Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2010 » Říjen:

Jaromír Drábek: Důchodová reforma (ČRo-Rádio Česko)

Moderátor (Naďa Bělovská):
Penzijní reforma, heslo, které čeští politici skloňují už více než desetiletí. Žádná z vlád, která o důchodové reformě mluvila, jí ale zatím nedokázala uskutečnit. Nebo zřejmě spíš nechtěla, protože pozitivní dopady penzijní reformy jsou dlouhodobé a projeví se až za několik let, ne-li dokonce desetiletí, tedy za dobu delší než její jedno volební období. Současný premiér Petr Nečas teď ale slibuje, že důchodovou reformu prosadí. Bez ní by totiž, jak prohlásil na 8. mezinárodním fóru Zlaté koruny, dnešní 40tníci byli chudými důchodci. V jaké fázi příprava penzijní reformy je a jaké zkušenosti si Česká republika může vzít z ostatních zemí, které už k tomuto důležitému kroku přistoupily, o tom bude i dnešní Studio Česko, kterým vás provede Naďa Bělovská. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek prohlásil, že udělá všechno pro to, aby důchodová reforma mohla začít 1. ledna 2012. Na letošním podzimním fóru Zlatá koruna, věnovaném právě penzijní reformě, jsem se ho proto zeptala, v jaké fázi přípravy na reformu jsou a jestli už je jasné, jak budou konkrétní kroky načasovány.

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
V případě penzijní reformy nejsme v bodě nula. Není to tak, že bychom v tuto chvíli začínali práci a začínali od nuly, to znamená, nebylo by nic připravené. Za prvé proběhla už řada parametrických změn průběžného systému, a ty parametrické změny jsou velmi důležité právě pro nastartování té fáze důchodové reformy, kdy kromě průběžného pilíře má být založen ještě další kapitálový pilíř. A za druhé, pracovní expertní skupina, tedy ta takzvaná druhá Bezděkova komise, dala velmi dobrý základ, ze kterého můžeme vycházet při politické a společenské diskusi o dalších krocích v důchodové reformě. A to já chci právě zdůraznit, protože v té situaci v tuto chvíli jsme. V tuto chvíli, já předpokládám, že ten horizont je někdy do konce roku, bych chtěl, aby proběhla politická jednání, abychom našli co nejširší politickou shodu pro start důchodové reformy v tom smyslu rozšíření systému o další pilíř. A na základě této nějaké všeobecné politické shody na té změně, tak bude možné připravit jednotlivé konkrétní legislativní kroky ve smyslu doplnění průběžného systému o kapitálový pilíř.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Kdy by tyto legislativní kroky mohly být dokončeny? Platí ten termín 1.1.2012?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Já bych byl velmi rád, aby se nám podařilo projít tu politickou a společenskou diskusi tak, abychom skutečně na začátku příštího roku mohli začít připravovat konkrétní legislativní kroky. Potom je skutečně reálné, abychom dosáhli toho cíle, aby na konci příštího roku byl ten legislativní základ vytvořen a v platnosti.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Máte už spočítáno, na kolik český stát ta důchodová reforma přijde?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
To je samozřejmě záležitost vyhodnocení jednotlivých variant, takové číslo budeme schopni dát někdy začátkem příštího roku, pokud tak jak jsem řekl, proběhne nějaká všeobecná politická dohoda o tom, jakým konkrétním způsobem postupovat, kterou variantou, s jakými parametry, tak potom budeme schopni předložit konkrétní čísla.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Každopádně to bude jistě vysoké číslo. Máte už jasnější představu, jak budete tyto náklady financovat?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Tu odpověď částečně najdeme v programovém prohlášení vlády, kde se jasně říká, že všechny příjmy, které souvisí s vlastnictvím státních podniků, to znamená ať už prodej státních podniků, ať už dividendy se státní účastí, budou směřovány na důchodovou reformu. Nicméně osobně si nemyslím, že tyto prostředky budou stačit. Bude potřeba hledat ještě další prostředky, ale to skutečně není záležitost mého resortu, pouze to vyžaduje širší politickou shodu.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Jedním z hlavních motivů důchodové reformy je stárnutí populace, které ohrožuje finanční udržitelnost současného systému. To ještě před pár lety ekonomové předpovídali na poměrně dlouhou dobu. Systém měl dobře fungovat až do roku 2030, ale pouze za předpokladu ekonomického růstu. Scénář posledních 2 let, kdy se evropské ekonomiky propadly do recese, ze které se teprve vzpamatovávají, ale ukázal, jak je tento předpoklad zásadní. Už loni vykazoval důchodový účet deficit, který letos dále narostl. Ke konci srpna chybělo na výplatu důchodů v Česku téměř 21 miliard korun. A nedá se vyloučit, že v příštích letech se situace bude dále zhoršovat. To je také jeden z důvodů, proč je zapotřebí důchodovou reformu co nejdříve přijmout, prohlásil premiér Petr Nečas. Někteří ekonomové ale upozorňují na to, že hrozba finanční neudržitelnosti současného systému se často přeceňuje a je jen dobrým argumentem, který má pomoci reformu co nejdříve prosadit. Myslí si to například hlavní ekonom Reifeisenbank, Pavel Mertlík.

