PŘEHLEDNĚ: Jaké změny přináší flexibilní novela zákoníku práce?

Zaměstnanci na rodičovské dovolené mohou nově vykonávat stejnou práci u svého zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

Zaměstnanci, kteří se vrátí z rodičovské dovolené před dosažením dvou let věku dítěte, budou mít garantovaný návrat na původní pracovní pozici a stejné pracoviště. To posiluje práva oproti předchozí úpravě, kdy garance platila jen po mateřské dovolené.

Nově se výpovědní doba spustí již dnem doručení výpovědi druhé straně. Díky této změně mohou zaměstnanci rychleji nastoupit na nové pracovní místo a zaměstnavatelé dříve obsadit uvolněnou pozici.

Výpovědní doba se zkracuje na jeden měsíc, pokud zaměstnanec poruší pracovní kázeň nebo nesplní zákonné předpoklady či požadavky zaměstnavatele pro výkon práce.

Zaměstnanci, kteří ukončí pracovní poměr kvůli dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti (např. kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání), nově obdrží zvláštní náhradu. Ta bude hrazena ze zákonného pojištění zaměstnavatele a odpovídat 12násobku průměrného měsíčního výdělku.

V mimořádných situacích, které vyžadují okamžitý zásah (např. obnova dodávky elektřiny), bude možné zkrátit minimální denní odpočinek na šest hodin. Tento zkrácený odpočinek musí být zaměstnanci nahrazen následující den.

Maximální délka zkušební doby se prodlužuje:

• Pro řadové zaměstnance až na 4 měsíce

• Pro vedoucí zaměstnance až na 8 měsíců

Prodloužení bude možné na základě vzájemné dohody.

Mladiství od 14 let mohou nově vykonávat lehké práce během letních prázdnin, a to i v případě, že dosud neukončili povinnou školní docházku. Tato změna jim umožní získat pracovní zkušenosti a přivýdělek.

Do započitatelné praxe ve veřejných službách a správě se nově bude počítat:

• Doba péče o dospělou blízkou osobu závislou na pomoci ve stupni III nebo IV

• Doba doktorského studia

Tato praxe může ovlivnit zařazení zaměstnanců do platového stupně a výši jejich platu.

Podle novely již nebude nutné prokazovat, že zaměstnanec na pohřbu strávil pouze „nezbytně nutnou dobu“ – volno bude poskytováno v rozsahu celých dnů. V případě úmrtí manžela (partnera), druha, dítěte, vnoučete, rodiče, prarodiče nebo sourozence zaměstnance přibude možnost čerpat doplňkové neplacené volno v rozsahu až pěti dnů.

Nově se bude zohledňovat důvod ukončení pracovního poměru. V případě výpovědi nebo dohody ze sankčních důvodů (např. porušení pracovních povinností nebo nesplnění předpokladů) se výpovědní doba zkrátí na polovinu, přičemž tomu bude odpovídat i poloviční rozsah pracovního volna na vyhledání nového zaměstnání oproti ostatním případům. Ve všech ostatních případech zůstane zachován čtyřdenní rozsah pracovního volna.

Základní rozsah volna (v některých případech s náhradou mzdy) může zaměstnanec využít k účasti na pracovních pohovorech nebo k návštěvě Úřadu práce. Pokud tento rozsah vyčerpá a nové zaměstnání si nenajde, bude moci využít nové doplňkové neplacené volno v rozsahu až dvou dnů, určené výhradně pro využití poradenských služeb Úřadu práce.

Při čerpání pracovního volna v rozsahu dvou dnů bude náhrada mzdy nově poskytována za den konání svatebního obřadu. Dosud nebylo jednoznačně stanoveno, ke kterému dni se má náhrada vztahovat, což způsobovalo problémy zejména u zaměstnanců s rozdílnou délkou směn. Pokud zaměstnanec čerpá pouze jeden den volna (například když svatba připadne na víkend), náleží mu jako dosud náhrada mzdy za tento jediný den.

