Část IV: Provádění zvláštních ustanovení nařízení týkajících se zvláštních kategorií dávek

Kapitola 1 
Všeobecná pravidla pro sčítání dob

Článek 15

  1. V případech uvedených v článcích 18 (1), 38, 45 (1) až (3), 64 a 67 (1) a (2) Nařízení se sčítání dob uskuteční podle těchto pravidel:
    1. K dobám pojištění nebo trvalého bydlení splněným podle předpisů jednoho členského státu budou přičteny doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů kteréhokoli jiného státu, v té míře, jak je k nim nutné přihlédnout pro účely doplnění dob pojištění nebo trvalého bydlení, splněných podle předpisů prvního členského státu, za účelem získání, zachování nebo opětného nabytí práv na dávky, za předpokladu, že se tyto doby pojištění nebo trvalého bydlení nepřekrývají. V případech, kdy dávky týkající se invalidity, stáří nebo úmrtí (důchody) mají být přiznány institucemi dvou nebo více členských států podle ustanovení článku 46 (2) Nařízení, každá z těchto institucí sečte doby zvlášť a vezme přitom v úvahu celkové doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou osobou podle předpisů všech členských států, kterým tato osoba podléhala, aniž by byla dotčena, tam kde to přichází v úvahu, ustanovení článků 45 (2) a (3) a 47 (1) (a) Nařízení.

      V případech uvedených v článku 14c (b) nebo 14 f Nařízení vezmou však za účelem přiznání dávek výše zmíněné instituce rovněž na zřetel vzájemně se překrývající doby pojištění nebo trvalého bydlení získané podle povinné soustavy pojištění podle předpisů dvou dotyčných členských států.
    2. Když se doba pojištění nebo trvalého bydlení splněná podle povinného pojištění podle předpisů jednoho členského státu časově shoduje s dobou pojištění splněnou v rámci trvajícího dobrovolného nebo opčního pojištění podle předpisů jiného členského státu, vezme se v úvahu jen doba splněná podle povinného pojištění.
    3. Když se doba pojištění nebo trvalého bydlení, jiná než doba za takovou považovaná, splněná podle předpisů jednoho členského státu, časově shoduje s dobou za takovou považovanou podle předpisů jiného členského státu, vezme se v úvahu jen doba, jiná než za takovou považovaná.
    4. Kterákoli doba, za takovou považovaná podle předpisů dvou nebo více členských států, se vezme v úvahu pouze u instituce členského státu, podle jehož předpisů byla pojištěná osoba naposled povinně pojištěna před touto dobou; v případech, kdy pojištěná osoba nebyla povinně pojištěna podle předpisů členského státu před touto dobou, přihlédne k této době instituce členského státu, podle jehož předpisů byla tato osoba povinně pojištěna po této době.
    5. Není-li možné přesně určit období, ve kterém byly splněny určité doby pojištění nebo trvalého bydlení podle předpisů jednoho členského státu, bude se předpokládat, že tyto doby se nepřekrývají s dobami pojištění nebo trvalého bydlení, splněnými podle předpisů jiného členského státu a, tam kde to bude výhodné, se k nim přihlédne.
    6. Jestliže podle předpisů jednoho členského státu se k určitým dobám pojištění nebo trvalého bydlení přihlíží jen tehdy, byly-li splněny v rámci určitého časového limitu, instituce, která provádí tyto předpisy:
      1. bude přihlížet pouze k dobám pojištění nebo trvalého bydlení splněným podle předpisů jiného členského státu, které byly splněny v uvedeném časovém limitu, nebo
      2. prodlouží takový časový limit pokud jde o doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné zcela nebo zčásti v rámci tohoto časového limitu podle předpisů jiného členského státu v případech, kdy příslušné doby pojištění nebo trvalého bydlení podle předpisů druhého členského státu zakládají pouze pozastavení časového limitu, v jehož rámci musí být doby pojištění nebo trvalého bydlení splněny.
  2. Doby pojištění nebo trvalého bydlení splněné podle předpisů členského státu, na který se Nařízení nevztahuje, ke kterým se však přihlíží podle předpisů toho členského státu, na který se Nařízení vztahuje, se budou považovat za doby pojištění nebo trvalého bydlení, ke kterým se přihlíží pro účely sčítání.
  3. Jsou-li doby pojištění splněné podle předpisů jednoho členského státu vyjádřeny v jednotkách, které jsou odlišné od těch, které jsou uvedeny v předpisech jiného členského státu, provede se potřebné přepočítání pro účely sčítání dob podle následujících pravidel:
    1. Je-li dotyčná osoba zaměstnanou osobu, která pracovala v režimu šesti dnů v týdnu nebo jde-li o samostatně výdělečně činnou osobu:
      1. jeden den se bude rovnat osmi hodinám a naopak;
      2. šest dnů se bude rovnat jednomu týdnu a naopak;
      3. 26 dnů se bude rovnat jednomu měsíci a naopak;
      4. tři měsíce nebo 13 týdnů nebo 78 dnů se budou rovnat jednomu čtvrtletí a naopak;
      5. pro přepočet týdnů na měsíce a naopak se týdny a měsíce přepočtou na dny;
      6. použití těchto pravidel nesmí dospět k tomu, aby součet všech dob pojištění splněných v jednom kalendářním roce překročil 312 dnů nebo 52 týdnů nebo 12 měsíců nebo 4 čtvrtletí.
    2. Je-li dotyčná osoba zaměstnanou osobou, která pracovala v režimu pěti dnů v týdnu:
      1. jeden den se bude rovnat devíti hodinám a naopak;
      2. pět dnů se bude rovnat jednomu týdnu a naopak;
      3. 22 dnů se bude rovnat jednomu měsíci a naopak;
      4. tři měsíce nebo 13 týdnů nebo 66 dnů se budou rovnat jednomu čtvrtletí a naopak;
      5. pro přepočet týdnů na měsíce a naopak se týdny a měsíce přepočtou na dny
      6. použití těchto pravidel nesmí dospět k tomu, aby součet všech všech dob pojištění splněných v jednom kalendářním roce překročil 264 dnů nebo 52 týdnů nebo 12 měsíců nebo čtyři čtvrtletí.
    3. Je-li dotyčná osoba osobou, která pracovala v režimu sedmi dnů v týdnu:
      1. jeden den se bude rovnat šesti hodinám a naopak;
      2. sedm dnů se bude rovnat jednomu týdnu a naopak;
      3. třicet dnů se bude rovnat jednomu měsíci a naopak;
      4. tři měsíce nebo 13 týdnů nebo 90 dnů se budou rovnat jednomu čtvrtletí a naopak;
      5. pro přepočet týdnů na měsíce a naopak se týdny a měsíce přepočtou na dny;
      6. použití těchto pravidel nesmí dospět k tomu, aby součet všech dob pojištění splněných v jednom kalendářním roce překročil 360 dnů nebo 52 týdnů nebo 12 měsíců nebo čtyři čtvrtletí.


