Odstranění limitu 6 let u zápočtu náhradních dob spojených s péčí o dítě

Zaměstnavatelé ve veřejných službách a správě jsou povinni aplikovat novelizovaná znění obou uvedených nařízení vlády (tedy § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. a § 3 odst. 2 písm. d) nařízení vlády č. 304/2014 Sb.) na všechny zaměstnance, tedy jak na stávající, tak i nové zaměstnance. Současně platí, že dotčená novela nepůsobí nazpět, tj. nezakládá nároky na plat ve vyšší výši plynoucí z této změny za období před 1. lednem 2025 (z tohoto důvodu zaměstnancům nepřísluší doplatek platu za doby před 1. lednem 2025).

• V praxi to znamená, že pokud zaměstnankyně či zaměstnanec pečovali o děti v rámci čerpání mateřské, či rodičovské dovolené nebo jinou formou trvalé péče déle než 6 let, zhodnotí se pro účely zápočtu náhradní doby do celkové praxe celá tato doba.
• Pokud je následkem toho odůvodněno zařazení zaměstnance do vyššího platového stupně, než do kterého byl doposud zařazen, zaměstnavatel zaměstnance zařadí do vyššího platového stupně a tuto skutečnost zohlední už při určení výše platu za měsíc leden 2025 – musí vydat nový platový výměr a plat nově určit s účinností od 1. ledna 2025.

• Předně je nutné u zaměstnavatele identifikovat zaměstnance, kterých se tato změna může potenciálně týkat. Půjde nepochybně o zaměstnance, u kterého byla už v minulosti započtena dosavadní maximální doba 6 let. V případě dosavadního zápočtu kratší doby péče o dítě není důvod, aby zaměstnavatel předpokládal, že doba péče o dítě byla delší, než již byla započtena podle předchozí právní úpravy. Praktický dopad, pokud jde o přeřazení do vyššího platového stupně, tato změna nebude mít ani u zaměstnance, který již dosáhl nejvyššího platového stupně v příslušné platové třídě.
• Dále lze doporučit, aby zaměstnavatel v rámci interní komunikace zaměstnance seznámili s možností zařazení zaměstnance do vyššího platového stupně na podkladě zápočtu celkové doby péče o děti.

• Obecně platí, že zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platového stupně dle délky jeho započitatelné praxe (do které se zahrnují právě také tzv. náhradní doby, jako je předmětná doba péče o dítě), jde tedy primárně o odpovědnost zaměstnavatele. Zaměstnavatelé by měli vynaložit dostatečné úsilí ke zjištění doby započitatelné praxe v rámci svých objektivních možností. Je však nezbytná i aktivní součinnost zaměstnance, v jehož zájmu prokázání veškeré, resp. maximální možné délky započitatelné praxe je.
• Zaměstnavatel, pokud k čerpání mateřské dovolené, další mateřské dovolené a rodičovské dovolené došlo za trvání pracovního poměru (obdobného vztahu) k němu samému, bude v praxi ve svých evidencích disponovat potřebnými údaji k posouzení rozsahu celkové doby péče o dítě. V takovém případě by měl sám zaměstnavatel iniciovat zjišťování, jsou-li splněny podmínky pro zařazení zaměstnance do vyššího platového stupně a pro přepočet výše platového tarifu.
• Pokud nejde o výše uvedený případ, bude mít zásadní význam iniciativa samotného zaměstnance. Zaměstnanec by sám měl přehodnocení délky náhradních dob iniciovat a také by měl doložit, v jakém rozsahu pečoval o děti v době trvání pracovního (obdobného) poměru u jiného zaměstnavatele anebo
  i mimo pracovní (obdobný) poměr.
• Je-li doložení rozsahu doby péče věcí zaměstnance, tj. stávající zaměstnavatel provádějící přepočet započitatelné praxe nedisponuje záznamy o skutečnostech rozhodných pro stanovení délky započitatelné praxe, doporučuje se primárně využít dokladů vystavených předchozím zaměstnavatelem (zaměstnavateli) – potvrzením o skutečnostech z evidence pracovní doby, ze záznamů vedených zaměstnavatelem pro účely důchodového pojištění, evidenčními listy apod.
• V případě, že dobu péče nelze doložit prostřednictvím dokladů od třetích osob, lze připustit provedení přehodnocení doby péče na základě dalších dokladů doložených zaměstnancem (např. rodný list dítěte nebo rozhodnutí o svěření dítěte do péče) a čestného prohlášení zaměstnance o délce skutečné péče o dítě.