U překážky v práci z důvodu „doprovodu“ se doplní vyjádření „a zpět“, aby bylo jednoznačně stanoveno, že pracovní volno zaměstnanci náleží nejen při doprovodu blízké osoby do zdravotnického zařízení nebo školského poradenského zařízení, ale i při jejím doprovodu zpět.

U překážky v práci „Znemožnění cesty do zaměstnání“ (týkající se těžce zdravotně postižených zaměstnanců) se vyjasní, že za relevantní znemožnění cesty je třeba považovat nejen povětrnostní vlivy, ale také živelní události či jiné obdobné mimořádné události. Nutnost této změny ukázaly mimo jiné nedávné povodně, kdy vznikaly dohady o tom, zda tyto situace spadají pod dosavadní právní úpravu.

Novela nabude účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce po jejím vyhlášení ve Sbírce zákonů. Předpokládáme, že účinnost nastane 1. června 2025.

Maximální výše podpory v nezaměstnanosti i při rekvalifikaci bude sjednocena na 80 % průměrné mzdy. V roce 2025 by to znamenalo částku 36 086 Kč (nyní 26 163 Kč pro nezaměstnanost a 29 320 Kč pro rekvalifikaci).

• 1. období: 80 % předchozího výdělku (dosud 65 %)

• 2. období: 50 % předchozího výdělku

• Zbývající období: 40 % předchozího výdělku (dosud 45 %)

Délka poskytování podpory se bude nově řídit věkem:

• Do 52 let: 5 měsíců (dosud do 50 let)

• 52–57 let: 8 měsíců (dosud 50–55 let)

• Nad 57 let: 11 měsíců (dosud nad 55 let)

• První 3 měsíce: 80 % výdělku (do 52 let věku pouze 2 měsíce)

• Další 3 měsíce: 50 % výdělku (do 52 let věku pouze 2 měsíce)

• Zbývající doba: 40 % výdělku

Ruší se snížení podpory na 45 % pro uchazeče, kteří odešli ze zaměstnání sami nebo dohodou bez vážného důvodu. Nově budou mít všichni uchazeči jednotné podmínky čerpání podpory.

Podpora se zvyšuje na 80 % předchozího výdělku (dosud 60 %). Nově bude vyplácena i za dny účasti na tzv. zvolených rekvalifikacích.

• První 2 měsíce: 0,4násobek průměrné mzdy – v roce 2025 by to bylo 18 043 Kč (dosud 0,15násobek – 6 767 Kč)

• Další 2 měsíce: 0,2násobek průměrné mzdy – v roce 2025 by to bylo 9 022 Kč (dosud 0,12násobek – 5 413 Kč

• Zbývající doba: 0,15násobek průměrné mzdy – v roce 2025 by to bylo 6 766 Kč (dosud 0,11násobek –   4 962 Kč)

Pro získání nároku na podporu v nezaměstnanosti bude nově nutné splnit 9 měsíců důchodového pojištění (dosud 6 měsíců).

Novela nabude účinnosti od 1. ledna 2026.

Maximální délka zkušební doby může být 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (v případě vedoucího zaměstnance maximálně 8 měsíců). Nadále platí, že současně nesmí být zkušební doba sjednána delší, než je polovina doby trvání pracovního poměru na dobu určitou.

Zkušební dobu lze prodloužit písemnou dohodou zaměstnance se zaměstnavatelem. Lze tak ovšem učinit pouze v době, kdy zkušební doba běží, tzn. nemůže skončit a být „prodloužena“ např. o dva dny později.

Zkušební doba pochopitelně nesmí být delší než 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (případně 8 měsíců u vedoucích zaměstnanců), tedy nesmí být smluvně prodloužena tak, že by byl tento zákonný limit překročen. Zároveň nesmí být delší, než je polovina doby trvání pracovního poměru na dobu určitou.

Ne, zkušební dobu lze prodloužit jen pokud ještě zkušební doba nedoběhla. K dodatečnému smluvnímu prodloužení přitom může dojít i za situace, kdy ještě běží zkušební doba v důsledku jejího automatického prodloužení ze zákona.