    Jsou-li doby pojištění splněné podle předpisů členského státu vyjádřeny v měsících, dny odpovídající zlomku měsíce se podle pravidel pro přepočet stanovených v tomto odstavci budou považovat za celý měsíc.

Kapitola 2 
Nemoc a mateřství

Provádění článku 18 Nařízení
Článek 16
Potvrzování dob pojištění

  1. Aby uplatnila ustanovení článku 18 Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží kompetentní instituci potvrzení obsahující specifikaci dob pojištění splněných podle předpisů, kterým naposled podléhala.
  2. Toto potvrzení vystaví na žádost zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby jedna nebo několik institucí členského státu, jehož předpisům tato osoba naposled podléhala. Nepředloží-li tato osoba uvedené potvrzení, kompetentní instituce si ho vyžádá od příslušné instituce nebo příslušných institucí.
  3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí analogicky v případech, kdy je nutné přihlédnout k dobám pojištění dříve splněným podle předpisů kteréhokoli jiného členského státu, aby se vyhovělo podmínkám předpisů kompetentního státu.

Provádění článku 19 Nařízení
Článek 17
Věcné dávky v případě trvalého bydlení v členském státě, jiném než je kompetentní stát

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 19 Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba musí zaregistrovat sebe a své rodinné příslušníky u instituce místa svého trvalého bydliště tím, že předloží potvrzení svědčící o tom, že sama i její rodinné příslušníci mají nárok na tyto dávky. Toto potvrzení, založené na informacích dodaných zaměstnavatelem, vystaví, tam kde je to vhodné, kompetentní instituce. Nepředloží-li zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo její rodinní příslušníci toto potvrzení, instituce v místě trvalého bydliště si je vyžádá od kompetentní instituce.
  2. Toto potvrzení bude platit, dokud instituce místa trvalého bydliště nedostane oznámení o jeho zrušení. Jestliže však bylo toto potvrzení vydáno německou, francouzskou, italskou nebo portugalskou institucí, bude platit pouze po dobu jednoho roku následujícího po datu vystavení a je třeba ho každý rok obnovovat.
  3. Je-li dotyčná osoba sezónním pracovníkem, bude potvrzení uvedené v odstavci 1 platit po celou očekávanou dobu sezónní práce, pokud mezitím kompetentní instituce neoznámí instituci místa trvalého bydliště jeho zrušení.
  4. Instituce místa trvalého bydliště bude informovat kompetentní instituci o každé registraci uskutečněné podle ustanovení odstavce 1.
  5. Při každé žádosti o poskytnutí věcných dávek předloží dotyčná osoba podpůrné dokumenty požadované pro přiznání dávek podle předpisů členského státu, na jehož území trvale bydlí.
  6. vypuštěn
  7. vypuštěn
  8. Zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo její rodinní příslušníci budou informovat instituci místa trvalého bydliště o všech změnách, které by mohly mít vliv na jejich nárok na věcné dávky, zejména o jakémkoli přerušení nebo změně zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti dotyčné osoby, nebo jakékoli změně trvalého bydliště nebo pobytu zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo jejích rodinných příslušníků. Rovněž tak v případech, kdy zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba přestane být pojištěna nebo přestane mít nárok na věcné dávky, kompetentní instituce o tom uvědomí instituci místa trvalého bydliště. Instituce místa trvalého bydliště může kdykoli požádat kompetentní instituci, aby jí poskytla jakoukoli informaci vztahující se k pojištění zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo k jejímu nároku na věcné dávky.
