Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » O MPSV » Vyžádané informace » Archiv » Rok 2010:

2010/87300-71 Dohoda mezi ČSR a SSSR o sociálním zabezpečení č. 116/1960 Sb.

Dotaz:

(ze dne 4.11.2010)

Pisatelka se obrátila na Ministerstvo práce a sociálních věcí s dotazy týkající se Dohody mezi ČSR a SSSR o sociálním zabezpečení č. 116/1960 Sb.

Odpověď oddělení důchodového pojištění:

Vážená paní,
k Vašim dotazům, které jste nám zaslala elektronickou poštou dne 4. 11. 2010 sdělujeme následující:

K dotazu č. 1

Dohoda mezi Československou republikou a SSSR o sociálním zabezpečení č. 116/1960 Sb. (dále jen „Dohoda“), ztratila platnost vůči Ruské federaci dnem 1. 1. 2009. Tato skutečnost byla publikována sdělením MZV pod č. 87/2008 Sb. m. s. a pro Českou správu sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) je závazná. V současné době je tedy Ruská federace vůči České republice nesmluvním státem.

Pokud občan přesídlí do České republiky z Ruské federace, vznikne mu nárok na dávky důchodového pojištění pouze za předpokladu, že splní podmínky zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a Dohody nejpozději do 31. 12. 2008. Jestliže však splní podmínky nároku na důchod podle zákona o důchodovém pojištění po 1. 1. 2009 a žádost o důchod uplatní občan rovněž po tomto datu, nelze již Dohodu aplikovat a hodnotit doby pojištění v Ruské federaci. ČSSZ ve svých rozhodnutích v případech, kdy vznikl nárok na dávku důchodového pojištění po 1. 1. 2009 postupuje v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vysloveným v rozsudku ze dne 23. 3. 2005, sp. č. 6 Ads 40/2003-48. NSS v něm uvedl, že „z žádné ústavní kautely ani z žádného jiného právního principu nelze dovozovat, že by Česká republika musela jednostranně bez adekvátní reciprocity ze strany druhého smluvního státu, uznávat pro účely vlastního systému důchodového pojištění doby žadatelem odpracované ve druhém smluvním státě“. Doby zaměstnání na území Ruské federace by bylo možné hodnotit pouze, pokud za tyto doby bylo v České republice zaplaceno pojistné na důchodové pojištění. Je tedy třeba vyčkat uzavření nové smlouvy.

Pro bližší vysvětlení důvodů vypovězení Dohody sdělujeme, že v době, kdy byla sjednávána - koncem 50. let, téměř nedocházelo k pohybu osob mezi smluvními státy a nebylo tedy úplně nelogické využití principu teritoriality, tzn., že celý důchod přiznává stát trvalého pobytu občana se započtením doby zaměstnání i ve druhém smluvním státě. Přestěhoval-li se tedy ruský občan do České republiky a dovršil důchodového věku pro nárok na starobní důchod, vyměřil se mu starobní důchod podle českých právních předpisů na základě doby pojištění získané u nás a doby zaměstnání získané v Ruské federaci, případně pouze v Ruské federaci, jakoby všechny doby zaměstnání byly získány podle českých právních předpisů; ve skutečnosti tak v České republice nemusel získat ani jeden den pojištění. Stejně tak i obráceně - pokud přesídlil český občan do Ruské federace a splnil věkovou podmínku pro nárok na starobní důchod, pak podle Dohody mu byl nositelem pojištění Ruské federace přiznán starobní důchod za dobu zaměstnání (pojištění) v obou státech, případně pouze za českou dobu pojištění, aniž by kdy pracoval v Ruské federaci.

Během doby, která uplynula od sjednání Dohody, se výrazně změnila situace jak v České republice, tak v Ruské federaci. Migrace občanů mezi oběma státy se neustále zvyšovala, sociální systémy obou států se změnily ze státně zabezpečovacích na pojišťovací, a tak nastala potřeba smluvní úpravu vzájemných vztahů změněným podmínkám přizpůsobit. Snaha změnit Dohodu byla z české strany projevena v minulosti několikrát. Například již v roce 1989, tj. ještě za existence bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, schválily vlády obou smluvních států dílčí novelizaci; k jejímu přijetí však nakonec pro potíže na ruské straně těsně před podpisem nedošlo, a tak záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí bylo nahrazení Dohody novým smluvním dokumentem, vycházejícím z mezinárodně uznávaných principů smluvní úpravy obsažené v mnohostranných konvencích (Nařízení Rady EHS č. 1408/71, resp. č. 883/2004, Úmluva Rady Evropy č. 78 a Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 157) a uplatňované v bilaterálních smlouvách vyspělých států.