Nikoliv, zkušební dobu sjednanou před 1. 6. 2025 není možné dohodou stran dodatečně prodloužit.

Podle přechodného ustanovení flexinovely se zkušební doba sjednaná před nabytím účinnosti novely řídí dosavadním zněním § 35 zákoníku práce. Na zkušební doby sjednané za dosavadní úpravy se tedy aplikují dosavadní pravidla v plném rozsahu, včetně maximální délky 3 měsíců (6 měsíců u vedoucích zaměstnanců) a nemožnosti dodatečného smluvního prodloužení. Rozhodné je přitom datum sjednání, nikoliv počátku běhu zkušební doby.

Ano, zkušební doba se nadále v některých případech automaticky prodlužuje. Nově je výslovně stanoveno, že se prodlužuje o pracovní dny zaměstnance (tedy o dny, na které připadá směna zaměstnance, což může být u některých zaměstnanců např. i sobota či neděle), v nichž zaměstnanec neodpracoval celou směnu, a to z důvodu:

• překážky v práci,
• čerpání dovolené, nebo
• neomluvené absence.

Prodloužení se „napočítá“ na pracovní dny zaměstnance po datu, kdy měla zkušební doba původně skončit, od čehož se pak odvíjí, dokdy je zkušební doba takto prodloužena.

Příklad:

Zkušební doba byla u řadového zaměstnance pracujícího pravidelně od pondělí do pátku sjednána na dobu od 1. září do 31. prosince 2025. Zaměstnanec v rámci zkušební doby 5 celých směn neodpracoval z důvodu překážky v práci (DPN), 2 celé směny neodpracoval z důvodu čerpání dovolené a 5 celých směn rovněž fakticky nepracoval, neboť mu na ně připadl svátek (směna mu z důvodu svátku tzv. odpadla a měl „placený svátek“). Dále 3x zameškal cca polovinu směny z důvodu vyšetření u lékaře.

Zaměstnanci se zkušební doba prodlouží o celkem 7 pracovních dní (5 celých směn zameškal kvůli DPN, 2 směny z důvodu čerpání dovolené). O tzv. placené svátky, ani částečně zameškané směny se zkušební doba neprodlužuje. Od 1. ledna je tedy třeba „napočítat“ 7 pracovních dní, resp. 7 směn. Zkušební doba tak skončí v pátek 9. ledna 2026.

Ničeho na tom nemění ani fakt, že ve čtvrtek 1. ledna měl zaměstnanec „placený svátek“, neboť o ten se zkušební doba neprodlužuje. Při napočítávání oněch 7 pracovních dní tedy sváteční den, na nějž zaměstnanci připadla směna, jež z důvodu svátku odpadla, „nepřeskakujeme“, třebaže zaměstnanec fakticky nepracoval. K „placenému svátku“ je totiž třeba přistupovat stejně, ať už zasáhne do zkušební doby nebo do její prodloužené části.

Podle přechodného ustanovení flexinovely se u výpovědí daných před nabytím účinnosti flexinovely řídí délka výpovědní doby a její začátek a konec zněním § 51 zákoníku práce účinném v době dání výpovědi, tj. „postaru“. Výpovědní doba tak začne jako za dosavadní úpravy běžet prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi a bude trvat zpravidla dva měsíce. Fakt, že v mezičase nabude účinnosti flexinovela, na tomto nic nezmění.

V takovém případě půjde podle názoru MPSV o ujednání stanovící odlišný režim od zákonného režimu (flexinovely), které bude mít před zákonem přednost. Nové znění § 51 odst. 3 zákoníku práce výslovně připouští možnost sjednat si výpovědní dobu i její běh odlišně od zákona, a tak tedy bude příslušné ujednání v pracovní smlouvě vnímáno.