  9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou, na základě stanoviska Administrativní komise, dohodnout na jiných prováděcích ustanoveních.

Článek 18
Peněžité dávky v případě trvalého bydliště v členském státě jiném než kompetentní stát

  1. Aby dostala peněžité dávky podle článku 19 (1) (b) Nařízení, musí zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba do tří dnů od začátku pracovní neschopnosti zažádat u instituce místa trvalého bydliště a předložit oznámení, že přestala pracovat nebo, pokud tak stanoví předpisy prováděné kompetentní institucí nebo institucí místa trvalého bydliště, potvrzení o pracovní neschopnosti vydané lékařem, který dotyčnou osobu léčí.
  2. Tam, kde ošetřující lékaři v zemi trvalého bydliště nevydávají potvrzení o pracovní neschopnosti, dotyčná osoba zažádá přímo u instituce v místě trvalého bydliště v rámci časového limitu stanoveného předpisy, které tato instituce provádí.

    Tato instituce si dá ihned pracovní neschopnost potvrdit lékařem a vystavit potvrzení uvedené v odstavci 1. Toto potvrzení s uvedením pravděpodobné doby pracovní neschopnosti bude neprodleně zasláno kompetentní instituci.
  3. V případech, pro které neplatí odstavec 2, dá instituce místa trvalého bydliště dotyčnou osobu co nejdříve, a v každém případě ne později než do tří dnů po podání žádosti, vyšetřit lékařem, jako kdyby byla u ní pojištěna. Zpráva ošetřujícího lékaře bude obsahovat zejména pravděpodobné trvání pracovní neschopnosti a instituce místa trvalého bydliště ji zašle kompetentní instituci do tří dnů po lékařském vyšetření.
  4. Instituce místa trvalého bydliště bude poté dělat potřebné administrativní kontroly a lékařská vyšetření dotyčné osoby, jako kdyby tato osoba byla u ní pojištěna. Jakmile zjistí, že dotyčná osoba je opět práce schopná, ihned jí to sdělí a uvědomí o tom kompetentní instituci s udáním dne, kdy skončila pracovní neschopnost. Aniž by byla dotčena ustanovení odstavce 6, sdělení dotyčné osobě se bude považovat za rozhodnutí učiněné v zastoupení kompetentní instituce.
  5. Ve všech případech si kompetentní instituce zachová právo dát dotyčnou osobu lékařsky vyšetřit lékařem podle své vlastní volby.
  6. Rozhodne-li kompetentní instituce odejmout peněžité dávky, protože dotyčná osoba nesplnila formality stanovené předpisy země trvalého bydliště, nebo zjistí-li, že dotyčná osoba je schopná nastoupit do práce, sdělí dotyčné osobě své rozhodnutí a současně zašle kopii tohoto rozhodnutí instituci místa trvalého bydliště.
  7. Když dotyčná osoba opět nastoupí do práce, uvědomí o tom kompetentní instituci, pokud se takovéto sdělení požaduje podle předpisů, které tato instituce provádí.
  8. Kompetentní instituce bude vyplácet peněžité dávky vhodnou metodou, zejména mezinárodním platebním příkazem a bude o této metodě informovat instituci místa trvalého bydliště a dotyčnou osobu. V případech, kde jsou peněžité dávky vypláceny institucí místa trvalého bydliště v zastoupení kompetentní instituce, kompetentní instituce bude dotyčnou osobu informovat o jejích právech a oznámí instituci místa trvalého bydliště částku peněžitých dávek, data vyplácení a maximální dobu, po kterou se dávky přiznávají podle předpisů kompetentního státu.
  9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou dohodnout, poté co si vyžádaly stanovisko Administrativní komise, na jiných prováděcích ustanoveních.