Host (Pavel Mertlík, ekonom Reifeisenbank):
Udržitelnost stávajícího penzijního systému je do značné míry chiméra, která je dána způsobem diskursu, který se o tom u nás vede. Samozřejmě ten důchodový systém, tak jak vypadá přesně dnes, udržitelný není. Na straně druhé je třeba se podívat na to, že veřejné výdaje na ten první pilíř penzijního systému představují zhruba 8% hrubého domácího produktu, až do loňského roku byly více než dobře kryty sociálním pojištěním, tedy tou složkou na důchody. Loni a letos se ten systém dostal do deficitu, což je dáno z části cyklem, z části některými opatřeními vlády z předchozího období. Každopádně ale třeba v takovém Polsku, které je na tom v mnoha ohledech podobně jako Česká republika, tak ty výdaje jsou zhruba 12 až 13% HDP, Německo má zhruba 12% HDP, má projekci směřující někam k 14, 15% někdy za 30 let. Čili ta dnešní česká situace je docela dobrá. A i když se podíváme na tu dlouhodobou projekci demografickou, s kterou pracovala třeba takzvaná Bezděkova komise, tak tam to směřovalo ke dnu někdy v polovině století, právě někde kolem nějakých 12 až 13% těch výdajů, což je běžná situace v řadě evropských zemí, které mají starší populaci než my. Čili rozhodně to není tak, že by šlo o nějaký fatální problém, lze ho řešit parametrickými změnami, samozřejmě jsou možné i systémové změny typu zavedení druhého pilíře.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Říká hlavní ekonom Reifesenbank Pavel Mertlík. Také stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek je přesvědčen o tom, že současný systém důchodů není v tak kritické situaci, jak někteří odborníci a politici uvádějí.

Host (Jan Mládek, stínový ministr financí za ČSSD):
Takzvaná druhá Bězděkova komise se musela vypořádat s tím, že v České republice stoupl počet obyvatel v posledních asi 3, 4 letech, z těch zhruba 10,3 milionů necelých na 10,5 milionu. To znamená, jsme země, která začíná mít i významnou imigraci. Oni počítali ty imigrační vlivy a byli velmi smutní z toho, že ty imigrační vlivy samozřejmě ještě oddálily ten problém. Takže oni tam mají takový graf a říkají, ale stejně to je problém, protože i ti imigranti jednou zestárnou a tudíž od roku 2070 stejně se dostaneme do problému. Takže v takovýhle horizontech se pohybujeme, co se týče penzijní reformy. Ty penze jsou problém těch mnoha vyspělých zemích, v Německu, ve Francii, ale také v Polsku. A u nás samozřejmě ten problém, pokud se nezačne víc rodit dětí nebo nebude nějaká významnější, pokud možno řízená, imigrace, se objeví s výrazným zpožděním, takže ten problém v žádném případě není akutní, jak je nám neustále podsunováno a jaké je z toho děláno drama.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Upozorňuje ekonomický expert ČSSD Jan Mládek. S jeho názorem ale řada ekonomů nesouhlasí, například makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček upozorňuje na to, že každé odložení reformu výrazně prodraží. A může mít pro hospodářství fatální následky.

