Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2010 » Září:

Zdravější důchodci možná nezchudnou (Lidové noviny)

Není žádným tajemstvím, že za třicet let, kdy už se v plné síle projeví stárnutí populace, budou na tom důchodci finančně hůře než ti dnešní. Podle odborníků na důchodový systém Vladimíra Bezděka a Jiřího Rusnoka to však neznamená, že by dostávali měsíčně menší částky a že by si oproti dnešním důchodcům mohli koupit méně zboží.

Přesto ale budou oproti dnešním důchodcům chudší. Jak to? Důchody sice reálně porostou, ale relativně se sníží. Zatímco dnešní důchodci dostávají zhruba něco přes 40 procent průměrné hrubé mzdy, za třicet let to bude podle Bezděka minimálně o deset procent méně.

Podle Rusnoka je dnes náhradový poměr ještě vyšší. Údaj 40 procent je podle něj falešný.

"Nelze srovnávat hrubý příjem s důchodem, protože lidé žijí z čistého příjmu. Důchodci tak dnes pobírají více než padesát procent průměrného příjmu," upozorňuje Rusnok. S Bezděkem se ale shoduje na tom, že kupní síla důchodů ve srovnání se mzdou v budoucnu klesne, podle Rusnoka možná až o třetinu.

A právě relativní snížení důchodů je důvodem, proč se nespoléhat jen na to, co dá stát, ale snažit se zaopatřit i jinak. Podle odborníků je totiž důležitější než reálné zvýšení důchodů jejich relativní výše k průměrné mzdě. Lidé mají ovšem tendenci se srovnávat s ostatními. Důchodci by se tak podle některých názorů mohli v masovém měřítku blížit k hranici sociální chudoby.

Reforma odvrátí nouzi

Vyřešit problém se snížením náhradového poměru by měla plánovaná důchodová reforma. "Předpokládáme, že by pak důchodci mohli dostávat zhruba těch padesát procent čisté průměrné mzdy, možná trochu víc," uvádí Jiří Rusnok. Dodává ale, že k tomu, aby se zachoval poměr náhrady k průměrné mzdě, je potřeba, aby byla schválená řada opatření, mj. i vytvoření druhého pilíře důchodového systému, ale také třeba zrušení vdovských a vdoveckých důchodů (ale ne zpětně), prodloužení věku pro odchod do důchodu a další. A i tak není šetření na důchod na škodu.

Kam až by mohl jednou důchodový věk vystoupat, záleží na rychlosti a míře stárnutí populace. Navíc je podle Bezděka statisticky dokázáno, že tím, jak se zvyšuje dožití, se lidé ve stejném věku stávají čím dál zdravějšími.

"Budoucí pětašedesátník tedy na tom bude zdravotně lépe než dnešní pětašedesátník," tvrdí Bezděk. A podle demografů naroste generace osmdesátníků. Obávat se hranice 75 let pro odchod do důchodu se ale podle Bezděka bát nemusíme.

"Hranice pro odchod do důchodu musí reagovat na to, že každá generace žije v průměru o tři až čtyři roky déle než ta předchozí. Navrhujeme, aby se po dosažení hranice 65 let, což bude kolem roku 2035, zvyšoval důchodový věk o dva měsíce za rok. Tedy o jeden rok za šest let. Tímto tempem by se dosáhlo 75 let věku někdy na konci tohoto století," vysvětluje Bezděk s tím, že navíc není jisté, zda se v budoucnu naděje dožití nezastaví, nebo nezačne klesat.

V rámci druhého pilíře důchodového systému by měl vzniknout tzv. opt-out, neboli možnost vyvedení určitého procenta z důchodového pojištění na soukromý účet. Poradní expertní sbor pod vedením Bezděka (členem sboru byl i Rusnok) přitom navrhl dvě varianty, jak by to mohlo vypadat.

