místě, kam se nezaměstnaná osoba odebrala.

    1a. Aby nezaměstnaná osoba dostala peněžité dávky podle čl.25 (1) (b) Nařízení pro sebe a pro své rodinné příslušníky, předloží pojistné instituci v místě, kam se odebrala, potvrzení, které si před svým odjezdem vyžádala od kompetentní pojistné instituce. Jestliže nezaměstnaná osoba nepředloží takové potvrzení, instituce místa, kam se odebrala, si je vyžádá od kompetentní instituce. Toto potvrzení musí osvědčovat existenci nároku na zmíněné dávky za podmínek stanovených v článku 69 (1) (a) Nařízení, udávat trvání tohoto nároku, při vzetí v úvahu ustanovení článku 69 (1) (c) Nařízení; a v případě pracovní neschopnosti nebo hospitalizace specifikovat částku peněžitých dávek, které mají být poskytnuty, tam kde je to vhodné, z nemocenského pojištění během výše zmíněného období.
  2. Instituce pojištění nezaměstnanosti místa, kam se nezaměstnaná osoba odebere, potvrdí na kopii potvrzení uvedeného v článku 83 Prováděcího nařízení, které se zasílá instituci nemocenského pojištění téhož místa, že podmínky stanovené článkem 69 (1) (b) Nařízení byly splněny a uvede datum, od kterého byly splněny a datum, od kterého nezaměstnaná osoba bude dostávat dávky pojištění nezaměstnanosti na náklady kompetentní instituce.

    Toto potvrzení bude platit v rámci období stanoveného článkem 69 (1) (c) Nařízení tak dlouho, dokud budou splněny příslušné podmínky. Instituce pojištění nezaměstnanosti místa, kam se nezaměstnaná osoba odebere, bude do tří dnů informovat řečenou instituci nemocenského pojištění v případě, že podmínky již nebudou splněny.
  3. Ustanovení článku 17(9) Prováděcího nařízení platí analogicky.
  4. Za účelem poskytnutí peněžitých dávek stanovených podle předpisů kompetentního státu, nezaměstnaná osoba zašle do 3 dnů potvrzení o pracovní neschopnosti, vydané ošetřujícím lékařem, instituci nemocenského pojištění v místě, kam se odebrala. Uvede rovněž datum, až do kdy pobírala dávky nemocenského pojištění a adresu v zemi, kde se nachází.
  5. Instituce nemocenského pojištění v místě, kam se nezaměstnaná osoba odebrala, oznámí do tří dnů kompetentní instituci nemocenského pojištění a kompetentní instituci pojištění nezaměstnanosti, jakož i instituci, u které je nezaměstnaná osoba registrována jako uchazeč o zaměstnání, data, kdy pracovní neschopnost začala a skončila.
  6. V případech definovaných v článku 25 (4) Nařízení, instituce nemocenského pojištění v místě, kam se nezaměstnaná osoba odebrala, bude informovat kompetentní instituci nemocenského pojištění a kompetentní instituce pojištění nezaměstnanosti, že považuje podmínky opravňující prodloužení období, po které je možno přiznat peněžní a věcné dávky, za splněné, s uvedením důvodů, na nichž je založeno její stanovisko a připojí k oznámení, které posílá kompetentní instituci nemocenského pojištění, podrobnou zprávu ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu pacienta, s udáním pravděpodobné doby, po kterou budou existovat podmínky pro použití článku 25 (4) Nařízení. Kompetentní instituce nemocenského pojištění poté rozhodne o prodloužení období, během kterého budou přiznány dávky nemocné nezaměstnané osobě.
  7. Ustanovení článku 18 (2), (3), (4), (5), (6), (8) a (9) platí analogicky.

Provádění článku 25 (3) Nařízení
Článek 27
Věcné dávky pro rodinné příslušníky nezaměstnané osoby v případě, kdy trvale bydlí v členském státě, jiném než je kompetentní stát

Ustanovení článku 17 Prováděcího nařízení platí analogicky pokud jde o přiznání věcných dávek rodinným příslušníkům nezaměstnaných osob, pokud tito rodinní příslušníci trvale bydlí na území členského státu, jiného než je kompetentní stát. Při registraci rodinných příslušníků zaměstnaných osob dostávajících dávky podle ustanovení článku 69 (1) Nařízení, musí být předloženo potvrzení uvedené v článku 26 (1) Prováděcího nařízení. Toto potvrzení bude platit po dobu, během níž mohou být přiznány dávky podle článku 69 (1) Nařízení.

Provádění článku 26 Nařízení
Článek 28
Věcné dávky pro žadatele o důchod a pro jejich rodinné příslušníky

  1. Aby dostali věcné dávky, podle článku 26 (1) Nařízení, na území členského státu ve kterém bydlí, se žadatel a jeho rodinní příslušníci zaregistrují u instituce místa trvalého bydliště předložením potvrzení, které osvědčuje, že žadatel má tyto dávky podle předpisu jiného členského státu nárok pro sebe a pro své rodinné příslušníky. Toto potvrzení vydá instituce toho členského státu, která je odpovědná za věcné dávky.
  2. Instituce místa trvalého bydliště uvědomí instituci, která vydala potvrzení o každé registraci uskutečněné podle odstavce 1.

Provádění článků 28 a 28a Nařízení
Článek 29
Věcné dávky pro důchodce a jejich rodinné příslušníky, kteří nebydlí v členském státě, podle jehož předpisů pobírají důchod a mají nárok na dávky

  1. Aby dostali věcné dávky podle článku 28 (1) a 28a Nařízení na území členského státu, ve kterém trvale bydlí, důchodce a jeho rodinní příslušníci bydlící ve stejném členském státě se zaregistrují u instituce místa trvalého bydliště tím, že předloží potvrzení osvědčující, že důchodce má na tyto dávky nárok pro sebe a pro své rodinné příslušníky podle předpisů, nebo podle některých z předpisů, na jejichž základě se mu vyplácí důchod.
  2. Toto potvrzení vydá na žádost důchodce instituce nebo jedna z institucí odpovědných za výplatu důchodu nebo, kde to připadá v úvahu, instituce mající pravomoc určit nárok na věcné dávky, jakmile důchodce splní podmínky pro získání nároku na tyto dávky. Nepředloží-li důchodce toto potvrzení, instituce místa trvalého bydliště si je vyžádá od instituce nebo institucí, která nebo které jsou odpovědné za výplatu důchodu nebo, kde to připadá v úvahu, od instituce mající pravomoc vydat takové potvrzení. V době, kdy čeká na toto potvrzení, může instituce místa trvalého bydliště na základě předložených dokumentů, které uzná, důchodce a jeho rodinné příslušníky bydlící ve stejném členském státě provizorně zaregistrovat. Tato registrace bude zavazovat instituci odpovědnou za placení dávek jen v tom případě, kdy sama vydala potvrzení stanovené v odstavci 1.
  3. Instituce místa trvalého bydliště uvědomí instituci, která vydala potvrzení uvedené v odstavci 1 o každé registraci uskutečněné podle ustanovení tohoto odstavce.
  4. Když důchodce požádá o věcné dávky, musí instituci v místě trvalého bydliště prokázat pomocí stvrzenky nebo ústřižku platebního příkazu z poslední platby, že má stále nárok na důchod.
  5. Důchodce a jeho rodinní příslušníci bydlící ve stejném členském státě uvědomí instituci místa svého trvalého bydliště o jakékoli změně své situace, která by mohla mít vliv na nárok na věcné dávky, zejména o jakémkoli pozastavení nebo odnětí důchodu a jakékoli změně trvalého bydliště. Instituce odpovědná za výplatu důchodu rovněž uvědomí instituci místa trvalého bydliště důchodce o jakékoli takové změně.
  6. Administrativní komise upraví v nutném rozsahu proceduru pro určení instituce, která ponese náklady na poskytnuté věcné dávky v případě uvedeném v článku 28 (2) (b) Nařízení.

Provádění článku 29 Nařízení
Článek 30
Věcné dávky pro rodinné příslušníky trvale bydlící mimo kompetentní členský stát v členském státě jiném než je stát, v němž bydlí důchodce

  1. Aby dostali věcné dávky podle článku 29 (1) Nařízení na území členského státu, ve kterém trvale bydlí, se rodinní příslušníci zaregistrují u instituce svého místa trvalého bydliště tím, že předloží dokumenty požadované podle předpisů, jež tato instituce provádí, svědčící o přiznání těchto dávek rodinným příslušníkům důchodce, spolu s potvrzením, svědčícím o tom, že důchodce má nárok na věcné dávky pro sebe a pro své rodinné příslušníky. Toto osvědčující potvrzení, které vydá instituce, nebo některá z institucí, odpovědných za výplatu důchodu nebo, tam kde to přichází v úvahu, instituce mající zmocnění rozhodnout o nároku na věcné dávky, zůstane platné tak dlouho, dokud instituce v místě bydliště rodinných příslušníků nedostane oznámení o jeho zrušení. Jestliže rodinní příslušníci nepředloží osvědčující potvrzení, instituce místa bydliště, s cílem potvrzení získat, se spojí s institucí nebo institucemi odpovědnými za výplatu důchodu nebo, pokud to přichází v úvahu, s institucí mající zmocnění takové potvrzení vydat. Jestliže však je toto potvrzení vydáno německou, francouzskou, italskou nebo portugalskou institucí, bude platit pouze jeden rok od data vydání a každoročně je třeba je obnovovat.
  2. Při požádání o věcné dávky předloží rodinní příslušníci instituci svého místa trvalého bydliště potvrzení uvedené v odstavci 1, pokud předpisy, které tato instituce provádí, stanoví, že taková žádost musí být provázena průkazem nároku na důchod.
  3. Instituce, která vydala osvědčující potvrzení uvedené v odstavci 1 informuje instituci místa bydliště rodinných příslušníků o pozastavení nebo odnětí důchodu. Instituce místa bydliště rodinných příslušníků může kdykoli požádat instituci, která vydala osvědčující potvrzení, aby jí zaslala jakékoli informace vztahující se k nároku na dávku.
  4. Rodinní příslušníci uvědomí instituci svého trvalého bydliště o jakékoli změně své situace, která by mohla mít vliv na jejich nárok na věcné dávky, zvláště o změně trvalého bydliště.
  5. Instituce místa bydliště uvědomí instituci, která vydala potvrzení uvedené v odstavci 1, o každé registraci uskutečněné podle ustanovení tohoto odstavce.