Host (Tomáš Sedláček, makroekonomický stratég ČSOB):
Kdybychom to promeškali, toto otevřené okno, tak ten systém poletí dál, 10, 20 let a pak nás čeká skutečně ten řecký scénář.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Také analytik Reifesenbank Aleš Michl je přesvědčen, že Česká republika potřebuje penzijní reformu co nejrychleji. A to nejen kvůli zadržení udržitelnosti celého systému, ale i kvůli dalším ekonomickým aspektům, které jsou s důchodovou reformou spojeni.

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já si myslím, že jsou dva nejdůležitější dopady důchodové reformy. První dopad je, že nás to bude stát strašně moc peněz. My si na to nejdříve musíme našetřit, a to minimálně, abychom měli připravených tak 50 miliard korun na každý rok. A ten druhý dopad je, že ani důchodová reforma nezajistí budoucím důchodcům vyšší penzi. Já si myslím, že si musíme spořit bohužel sami, nemůžeme spoléhat na stát.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Kde těch 50 miliard ročně můžeme vzít?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já si myslím, že jsou 2 možné cesty. První, buď začneme strašně moc šetřit a začneme škrtat třeba provozní výdaje, na těch se dá ušetřit 10 miliard korun určitě. A pak veřejné zakázky, na tom se dá také ušetřit desítka miliard korun, takže provozní výdaje, veřejné zakázky. Anebo druhá možnost, počkáme, a budeme se modlit, aby přišel ekonomický růst a vyděláme si na to tím, že ekonomika poroste a že budeme mít větší daňové příjmy. Já bych radši zvolil tu první možnost.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Nebudeme spíš zvyšovat dále daňové zatížení?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já bych strašně varoval před tím, že by se měly zvyšovat daně. Myslím, že to je brzda ekonomiky, takže stále věřím na to, že v současnosti Česká republika si může vydělat na penzijní reformu i tím, když správně přistoupí k výdajům a začne je škrtat.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Ministerstvo práce a sociálních věcí už oznámilo, že má v plánu mít všechny legislativní návrhy hotové a tedy odstartovat reformu 1. ledna 2012. Stihneme se ale tedy do té doby na reformu našetřit?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já jsem zatím strašně opatrný vůči jakýmkoliv datům nebo dnům, kdy by měla být reforma spuštěna. Já si pamatuji, že před 15 lety jsem nastupoval na vysokou školou ekonomickou a první konference byla o tom, jak brzy spustíme penzijní reformu. Takže já si myslím, že ten stát to do toho roku 2012 nezvládne si našetřit. A první takové poznávací znamení, že jsme připraveni na reformu, bude až budeme mít vyrovnaný státní rozpočet.

Moderátor (Naďa Bělovská):
To znamená, do té doby ani nemá cenu penzijní reformu přijímat?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Strašně těžké jakoby, čím dál jí budeme oddalovat, tím bude stát víc. Na druhou stranu já nevidím zatím vůbec snahu o to, mít vyrovnaný rozpočet, anebo mít prostě někde 50 miliard jinak, než z vyšších daní. Takže ty takovouhle snahu nevidím, tak prostě si myslím, že ten politik vesměs sice mluví o reformě, ale ve skutečnosti nic pro ní nedělá.