Provádění článku 20 Nařízení
Článek 19
Zvláštní ustanovení pro pracovníky pohraničního styku a jejich rodinné příslušníky

V případě pracovníků pohraničního styku nebo jejich rodinných příslušníků se léčiva, obvazy, brýle a malé pomůcky mohou vydávat a laboratorní rozbory a testy provádět jen na území toho členského státu, kde byly předepsány, podle předpisů tohoto členského státu, s výjimkou případů, kde předpisy prováděné kompetentní institucí nebo dohoda uzavřená mezi příslušnými úřady těchto členských států jsou příznivější.

Provádění druhého odsazení v článku 21 (2) Nařízení
Článek 19a
Věcné dávky v případě pobytu v kompetentním státě - Rodinní příslušníci bydlící v jiném členském státě než je stát, ve kterém bydlí zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba

  1. Aby dostaly věcné dávky podle ustanovení článku 21 Nařízení, musí rodinní příslušníci předložit instituci v místě pobytu potvrzení udávající, že na řečené dávky mají nárok. V tomto potvrzení, které vystaví instituce místa bydliště rodinných příslušníků, pokud možno před jejich odjezdem z území členského státu v němž bydlí, bude uvedena, pokud je to vhodné, maximální doba pro přiznání věcných dávek, která je stanovena právními předpisy tohoto členského státu. Jestliže rodinní příslušníci nepředloží toto potvrzení, instituce místa pobytu si je vyžádá u instituce místa bydliště.
  2. Ustanovení článku 17 (9) Prováděcího nařízení platí analogicky. V tomto případě instituce místa bydliště rodinných příslušníků se považuje za kompetentní instituci.

Článek 20
vypuštěn

Článek 21
Věcné dávky v případě pobytu v členském státě jiném než je kompetentní stát

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 22 (1) (a) (i) Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží poskytovateli péče potvrzení,vystavené kompetentní institucí, které dokládá, že má nárok na věcné dávky. Takové potvrzení je vystaveno v souladu s čl. 2. Nepředloží-li dotyčná osoba toto potvrzení, kontaktuje instituci místa pobytu, která si od kompetentní instituce vyžádá doklad, který prokáže, že dotčená osoba, má nárok na věcné dávky. Doklad o nároku na dávky podle čl.22(1) (a) (i) Nařízení vydaný kompetentní institucí, má v každém jednotlivém případě stejný účinek u poskytovatele péče jako národní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce v místě pobytu.
  2. Ustanovení článku 17 (9) Prováděcího nařízení platí analogicky.

Článek 22
Věcné dávky pro zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, které se stěhují do jiného členského státu nebo se vracejí do země svého trvalého bydliště a pro zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby mající svolení jet do jiného členského státu na léčení

  1. Aby dostala věcné dávky podle článku 22 (1) (b) (i) Nařízení, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba předloží instituci místa trvalého bydliště potvrzení svědčící o tom, že má nárok na to, aby dále dostávala tyto dávky. V tomto potvrzení, vydaném kompetentní institucí, bude uvedena zejména, pokud je to nutné, maximální doba, po kterou se může pokračovat v poskytování dávek podle ustanovení předpisů kompetentního státu. Toto potvrzení může být na žádost dotyčné osoby vystaveno po jejím odjezdu, jestliže z důvodů vyšší moci nemohlo být vystaveno předem.
  2. Ustanovení článku 17(9) Prováděcího nařízení platí analogicky.
  3. Odstavce 1 a 2 platí analogicky pokud jde o poskytování věcných dávek v případě uvedeném v článku 22 (1) (c) (i) Nařízení.