• Zápočet doby péče o dítě je i po 31. prosinci 2024 nadále limitován dobou maximálního trvání dotčených překážek v práci, tj. mateřské dovolené, další mateřské dovolené a rodičovské dovolené podle příslušných právních předpisů účinných v době péče o dítě. Tj. i v případě péče o 2 nebo více dětí lze dobu péče započítat jen v rozsahu příslušného násobku maximální doby trvání rozhodných překážek v práci, kterou zaměstnankyně (od 1. ledna 2001
  i zaměstnanec) v rámci péče o 1 dítě čerpali, popřípadě která by se na ně v případě, že by nestáli mimo pracovní (obdobný) poměr, vztahovala.
• Podle současné právní úpravy je maximální délka mateřské dovolené 28 týdnů,
  v případě vícerčat 37 týdnů; v tomto rozsahu to bylo zpočátku i u osamělých zaměstnanců. Od roku 2012 je to i u osamělých 28 týdnů.  Mateřská dovolená se nastupuje 6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu. V některých případech je kratší - 22 týdnů (např. při převzetí dítěte, nebo jestliže vyčerpá před porodem méně než 6 týdnů „svévolně“). Rodičovská dovolená se poskytuje na žádost zaměstnance, nejdéle do 3 let věku dítěte.
• Podle zákoníku práce účinného od 1. ledna 1966 (zákon č.  65/1965 Sb.) byla stanovena délka mateřské dovolené na 22 týdnů, další mateřskou dovolenou mohla žena čerpat do jednoho roku věku dítěte. Zákonem č.  88/1968 Sb.  byla mateřská dovolená prodloužena na 26 týdnů. Od 1. ledna 1970 byla prodloužena i další mateřská dovolená o jeden rok, tedy do dvou let věku dítěte. Zákonem
  č. 52/1987 Sb. byla mateřská dovolená prodloužena na 28 týdnů. Mateřská dovolená se nastupuje 6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu. Zákonem
  č. 155/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001 byla místo další mateřské dovolené zavedena rodičovská dovolená, která přísluší nejen zaměstnankyním,
  ale i zaměstnancům (mužům). Poskytuje se (dodnes) na žádost nejdéle do 3 let věku dítěte.

• Nelze zaměňovat maximální dobu pobírání rodičovského příspěvku s uvedenou dobou maximálního trvání příslušných překážek v práci (tzn. jako náhradní dobu nelze započíst např. neplacené volno poskytnuté zaměstnanci pro účely péče o dítě po skončení rodičovské dovolené).
• Od 1. ledna 1989 je možné, aby celková doba uvolnění ze zaměstnání v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě a prohloubením péče o toto dítě přesáhla 3 roky, přičemž dobu čerpání mateřské dovolené před porodem lze za pomoci rozšiřujícího výkladu zahrnout do započitatelné náhradní doby, i když by spolu s další mateřskou (rodičovskou) dovolenou čerpanou až do dosažení 3 let věku dítěte úhrnně přesahovala celkem 3 roky; zároveň je třeba mít na zřeteli, že dobu čerpání mateřské dovolené před porodem lze zaměstnankyni popřípadě započítat i jakožto dobu dosažené praxe (tj. stejně jako dobu ostatních překážek v práci, při nichž je zaměstnanec hmotně zabezpečen dávkou nemocenského pojištění; totéž ostatně platí také pro dovolenou čerpanou bezprostředně po skončení mateřské dovolené podle § 217 odst. 5 zákoníku práce – navzdory tomu, že tento časový úsek nepředstavuje dobu čerpání příslušné překážky v práci, lze jej započíst do praxe jakožto kteroukoli jinou dobu čerpání dovolené, tj. v započítané době bude tato dovolená čerpaná bezprostředně po mateřské dovolené vždy zahrnuta).
• Zápočet náhradní doby je podmíněn skutečným čerpáním příslušné překážky v práci. Vpřípadě, kdy zaměstnankyně (zaměstnanec) ve skutečnosti nevyčerpali maximální výměru překážky v práci, ale jen její část (například zaměstnankyně se vrátila do zaměstnání, když dítě, o které pečovala, dosáhlo věku 2 let, ač byla oprávněná čerpat další mateřskou dovolenou nebo rodičovskou dovolenou až do dosažení 3 let věku dítěte), započte se jako náhradní doba jen tato část (v uvedeném příkladě 2 roky).
• Nadále platí, že tzv. náhradní doby nebudou do započitatelné praxe zahrnuty, pokud se zaměstnankyně nebo zaměstnanec současně připravovali na povolání v denním nebo v prezenčním studiu.
• Obdobně jako při posuzování praxe v oboru a jiné praxe platí rovněž při posuzování případného překryvu trvání tzv. náhradních dob pravidlo, že dobu lze vždy započíst jen jednou. Např. při překryvu doby péče o více dětí, nebo při překryvu doby péče o dítě při čerpání např. rodičovské dovolené a doby osobní péče o osobu závislou na péči jiné osoby ve smyslu § 4 odst. 5 písm. b) NV
  č. 341/2017 Sb.