Jiný výklad by odporoval principu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (§ 1a písm. a) zákoníku práce) a narušoval by právní jistotu stran. Zpětně je totiž takřka nemožné rekonstruovat skutečnou vůli stran v době uzavírání smlouvy a případné dovození neplatnosti takového ujednání by tedy bylo obtížně obhajitelné před soudem. Jde však o otázku, na níž mezi odbornou veřejností nepanuje shoda. Z důvodu předcházení podobným situacím se obecně doporučuje do smluv (nejen pracovních) nepřejímat zákonná pravidla, ta plynou přímo ze zákona a jejich opakování v textu smluv není nutné a někdy může být, jak vidno, kontraproduktivní.

Pokud by však pracovní smlouva v příslušné části odkazovala pouze na § 51 zákoníku práce, popř. zákon obecně, použije se úprava účinná v době dání výpovědi, tj. po nabytí účinnosti flexinovely úprava nová. Shodnou-li se na tom obě strany, je možné též pracovní smlouvu změnit („uzavřít dodatek“) a toto pravidlo z ní vypustit – pak by se aplikovala úprava nová.

Nikoliv, jde o změnu vyplývající ze změny právního předpisu a zákoník práce v § 37 odst. 3 výslovně stanoví, že o takových změnách zaměstnavatel zaměstnance informovat nemusí – vychází se z principu, že každý je povinen znát zákony a řídit se jimi.

Lze nicméně obecně doporučit, aby zaměstnavatel s ohledem na smysl a účel informační povinnosti takto podstatné informace zaměstnancům sdělil, i když to není jeho povinností.

Nově bude moci od 1. 6. 2025 být zaměstnán nezletilý, který dosáhl věku 14 let. Tento nezletilý nebude muset mít ukončenu povinnou školní docházku. To znamená, že nově bude umožněno vykonávat letní brigádu i starším nezletilým (tj. 15letým, 16letým a 17letým), kteří z různých důvodů nemají ukončenou povinnou školní docházku.

Takový nezletilý bude moci v období hlavních letních prázdnin konat pouze tzv. lehké práce, které zároveň neškodí zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji nezletilého. K tomu musí dát navíc písemný souhlas jeho zákonný zástupce (obvykle rodič).

Jde o hlavní letní prázdniny, jejichž konkrétní časové období stanoví pro každý rok Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. Pro rok 2025 jde o časové období od 28. 6. – 31. 8. 2025.

Tento i další termíny související s organizací školního roku naleznete na webu MŠMT.

Jde o práce, které jsou zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud součástí práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jiným právním předpisem. Zaměstnavatel současně musí dbát na to, že výkon práce nesmí škodit zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji nezletilého.

Např. může jít o činnost táborového vedoucí, animátora, pomocná síla v cukrárně nebo kavárně či obecně pohostinství (nikoliv ale tam, kde dochází k převážnému prodeji alkoholických nápojů), práce ručního mytí vozidel, pomocné práce v administrativě (např. vyřizování korespondencí, plánování schůzek), práce v doručovatelství (doručování listovních zásilek a lehkých balíčků), obsluha kina a prodej vstupenek, správa sociálních médií a webů, překladatelství, soukromé doučování, uklízecí a pomocné práce v domácnostech, provádění průzkumů, grafika a výtvarnictví v multimédiích aj. Naopak nepřípustná by byly např. činnost obsluhy v nočním podniku nebo manuální práce takového charakteru, kdy je zřejmé, že může dojít fyzickému příp. psychickému přetížení nezletilého.

Ano, nejde přitom o novinku, ale o legislativní zpřesnění, neboť už podle stávající právní úpravy by měli mladiství zaměstnanci vždy absolvovat vstupní lékařskou prohlídku (a to bez ohledu na rizikovost práce). Taková prohlídka musí být provedena u smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb (nemůže být provedena ošetřujícím lékařem či pediatrem nezletilého).

Ano. Dle názoru MPSV není rozhodné, kdy rodič započal čerpat rodičovskou dovolenou, ale to, zda se stihne navrátit po účinnosti flexinovely před dosažením 2 let věku dítěte.

Zaměstnanec musí nastoupit do práce nejpozději den přede dnem druhých narozenin dítěte. Rodičovská dovolená bude tedy naposledy čerpána (a skončí) dva dny před druhými narozeninami dítěte.