Provádění článku 31 Nařízení
Článek 31
Věcné dávky pro důchodce a jejich rodinné příslušníky pobývající v členském státě jiném než je stát, ve kterém trvale bydlí

  1. Aby dostal věcné dávky podle článku 31 Nařízení, předloží důchodce poskytovateli péče doklad, vydaný institucí místa bydliště, potvrzující, že má nárok na věcné dávky. Takový dokument je vystaven v souladu s článkem 2. Jestiže dotčená osoba nemůže předložit takový dokument , kontaktuje instituci místa pobytu, která si vyžádá od instituce místa bydliště potvrzení dokládající nárok dotčené osoby na věcné dávky. Doklad o nároku na věcné dávky, vydaný kompetentní institucí v souladu s článkem 31 Nařízení, má v každém jednotlivém případě stejný účinek u poskytovatele péče, jako národní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce v místě pobytu.
  2. Ustanovení článku 17(9) Prováděcího nařízení platí analogicky.
  3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí analogicky, pokud jde o přiznání věcných dávek rodinným příslušníkům uvedeným v článku 31 Nařízení. Pokud tito rodinní příslušníci bydlí na území jiného členského státu než důchodce, doklad uvedený v odstavci 1 vydá instituce místa jejich bydliště.

Článek 32
vypuštěn

Provádění článku 35 (2) Nařízení
Článek 32a
Zvláštní soustavy platné pro některé samostatně výdělečně činné osoby

V příloze 11 je uvedena soustava nebo soustavy zmíněné v článku 35 (2) Nařízení.

Provádění článku 35 (4) Nařízení
Článek 33
Započítávání dob, během nichž už byly poskytovány dávky institucí jiného členského státu

Pro účely provádění ustanovení článku 35 (4) Nařízení může instituce, která byla požádána o poskytnutí dávek, požádat instituci jiného členského státu o zaslání informací vztahujících se k obdobím, během nichž tato posléze zmíněná instituce již poskytovala dávky pro stejný případ nemoci nebo mateřství.

Článek 34
Náhrada výloh vzniklých během pobytu v jiném členském státě kompetentní institucí

  1. Není-li během pobytu zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby v členském státě, jiném než je kompetentní stát, možné splnit formality stanovené v článku 20 (1) a (4) a 21, 23 a 31 Prováděcího nařízení, uhradí výlohy této osoby na základě její žádosti kompetentní instituce podle sazeb náhrad podle předpisů instituce místa pobytu.
  2. Instituce místa pobytu na žádost kompetentní instituce poskytne nutné informace o těchto sazbách.

    Jsou-li instituce místa pobytu a kompetentní instituce vázány dohodou, stanovící, že buď nebudou poskytovány žádné náhrady nebo že se poskytne náhrada paušálem podle ustanovení článků 22 (1) (a) (i) a 31 Nařízení, instituce místa pobytu bude muset navíc poukázat kompetentní instituci částku, která má být uhrazena dotyčné osobě podle ustanovení odstavce 1.
  3. Tam, kde jde o velké výlohy, kompetentní instituce může dotyčné osobě vyplatit odpovídající zálohu, jakmile jí tato osoba předloží nárok na náhradu.
  4. Bez ohledu na odstavce 1, 2 a 3 může kompetentní instituce vyplatit náhradu vzniklých výloh podle svých vlastních sazeb, v případech, kdy je možné vyplatit náhradu podle těchto sazeb, kdy výlohy jež mají být uhrazeny nepřekročí úroveň stanovenou Administrativní komisí a kdy zaměstnaná osoba nebo samostatně výdělečná osoba nebo důchodce souhlasí s aplikací tohoto ustanovení. V žádném případě částka náhrady nesmí překročit částku skutečných výloh.
  5. Jestliže právní předpisy státu pobytu nestanoví sazby náhrad, kompetentní instituce může náhradu vyplatit podle sazeb, které sama používá, aniž by byl k tomu nutný souhlas dotyčné osoby. Výše náhrady nemůže v žádném případě přesáhnout výši skutečně vynaložených nákladů.

Kapitola 2 
Invalidita, stáří a úmrtí (důchody)

Předkládání a prošetřování nároků na dávky
Článek 35
Žádosti o invalidní důchod v případech, kdy zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba podléhala jen předpisům uvedeným v části A přílohy IV Nařízení a rovněž v případě uvedeném v článku 40 (2) Nařízení

  1. Aby dostala dávky podle článků 37, 38 a 39 Nařízení, včetně případů uvedených v článcích 40 (2), 41 (1) a 42 (2) Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží nárok buď instituci členského státu, jehož předpisům podléhala v době výskytu pracovní neschopnosti s následnou invaliditou nebo v době zhoršení takové invalidity, nebo instituci v místě trvalého bydliště, která poté zašle nárok prvně uvedené instituci s udáním data, kdy byl předložen; toto datum se bude považovat za datum předložení nároku první instituci. Avšak v případech, kdy byly poskytovány peněžité dávky nemocenského pojištění, za datum předložení nároku na důchod se bude pokládat datum, kdy přestaly být poskytovány tyto dávky.
  2. V případě uvedeném v článku 41 (1) (b) Nařízení, instituce, u které byla zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba naposled pojištěna oznámí částku a datum začátku vyplácení důchodu, který náleží podle předpisů, které provádí, instituci, která byla původně odpovědná za výplatu těchto dávek. S účinností od tohoto data, dávky náležející před zhoršením invalidity se zruší nebo se budou krátit na částku nepřevyšující zvýšení uvedené v článku 41 (1) (c) Nařízení.
  3. Ustanovení odstavce 2 nebudou platit v případě uvedeném v článku 41 (1) (d) Nařízení. V tomto případě instituce, u níž byla osoba předkládající nárok naposled pojištěna, se obrátí na nizozemskou instituci s cílem zjistit částku náležející od této instituce.

Článek 36
Nároky na dávky starobního a pozůstalostního důchodu (s výjimkou dávek sirotčího důchodu) a invalidního důchodu v případech neuvedených v článku 35 Prováděcího nařízení

  1. Aby dostaly dávky podle článků 40 až 51 Nařízení, s výjimkou případů uvedených v článku 35 Prováděcího nařízení, dotyčné osoby předloží nárok instituci místa trvalého bydliště podle procedury stanovené předpisy, které provádí tato instituce. Jestliže zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nepodléhala těmto předpisům, instituce místa trvalého bydliště pošle nárok instituci členského státu, jehož předpisům tato osoba naposled podléhala, s uvedením data, kdy byl nárok uplatněn. Toto datum se bude považovat za datum, kdy byl nárok předložen posléze zmíněné instituci.
  2. V případech, kdy žadatel trvale bydlí na území členského státu, jehož předpisům zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nepodléhala, může předložit svůj nárok instituci členského státu, jehož předpisům zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba naposled podléhala.
  3. V případech, kdy žadatel trvale bydlí na území členského státu, který není členským státem, předloží svůj nárok kompetentní instituci členského státu, jehož předpisům zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba naposled podléhala.

    Pokud žadatel předloží svůj nárok instituci členského státu, jehož je státním příslušníkem, tato instituce pošle tento nárok kompetentní instituci.
  4. Nárok na dávky zaslaný instituci jednoho z členských států automaticky zakládá současné přiznání dávek podle předpisů všech příslušných členských států, jejichž podmínkám žadatel vyhověl, s výjimkou případů, kdy podle článku 44 (2) Nařízení žadatel požádá o odklad výplaty jakýchkoli dávek starobního důchodu, na něž by měl nárok podle předpisů jednoho nebo více členských států.

Článek 37
Doklady a informace, které mají být přiloženy k nárokům na dávky uvedeným v článku 36 Prováděcího nařízení

Předložení nároků uvedených v článku 36 Prováděcího nařízení se bude řídit těmito pravidly:

  1. K nároku musí být přiloženy požadované podpůrné doklady a nárok musí být uplatněn formou stanovenou předpisy:
    1. členského státu na jehož území žadatel trvale bydlí, pokud jde o případ uvedený v článku 36 (1);
    2. členského státu, jehož předpisům zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba naposled podléhala, pokud jde o případy uvedené v článcích 36 (2) a (3).
  2. Správnost informací uvedených žadatelem musí být ověřena podle úředních dokumentů přiložených k formuláři žádosti nebo potvrzena příslušnými úřady členského státu na jehož území žadatel trvale bydlí.
  3. Žadatel musí uvést, v té míře, jak je to možné, buď instituci nebo instituce provádějící pojištění týkající se invalidity, stáří nebo úmrtí (důchodů) všech členských států, u kterých zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba byla pojištěna nebo, pokud jde o zaměstnanou osobu, zaměstnavatele nebo více zaměstnavatelů, pro které pracovala na území kteréhokoli členského státu, tím, že předloží potvrzení o zaměstnání, které případně má.
  4. Jestliže podle článku 44 (2) žadatel požádá o odklad přiznání jakýchkoli dávek starobního důchodu, na něž by mu vznikl nárok podle předpisů jednoho nebo více členských států, musí označit předpisy, na základě kterých nárokuje dávky.

Článek 38
Potvrzení týkající se rodinných příslušníků, na které se má vzít zřetel při určení výše dávky

  1. Aby dostal dávky podle ustanovení článku 39 (4) nebo 47 (3) Nařízení, předloží žadatel potvrzení týkající se jeho rodinných příslušníků, s výjimkou dětí, které bydlí na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má sídlo instituce odpovědná za přiznání dávek.

    Toto potvrzení vydá instituce nemocenského pojištění místa trvalého bydliště rodinných příslušníků, nebo jiná instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území tito rodinní příslušníci bydlí. Ustanovení druhého a třetího pododstavce článku 25 (2) Prováděcího nařízení budou platit analogicky.

    Namísto potvrzení uvedeného v prvním pododstavci může instituce odpovědná za přiznání dávek požadovat, aby žadatel předložil nejnovější občanskoprávní doklady vztahující se na jeho rodinné příslušníky, s výjimkou jeho dětí, kteří bydlí na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má sídlo tato instituce.
  2. V případě uvedeném v odstavci 1, jestliže předpisy prováděné příslušnou institucí požadují, aby rodinní příslušníci bydleli s důchodcem pod jednou střechou, skutečnost, že rodinní příslušníci, kteří nesplňují tuto podmínku, jsou přesto převážně závislí na žadateli, musí být doložena dokumenty prokazujícími pravidelné zasílání části výdělků žadatele.

Článek 39
Prošetření žádostí o dávky invalidního důchodu v případech, kdy zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba podléhala jen předpisům uvedeným v části A přílohy IV Nařízení

  1. Jestliže zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba uplatnila nárok na dávky invalidního důchodu a instituce zjistí, že se na případ vztahují ustanovení článku 37 (1) Nařízení, tato instituce si vyžádá, pokud to je nutné, od instituce, u níž byla dotyčná osoba naposled pojištěna, potvrzení o dobách pojištění, splněných podle předpisů posléze zmíněné instituce.
  2. V případech, kde je nutné vzít zřetel na doby pojištění dříve splněné podle předpisů kteréhokoli jiného členského státu, aby se vyhovělo podmínkám předpisů kompetentního státu, budou analogicky platit ustanovení odstavce 1.
  3. V případě uvedeném v článku 39 (3) Nařízení, instituce, která prošetřila případ žadatele zašle jeho složku instituci, u níž byl žadatel naposled pojištěn.
  4. Články 41 až 50 Nařízení nebudou platit pro prošetření nároků uvedených v odstavcích 1, 2 a 3.