Moderátor (Naďa Bělovská):
To znamená, pokud byste se měl rozhodovat mezi zvyšováním daní a oddalováním důchodové reformy, tak byste vybral druhou variantu?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Tak první možnost je škrtat výdaje a druhou možnost, co já bych si vybral tedy, pokud mě doopravdy přimáčknete ke zdi a dupnete mi na nohu a řeknete, musíš si vybrat, tak bych si vybral to zvýšení DPH, přesně ale v tom duchu, jak to navrhuje pan Bezděk, čili jedině tyto prostředky směřovat na penzijní reformu, nijak jinak je nerozpustit v rozpočtu.

Moderátor (Naďa Bělovská):
V Polsku právě kvůli zavedení důchodové reformy se zvýšil deficit státního rozpočtu a to zhruba o 2% hrubého domácího produktu, čeká tedy něco podobného i nás?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Ano, určitě ano, protože důchodová reforma neznamená, že ušetříme nebo neznamená to, že reformujeme veřejné finance. Důchodová reforma v příštích desítkách let zatíží nás státní rozpočet. Čili minimálně svým deficitem 1% HDP já bych klidně počítal.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Vladimír Špidla vyčíslil ty náklady důchodové reformy na bilion a 300 milionů korun, je to skutečně realistická částka, tak vysoká?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Při vší úctě, já nevím, jak Vladimír Špidla dospěl tady k tomu číslu. Já jenom vím, že kdyby se s důchodovou reformou začalo hned za jeho vlády, tak teď vůbec neřešíme tady ty náklady, a jsou třeba i o polovinu levnější.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Ty částky budou každopádně tedy v desítkách miliard korun, jak se to vlastně počítá a kde tyto částky vznikají? Je to pouze výpadek ve státním rozpočtu nebo jsou tam ještě jiné aspekty?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Největší část těch ztrát nebo těch nákladů na důchodovou reformu nám vznikne tehdy, když z toho státního pilíře, z toho státního povinného pojištění vystoupí občané a začnou prostě soukromě spořit. Ten náš systém je takový letadlový, já se to nebojím říct. My prostě současné důchodce vyplácíme ze současných pracujících lidí, z jejich daní. A pokud ten pracující dostane příležitost trošku peněz si stáhnout z toho pilíře a dát si část peněz do soukromého pilíře, tak prostě z toho fondu státního vypadnou jeho daně. Ale ten stát bude muset dál živit ty současné důchodce. Čili to je ta největší ztráta, jak se generují ty miliardy, které vzniknou.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Dá se vyčíslit, jak výrazně by se mohla reforma prodražit, pokud by se odložila o dalších, dejme tomu, 10, 20 let, pokud by se nenašla politická vůle k tomu, aby jí politici přijali?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já si myslím, že pokud příštích 10 let zase počkáme, tak ten deficit našeho důchodového systému půjde jenom na penze, bude kolem 3% HDP, pak půjde zase po dalších desítkách let půjde na 5% HDP. Čili my ty současné deficity, které teď generujeme, tak budeme generovat jenom díky penzím, plus ještě navíc to plýtvání politika, takže budeme mít dvojnásobné nebo trojnásobné deficity veřejných financí, než máme teď. Pokud se na to vykašleme.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Varuje analytik Reifesenbank Aleš Michl. Zatím Česká republika zůstává ve středoevropském regionu jednou z posledních zemí, která důchodovou reformu ještě nepřijala. Polsko se k tomuto kroku už odhodlalo už v roce 1999 a Slovensko o 6 let později v roce 2005. Jaký model slovenská vláda zvolila a jak dnes na Slovensku důchodový systém funguje, na to jsem se zeptala místopředsedy slovenské vlády a současně slovenského ministra práce, sociálních věcí a rodiny, Jozefa Mihála.