Den návratu rodiče do práce nemusí být nutně „fyzický“ nástup do práce – např. pokud tento den připadne na sobotu a zaměstnanec o víkendu nemá rozvržené směny.

Příklad:

Druhé narozeniny dítěte jsou v neděli 20. července 2025. Zaměstnanec tedy rodičovskou dovolenou ukončí 18. července 2025 (tento den ji ještě bude čerpat). Návrat do práce připadne tedy na sobotu 19. července 2025, čímž bude dodržena podmínka návratu do práce před dosažením dvou let věku dítěte. Protože zaměstnanec však pracuje klasicky od pondělí do pátku, začne práci poprvé vykonávat až 21. července v pondělí.

Ano, od 1. 6. 2025 to je možné, ale stejnou práci (stejný druh práce) může během čerpání rodičovské dovolené konat pouze na základě DPP/DPČ.

Nikoliv, nově zaváděná výjimka ze zákazu výkonu stejně druhově vymezených prací v rámci více základních pracovněprávních vztahů u téhož zaměstnavatele se vztahuje pouze na zaměstnance čerpající rodičovskou dovolenou. Mateřská dovolená je čerpána v souvislosti s porodem a náročnou péčí o novorozence, není tedy žádoucí, aby (nastávající) matky v tomto období zároveň i pracovaly. Mateřská dovolená je navíc relativně krátké období 28 týdnů (resp. 37 týdnů u vícerčat).

Nelze opomíjet i fakt, že zaměstnankyni během čerpání mateřské dovolené zpravidla přísluší dávka nemocenského pojištění peněžitá pomoc v mateřství, která je konstruována právě jako náhrada výpadku příjmů. Současný výkon práce a pobírání dávky by tak bylo proti smyslu této právní úpravy.

Jednorázová náhrada podle § 271ca zákoníku práce od 1. 6. 2025 nově přísluší namísto odstupného (ale ve stejné výši, tj. ve výši 12násobku průměrného výdělku). Jde o případy, kdy ukončil pracovní poměr zaměstnavatel výpovědí (nebo byl pracovní poměr ukončen dohodou) ze zdravotních důvodů zaměstnance spočívajících v tom, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí.

Odstupné ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku náleží v případech, kdy ukončil pracovní poměr zaměstnavatel výpovědí proto, že zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice (nebo byl pracovní poměr ukončen dohodou z těchto důvodů).

Určující je den skončení pracovního poměru. Pokud k němu došlo přede dnem účinnosti flexinovely (před 1. 6. 2025), zaměstnanci náleží při splnění zákonných podmínek odstupné podle dosavadní úpravy. Pokud ke skončení pracovního poměru došlo od 1. 6. 2025 dále, zaměstnanci přísluší při splnění zákonných podmínek jednorázová náhrada.

Jednorázová náhrada podle § 271ca zákoníku práce bude podléhat dani z příjmů, neboť byla novelizovaným § 4 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů zařazena mezi výjimky, na něž se osvobození od daně nevztahuje. Odvodům na sociální a zdravotní pojištění naopak jednorázová náhrada podléhat nebude (nebude pro tyto účely zahrnuta do vyměřovacího základu zaměstnance).

Stávající doložky mlčenlivosti se stanou nicotnými, a tedy i nevymahatelnými. Zaměstnavatel by se vynucováním takových doložek dopustil přestupku podle § 11 odst. 1 písm. e) ZIP, resp. § 24 odst. 1 písm. e) ZIP, za nějž mu může být udělena pokuta až do výše 400 000 Kč.

Aby se zaměstnavatel tomuto postihu vyhnul, musí být schopen prokázat, že zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody neomezuje a omezovat nebude. Optimálním postupem je proto změnit dvoustranným právním jednáním příslušnou pracovní smlouvu („uzavřít dodatek“) a doložku mlčenlivosti z ní odstranit. Pokud to pro zaměstnavatele nebude možné či hospodárné, může se trvale vyvinit také tím, že jednostranně vůči zaměstnanci nicotnost doložky mlčenlivosti prohlásí způsobem, který bude schopen kontrolnímu orgánu v případě potřeby prokázat.