Článek 40
Určení stupně invalidity

S cílem zjistit stupeň invalidity vezme instituce členského státu v úvahu dokumenty a lékařské zprávy a informace administrativního charakteru, které dostala od institucí kteréhokoli jiného členského státu. Každá instituce si však zachová právo, dát žadatele prohlédnout lékařem podle vlastního výběru, s výjimkou případů, kdy platí ustanovení článku 40 (4) Nařízení.

Prošetřování nároků na dávky invalidních starobních a pozůstalostních důchodů v případech uvedených v článku 36 Prováděcího nařízení

Článek 41
Určení prošetřujících institucí

  1. Nároky na dávky bude prošetřovat instituce, které byly předloženy nebo zaslány podle ustanovení článku 36 Prováděcího nařízení. Tato instituce se dále označuje jako "prošetřující instituce".
  2. Prošetřující instituce okamžitě oznámí nároky na dávky všem institucím, kterých se týkají, na zvláštním formuláři, tak aby tyto nároky mohly být prošetřeny současně a bez prodlení všemi těmito institucemi.

Článek 42
Formuláře užívané pro prošetřování nároků na dávky

  1. Při prošetřování nároků na dávky prošetřující instituce použije formuláře, které budou zahrnovat zejména označení a souhrn jednotlivých dob pojištění nebo trvalého bydlení, splněných zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou osobou podle předpisů příslušného členského státu.
  2. Tyto formuláře zaslané instituci kteréhokoli jiného členského státu budou nahrazovat průkazné doklady.

Článek 43
Procedura, podle které bude postupovat příslušná instituce při prošetřování nároku

  1. Prošetřující instituce zanese do formuláře uvedeného v článku 42 (1) Prováděcího nařízení doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů, které provádí, a pošle kopii tohoto formuláře institucím provádějícím pojištění týkající se invalidity, stáří a úmrtí (důchodů) všech členských států, u nichž byla zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pojištěna a přiloží, kde to přichází v úvahu, všechna potvrzení o zaměstnání poskytnutá žadatelem.
  2. V případech, kdy je zapojena jen jedna další instituce, tato instituce vyplní zaslaný formulář a uvede:
    1. doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů, jež provádí;
    2. výši dávky, kterou by mohl žadatel nárokovat pouze se zřetelem na tyto doby pojištění nebo trvalého bydlení;
    3. teoretickou výši a skutečnou výši dávek vypočtených podle ustanovení článku 46 (2) Nařízení.


    Je-li nárok na dávky získán pouze se zřetelem na doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů prováděných institucí druhého členského státu, a může-li být výše dávky odpovídající těmto dobám určena bez prodlení, zatímco procedura výpočtu uvedená v pododstavci (c) vyžaduje značně delší dobu, formulář bude vrácen prošetřující instituci doplněný o informace uvedené v pododstavcích (a) a (b); informace podle pododstavce (c) bude zaslána prošetřující instituci co nejdříve.
  3. V případech, kdy jsou zapojeny dvě nebo více institucí, každá z nich vyplní tento formulář a udá doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů, které provádí, a vrátí ho co nejdříve prošetřující instituci.

    Získá-li se nárok vzetím v úvahu jen dob pojištění nebo trvalého bydlení splněných pouze podle předpisů prováděných jednou z těchto institucí nebo několika z nich, a může-li výše dávky odpovídající těmto dobám být určena bez prodlení, prošetřující instituci budou současně oznámeny tyto částky a doby pojištění nebo trvalého bydlení; pokud by určení této částky bylo spojeno s nějakým prodlením, prošetřující instituci bude tato částka sdělena, jakmile ji bude možno zjistit.

    Po obdržení všech formulářů obsahujících informace o dobách pojištění nebo trvalého bydlení a, tam kde to přichází v úvahu, o částce nebo částkách náležejících podle předpisů jednoho nebo více příslušných členských států, prošetřující instituce zašle kopii takto vyplněných formulářů všem zúčastněným institucím, které v nich uvedou teoretickou výši a skutečnou výši dávek, vypočtených v souladu s ustanoveními článku 46 (2) Nařízení, a vrátí formulář prošetřující instituci.
  4. Jakmile prošetřující instituce po obdržení informací uvedených v odstavcích 2 a 3 zjistí, že je třeba aplikovat ustanovení článku 40 (2) nebo 48 (2) nebo (3) Nařízení, uvědomí o tom ostatní instituce.
  5. V případě uvedeném v článku 37 (d) Prováděcího nařízení, instituce členských států, jimž žadatel podléhal, ale u nichž požádal o odklad přiznání dávek, zapíší do formuláře uvedeného v článku 42 (1) Prováděcího nařízení jenom doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné žadatelem podle předpisů, které tyto instituce provádějí.

Článek 44
Instituce zmocněné rozhodovat ohledně stupně invalidity

  1. S výhradou ustanovení odstavců 2 a 3, bude pouze prošetřující instituce zmocněna přijímat rozhodnutí uvedené v článku 40 (4) Nařízení o stupni invalidity žadatele. Toto rozhodnutí učiní, jakmile bude s to určit, s přihlédnutím k tomu, tam kde to přichází v úvahu, k ustanovení článku 45 Nařízení, zda jsou splněny podmínky pro vznik nároku, stanovené předpisy, které provádí. O tomto rozhodnutí uvědomí bez odkladu všechny další instituce, jichž se to týká.
  2. Jestliže při vzetí na zřetel ustanovení článku 45 Nařízení nejsou splněny podmínky pro vznik nároku, jiné než stupeň invalidity, stanovené předpisy, jež prošetřující instituce provádí, tato instituce ihned zpraví instituci, která je kompetentní se zřetelem k invaliditě, toho členského státu, jehož předpisům zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba naposled podléhala. Tato instituce bude zmocněna, jsou-li splněny podmínky pro vznik nároku stanovené podle předpisů, jež provádí, učinit rozhodnutí o stupni invalidity žadatele; bez odkladu o tomto rozhodnutí vyrozumí ostatní instituce, jichž se to týká.
  3. Tam, kde je to nutné, záležitost může být postoupena zpět instituci, která je kompetentní se zřetelem k invaliditě, toho členského státu, jehož předpisům zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba poprvé podléhala.

Článek 45
Prozatímní vyplácení dávek a vyplácení dávek předem

  1. Zjistí-li prošetřující instituce, že žadatel má nárok na dávky podle předpisů, které sama provádí, aniž by se bral zřetel na doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů jiných členských států, bude takové dávky vyplácet okamžitě, jako prozatímní.
  2. Nemá-li žadatel nárok na dávky podle odstavce 1, ale na základě informací zaslaných prošetřující instituci podle článku 43 (2) nebo (3) Prováděcího nařízení se ukazuje, že nárok na dávky získal podle předpisů jiného členského státu, vezmou-li se v úvahu doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle jeho předpisů, instituce, která provádí tyto předpisy bude vyplácet tyto dávky jako prozatímní, jakmile ji prošetřující instituce sdělí její povinnost takto postupovat.
  3. Jestliže v případě uvedeném v odstavci 2 k získání nároku dojde podle předpisů více než jednoho členského státu, při vzetí v úvahu pouze těch dob pojištění nebo trvalého bydlení splněných podle každého z těchto předpisů, za vyplácení prozatímních dávek bude odpovídat instituce, která jako první informovala prošetřující instituci o takovém nároku; povinností prošetřující instituce bude informovat ostatní instituce, jichž se to týká.
  4. Instituce povinná vyplácet dávky podle odstavců 1, 2 a 3 bez odkladu vyrozumí žadatele o této skutečnosti a výslovně ho upozorní na prozatímní charakter přijatého opatření a na to, že proti němu se nelze odvolat.
  5. Nemá-li žadatel žádný nárok na vyplácení prozatímních dávek podle odstavců 1, 2 nebo 3, ale když se ukazuje podle obdržených informací, že byl získán nárok podle článku 46 (2) Nařízení, prošetřující instituce mu bude vyplácet zpětně vymahatelné zálohy, jejichž výše bude co nejbližší částce, která mu bude pravděpodobně přiznána podle článku 46 (2) Nařízení.
  6. Dva členské státy nebo příslušné úřady těchto členských států mohou dojednat a aplikovat jiné metody prozatímního vyplácení dávek v případech, které se týkají jenom institucí těchto států. Jakékoli takové sjednané dohody k těmto otázkám je třeba sdělit Administrativní komisi.

Článek 46
Částky náležející za doby dobrovolného pojištění nebo pokračujícího opčního pojištění, které musí být vzaty v úvahu podle článku 15 (1) (b) Prováděcího nařízení

Pro výpočet teoretické výše a skutečné výše dávky podle článku 46 (2) (a) a (b) Nařízení budou platit pravidla uvedená v článku 15 (1) (b),(c) a (d) Prováděcího nařízení.

Částka skutečně náležející, vypočtená v souladu s článkem 46 (2) Nařízení, se zvýší o částku odpovídající dobám dobrovolného nebo pokračujícího opčního pojištění, které nebyly vzaty v úvahu podle článku 15 (1) (b) Prováděcího nařízení. Toto zvýšení bude vypočteno v souladu s předpisy členského státu, podle kterých byly splněny doby dobrovolného pojištění nebo pokračujícího opčního pojištění.

Srovnání uvedené v článku 46 (3) Nařízení je třeba mít na zřeteli a promítnout je do výše zmíněného zvýšení.

Článek 47
Výpočet částek, které náležejí za doby dobrovolného pojištění nebo pokračujícího opčního pojištění

Instituce každého členského státu vypočte podle předpisů, které provádí, částku odpovídající dobám dobrovolného nebo pokračujícího opčního pojištění, která podle článku 46a (3) (c) Nařízení nepodléhá ustanovením druhého členského státu o odnětí, krácení nebo pozastavení.

Článek 48
Sdělení rozhodnutí příslušné instituce žadateli

  1. Každá příslušná instituce sdělí své konečné rozhodnutí prošetřující instituci. V každém z těchto rozhodnutí musí být uvedeny důvody a lhůty stanovené pro odvolání podle příslušných předpisů. Poté co dostala všechna tato rozhodnutí, prošetřující instituce je sdělí žadateli v jeho jazyku formou souhrnného oznámení, ke kterému budou připojena výše uvedená rozhodnutí. Lhůty stanovené pro odvolání začnou běžet pouze od data, kdy žadatel obdrží souhrnné oznámení.
  2. Při zasílání souhrnného oznámení uvedeného v odstavci 1 žadateli pošle prošetřující instituce současně jeho kopii každé instituci, které se případ týká, a připojí k němu kopie rozhodnutí ostatních institucí.

Článek 49
Přepočet dávek

  1. Pro účely provedení článku 43 (3) a (4), článku 49 (2) a (3) a článku 51 (2) Nařízení platí ustanovení článku 45 Prováděcího nařízení mutatis mutandis.
  2. V případě přepočtu, odnětí nebo pozastavení dávky, instituce, která učiní takovéto rozhodnutí, ihned vyrozumí dotyčnou osobu a každou z institucí, vůči níž má žadatel nárok, pokud je to nutné prostřednictvím prošetřující instituce. V rozhodnutí musí být uvedeny důvody a lhůta pro odvolání stanovená podle příslušných předpisů. Lhůty pro odvolání začnou běžet pouze od data, kdy dotyčná osoba dostane toto rozhodnutí.