Článek 23
Věcné dávky pro rodinné příslušníky

Ustanovení článků 21 nebo 22 prováděcího předpisu, podle toho co je vhodné, budou analogicky platit pro přiznání věcných dávek rodinným příslušníkům, jak je stanoveno v článku 22 (3) Nařízení.

V případech uvedených v druhém pododstavci článku 22 (3) Nařízení se však pro účely článků 17 (9), 21 a 22 Prováděcího nařízení bude považovat instituce místa trvalého bydliště a předpisy země trvalého bydliště rodinných příslušníků, za kompetentní instituci resp. za předpisy kompetentního státu.

Článek 24
Peněžité dávky pro zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby v případě pobytu v členském státě, jiném než je kompetentní stát

Ustanovení článku 18 Prováděcího nařízení budou platit analogicky pokud se týká pobírání peněžitých dávek podle článku 22 (1) (a) (ii) Nařízení. Avšak, aniž by byla dotčena povinnost předložit potvrzení o pracovní neschopnosti, na zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osobě pobývající na území členského státu, aniž je tam zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná, se nebude požadovat, aby předložila oznámení, že přestala pracovat, uvedené v článku 18 (1) Prováděcího nařízení.

Provádění článku 23 (3) Nařízení
Článek 25
Potvrzení o rodinných příslušnících, na které je třeba vzít zřetel při výpočtu peněžitých dávek

  1. Za účelem poskytnutí dávek podle ustanovení článku 23 (3) Nařízení předloží zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba kompetentní instituci potvrzení vztahující se k jejím rodinným příslušníkům, kteří trvale bydlí na území členského státu, jiného než je stát, ve kterém je sídlo této instituce.
  2. Toto potvrzení vystaví instituce místa trvalého bydliště rodinných příslušníků.

    Potvrzení bude platit 12 měsíců od data vydání. Může být prodlouženo; v takovém případě bude platit od data prodloužení.

    Dotyčná osoba neprodleně sdělí kompetentní instituci všechny události, které si vyžadují změnu tohoto potvrzení. Tato změna nabude účinnosti od data, kdy k ní došlo.
  3. Namísto potvrzení stanoveného v odstavci 1, může kompetentní instituce požadovat, aby dotyčná osoba předložila poslední občanskoprávní dokumenty vztahující se k jejím rodinným příslušníkům, kteří trvale bydlí na území členského státu, jiného než je stát, ve kterém má řečená instituce sídlo.

Provádění článku 25 (1) Nařízení
Článek 26
Dávky pro nezaměstnané osoby jedoucí do státu, jiného než je kompetentní stát za účelem hledání zaměstnání

  1. Aby dostala věcné dávky podle čl. 25 (1) (a) a (1a) Nařízení, předloží nezaměstnaná osoba nebo její rodinní příslušníci poskytovateli péče doklad vydaný kompetentní institucí, který potvrzuje že má nárok na věcné dávky. Takový doklad je vystaven v souladu s článkem 2. Jestliže dotyčná osoba nemůže takový doklad předložit, kontaktuje instituci místa pobytu, která si vyžádá od kompetentní instituce potvrzení ověřující, že dotčená osoba má nárok na věcné dávky. Doklad o nároku na dávky vydaný kompetentní institucí v souladu s článkem 25 (1) (a) Nařízení, má v každém jednotlivém případě stejný účinek u poskytovatele péče jako národní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce v místě, kam se nezaměstnaná osoba odebrala.

    1a. Aby nezaměstnaná osoba dostala peněžité dávky podle čl.25 (1) (b) Nařízení pro sebe a pro své rodinné příslušníky, předloží pojistné instituci v místě, kam se odebrala, potvrzení, které si před svým odjezdem vyžádala od kompetentní pojistné instituce. Jestliže nezaměstnaná osoba nepředloží takové potvrzení, instituce místa, kam se odebrala, si je vyžádá od kompetentní instituce. Toto potvrzení musí osvědčovat existenci nároku na zmíněné dávky za podmínek stanovených v článku 69 (1) (a) Nařízení, udávat trvání tohoto nároku, při vzetí v úvahu ustanovení článku 69 (1) (c) Nařízení; a v případě pracovní neschopnosti nebo hospitalizace specifikovat částku peněžitých dávek, které mají být poskytnuty, tam kde je to vhodné, z nemocenského pojištění během výše zmíněného období.
  2. Instituce pojištění nezaměstnanosti místa, kam se nezaměstnaná osoba odebere, potvrdí na kopii potvrzení uvedeného v článku 83 Prováděcího nařízení, které se zasílá instituci nemocenského pojištění téhož místa, že podmínky stanovené článkem 69 (1) (b) Nařízení byly splněny a uvede datum, od kterého byly splněny a datum, od kterého nezaměstnaná osoba bude dostávat dávky pojištění nezaměstnanosti na náklady kompetentní instituce.