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Současný systém na Slovensku je sestavený ze 3 pilířů, první pilíř je klasický průběžný systém, do kterého platí všichni pojištěnci, druhý pilíř je založený na kapitálovém spoření na báze osobních důchodových účtů, přispívají do něho ti, kteří se do něho dobrovolně zapojili. A třetí pilíř je doplňkový systém, který je vysloveně na dobrovolné bázi. Platí, že ti pojištěnci, kteří jsou zapojeni v druhém pilíři, svoje odvody, které odvádějí, dělí na 2 části. Jedna část zůstává v průběžném systému, druhá část jde do druhého pilíře. To znamená, že ti občané, kteří zůstali jen v prvním pilíři, všechny ty důchodové odvody ve výši 18% platí do průběžného systému, v druhém pilíři tedy nejsou zapojeni vůbec, a ti občané, kteří se zapojili do druhého pilíře, tak platí také 18%, čili výška těch plateb je úplně stejná. Ale ti, kteří jsou v druhém pilíři, tak těch 18% se dělí na dvě poloviny, 9% zůstává v průběžném systému, a 9% jde do kapitalizačního druhého pilíře.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Vy jste prozradil, že do druhého pilíře se dobrovolně zapojil jeden milion a 400 tisíc Slováků. Co je k tomu vedlo, jakou měli motivaci, aby se sami zapojili dobrovolně do druhého pilíře?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Z přibližně 1,9 milionů pojištěnců na Slovensku je víc než 1,4 milionů zapojeno do druhého pilíře. Je to dáno více faktory. Jednak samozřejmě to způsobila dobrá reklamní kampaň, kterou vedly budoucí důchodové správcovské společnosti, kteří takto získávaly klienty. Jednak sítě, důchodové společnosti vybudovaly síť zprostředkovatelů, kteří získávali klienty. A objektivně určitě je velmi atraktivní druhý pilíř díky tomu, že je tam zavedený princip dědění naspořených úspor. Co to znamená? Znamená to, když spořitel, který je v druhém pilíři, si nakumuluje určité prostředky v druhém pilíři, já nevím, 50 tisíc eur, když jsem trošku optimista. A tento spořitel zemře ještě předtím, než stihne čerpat důchod, tak tyto jeho úspory zdědí jeho pozůstalí, kdežto kdyby byl v prvním pilíři, tak samozřejmě žádné dědění se nekoná. Faktor možnosti dědění úspor v druhém pilíři sehrál významnou úlohu při rozhodování se Slováků, aby šli do druhého pilíře.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Jaké byly náklady reformy, jak byla finančně nákladná, náročná a z čeho jí Slovensko financovalo?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Ten proces samotného spuštění reformy pro Slovensko náročný nebyl. Ty náklady si v podstatě financovaly samotné ty správcovské společnosti z hlediska náboru klientů, náboru pojištěnců. A ty náklady byly relativně vysoké. Druhá věc je ta, tím že milion 400 tisíc Slováků si vlastně svoje důchodové odvody dělí na poloviny, do průběžného systému jde tedy jen poloviny z těch odvodů. Tak důsledkem toho je skutečnost, že Slovenská sociální pojišťovna, to znamená reprezentant toho průběžného systému, má každoroční deficit, protože důchody, které musí vyplácet současným důchodcům, jsou o mnoho vyšší než platby, které reálně přijme od pojištěnců. A ten výpadek příjmů, které následně musí sanovat státní rozpočet, je v tomto momentu okolo 800 milionů eur ročně.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Z čeho se tento výpadek sanuje právě?