Článek 50
Opatření pro urychlení přiznání dávek

      1. Tam kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba, která je příslušníkem jednoho členského státu, začne podléhat předpisům jiného členského státu, kompetentní instituce příslušná pro důchody v posléze zmíněném státě využije všech prostředků, které má k dispozici, a zašle v době registrace dotyčné osoby instituci označené příslušným úřadem tohoto členského státu všechny informace týkající se identifikace dotyčné osoby, název řečené kompetentní instituce a pojistné číslo přidělené dotyčné osobě.
      2. Kromě toho kompetentní instituce uvedená v pododstavci (i), rovněž zašle, pokud je to možné, instituci určené podle ustanovení pododstavce (i), jakékoli další informace, které mohou usnadnit a urychlit přiznání důchodů.
      3. Tyto informace budou zaslány podle podmínek stanovených Administrativní komisí instituci označené příslušným úřadem příslušného členského státu.
      4. Pro provedení pododstavců (i), (ii) a (iii) se budou osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci považovat za státní příslušníky členského státu, jehož předpisům poprvé podléhaly.
    1. Instituce, jichž se to týká, na žádost dotyčné osoby nebo instituce, u níž je tato osoba v současné době pojištěna, vystaví záznam jejího pojištění začínajícího ne později než jeden rok před datem, kdy dosáhne hranice pro odchod do důchodu.
  1. Administrativní komise stanoví metody pro provedení ustanovení odstavce 1.

Článek 51
Administrativní kontroly a lékařské prohlídky

  1. Když osoba pobírající dávky, zejména
    1. dávky invalidního důchodu;
    2. dávky starobního důchodu přiznané v případě nezpůsobilosti k práci;
    3. dávky starobního důchodu přiznané starším nezaměstnaným osobám;
    4. dávky starobního důchodu přiznané v případě skončení profesionální aktivity nebo povolání;
    5. dávky pozůstalostního důchodu přiznané v případech invalidity nebo nezpůsobilosti k práci;
    6. dávky přiznané za podmínek, kdy příjmy příjemce nedosahují stanovené hranice,


    pobývá nebo trvale bydlí na území členského státu, jiného než je stát, ve kterém má sídlo instituce odpovědná za vyplácení, administrativní kontroly a lékařské prohlídky bude provádět, na žádost této instituce, instituce místa pobytu nebo trvalého bydlení příjemce, v souladu s procedurami stanovenými předpisy, které provádí posléze zmíněná instituce. Instituce odpovědná za vyplácení si však vyhradí právo dát příjemce prohlédnout lékařem podle vlastního výběru.
  2. Jestliže se zjistí, že příjemce uvedený v odstavci 1 je zaměstnaný nebo samostatně výdělečně činný, nebo má příjmy, které převyšují stanovenou hranici, instituce místa pobytu nebo trvalého bydliště zašle zprávu instituci, která je odpovědná za vyplácení a která si vyžádala kontrolu nebo prohlídku. V této zprávě uvede zejména charakter zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti vykonávané dotyčnou osobou, výši výdělku nebo příjmů, jichž dosáhla za poslední úplné čtvrtletí, normální výdělek dosahovaný ve stejné oblasti zaměstnanou osobou nebo samostatně výdělečně činnou osobou na stejné úrovni jako je dotyčná osoba v povolání, které tato osoba vykonávala předtím, než se stala invalidní, za referenční období, které určí instituce odpovědná za vyplácení a, tam kde je to vhodné, stanovisko posudkového lékaře o zdravotním stavu dotyčné osoby.

Článek 52

Když, po pozastavení dávek, které dostávala, dotyčná osoba znovu získá nárok na dávky a přitom bude trvale bydlet na území členského státu, jiného než je kompetentní stát, příslušné instituce si vymění všechny relevantní informace týkající se obnoveného poskytování těchto dávek.

Vyplácení dávek
Článek 53
Metoda vyplácení dávek

  1. Jestliže instituce odpovědná za vyplácení v členském státě nevyplácí přímo dávky náležející osobě, která má nárok na dávky a trvale bydlí na území jiného členského státu, tyto dávky bude vyplácet na požádání instituce odpovědné za vyplácení styčný orgán posléze zmíněného členského státu nebo instituce místa trvalého bydliště dotyčné osoby mající nárok na dávky podle procedury stanovené v článcích 54 až 59 Prováděcího nařízení; vyplácí-li instituce odpovědná za vyplácení dávky přímo osobám, které na ně mají nárok, uvědomí o této skutečnosti instituci místa trvalého bydliště. Procedura vyplácení, kterou budou aplikovat instituce členských států je uvedena v příloze 6.
  2. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států mohou dohodnout jiné procedury pro vyplácení dávek v případech, kdy kompetentní instituce těchto členských států jsou jediné, jichž se případy týkají. Všechny dohody uzavřené v této věci budou sděleny Administrativní komisi.
  3. Ustanovení dohod týkající se výplaty dávek, které platí ke dni předcházejícímu dni, kdy vstoupilo v platnost Nařízení budou nadále platit, za předpokladu, že jsou uvedeny v seznamu v příloze 5.

Článek 54
Sdělení podrobného rozpisu plateb vyplácejícímu orgánu

Instituce odpovědná za vyplácení dávek zašle styčnému orgánu členského státu, na jehož území trvale bydlí osoba mající nárok na dávky, nebo instituci místa trvalého bydliště (oboje nadále "vyplácející orgán") ve dvojím vyhotovení podrobný rozpis plateb, které se mají uskutečnit a které mají dojít vyplácejícímu orgánu nikoli později než 20 dnů před datem, kdy tyto dávky budou splatné.

Článek 55
Platby náležejících částek na účet vyplácejícího orgánu

  1. 10 dní před datem splatnosti příslušných dávek zaplatí instituce odpovědná za vyplácení v měně členského státu, ve kterém má sídlo, částku potřebnou pro vyplácení podle rozpisu uvedeného v článku 54 Prováděcího nařízení. Platba bude provedena prostřednictvím národní banky nebo jiné banky členského státu, na jehož území má sídlo vyplácející orgán, na účet národní banky nebo jiné banky členského státu, na jehož území má sídlo vyplácející orgán, ve prospěch tohoto orgánu. Taková platba bude představovat vyrovnání veškerých závazků. Instituce odpovědná za vyplácení současně pošle vyplácejícímu orgánu oznámení o uskutečněné platbě.
  2. Banka, na jejíž účet byla platba provedena, připíše vyplácejícímu orgánu směnnou protihodnotu platby v měně členského státu, na jehož území má sídlo.
  3. Názvy a registrované úřadovny nebo obchodní místa bank zmíněných v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 7.

Článek 56
Platby náležejících částek vyplácejícím orgánem osobám majícím nárok na dávky

  1. Částky specifikované v rozpisu podle článku 54 Prováděcího nařízení budu vyplaceny osobám majícím nárok na dávky vyplácejícím orgánem v zastoupení instituce odpovědné za vyplácení. Tyto platby se uskuteční podle procedury stanovené předpisy, které provádí vyplácející orgán.
  2. Jakmile se vyplácející orgán, nebo jakýkoli jiný orgán k tomu stanovený, doví o jakékoli okolnosti ospravedlňující pozastavení nebo odnětí dávek, přestane s všemi výplatami. Stane se tak i v případě, kdy se oprávněná osoba odstěhuje na území jiného státu.
  3. Vyplácející orgán oznámí instituci odpovědné za vyplácení dávek důvody neuskutečnění výplaty. V případě úmrtí osoby mající nárok na dávky nebo jejího manžela (manželky) nebo v případě nového sňatku vdovy nebo vdovce, vyplácející orgán oznámí shora uvedené instituci příslušné datum.

Článek 57
Vyrovnání účtů pokud jde o platby uvedené v článku 56 Prováděcího nařízení

  1. Účty pokud jde o platby uvedené v článku 56 Prováděcího nařízení budou vyrovnány na konci každého platebního období se zřetelem ke zjištění částek skutečně vyplacených osobám majícím nárok na dávky nebo jejich právním nebo pověřeným zástupcům, jakož i nevyplacených částek.
  2. Celková částka, vyjádřená číslicemi a slovy v měně členského státu, na jehož území má sídlo instituce odpovědná za vyplácení, bude ověřena co do souladu s výplatami uskutečněnými vyplácejícím orgánem a stvrzena podpisem představitele tohoto orgánu.
  3. Vyplácející orgán bude ručit za to, že takto zjištěné platby byly řádně vyplaceny.
  4. Rozdíl mezi částkami zaplacenými institucí odpovědnou za vyplácení, vyjádřený v měně členského státu, na jehož území má tato instituce sídlo a hodnotou vyjádřenou ve stejné měně, plateb uskutečněných vyplácejícím orgánem bude zúčtován proti částkám, které mají být vyplaceny příště ze stejného titulu institucí odpovědnou za vyplácení.

Článek 58
Náhrada výloh spojených s výplatou dávek

Výlohy spojené s výplatou dávek, zejména poštovní a bankovní výlohy, může vyplácející orgán vyúčtovat příjemcům podle podmínek stanovených předpisy, které tento orgán provádí.

Článek 59
Oznámení změny trvalého bydliště osoby mající nárok na dávky

Když osoba mající nárok na dávky náležející podle předpisů jednoho nebo více členských států změní své trvalé bydliště z území jednoho členského státu na území jiného členského státu, oznámí tuto skutečnost instituci odpovědné za vyplácení těchto dávek a vyplácejícímu orgánu.

Kapitola 4 
Pracovní úrazy a nemoci z povolání

Provádění článků 52 a 53 Nařízení
Článek 60
Věcné dávky v případě trvalého bydliště v jiném členském státě, než je kompetentní stát

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 52 (a) Nařízení předloží zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba instituci místa trvalého bydliště potvrzení osvědčující, že má nárok na tyto věcné dávky. Toto potvrzení, založené, tam kde to přichází v úvahu, na informacích poskytnutých zaměstnavatelem, vystaví kompetentní instituce. Kromě toho, stanoví-li to předpisy kompetentního státu, předloží zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba instituci místa trvalého bydliště stvrzenku od kompetentní instituce týkající se oznámení pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Pokud dotyčná osoba tyto dokumenty nepředloží, instituce místa trvalého bydliště si je vyžádá od kompetentní instituce a, v mezidobí než je dostane, poskytne této osobě věcné dávky podle nemocenského pojištění, za předpokladu že vyhoví podmínkám pro získání nároku.
  2. Takové potvrzení bude platné až do té doby, než instituce místa trvalého bydliště dostane oznámení o jeho zrušení. Jestliže však bylo toto potvrzení vydáno francouzskou institucí, bude platit jen jeden rok od data vydání a každoročně musí být obnovováno.
  3. Je-li dotyčná osoba sezónním pracovníkem, potvrzení uvedené v odstavci 1 bude platit na celé očekávané trvání sezónní práce, pokud mezitím kompetentní instituce neoznámí instituci trvalého bydliště, že bylo zrušeno.
  4. Při každém poskytnutí věcné dávky předloží dotyčná osoba podpůrné dokumenty pro přiznání věcné dávky podle předpisů členského státu, na jehož území bydlí.
  5. V případě hospitalizace, instituce místa trvalého bydliště oznámí, do tří dnů ode dne, kdy se o tom doví, kompetentní instituci datum nástupu do nemocnice, pravděpodobné trvání hospitalizace a datum odchodu z nemocnice.
  6. Instituce místa trvalého bydliště sdělí kompetentní instituci předem jakékoli rozhodnutí týkající se přiznání dávek v případech, kdy pravděpodobné nebo skutečné náklady překročí paušální částky, stanovené a periodicky upravované Administrativní komisí.