Zaměstnavatel tak může učinit dvěma způsoby – buď prokazatelně doručí jednotlivým zaměstnancům písemnost (i elektronickou), v níž jednoznačně konstatuje, že příslušné ustanovení jejich pracovní smlouvy považuje za nicotné a nevymahatelné, nebo v tomto smyslu vydá vnitřní předpis aplikovatelný na všechny zaměstnance. Vnitřní předpis musí být písemný, přístupný všem zaměstnancům a zaměstnavatel s jeho vydáním musí všechny zaměstnance seznámit. V obou případech tedy bude zajištěno, že se informace o nicotnosti doložky mlčenlivosti prokazatelně dostala do dispoziční sféry zaměstnance.

Nadále platí, že průměrný hrubý měsíční výdělek zjistíme tak, že průměrný hodinový výdělek zaměstnance vynásobíme týdenní pracovní dobou zaměstnance (dále též „TPD“) a koeficientem 4,348 (představujícím průměrný počet týdnů v měsíci). Pokud zaměstnanec v rozhodném období a následně při použití průměrného výdělku pracoval stále na „stejný úvazek“ tedy nedošlo ke změně TPD nečiní výpočet problém.

Pokud v průběhu rozhodného období nastala změna v TPD, nebo se TPD zaměstnance v době výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku změnila oproti TPD používané v rozhodném období, nebylo před přijetím flexinovely zákoníku práce zcela jasné, jak v takových případech postupovat, tedy jakou TPD zaměstnance pro výpočet použít. Změna v § 356 zákoníku práce upravuje postup zaměstnavatele při výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku zaměstnance při těchto situacích.

Příklad č. 1

Zaměstnanec v průběhu rozhodného období se zaměstnavatelem sjednal kratší týdenní pracovní dobu (zkrátil úvazek), a to ze stanovené týdenní doby 40 hodin na 20 hodin týdně od 1. srpna. Zaměstnanci v rozhodném období vznikl nárok na tato plnění.

Potřebné údaje pro zjištění průměrného hodinového výdělku v rozhodném období:

Mzda zúčtovaná k výplatě v rozhodném období – 80 000 Kč.

Odpracovaná doba v rozhodném období – 336 hodin.

Průměrný hodinový výdělek (dále též „PHV“) tedy vychází na 238 Kč.

Řešení:

Pokud se týdenní pracovní doba v průběhu rozhodného období změnila, vypočte se týdenní pracovní doba zaměstnance jako podíl součtu součinů uplatněných týdenních pracovních dob v hodinách a počtu kalendářních dní, po které byly uplatněny a celkového počtu kalendářních dní v rozhodném období: [(40 × 31) + (20 × 61)] / 92 = 26,740 hodin.

Takto vypočtenou týdenní pracovní dobu zaměstnance následně použijeme ve výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku dle § 356 odst. 2 zákoníku práce: 238 (PHV) × 26,740 (průměrná TPD) × 4,348 (zákonný koeficient) = 27 671,19 Kč.

Výše uvedený vzorec výpočtu váženého průměru týdenních pracovních dob je použitelný pro všechny druhy změn pracovní doby zaměstnance, ať už dochází, jako v uvedeném příkladu, ke změnám v „rozsahu úvazku“ a to jak rozšiřujícím, tak zužujícím, a půjde jej uplatnit rovněž při změnách v uplatňované stanovené týdenní pracovní době, tzn. např. změny mezi 40hodinovou stanovenou TPD a stanovenou TPD v rozsahu 37,5 hodin a 38,75 hodin, nebo při kombinaci všech těchto změn TPD zaměstnance.

Příklad č. 2

Zaměstnanec v rozhodném období, kterým bylo IV. čtvrtletí kalendářního roku pracoval v rozsahu sjednané kratší týdenní pracovní doby (20 hodin). Od 1. ledna následujícího kalendářního roku začal zaměstnanec pracovat v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin (rozšíření tzv. polovičního úvazku na tzv. plný úvazek). Průměrný hodinový výdělek byl zjištěn ve výši 238 Kč.