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Do roku 2009 byl tento výpadek sanovaný z privatizačních příjmů. Tento zdroj se koncem roku 2009 vyčerpal, čili v tomto roku, v roce 2010 tento výpadek vlastně znamená zvyšování rozpočtového deficitu. A de facto zvyšování státního dluhu Slovenské republiky. Ten schodek, který máme, tak financujeme vydáváním státních dluhopisů, jednak tím, že jsme o to více tlačení do korektní a zodpovědné rozpočtové politiky. Protože ano, je to na jedné straně výpadek, je to suma, která se pohybuje něco těsně nad 1% HDP, čili opravdu není to jednoduché. Ale i to je součást filozofie středopravé vlády, která je na Slovensku, zodpovědného chování. Samozřejmě uvědomujeme si, že nám to zvyšuje deficit, ale je to přenášení těch budoucích dluhů, které bychom jinak museli platit střední nebo mladí generace svým rodičům v budoucnosti, tak to že to děláme už teď, to znamená snižování problémů, které by byly někdy v roce 2030, v roce 2040. Čili je to zodpovědné chování se. Ten deficit chceme tedy jednak řešit tím, že umožníme vstup zahraničního kapitálu a vstup investorů do některých státních podniků jako je například Bratislavské letiště nebo Cargo, čili podnik, který zabezpečuje dopravu po železnici. A to budou v podstatě zdroje, které půjdou na krytí nákladů důchodové reformy.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Řekl byste, že se reforma na Slovensku osvědčila? Že se ten způsob, který zvolilo Slovensko, který zvolila slovenská vláda pro to, aby prosadila reformu, že byl ten správný?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
To je otázka politického rozhodnutí a jednoduše je to o tom, o co těžší to máme nyní, tak o to lehčí to budeme mít v budoucnosti. Tam platí přímá úměrnost. O co více by se váhalo a o co slabší by byl ten druhý pilíř, tak o to větší problémy by byly v budoucnosti, to je jednoduše systém, kdy pokud problém řešit nebudete, o to větší ho budete mít v budoucnosti o několik let, možná několik desítek let, to je otázka na demografy a podobně. Ale tím, že jistým způsobem přináší tato generace jistou oběť, tak tím získává v budoucnosti.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Kdy čekáte, že už nastane na Slovensku ta pozitivní fáze reformy, tedy že začne ten schodek důchodového účtu snižovat a naopak se vyrovná?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Podívejte, tato reforma začala v roce 2005, to znamená, dnes máme lidi, kteří už 5 let si platí odvody na osobní důchodové účty. A dnes je podle zákona nutná doba 15 let, aby se tyto důchody začaly vyplácet. My pravděpodobně tu dobu 15 let zkrátíme, pravděpodobně na 10, nechci předbíhat, ale tyto úvahy jsou velmi reálné. To znamená, že je předpoklad, že už za 5 let by se měly začít vyplácet první důchody z kapitalizačního systému, z druhého pilíře. A to v tom momentě bude znamenat, že to kyvadlo se začne obracet. To znamená, tito důchodci, kteří tam budou za 5 let odcházet do důchodu, nebudou tak zatěžovat průběžný systém, protože část těch důchodů už bude financovaná z jejich důchodových účtů. Čili za 5 let se ta miska vah začne obracet v prospěch celého rozpočtu.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Nepřišli někteří Slováci během finanční krize o část svých budoucích důchodů právě proto, že si vybrali soukromé penzijní fondy a investovali do těch rizikovějších produktů?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Správcovské společnosti už před krizí investovaly poměrně konzervativně a v růstových fondech, jejichž primární úlohou je investovat do akcií, v růstových fondech už před krizí ta váha těch investic do akcií byla jen kolem 15%. Tato konzervativní strategie správcovských společností znamenala, že v roce 2008, kdy došlo k pádu cen akcií, nebyly ty ztráty až tak vysoké. Což je na jedné straně, při veškeré té smůle, která tedy byla, spojení s krizí v roce 2008, na jedné straně relativně dobré. Špatné je ale to, že v těchto měsících, teda v postatě od druhé poloviny roku 2009, kdy došlo k zotavení akciových trhů a když došlo k nárůstu cen, tak místo toho, aby důchodové společnosti začaly znovu akcie nakupovat a abychom tedy zažívali ten pozitivní růst akcií i v podobě