    Kompetentní instituce bude mít 15 dní ode dne odeslání takové informace, během nichž může uplatnit jakékoli námitky a uvést důvody, na nichž jsou tyto námitky založeny; jestliže během této lhůty nebyly vzneseny žádné námitky, instituce místa trvalého bydliště poskytne tyto věcné dávky. Pokud je tyto věcné dávky třeba poskytnout ve velmi naléhavém případě, instituce místa trvalého bydliště o tom neprodleně uvědomí kompetentní instituci.
  7. Dotyčná osoba bude instituci místa trvalého bydliště informovat o jakýchkoli změnách své situace, které by mohly mít vliv na její nároky na věcné dávky, zejména o skončení nebo změně zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo jakékoli změně trvalého bydliště nebo pobytu. Podobně jestliže dotyčná osoba přestane být pojištěna nebo přestane mít nárok na věcné dávky, kompetentní instituce o tom uvědomí instituci místa trvalého bydliště. Instituce místa trvalého bydliště může kompetentní instituci kdykoli požádat o zaslání jakýchkoli informací týkajících se pojištění dotyčné osoby nebo jejího nároku na věcné dávky.
  8. V případě pracovníků pohraničního styku mohou být léčiva, obvazy brýle a malé pomůcky poskytnuty a laboratorní rozbory a testy provedeny jen na území členského státu, kde byly předepsány podle předpisů tohoto členského státu.
  9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států mohou, poté co si vyžádaly stanovisko Administrativní komise, dohodnout jiná prováděcí ustanovení.

Článek 61
Peněžité dávky jiné než důchody v případě trvalého bydliště v jiném státě než je kompetentní stát

  1. Aby dostala peněžité dávky jiné než důchody podle článku 52 (a) Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba se obrátí do tří dnů od počátku pracovní neschopnosti na instituci místa trvalého bydliště a předloží jí oznámení, že přestala pracovat nebo, pokud tak stanoví předpisy, které provádí kompetentní instituce nebo instituce místa trvalého bydliště, potvrzení o pracovní neschopnosti vydané ošetřujícím lékařem.
  2. Jestliže ošetřující lékaři v zemi trvalého bydliště nevydávají potvrzení o pracovní neschopnosti, obrátí se dotyčná osoba přímo na instituci místa trvalého bydliště ve lhůtě, která je stanovena předpisy, které tato instituce provádí.

    Tato instituce dá ihned pracovní neschopnost lékařsky ověřit a dá vystavit potvrzení uvedené v odstavci 1. V tomto potvrzení bude uvedeno pravděpodobné trvání pracovní neschopnosti a bude neprodleně zasláno kompetentní instituci.
  3. V případech, pro které neplatí odstavec 2, instituce místa trvalého bydliště dá osobu, která se na ni obrátila, ihned, ale nejpozději do tří dnů, prohlédnout lékařem, jako kdyby byla u ní pojištěna. Zpráva posudkového lékaře bude obsahovat zejména pravděpodobné trvání pracovní neschopnosti a lékař ji zašle kompetentní instituci místa trvalého bydliště do tří dnů ode dne prohlídky.
  4. Instituce místa trvalého bydliště bude poté provádět nutné administrativní kontroly nebo lékařské prohlídky dotyčné osoby, jako kdyby byla u ní pojištěna. Jakmile zjistí, že je schopna znovu nastoupit do práce, ihned o tom dotyčnou osobu i kompetentní instituci vyrozumí a uvede datum, kdy skončila pracovní neschopnost. Aniž by byla dotčena ustanovení odstavce 6, oznámení dotyčné osobě se bude považovat za rozhodnutí učiněné v zastoupení kompetentní instituce.
  5. Ve všech případech bude mít kompetentní instituce vyhrazeno právo dát dotyčnou osobu vyšetřit lékařem podle své volby.
  6. Rozhodne-li kompetentní instituce pozastavit peněžité dávky, protože dotyčná osoba nesplnila formality uvedené v předpisech země trvalého bydliště, nebo zjistí-li, že dotyčná osoba je schopna znovu nastoupit do práce, uvědomí o svém rozhodnutí dotyčnou osobu a současně zašle kopii tohoto rozhodnutí instituci místa trvalého bydliště.
  7. Když dotyčná osoba znovu nastoupí do práce, uvědomí o tom kompetentní instituci, pokud se takové oznámení požaduje podle předpisů, které tato instituce provádí.
  8. Kompetentní instituce bude vyplácet peněžité dávky vhodnou metodou, zejména mezinárodním platebním příkazem, a uvědomí o tom instituci místa trvalého bydliště a dotyčnou osobu. Tam, kde peněžité dávky vyplácí instituce místa trvalého bydliště v zastoupení kompetentní instituce, posléze uvedená instituce bude dotyčnou osobu informovat o jejích právech a sdělí instituci místa trvalého bydliště výši peněžitých dávek, data vyplácení a maximální dobu, během které mohou být přiznány podle předpisů kompetentního státu.
  9. Dva nebo více kompetentních států, nebo příslušné úřady těchto států, mohou, poté co si vyžádaly stanovisko Administrativní komise, dohodnout jiná prováděcí ustanovení.

Provádění článku 55 Nařízení

Článek 62
Věcné dávky v případě pobytu v jiném členském státě než je kompetentní stát

  1. Aby dostala věcné dávky, osoba zaměstnaná v mezinárodní dopravě, které se týká článek 14 (2) (a) Nařízení a která v průběhu svého zaměstnání jede na území jiného členského státu než je kompetentní stát, předloží co nejdříve instituci místa pobytu zvláštní potvrzení zaměstnavatele nebo firmy, která ho zastupuje, vydané v běžném měsíci nebo nejpozději v průběhu dvou měsíců předcházejících předložení. V tomto potvrzení bude uvedeno zejména datum, od kdy je dotyčná osoba u tohoto zaměstnavatele zaměstnána a název a adresa kompetentní instituce. Předloží-li dotyčná osoba takovéto potvrzení, bude se předpokládat, že splnila podmínky pro získání nároku na věcné dávky. Jestliže dotyčná osoba se nebude moci spojit s institucí místa pobytu před lékařským ošetřením, toto ošetření jí bude přesto poskytnuto na základě předložení zmíněného potvrzení, jako kdyby byla pojištěna u této instituce.
  2. Instituce místa pobytu se do tří dnů dotáže u kompetentní instituce, zda dotyčná osoba splňuje podmínky pro získání nároku na věcné dávky. Instituce místa pobytu bude poskytovat věcné dávky až do té doby, než dostane od kompetentní instituce odpověď, ne však déle, než 30 dnů.
  3. Kompetentní instituce zašle svou odpověď instituci místa pobytu do 10 dnů ode dne obdržení dotazu této instituce. Je-li tato odpověď kladná, kompetentní instituce uvede, pokud je to nutné, maximální dobu, po kterou mohou být poskytovány věcné dávky podle předpisů, které provádí, a instituce místa pobytu bude pokračovat v poskytování těchto dávek.
  4. Věcné dávky poskytované na základě domněnky vyslovené v odstavci 1 budou nahrazeny způsobem stanoveným článkem 36 (1) Nařízení.
  5. Namísto potvrzení uvedeného v odstavci 1 může zaměstnaná osoba uvedená v tomto odstavci předložit instituci místa pobytu potvrzení stanovené odstavcem 6.
  6. Aby dostala věcné dávky podle článku 55 (1) (a) (i) Nařízení, s výjimkou případů, kde se vychází z domněnky podle odstavce 1, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží instituci místa pobytu potvrzení, ve kterém je uvedeno, že má nárok na věcné dávky. V takovémto potvrzení, vydaném kompetentní institucí pokud možno předtím, než dotyčná osoba opustí území členského státu, na kterém trvale bydlí, bude uvedena zejména, tam kde je to nutné, maximální doba, po kterou mohou být poskytnuty věcné dávky podle předpisů kompetentního státu. Jestliže dotyčná osoba nepředloží toto potvrzení, instituce místa pobytu si je vyžádá od kompetentní instituce.
  7. Ustanovení článku 60 (5), (6), a (9) Prováděcího nařízení platí analogicky.

Článek 63
Věcné dávky pro zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby, které se přestěhují do jiného státu nebo se vrátí do své země a pro zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby mající svolení jet do jiného členského státu na léčení

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 55 (1) (b) (i) Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží instituci místa trvalého bydliště potvrzení svědčící o tom, že má nadále nárok na poskytování těchto dávek. V tomto potvrzení vydaném kompetentní institucí bude zejména uvedena, tam kde je to nutné, maximální doba, po kterou mohou být nadále poskytovány dávky podle ustanovení předpisů kompetentního státu. Toto potvrzení, pokud nemohlo být vydáno předem, může být na požádání dotyčné osoby vydáno z důvodů vyšší moci po jejím odjezdu.
  2. Ustanovení článku 60 (5), (6) a (9) Prováděcího nařízení platí analogicky.
  3. Odstavce 1 a 2 platí analogicky pokud jde o věcné dávky v případech uvedených v článku 55 (1) (c) (i) Nařízení.

Článek 64
Peněžité dávky jiné než důchody v případě pobytu v jiném členském státě než je kompetentní stát

Ustanovení článku 61 Prováděcího nařízení budou platit analogicky pokud jde o pobírání peněžitých dávek jiných než důchody podle článku 55 (1) (a) (ii) Nařízení. Avšak, aniž by byla dotčena povinnost předložit potvrzení o pracovní neschopnosti, na zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osobě, která pobývá na území členského státu aniž by vykonávala profesionální činnost nebo povolání, se nebude požadovat, aby předložila oznámení, že přestala pracovat, zmíněné v článku 61 (1) Prováděcího nařízení.