Pokud se nesníží pojistné, doplatí na to hlavně ti chudší

První, většinová, pod kterou se podepsal i Bezděk s Rusnokem, počítá s tím, že by lidé povinně odváděli tři procenta. Druhá, kterou navrhl odborář Vít Samek, počítá s dobrovolnou účastí, po vstupu do systému ale povinnou. Navíc prostředky by měly na rozdíl od první varianty spravovat jen reformované penzijní fondy.

Mezi navrhované změny patří i snížení sazby pojistného na 23 procent a současné vykompenzování výpadku příjmu do důchodového systému zvýšením snížené sazby daně z přidané hodnoty.

"Jestli to neprojde, tak na to doplatí hlavně nízkopříjmové skupiny lidí. Ti, co vydělávají od 10 do zhruba 18 tisíc korun měsíčně. V této kategorii je vyšší nezaměstnanost. Jsou to většinou lidé, kteří nejsou ochotní za prací tolik cestovat, mají nižší vzdělání. Vysokou pojistnou sazbou prostě snižujeme počet pracovních příležitostí pro tyto občany na českém trhu. Vzhledem k tomu, že bychom byli státem, který má jednu z nejvyšších důchodových sazeb v Evropě a možná i na světě, vedle toho má i extrémně vysoké sazby na zdravotní pojištění, na nemocenskou i politiku zaměstnanosti kombinované s prakticky neexistujícími stropy na pojištění, mohli bychom postupně klidně přijít i o kvalifikované lidi s vysokými výdělky, kteří do systému nejvíce přispívají," vysvětluje Bezděk.

Zvlášť když v květnu 2011 padnou poslední bariéry vstupu na německý a rakouský trh práce, není ponechání extrémně vysokého pojistného podle Bezděka řešením. Zatímco třicátníkům hrozí i s reformou - nebude-li dostatečná -snížení životní úrovně oproti dnešním důchodcům, na reformě s největší pravděpodobností vydělají současní padesátníci.

"Když to přeženu, tak je to vítězná generace. Do důchodu půjdou v 63 letech v roce 2018. Důchod tak mohou pobírat dvacet, ale i více let. Bez reformy by v roce 2040 nebyla krytá zhruba třetina objemu výdajů. Reformou jim říkáme, že jim bez snížení hodnoty penze zajistíme, že na jejich důchody budou peníze," komentuje Bezděk. Kromě změn v prvním a druhém pilíři důchodového systému se chystá i reforma současných penzijních fondů, která by měla vyřešit hlavně oddělení majetku účastníků a akcionářů a mj. také umožnit fondům nabízet různé investiční strategie.

"Dnešní fondy penzijního připojištění nejde reformovat tak, aby se oddělil majetek akcionářů od majetku klientů," vysvětluje Bezděk. Minimálně určitou dobu by tedy fungovaly starší i nové fondy penzijního připojištění vedle sebe, zřejmě do té doby, dokud by o ně byl zájem. Problém by nebyl ani s uhrazením nákladů příštího období, které tvoří provize zprostředkovatelům za nové klienty. Podle Rusnoka nebudou lidé odcházet v takové míře, která by fondy znatelně zatížila.

"Jsem přesvědčen, že si fondy umí s náklady poradit během určitého transformačního období - navíc už dnes ve vztahu k majetku značně klesají, neboť se zastavil trend zvyšování provizních poplatků, čím dál více získáváme klienty direct cestou, díky poplatku za přestup lidé tolik neodcházejí k jiným fondům, a navíc rostou aktiva," popisuje Rusnok. V současné době platí tyto náklady z 90 procent klienti a z 10 procent akcionáři. Je to dáno tím, že peníze klientů a akcionářů se dávají na jednu hromadu, ze které se hradí všechny náklady.

"Podle mne to tak bude fungovat do posledního dne existence současných penzijních fondů," říká Bezděk. Dodává, že kdyby odešlo hodně klientů příliš brzy, uhradili by pravděpodobně z větší části náklady akcionáři.

Zdroj: Lidové noviny

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 14.9.2010

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 18.10. 2017 000 06:01.