Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Noviny Práce a sociální politika » Dobrý tip:

Umíte dobře motivovat své spolupracovníky?

Klíč k motivaci

Vědci se již celá desetiletí zabývají otázkou, co vlastně lidi motivuje. Nejrůznějšími teoriemi se pokoušejí přijít na všeobecně platné vysvětlení. Co je zatím jasné, je to, že ve světě práce neexistuje motivační faktor, který by rovnou měrou motivoval všechny lidi. Ale přitom je vlastně jednoduché motivovat spolupracovníky. Stačí vyjít ze sebe: Jakou práci děláte ve svém povolání nejraději? Popřemýšlejte o tom trochu. A zamyslete se: Proč to děláte tak rádi? Co máte z toho, že to děláte? Vaše kritéria mohou být různá: Možnost rozvíjení vlastních idejí, možnost pracovat na vlastní odpovědnost, možnost sám si dělat časový rozvrh, dostatek změny, naděje na velký bonus. S těmito kritérii snad souhlasíte, a možná i s některým z dalších: Průhlednost pracovních procesů, pracovní setkávání s mnoha lidmi, pravidelná pracovní doba, nemuset prožívat příliš mnoho velkých změn, konstantní příjem. Takový seznam bychom mohli prodlužovat donekonečna. Kolik je lidí, tolik je důvodů, proč něco dělají rádi. Ať vás jako odpověď na tuto otázku napadlo cokoli, je to klíč k vaší motivaci, důvod, proč svou práci děláte rádi.

Pravidla pro sestavení motivační řeči

Podobně jako s vámi je tomu i s vašimi spolupracovníky. Je však pravděpodobné, že mají jiné důvody pro svou silnou motivaci než vy. A ty musíte najít, abyste mohli roznítit plamen nadšení. Jinak vám závan lhostejnosti každý plamínek okamžitě uhasí. Ale jak je můžete najít? Položte svým spolupracovníkům stejnou otázku, kterou jste si právě dali sami, a pozorně poslouchejte. Dovíte se všechno, co potřebujete pro sestavení své motivační řeči.

Jestliže máte uvažovat o cílech, přemýšlejte o vlastních cílech, ale také o cílech publika. Co si mají ostatní z vašeho projevu odnést? Jak poznáte, že právě to si odnesli? Přejděte v myšlenkách do budoucnosti, na závěr své řeči. Co se má dít? Čeho jste svým projevem u posluchačů dosáhli? Popište tento svůj cíl krátkou, jasnou větou, která vám bude sloužit jako vodítko pro celou řeč. Tato věta představuje základy, na nichž budete stavět svou řeč. Proto by měla splňovat určitá základní kritéria: její formulace by měla být tak jasná, aby předem vyznačovala cestu vaší řeči. Vždy si ujasněte, co chcete, a potom se vydejte za svým cílem. Mějte při tom na paměti pět jednoduchých pravidel:

1. Pozitivní formulace?

Jeden úsekový vedoucí formuloval svůj cíl takto: „Chtěl bych své kolegy informovat o způsobu objednávání kancelářského materiálu, aby příště nemrhali drahocenným časem mé asistentky.“ Teď tedy ví, co nechce. Ale tím si ještě moc nepomohl. Jestli totiž tuto větu akceptuje jako svůj cíl, pravděpodobně ve svém projevu zapomene na několik důležitých věcí. Lze prorokovat, že na konci jeho řeči si posluchači řeknou: „Tak teď vím, jak se to dělá. Ale příjemně poklábosit s pěknou asistentkou, to není k zahození. A já jí přece svými znalostmi můžu v objednávání kancelářského materiálu pomoci.“ To jistě nebyl řečníkův záměr.

Formulujme tedy větu pozitivně: „Chtěl bych, aby moji kolegové napříště objednávali kancelářský materiál samostatně.“ A najednou je zřejmé, na co první formulace snadno dává zapomenout. Projev musí totiž kromě informací o postupu při objednávání kancelářského materiálu obsahovat ještě dvě věci: Zaprvé informaci, že času, který se tím uvolní asistentce, se má využít k pomoci šéfovi. Zadruhé odpovídající motivaci, která by spolupracovníky dostatečně přitáhla k samostatnému objednávání.

2. Realisticky?

Nic si nenamlouvejte! Existuje jeden starý způsob: požadovat maximum a nakonec získat přece jen trochu víc, než by se jinak získalo. Jestli je to dobrý způsob, to se nikdy nedovíte. Když totiž budete vždy požadovat víc, než kolik můžete získat, nikdy nedosáhnete svých cílů. A to je silně frustrující. Vzali byste si tím možnost motivovat své kolegy slovy, že byste mohli dosáhnout společného cíle. Stanovujte si tedy takové cíle, které jsou dostatečným požadavkem a výzvou, ale jsou dosažitelné.

3. Měřitelné?

Jeden vedoucí pracovník řekl: „Chtěl bych, aby členové mého týmu lépe spolupracovali.“ Kdo může později zjistit, jestli se tohoto cíle dosáhlo? Jak se to pozná? Podle toho, že zaměstnanci začali spolu chodit třikrát v týdnu po práci na pivo? Nebo podle toho, že se kolegové vzájemně každodenně neustále informují o průběžných výsledcích? Měli byste si klást měřitelné cíle, a to i když jako přednášející sdělujete nějaké vědění. Vědět znamená, že fakta a informace budou posluchačům do budoucna dávat trvalý smysl. Umět znamená, že toto teoretické vědění budou posluchači díky konkrétním příkladům realizovat v praxi. Chtít, to je motivace k budoucímu reálnému využití teoretických a praktických schopností.

4. Nadchnout?

Jste nadšeni svým cílem a představou, že jste ho dosáhli? Jestli ne, vraťte se k bodu 1. Zkoumejte a zkoušejte, které osobní cíle se dají při této příležitosti realizovat. Které vaše hodnoty se v tom ještě mohou uplatnit? Takto se ptejte tak dlouho, dokud nebudete přímo žhaví na příležitost, která se vám nabízí.

5. Dobré pro všechny?

Shodují se cíle publika a zadavatele s vašimi? Jestli ne, pak své cíle proměňujte tak dlouho, až do sebe budou s ostatními zapadat. Teprve potom budete moci vystupovat zcela přesvědčivě.

Vedoucí pracovníci, kteří svým kolegům otevírají kreativní prostor pro myšlení, je zároveň motivují, neboť jim otevírají prostor pro seberealizaci a nové perspektivy. J. F. Kennedy svou myšlenkou dostat Američany na Měsíc inspiroval v šedesátých letech USA k vědeckému výkonu, který neměl srovnání. Vědci v týmech pracovali přesčas, nocovali ve svých laboratořích a manželky jim tam nosily potravu a pyžama. Nikdo si nestěžoval.

Ukázka z knihy Umění rétoriky (Portál, 2009)

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 23.3.2009

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 11.12. 2017 000 10:08.