Provádění článků 52 až 56 Nařízení

Článek 65
Hlášení, vyšetřování a výměna informací mezi institucemi se zřetelem na pracovní úrazy, k nimž došlo, a na nemoci z povolání, které vznikly, v jiném členském státě, než je kompetentní stát

  1. Když došlo k pracovnímu úrazu , nebo byla poprvé diagnostikována nemoc z povolání, na území jiného členského státu než je kompetentní stát, je třeba hlásit pracovní úraz nebo nemoc z povolání podle ustanovení předpisů kompetentního státu, aniž by byla dotčena jakákoli ustanovení právních předpisů platná na území členského státu, na kterém došlo k pracovnímu úrazu nebo na kterém byla poprvé diagnostikována nemoc z povolání, která se budou v těchto případech aplikovat. Toto hlášení se zašle kompetentní instituci a kopie bude zaslána instituci místa trvalého bydliště nebo instituci místa pobytu.
  2. Instituce členského státu, na jehož území došlo k pracovnímu úrazu nebo ve kterém byla poprvé diagnostikována nemoc z povolání, zašle kompetentní instituci v dvojím vyhotovení zprávu lékaře sepsanou na tomto území a další relevantní informace, které kompetentní instituce může požadovat.
  3. Jestliže v případě pracovního úrazu, ke kterému došlo při cestě na území jiného členského státu než je kompetentní stát, jsou důvody pro provedení šetření na území prvně zmíněného členského státu, kompetentní instituce může pro tento případ jmenovat vyšetřovatele a bude o tom informovat úřady tohoto členského státu. Tyto úřady budou vyšetřovateli pomáhat, zejména tím, že budou jmenovat osobu, která mu pomůže prostudovat úřední zprávy a jakékoli další dokumenty vztahující se k úrazu.
  4. Po skončení léčení se kompetentní instituci zašle podrobná zpráva spolu se zprávami lékaře týkajícími se trvalých následků úrazu nebo nemoci a zvláště současného stavu dotyčné osoby a otázek vyléčení ze zranění nebo konsolidace stavu při nemoci. Příslušné honoráře zaplatí instituce místa trvalého bydliště nebo instituce místa pobytu, podle toho, o jaký případ jde, podle sazeb aplikovaných touto institucí, může je však vyúčtovat kompetentní instituci.
  5. Kompetentní instituce oznámí, na požádání, instituci místa trvalého bydliště nebo instituci místa pobytu, podle toho, o jaký případ jde, rozhodnutí určující datum vyléčení po zranění nebo rozhodnutí o konsolidaci stavu při nemoci a, kde to přichází v úvahu, rozhodnutí o přiznání důchodu.

Článek 66
Spory týkající se pracovního charakteru úrazů a nemocí

  1. Když v případech uvedených v článku 52 nebo 55 (1) Nařízení kompetentní instituce uplatní námitky proti aplikaci předpisů týkajících se pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, neprodleně o této skutečnosti uvědomí instituci místa trvalého bydliště nebo instituci místa pobytu, která poskytla věcné dávky; na tyto dávky se poté bude pohlížet jako na dávky podléhající nemocenskému pojištění a bude se pokračovat v jejich poskytování podle tohoto pojištění na základě předložení jednoho nebo více potvrzení uvedených v článcích 20 a 21 Prováděcího předpisu.
  2. Když o tomto případu kompetentní instituce s konečnou platností rozhodne, neprodleně o této skutečnosti uvědomí instituci místa trvalého bydliště nebo instituci pobytu, která poskytovala věcné dávky. V případech, kdy nejde o pracovní úraz nebo nemoc z povolání, tato instituce bude pokračovat v poskytování věcných dávek na základě nemocenského pojištění, pokud zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba na ně má nárok. V ostatních případech budou věcné dávky poskytnuté dotyčné osobě na základě nemocenského pojištění považovány za dávky z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Provedení článku 57 Nařízení

Článek 67
Procedura v případě expozice riziku nemoci z povolání v několika členských státech

  1. V případě, jehož se týká článek 57 (1) Nařízení bude oznámení o nemoci z povolání zasláno buď kompetentní instituci pro nemoci z povolání členského státu, podle jehož předpisů osoba trpící nemocí naposled vykonávala činnost, která byla pravděpodobně příčinou předmětné nemoci, nebo instituci místa trvalého bydliště, která potom pošle toto oznámení zmíněné kompetentní instituci.
  2. Jestliže instituce uvedená v odstavci 1 zjistí, že činnost která mohla způsobit danou nemoc z povolání byla naposled vykonávána podle předpisů jiného členského státu, zašle oznámení a přiložené dokumenty příslušné instituci tohoto členského státu.
  3. Zjistí-li instituce členského státu, podle jehož předpisů naposled vykonávala osoba trpící nemocí činnost, která mohla způsobit danou nemoc z povolání, že tato osoba nebo její pozůstalí nesplňují podmínky těchto předpisů, při vzetí v úvahu článku 57 (2), (3) a (4) Nařízení, tato instituce:
    1. zašle bez prodlení instituci členského státu, podle jehož předpisů osoba trpící nemocí předtím vykonávala činnost, která mohla způsobit danou nemoc, oznámení a všechny průvodní dokumenty, včetně nálezů a zpráv o lékařských prohlídkách shromážděných první institucí, jakož i kopii rozhodnutí uvedeného pod (b);
    2. současně uvědomí dotyčnou osobu o svém rozhodnutí a zejména udá důvody pro odmítnutí dávek, možnosti a lhůty týkající se odvolání a datum, kdy byl svazek spisů odeslán instituci zmíněné v bodě (a).
  4. Tam, kde je to nutné, případ bude postoupen, s využitím stejné procedury, příslušné instituci členského státu, podle jejíchž předpisů osoba trpící nemocí poprvé vykonávala činnost, která mohla způsobit příslušnou nemoc z povolání.

Článek 68
Výměna informací mezi institucemi v případě odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí nároku - vyplácení záloh v případě takového odvolání

  1. V případech, kdy bylo podáno odvolání proti rozhodnutí, v němž je obsaženo odmítnutí nároku, které učinila jedna z institucí členských států podle jehož předpisů osoba trpící nemocí vykonávala činnost, která mohla způsobit příslušnou nemoc z povolání, tato instituce bude informovat instituci, jíž bylo zasláno oznámení podle procedury stanovené článkem 67 (3) Prováděcího nařízení a dodatečně jí sdělí konečné rozhodnutí.
  2. Jestliže byl nárok na dávky získán podle předpisů, které provádí později uvedená instituce, při vzetí v úvahu ustanovení článku 57 (2), (3) a (4) Nařízení, tato instituce bude vyplácet zálohy až do výše, která bude určena, tam kde to bude nutné, po konzultaci s institucí, proti níž bylo podáno odvolání. Posléze uvedená instituce nahradí částku vyplacených záloh v případě, že na základě výsledku odvolání bude mít povinnost poskytovat dávky. Tato částka bude potom odečtena od celkové částky dávek náležejících dotyčné osobě.

Článek 69
Rozvrh nákladů na peněžité dávky v případě sklerogenní pneumokoniózy

Pro provedení článku 57 (5) Nařízení budou platit následující pravidla:

  1. Kompetentní instituce členského státu, na základě jehož předpisů jsou přiznány peněžité dávky podle článku 57 (1) Nařízení (nadále jen "instituce odpovědná za vyplácení peněžitých dávek") použije formulář obsahující zejména rozpis a souhrn všech dob pojištění (pojištění starobního důchodu) nebo dob trvalého bydlení, splněných osobou trpící nemocí podle předpisů každého z příslušných členských států.
  2. Instituce odpovědná za vyplácení peněžitých dávek pošle tento formulář všem institucím důchodového zabezpečení těch členských států u nichž byla osoba trpící nemocí pojištěna; každá z těchto institucí zapíše do formuláře doby pojištění (pojištění starobního důchodu) nebo doby trvalého bydlení splněné podle předpisů, které provádí, a vrátí formulář instituci odpovědné za vyplácení peněžitých dávek.
  3. Instituce odpovědná za vyplácení peněžitých dávek potom rozvrhne náklady mezi sebe a ostatní příslušné kompetentní instituce; těmto institucím oznámí tento rozvrh ke schválení a připojí podpůrné podklady, zejména pokud jde o celkovou částku přiznaných peněžitých dávek a výpočet procent pro provedení rozvrhu.
  4. Na konci každého kalendářního roku instituce odpovědná za vyplácení dávek pošle každé z dalších příslušných kompetentních institucí výkaz peněžitých dávek vyplacených během daného finančního roku, s uvedením částky náležející od každé z nich podle rozvrhu uvedeného v bodě (c); každá z těchto institucí uhradí dlužnou částku instituci odpovědné za výplatu peněžitých dávek co nejdříve, ale nejpozději do tří měsíců.

Provedení článku 58 (3) Nařízení

Článek 70
Potvrzení týkající se rodinných příslušníků, na které je třeba vzít zřetel při výpočtu peněžitých dávek včetně důchodů

  1. Aby dostal dávky podle ustanovení článku 58 (3) Nařízení předloží žadatel potvrzení týkající se jeho rodinných příslušníků, kteří trvale bydlí na území jiného členského státu než je stát, v němž má sídlo instituce odpovědná za přiznání peněžitých dávek.

    Toto potvrzení vystaví instituce nemocenského pojištění místa trvalého bydliště rodinných příslušníků nebo jiná instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území tito příslušníci trvale bydlí. Ustanovení druhého a třetího bodu článku 25 (2) Prováděcího nařízení budou platit analogicky.

    Namísto potvrzení uvedeného v prvním pododstavci může požadovat instituce odpovědná za přiznání peněžitých dávek, aby žadatel předložil nejnovější občanskoprávní dokumenty týkající se jeho rodinných příslušníků, kteří trvale bydlí na území jiného členského stát než je stát, v němž má sídlo řečená instituce.
  2. V případě uvedeném v odstavci 1, jestliže předpisy jež provádí dotyčná instituce vyžadují, aby rodinní příslušníci bydleli s žadatelem pod jednou střechou, skutečnost, že tito rodinní příslušníci, kteří nevyhovují této podmínce, jsou přesto převážně závislí na žadateli, musí být doložena dokumenty, prokazujícími pravidelné poukazování části výdělků žadatele.

Provedení článku 60 Nařízení

Článek 71
Zhoršení nemoci z povolání

  1. V případech pokrytých článkem 60 (1) Nařízení předloží žadatel instituci členského státu, od které nárokuje právo na dávky, všechny informace týkající se dříve přiznaných dávek vztahujících se k příslušné nemoci z povolání. Tato instituce se může obrátit na jakoukoli jinou instituci, která byla dříve kompetentní, aby získala informace, které považuje za nutné.
  2. V případě, jehož se týká článek 60 (1) (c) Nařízení, oznámí instituce, od níž je požadováno vyplácení peněžitých dávek ostatním institucím, jichž se to týká, za účelem jejich schválení, částky nákladů, které mají tyto instituce nést v důsledku zhoršení, spolu s vhodnou podpůrnou dokumentací. Na konci každého kalendářního roku zašle první instituce druhé instituci výkaz peněžitých dávek vyplacených během příslušného finančního roku s uvedením částky náležející od posléze zmíněné instituce, která ji uhradí první instituci co nejdříve, nejpozději však do tří měsíců.
  3. V případě uvedeném v první větě článku 60 (2) (b) Nařízení instituce odpovědná za vyplácení peněžitých dávek oznámí kompetentním institucím, jichž se to týká, za účelem jejich schválení, změny provedené v předchozím rozvrhu nákladů, spolu s vhodnou podpůrnou dokumentací.
  4. V případě uvedeném v druhé větě článku 60 (2) (b) Nařízení budou analogicky platit ustanovení odstavce 2.