    Toto potvrzení bude platit v rámci období stanoveného článkem 69 (1) (c) Nařízení tak dlouho, dokud budou splněny příslušné podmínky. Instituce pojištění nezaměstnanosti místa, kam se nezaměstnaná osoba odebere, bude do tří dnů informovat řečenou instituci nemocenského pojištění v případě, že podmínky již nebudou splněny.
  3. Ustanovení článku 17(9) Prováděcího nařízení platí analogicky.
  4. Za účelem poskytnutí peněžitých dávek stanovených podle předpisů kompetentního státu, nezaměstnaná osoba zašle do 3 dnů potvrzení o pracovní neschopnosti, vydané ošetřujícím lékařem, instituci nemocenského pojištění v místě, kam se odebrala. Uvede rovněž datum, až do kdy pobírala dávky nemocenského pojištění a adresu v zemi, kde se nachází.
  5. Instituce nemocenského pojištění v místě, kam se nezaměstnaná osoba odebrala, oznámí do tří dnů kompetentní instituci nemocenského pojištění a kompetentní instituci pojištění nezaměstnanosti, jakož i instituci, u které je nezaměstnaná osoba registrována jako uchazeč o zaměstnání, data, kdy pracovní neschopnost začala a skončila.
  6. V případech definovaných v článku 25 (4) Nařízení, instituce nemocenského pojištění v místě, kam se nezaměstnaná osoba odebrala, bude informovat kompetentní instituci nemocenského pojištění a kompetentní instituce pojištění nezaměstnanosti, že považuje podmínky opravňující prodloužení období, po které je možno přiznat peněžní a věcné dávky, za splněné, s uvedením důvodů, na nichž je založeno její stanovisko a připojí k oznámení, které posílá kompetentní instituci nemocenského pojištění, podrobnou zprávu ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu pacienta, s udáním pravděpodobné doby, po kterou budou existovat podmínky pro použití článku 25 (4) Nařízení. Kompetentní instituce nemocenského pojištění poté rozhodne o prodloužení období, během kterého budou přiznány dávky nemocné nezaměstnané osobě.
  7. Ustanovení článku 18 (2), (3), (4), (5), (6), (8) a (9) platí analogicky.

Provádění článku 25 (3) Nařízení
Článek 27
Věcné dávky pro rodinné příslušníky nezaměstnané osoby v případě, kdy trvale bydlí v členském státě, jiném než je kompetentní stát

Ustanovení článku 17 Prováděcího nařízení platí analogicky pokud jde o přiznání věcných dávek rodinným příslušníkům nezaměstnaných osob, pokud tito rodinní příslušníci trvale bydlí na území členského státu, jiného než je kompetentní stát. Při registraci rodinných příslušníků zaměstnaných osob dostávajících dávky podle ustanovení článku 69 (1) Nařízení, musí být předloženo potvrzení uvedené v článku 26 (1) Prováděcího nařízení. Toto potvrzení bude platit po dobu, během níž mohou být přiznány dávky podle článku 69 (1) Nařízení.

Provádění článku 26 Nařízení
Článek 28
Věcné dávky pro žadatele o důchod a pro jejich rodinné příslušníky

  1. Aby dostali věcné dávky, podle článku 26 (1) Nařízení, na území členského státu ve kterém bydlí, se žadatel a jeho rodinní příslušníci zaregistrují u instituce místa trvalého bydliště předložením potvrzení, které osvědčuje, že žadatel má tyto dávky podle předpisu jiného členského státu nárok pro sebe a pro své rodinné příslušníky. Toto potvrzení vydá instituce toho členského státu, která je odpovědná za věcné dávky.
  2. Instituce místa trvalého bydliště uvědomí instituci, která vydala potvrzení o každé registraci uskutečněné podle odstavce 1.

Provádění článků 28 a 28a Nařízení
Článek 29
Věcné dávky pro důchodce a jejich rodinné příslušníky, kteří nebydlí v členském státě, podle jehož předpisů pobírají důchod a mají nárok na dávky

  1. Aby dostali věcné dávky podle článku 28 (1) a 28a Nařízení na území členského státu, ve kterém trvale bydlí, důchodce a je