Bezprostředně po vzniku samostatné České republiky Ministerstvo práce a sociálních věcí opětovně uplatnilo požadavek na změnu Dohody, resp. na co nejrychlejší sjednání nového smluvního dokumentu, který by Dohodu nahradil. Expertní jednání se podařila zahájit v roce 1994 a probíhala velmi obtížně, protože principy navrhované českou stranou (například o výplatě důchodů do druhého státu) byly pro ruské partnery nové.

Teprve v roce 2001 se po předchozích intenzivních jednáních podařilo připravit text nového smluvního dokumentu; vláda jej schválila, ale k podpisu opět nedošlo, tentokrát z důvodu reformy ruského důchodového systému. Jednání se obnovila - v podstatě opět od začátku – až v roce 2003. Z důvodu reorganizace ústředních orgánů státní správy Ruské federace však příprava nového textu mohla být dokončena teprve v roce 2006. Předpokládalo se, že nový smluvní dokument podepíší prezidenti smluvních států při příležitosti návštěvy prezidenta České republiky Václava Klause v Ruské federaci již v dubnu 2007. Z důvodů opět na ruské straně však k podpisu nedošlo. Při zvážení všech okolností souvisejících s aplikací Dohody se nakonec česká strana rozhodla pro její vypovězení, protože její aplikací se dostávala do rozporu s všeobecně uznávanou zásadou rovného zacházení, neboť její teritoriální princip v podstatě umožňoval hodnotit doby zaměstnání v jiném státě, aniž za ně bylo v České republice zaplaceno pojistné.

S výpovědí Dohody česká strana spojovala do určité míry i naději, že tento krok přiměje Ruskou federaci k rychlejšímu postupu při schvalování nové smlouvy o sociálním zabezpečení. A tato naděje se ukázala do jisté míry opodstatněnou. Přes jistá výše zmíněná negativa však byla Česká republika přesvědčena, že výpověď Dohody již nebylo možno dále odkládat a že i určité období bez smluvní úpravy vzájemných vztahů bude lepší, než-li další trvání platnosti již překonané a téměř neaplikovatelné Dohody.

Jakmile byla výpověď ruské straně předána a bylo jisté, že dnem 1. ledna 2009 Dohoda pozbude platnosti, ruská strana avizovala, že má zájem na dokončení nové smlouvy o sociálním zabezpečení. Zároveň požádala o některé změny dříve dohodnutého textu a proběhlo další jednání expertů smluvních stran. Experty připravený text je nyní předmětem dalšího posuzování. Doufáme, že výsledek posuzování bude kladný a nová smlouva o sociálním zabezpečení konečně bude podepsána, aby mohla projít ústavním pořádkem obou smluvních států.

Sociální situaci občanů, není-li pokryta ze systému důchodového pojištění nebo nestačí-li výše důchodu pokrýt jejich životní potřeby, řeší v České republice jiné systémy. Tito občané mají možnost využít zabezpečení, které je jim poskytováno v rámci systému sociální péče, systému pomoci v hmotné nouzi a které nabízí zákon o sociálních službách. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“) reaguje na tíživou sociální situaci občanů tím, že stanovuje sedm situací spojených s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Nastanou-li, je osoba či rodina v hmotné nouzi a má nárok na pomoc. Jde v zásadě o situace, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb. Zákon o pomoci v hmotné nouzi zároveň napomáhá řešení některých nárazových životních situací, které nelze vyřešit jinak než okamžitou peněžní pomocí. Důležité je, že každá osoba má nárok na poskytnutí základních informací, které vedou nejenom k řešení její situace hmotné nouze, ale i k předcházení jejího vzniku. Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je pověřené obecní úřady. Tyto úřady jsou povinny poskytnout informace o pomoci v hmotné nouzi v jednotlivých případech.

K dotazu č. 2

Podle čl. 4 odst. 2 Dohody započtení doby zaměstnání, pokud jde o dobu práce v každé ze smluvních stran, se provádí podle právních předpisů té smluvní strany, na jejímž území byla vykonávána práce nebo jí na roveň postavená činnost. Po vypovězení Dohody je možné pro důchodové účely hodnotit dobu soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na středních a vysokých školách ve smyslu ust. § 21 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v České republice, pouze podle toho, podle jakých právních předpisů vznikl v konkrétních případech nárok na důchod.

S pozdravem

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 26.9.2014

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.10. 2017 000 10:00.