Provedení článku 61 (5) a (6) Nařízení

Článek 72
Stanovení stupně nezpůsobilosti v případě pracovního úrazu utrpěného dříve nebo kdykoli poté nebo nemoci z povolání diagnostikované dříve nebo kdykoli poté

  1. Za účelem stanovení stupně nezpůsobilosti, zjištění práva na dávku nebo určení výše této dávky v případech uvedených v článku 61 (5) a (6) Nařízení předloží žadatel kompetentní instituci členského státu, jehož předpisům podléhal v době, kdy došlo k pracovnímu úrazu nebo kdy byla nemoc z povolání poprvé diagnostikována, všechny informace o svých předchozích nebo poté následujících pracovních úrazech nebo onemocněních nemocemi z povolání, k nimž došlo když podléhal předpisům kteréhokoli jiného členského státu, ať již byl stupeň nezpůsobilosti v důsledku těchto dřívějších nebo pozdějších případů jakýkoli.
  2. Kompetentní instituce vezme při posouzení nároku na dávku a určení výše dávky zřetel na stupeň nezpůsobilosti v důsledku těchto dřívějších nebo po nich následujících případů podle předpisů, které provádí.
  3. Kompetentní instituce může požádat kteroukoli jinou instituci, která byla dříve nebo později kompetentní o poskytnutí informací, které pokládá za potřebné.

V případech, kdy byla dřívější nebo po ní následující nezpůsobilost k práci důsledkem úrazu, který dotyčná osoba utrpěla, když podléhala předpisům členského státu, který nerozlišuje mezi příčinami pracovní nezpůsobilosti, instituce kompetentní k předchozí nebo následné nezpůsobilosti k práci nebo orgán určený příslušným úřadem dotyčného členského státu podají na požádání kompetentní instituce jiného členského státu informace o stupni dřívější nebo po ní následující nezpůsobilosti k práci a pokud možno jakékoli další informace, které by umožnily určit, zda nezpůsobilost byla důsledkem pracovního úrazu ve smyslu předpisů prováděných institucí druhého členského státu. Tam, kde nastane tento případ budou analogicky platit ustanovení odstavce 2.

Provedení článku 62 (1) Nařízení

Článek 73
Instituce, na něž se mohou obrátit pracovníci v dolech a podobných podnicích, když trvale bydlí nebo pobývají v jiném členském státě, než je kompetentní stát

  1. V případech uvedených v článku 62 (1) Nařízení a kde, v zemi pobytu nebo trvalého bydliště, jsou dávky poskytované podle soustavy pojištění pro pracovní úrazy a nemoci z povolání týkající se manuálních pracovníků v ocelářském průmyslu stejné jako dávky poskytované podle zvláštních soustav pro pracovníky v dolech a podobných podnicích, pracovníci této posléze uvedené kategorie se mohou obrátit na nejbližší instituci na území členského státu, ve kterém pobývají nebo trvale bydlí, uvedenou v příloze 3 Prováděcího nařízení, a to i když jde o instituci soustavy, které podléhají manuální pracovníci ocelářského průmyslu, a tato instituce jim poskytne příslušné dávky.
  2. Tam, kde jsou dávky poskytované podle zvláštních soustav pro pracovníky v dolech a podobných podnicích výhodnější, tito pracovníci budou mít volbu obrátit se buď na instituci odpovědnou za provádění této soustavy nebo na nejbližší instituce na území členského státu, kde pobývají nebo trvale bydlí, která provádí předpisy, jimž podléhají pracovníci ocelářského průmyslu. V druhém případě taková instituce upozorní dotyčnou osobu na skutečnost, že pokud se obrátí na instituci odpovědnou za provádění shora uvedené zvláštní soustavy, dostane výhodnější dávky; musí jí dále sdělit název a adresu této instituce.

Provedení článku 62 (2) Nařízení

Článek 74
Přihlédnutí k obdobím, během nichž již byly dávky poskytovány institucí jiného členského státu

Pro účely článku 62 (2) Nařízení může instituce členského státu, která je požádána o poskytnutí dávek, požádat instituci jiného členského státu, aby jí poskytla informace vztahující se na období, během kterého tato posléze uvedená instituce již poskytovala dávky pro stejný případ pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Předkládání a prošetřování nároků na důchody, s výjimkou důchodů týkajících se nemocí z povolání krytých článkem 57 Nařízení

Článek 75

  1. Aby dostali důchod nebo dodatkovou dávku podle předpisů členského státu, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo její pozůstalí trvale bydlící na území jiného členského státu, uplatní nárok buď u kompetentní instituce, nebo u instituce místa trvalého bydliště, která zašle takový nárok kompetentní instituci. Uplatnění nároku bude podléhat těmto pravidlům:
    1. K nároku musí být přiloženy požadované podpůrné dokumenty a musí být uplatněn formou stanovenou podle předpisů prováděných kompetentní institucí.
    2. Správnost informací poskytnutých žadatelem musí vyplývat z úředních dokumentů připojených k formuláři pro uplatnění nároku nebo musí být potvrzena příslušnými úřady členského státu, na jehož území žadatel trvale bydlí.
  2. Kompetentní instituce oznámí své rozhodnutí žadateli přímo nebo prostřednictvím styčného orgánu kompetentního státu; kopii takového rozhodnutí zašle styčnému orgánu členského státu, na jehož území žadatel bydlí.

Administrativní kontroly a lékařské prohlídky

Článek 76

  1. Administrativní kontroly a lékařské prohlídky, včetně lékařských prohlídek stanovených v případech kontroly důchodů, budou prováděny na žádost kompetentní instituce institucí členského státu, na jehož území osoba mající nárok na dávky právě je, podle procedur stanovených předpisy, které posléze uvedená instituce provádí. Kompetentní instituce bude však mít vyhrazeno právo dát osobu mající nárok na dávky prohlédnout lékařem podle své vlastní volby.
  2. Kterákoli osoba pobírající důchod pro sebe nebo pro sirotka bude informovat instituci odpovědnou za vyplácení o jakýchkoli změnách své situace nebo situace zmíněného sirotka, která by pravděpodobně mohla změnit nároky na důchod.

Vyplácení důchodů

Článek 77

Vyplácení důchodů institucí jednoho členského státu náležejících důchodcům trvale bydlícím na území jiného členského státu se bude uskutečňovat podle článků 53 až 58 Prováděcího nařízení.

Kapitola 5 
Pohřebné

Provedení článků 64, 65 a 66 Nařízení
Článek 78
Předložení nároku na dávku

Aby dostal pohřebné podle předpisů jiného členského státu, než je členský stát na jehož území trvale bydlí, žadatel předloží svůj nárok buď kompetentní instituci nebo instituci místa trvalého bydliště.

K nároku musí být přiloženy podpůrné dokumenty požadované podle předpisů, které provádí kompetentní instituce.

Správnost informací poskytnutých žadatelem musí vyplývat z úředních dokumentů nebo být potvrzena příslušnými úřady členského státu, na jehož území žadatel trvale bydlí.

Článek 79
Potvrzení týkající se dob

  1. Aby uplatnil ustanovení článku 64 Nařízení, předloží žadatel kompetentní instituci potvrzení s uvedením dob pojištění nebo trvalého bydlení, které splnil jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba podle předpisů, kterým naposled podléhal.
  2. Toto potvrzení vystaví na žádost žadatele instituce nemocenského pojištění nebo instituce důchodového pojištění, podle toho o jaký případ jde, u které byla zaměstnaná nebo samostatně výdělečná osoba naposled pojištěna. Nepředloží-li žadatel toto potvrzení, kompetentní instituce si je vyžádá od jedné nebo druhé výše uvedené instituce.
  3. Ustanovení odstavců 1 a 2 budou platit analogicky, bude-li za účelem splnění předpisů členského státu nutné vzít zřetel na doby pojištění nebo trvalého bydlení dříve splněné podle předpisů kteréhokoli jiného členského státu.

Kapitola 6 
Dávky v nezaměstnanosti

Provedení článku 67 Nařízení
Článek 80
Potvrzení o dobách pojištění nebo zaměstnání

  1. Aby uplatnila ustanovení článku 67 (1), (2) nebo (4) Nařízení, předloží dotyčná osoba kompetentní instituci potvrzení, ve kterém jsou uvedeny doby pojištění nebo zaměstnání, které dříve splnila z titulu svého zaměstnání podle předpisů, kterým naposled podléhala, spolu s jakýmikoli dalšími informacemi požadovanými podle předpisů, které provádí tato instituce.
  2. Toto potvrzení vystaví na žádost dotyčné osoby buď kompetentní instituce pro otázky nezaměstnanosti členského státu, jehož předpisům tato osoba naposled podléhala, nebo jiná instituce určená příslušným úřadem tohoto členského státu. Nepředloží-li dotyčná osoba toto potvrzení, kompetentní instituce si je vyžádá od jedné z výše uvedených institucí.
  3. Ustanovení odstavců 1 a 2 budou platit analogicky, bude-li ke splnění podmínek stanovených předpisy kompetentního státu nutné vzít zřetel na doby pojištění nebo zaměstnání dříve splněné zaměstnáním této osoby podle předpisů kteréhokoli jiného členského státu.

Provedení článku 68 Nařízení

Článek 81
Potvrzení pro výpočet dávek

V případech, kde je za výpočet dávek odpovědná instituce uvedená v článku 68 (1) Nařízení a kde osoba nevykonávala své poslední zaměstnání po dobu nejméně čtyř týdnů na území členského státu, v němž má instituce sídlo, tato osoba předloží řečené instituci potvrzení o charakteru svého posledního zaměstnání vykonávaného po nejméně čtyři týdny v jiném členském státě a o ekonomickém odvětví, v němž bylo toto zaměstnání vykonáváno. Nepředloží-li dotyčná osoba toto potvrzení, řečená instituce si je vyžádá buď od instituce odpovědné za otázky nezaměstnanosti členského státu, v němž byla osoba naposled pojištěna nebo od jiné instituce určené příslušným úřadem tohoto členského státu.

Článek 82
Potvrzení týkající se rodinných příslušníků, na které je třeba vzít při výpočtu dávek zřetel

  1. Aby uplatnila ustanovení článku 68 (2) Nařízení, předloží dotyčná osoba kompetentní instituci potvrzení týkající se rodinných příslušníků trvale bydlících na území jiného členského státu než je stát, ve kterém má tato instituce sídlo.
  2. Toto potvrzení vydá instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území tito rodinní příslušníci trvale bydlí. Musí v něm být uvedeno, že na tyto rodinné příslušníky se nebere zřetel při výpočtu dávek v nezaměstnanosti náležejících jiné osobě podle předpisů tohoto členského státu.