Řešení:

Pokud v průběhu I. kalendářního čtvrtletí potřebujeme použít průměrný hrubý měsíční výdělek použijeme pro jeho výpočet TPD zaměstnance uplatněnou v rozhodném období. V tomto případě tedy vypočteme průměrný hrubý měsíční výdělek následovně: 238 (PHV) x 20 (TPD v rozhodném období) x 4,348 (zákonný koeficient) = 20 696,48 Kč.

Uvedené má za následek, že pokud by zaměstnanci vznikl v průběhu I. kalendářního čtvrtletí roku nárok na plnění ve výši odvozené z průměrného hrubého měsíčního výdělku, např. odstupné, jeho výše by odpovídala týdenní pracovní době uplatněné v rozhodném období. V tomto případě by tedy odstupné bylo vypočteno z TPD 20 hodin i přesto, že v době zániku pracovního poměru by zaměstnanec již pracoval v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin.

Příklad: V září 2010 jsem byla zapsána do studia doktorského studijního programu, nejprve v prezenční formě studia, poté v kombinované. Studium jsem úspěšně ukončila v červnu 2017. Z důvodu narození dítěte jsem v letech 2014 až 2015 přerušila studium na 18 měsíců a po ukončení přerušení jsem začala studovat v kombinované formě.

Protože platové předpisy pro účely zápočtu náhradní doby praxe nerozlišují mezi kombinovanou a prezenční (denní) formou studia, lze do praxe započítat v plném rozsahu i dobu kombinované formy studia v doktorském studijním programu. V rámci doby přerušení studia započítá zaměstnavatel do praxe v plném rozsahu dobu od porodu dítěte nejvýše do dosažení 3 let věku dítěte jako tzv. náhradní dobu související s péčí o dítě (doba přerušení nepředstavuje podle § 54 odst. 4 zákona o vysokých školách dobu studia). Z údajů o začátku a ukončení studia je i při odečtení 18 měsíců, na něž připadalo přerušení, zřejmé, že doba trvání studia přesáhla 5 let – zaměstnavatel tudíž zaměstnankyni s ohledem na horní limit započte 5 let.

Dobu, kdy doktorand vykonává v rámci studia činnosti, na jejichž výkon uzavřel pracovní poměr či jiný základní pracovněprávní vztah, lze v souladu s dlouhodobou aplikační praxí započítat pouze jednou. Obecně přichází v úvahu zápočet této doby jako doby tzv. dosažené (tj. profesní) praxe anebo jako tzv. náhradní doby studia v doktorském studijním programu. Zatímco úspěšně ukončené doktorské studium se vždy započítá v plném rozsahu (do limitu 5 let), dosaženou praxi započítá zaměstnavatel podle míry využitelnosti pro vykonávanou práci (přičemž uvedený kratší úvazek není sám o sobě překážkou pro uznání plné využitelnosti pro vykonávanou práci).

Pro zápočet doby péče o nezletilé dítě závislé na pomoci jiné fyzické osoby jako náhradní doby je potřeba, aby se jednalo o dítě závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III nebo IV, popřípadě, před rokem 2007, kdy nabyl účinnosti zákon o sociálních službách, o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Je-li uvedená podmínka splněna, započte zaměstnavatel od 1. ledna 2025 dobu péče o takové dítě v plném rozsahu a bez časového omezení. Poté, co dítě závislé na péči dosáhne věku 18 let (zletilosti), je pro zápočet vedle stanoveného stupně závislosti (stupeň III a IV) dále třeba, aby osoba závislá na péči byla osobou blízkou ve smyslu § 22 odst. 1 občanského zákoníku.

Vzhledem k druhu příbuzenského poměru – šlo o péči o syna – je uvedená podmínka splněna, a byla-li blízká osoba osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III nebo IV, připočte zaměstnavatel k době péče do dosažení 18 let v plném rozsahu taktéž navazující dobu péče po dosažení 18 let až do jejího ukončení.