zvyšování se hodnoty majetku spořitelů, tak rozhodnutími předešlé vlády došlo k tomu, že nastavené pravidla investování, hlavně nastavené pravidla porovnávání výkonnosti fondů, dotlačily správcovské společnosti k tomu, aby vlastně vůbec neinvestovaly do nákupu akcií. A tím ze zákona vlastně došlo k jistému znehodnocení majetku spořitelů. Anebo lépe řečeno, nevyužívá se ten potenciál, který by se využívat mohl díky růstu akcií. Výkonnost akciových fondů je porovnávána na 6měsíční bázi, což je velmi krátké časové období. Ale co je horší, tak v případě, že výkonnost toho jimi spravovaného fondu je pod zákonem stanovenou úrovní, tak musí ty jakési ztráty doplatit z vlastních zdrojů. A to vlastně znamená pro tyto důchodové společnosti, že vůbec nejsou ochotné investovat do akcií, protože v případě nějakého dalšího případného výkyvu by na to vlastně doplácely z vlastních zdrojů a na to žádná správcovská společnost samozřejmě neudělá, aby takto riskovala.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Tyto pravidla se budou měnit?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Pravidla my budeme měnit, u mě na ministerstvu je už delší čas, existuje pracovní skupina, která je složená z pracovníků ministerstva, z nezávislých expertů, se zástupci důchodových společností, jsou tam zástupci Národní banky Slovenska. A připravujeme poměrně rozsáhlou novelizaci zákona o starobním důchodovém spoření, zákona o druhém pilíři, kde součástí těch změn budou i jiné pravidla investování, jiné pravidla porovnávání výkonnosti tak, aby tyto bariéry byly odstraněné.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Jak hodnotíte návrhy reformy důchodové, které připravila takzvaná Bezděkova komise?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
No v první řadě bych doporučil, aby se návrhy co nejrychleji zrealizovaly do praxe, protože podle mého názoru jste ztratili poměrně hodně času. Na druhé straně, když porovnáme to, co máme na Slovensku, že až 9% jde na důchodové účty, podle vašich návrhů jsou to jen 3%, tak není to příliš odvážné, když to mám diplomaticky nazvat, čili možná bych doporučil trošku větší smělost. Ale samozřejmě to je jednak politické rozhodnutí, jednak tedy vychází z reality státního rozpočtu a podobně. Ale já bych byl na vašem místě trošku odvážnější.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Jaké kroky byste České republice při implementaci penzijní reformy doporučil na základě vašich zkušeností?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Jednak bych trošku možná odvážněji v tom příspěvku do druhého pilíře, čili víc než 3% dát na druhý pilíř. A pokud jde o další doporučení, tak v první řadě udělat slušnou kampaň, kde by se poctivě vysvětlilo lidem, o co vlastně v této reformě jde, jaké to pro ně může mít výhody. Ale pravdivě pojmenovat i případné nevýhody, nic nezamlčovat. V druhé řadě by bylo dobré to udělat tak, aby ta kampaň nebyla příliš drahá. A aby ten nábor účastníků pro druhý pilíř vás nestál tolik, kolik stál důchodové společnosti na Slovensko, protože potom to pro budoucnost znamená poměrně vysoké poplatky za správu fondů, protože ty důchodové společnosti se samozřejmě chtějí ty své úvodní startovací náklady nějak vykrýt. Čili doporučuji to udělat rychle, doporučuji to udělat lacině, ten start. Ale zároveň i poctivě a zodpovědně z hlediska komunikace vůči lidem.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Doporučuje místopředseda slovenské vlády a současně slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny, Jozef Mihál. Od mikrofonu Studia Česko se loučí Naďa Bělovská.

Zdroj: ČRo – Rádio Česko

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 25.10.2010

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.10. 2017 000 00:01.