    Potvrzení bude platit 12 měsíců od data vydání. Může být obnoveno; v takovém případě bude platit od data obnovení. Dotyčná osoba okamžitě oznámí kompetentní instituci jakoukoli událost, vyžadující změnu tohoto potvrzení. Taková změna bude účinná ode dne, kdy tato událost nastala.
  3. V případech, kde instituce vystavující potvrzení uvedené v odstavci 1 není s to potvrdit, že na rodinné příslušníky nebyl vzat zřetel při výpočtu dávek v nezaměstnanosti náležejících jiné osobě podle předpisů členského státu, na jehož území tito příslušníci bydlí, dotyčná osoba při předložení potvrzení kompetentní instituci připojí k tomuto potvrzení prohlášení v tomto smyslu.

    Ustanovení druhého pododstavce odstavce 2 budou analogicky platit pokud jde o toto prohlášení.

Provedení článku 69 Nařízení

Článek 83
Podmínky a hranice pro zachování nároku na dávky v případech, kdy nezaměstnaná osoba jede do jiného členského státu

  1. Aby si zachovala nárok na dávky, nezaměstnaná osoba uvedená v článku 69 (1) Nařízení předloží instituci místa, na které se odebere, potvrzení, v němž kompetentní instituce potvrzuje, že tato osoba má stále nárok na dávky za podmínek stanovených v odstavci 1 (b) tohoto článku. Kompetentní instituce uvede v tomto potvrzení zejména:
    1. výši dávky, která má být vyplácena nezaměstnané osobě podle předpisů kompetentního státu;
    2. datum, od kterého nezaměstnaná osoba přestala být k dispozici úřadu práce kompetentního státu;
    3. lhůtu podle článku 69 (1) (b) Nařízení pro zaregistrování jako uchazeč o zaměstnání v členském státě, do kterého nezaměstnaná osoba odjela;
    4. maximální období podle článku 69 (1) (c) Nařízení, po které je zachován nárok na pobírání dávky;
    5. skutečnosti, které mohou změnit nárok na dávku.
  2. Nezaměstnaná osoba, která hodlá odjet do jiného členského státu, aby tam hledala zaměstnání, zažádá před svým odjezdem o potvrzení uvedené v odstavci 1. Nepředloží-li nezaměstnaná osoba toto potvrzení, instituce místa, do kterého tato osoba přijela, si je vyžádá od kompetentní instituce. Pracovní úřad kompetentního státu musí zajistit, aby nezaměstnaná osoba byla informována o svých povinnostech podle článku 69 Nařízení a podle tohoto článku.
  3. Instituce místa, do kterého nezaměstnaná osoba přijela oznámí kompetentní instituci datum, kdy se tato osoba zaregistrovala a datum, kdy začalo vyplácení dávek, a bude vyplácet dávky kompetentního státu podle procedury stanovené předpisy členského státu, do kterého nezaměstnaná osoba přijela.

    Instituce místa, do kterého nezaměstnaná osoba přijela, bude provádět kontroly nebo zajistí provádění kontrol, jako kdyby šlo o nezaměstnanou osobu mající nárok na dávky podle předpisů, které sama provádí. Bude kompetentní instituci informovat o všech událostech spadajících pod odstavec 1 (c) výše, jakmile se o nich doví a, v případech, kdy má být dávka pozastavena nebo odňata, okamžitě ji přestane vyplácet. Kompetentní instituce ji bude neprodleně informovat do jaké míry a od kterého data dotyčná událost ovlivní dávku v nezaměstnanosti. Výplata dávek se může obnovit, tam kde to přichází v úvahu, pouze na základě informace kompetentní instituce. V případech, kdy má být dávka snížena, instituce místa, do kterého nezaměstnaná osoba přijela jí bude nadále vyplácet sníženou částku dávky, s výhradou úpravy, kterou provede na základě odpovědi od kompetentní instituce.
  4. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států mohou, na základě stanoviska Administrativní komise, dohodnout jiná prováděcí ustanovení.

Provedení článku 71 Nařízení

Článek 84
Nezaměstnané osoby, které byly dříve zaměstnány a které, v průběhu svého posledního zaměstnání trvale bydlely v jiném členském státě než je kompetentní stát

  1. V případech uvedených v článku 71 (1) (a) (ii) a v první větě článku 71 (1) (b) (ii) Nařízení bude instituce místa trvalého bydliště považována za kompetentní instituci pro účely provádění ustanovení článku 80 Prováděcího nařízení.
  2. Za účelem uplatnění nároku na dávky podle ustanovení článku 71 (1) (b) (ii) Nařízení předloží nezaměstnaná osoba, jež byla dříve zaměstnána, instituci místa trvalého bydliště, kromě potvrzení uvedeného v článku 80 Prováděcího nařízení, potvrzení od instituce členského státu, jehož předpisům naposled podléhala, udávající, že nemá žádný nárok na dávky podle článku 69 Nařízení.
  3. Pro účely provádění ustanovení článku 71 (2) Nařízení, požádá instituce místa trvalého bydliště kompetentní instituci o veškeré informace vztahující se k nárokům nezaměstnané osoby, která byla dříve zaměstnána, vůči posléze zmíněné instituci.

Kapitola 7 
Rodinné dávky

Provedení článku 72 Nařízení
Článek 85
Potvrzení o dobách zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti

  1. Aby uplatnila ustanovení článku 72 Nařízení, dotyčná osoba předloží kompetentní instituci potvrzení s uvedením dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, které byly splněny podle předpisů, jimž naposled podléhala.
  2. Toto potvrzení vydá, na žádost dotyčné osoby, buď kompetentní instituce pokud jde o rodinné dávky členského státu, v němž byla tato osoba naposled pojištěna, nebo jiná instituce určená příslušným úřadem tohoto členského státu. Nepředloží-li dotyčná osoba toto potvrzení, kompetentní instituce si je vyžádá od jedné z výše zmíněných institucí, pokud instituce nemocenského pojištění není schopna zaslat dotyčné osobě kopii potvrzení uvedeného v článku 16 (1) Prováděcího nařízení.
  3. Ustanovení odstavců 1 a 2 budou platit analogicky, jestliže ke splnění podmínek předpisů kompetentního státu je nutné vzít na zřetel doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti dříve splněné podle předpisů jiného členského státu.

Provedení článků 73 a 75 (1) a (2) Nařízení (7)

Článek 86

  1. Aby dostala rodinné dávky podle článku 73 Nařízení, předloží zaměstnaná osoba kompetentní instituci svůj nárok, tam, kde je to nutné, prostřednictvím zaměstnavatele.
  2. K podpoře tohoto nároku zaměstnaná osoba předloží potvrzení týkající se rodinných příslušníků trvale bydlících na území jiného členského státu než je stát, ve kterém má sídlo kompetentní instituce. Takovéto potvrzení vystaví buď orgány, které jsou kompetentní pro občanskoprávní záležitosti v zemi trvalého bydliště těchto rodinných příslušníků, nebo kompetentní instituce nemocenského pojištění v místě trvalého bydliště těchto rodinných příslušníků, nebo jiná instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území tito rodinní příslušníci trvale bydlí. Toto potvrzení se musí každý rok obnovovat.
  3. Tam, kde předpisy kompetentního státu stanoví, že rodinné dávky mohou nebo musí být vyplaceny jiné osobě, než je zaměstnaná osoba, tato osoba předloží na důkaz svého nároku rovněž informace identifikující osobu, jíž mají být rodinné dávky vyplaceny v zemi trvalého bydliště (příjmení, jméno, úplná adresa).
  4. Příslušné úřady dvou nebo více členských států se mohou dohodnout na zvláštních procedurách pro vyplácení rodinných dávek, zejména s cílem usnadnit provádění článku 75 (1) a (2) Nařízení. Takováto ujednání budou oznámena Administrativní komisi.
  5. Zaměstnaná osoba bude informovat kompetentní instituci, kde je to nutné prostřednictvím svého zaměstnavatele:
    • o každé změně v situaci rodinných příslušníků, která by mohla změnit nárok na rodinné dávky,
    • o každé změně v počtu rodinných příslušníků, pro které náleží rodinné dávky,
    • o každé změně trvalého bydliště nebo pobytu těchto rodinných příslušníků,
    • o jakémkoli vykonávání profesionální činnosti nebo povolání, na jehož základě rovněž náleží rodinné dávky podle předpisů členského státu, na jehož území rodinní příslušníci trvale bydlí.

Článek 87
.....

Provedení článku 74 Nařízení

Článek 88

Ustanovení článku 86 Prováděcího nařízení platí analogicky pro nezaměstnané osoby, které byly dříve zaměstnány nebo samostatně výdělečně činné a na které se vztahuje článek 74 Nařízení.

Článek 89
.....

Kapitola 8 
Dávky pro vyživované děti důchodců a pro sirotky

Provedení článků 77, 78 a 79 Nařízení
Článek 90

  1. Aby dostal dávky podle článku 77 nebo 78, žadatel předloží nárok instituci místa svého trvalého bydliště, podle procedury stanovené předpisy, které tato instituce provádí.
  2. Jestliže však žadatel trvale nebydlí na území členského státu, ve kterém má sídlo kompetentní instituce, může svůj nárok předložit buď kompetentní instituci nebo instituci místa svého trvalého bydliště, která tento nárok poté pošle kompetentní instituci s uvedením data, kdy byl nárok předložen. Toto datum bude považováno za datum předložení nároku kompetentní instituci.
  3. Shledá-li kompetentní instituce uvedená v odstavci 2, že podle předpisů, které provádí, žádný nárok není, pošle tento nárok neprodleně, spolu se všemi potřebnými dokumenty a informacemi, instituci členského státu, jehož předpisům zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba po nejdelší dobu podléhala.

    Tam, kde je to nutné, může být záležitost vrácena zpět, za stejných podmínek, instituci členského státu, podle jehož předpisů dotyčná osoba splnila nejkratší ze svých dob pojištění nebo trvalého bydlení.
  4. Administrativní komise stanoví, bude-li to nutné, další procedury pro předkládání nároků na dávky.

Článek 91

  1. Vyplácení dávek podle článků 77 nebo 78 Nařízení se uskuteční podle ustanovení článků 53 až 58 Prováděcího nařízení.
  2. Příslušné úřady členských států určí v nutných případech kompetentní instituci pro vyplácení dávek náležejících podle článků 77 nebo 78 Nařízení.

Článek 92

Kterákoli osoba, jíž se vyplácejí dávky podle článku 77 nebo 78 Nařízení za děti důchodců nebo sirotky, bude informovat instituci odpovědnou za vyplácení těchto dávek:

  • o každé změně situace dětí nebo sirotků, která by mohla ovlivnit nárok na dávku,
  • o každé změně počtu dětí nebo sirotků, pro které dávky náleží,
  • o každé změně trvalého bydliště nebo pobytu dětí nebo sirotků,
  • o jakémkoli vykonávání profesionální aktivity nebo povolání, ze kterých vyplývá nárok na rodinné dávky nebo rodinné přídavky pro tyto děti nebo sirotky.