Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2009 » Březen:

Jiří Sezemský: Je péče o děti v rodině skutečně nevhodná? (MFD, 6. 3. 2009)

Ve včerejším vydání Mladé fronty Dnes se čtenáři mohli dočíst, že péče o malé děti je "běs" či "rasovina". Jedna paní redaktorka si vyzkoušela, jaké to je pečovat o čtyři malé děti, a dospěla k názoru, že je to hrůza. Lezení po horolezecké stěně, jemuž se jinak věnuje, je daleko příjemnější a jednodušší. Další redaktorka v komentáři usoudila, že šance pečovat takto o cizí děti nebude mít větší efekt než kapka v moři.

Odhlédnu-li od toho, že vyvozovat z vlastní zkušenosti závěr platný pro všechny je neprofesionální a nepřijatelné, dopustily se obě dámy řady nepřesností. Nepochopily, co je zdůrazňováno ve všech doprovodných materiálech. Nikdo nepředpokládá, že by tento typ výpomoci mohl nahradit školky a že by zásadně změnil stávající způsob péče o děti. Smyslem je legalizovat situaci, kdy rodiče svěří načas své dítě do péče sousedky či známé, která sama doma pečuje o vlastní děti. Pokud dnes této ženě za tuto činnost dají odměnu, dopouští se tím tato žena trestné činnosti, neboť jde o nedovolené podnikání. Přitom se tak děje zcela běžně. Nový zákon tento stav pouze legalizuje. Nic víc, nic míň. I dnes si rodiče musí zjistit, komu své dítě svěřují. Tak tomu bude i nadále. Stát umožňuje společenskou interakci mezi jednotlivými rodiči a činí ji legální. Proto nejsou přijímány ani žádné přísné podmínky poskytování této péče. Navíc je to jen jedna z nových nabízených forem péče o děti, jejichž smyslem je rozšířit chybějící nabídku, přičemž vhodná bude určitě minimálně v těch obcích, kde neexistují jiné alternativy.

Sám bych paní Petrášové své dítě skutečně nesvěřil, podle toho, jak popsala svou "péči", ale nikdo ji k tomuto konání nenutí. Nic to nemění na tom, že pokud jiná matka shledá, že na to má, a jiní rodiče se rozhodnou jí své dítě svěřit, nevím, proč by jí v tom měl zákon bránit. Nepředpokládám ovšem, že by si někdo zvolil takovou kombinaci dětí v tak nízkém věku jako paní Petrášová. To je zcela extrémní a zavádějící případ, dehonestující celou myšlenku rodinných školek. Má-li však někdo třeba pěti- a šestileté dítě, nevidím důvod, proč by nemohl pohlídat dítě svým známým. A přesně to je cílem zákona. Naopak není jeho smyslem vytvořit systém jakýchsi domácích jeslí, jak je mylně interpretováno. Nakonec snad nedospějeme k závěru, že péče o děti v rodině je vadná a rodiče potřebují speciální povinné školení a vzdělání pro péči o děti. To už zavání jiným režimem.

Zákon o vzájemné rodičovské výpomoci je třeba vnímat v širším kontextu. Kromě něj se totiž současně zvyšuje podpora pracujících rodičů s malými dětmi v sociálním pojištění a podpora zřizování různých forem miniškolek pečujících i o malé děti. Paní Binarová se mýlí, když tvrdí, že se v této oblasti nic neděje. Naopak napravujeme dlouhodobé nicnedělání předchozích vlád sociální demokracie, které s dlouhodobým trendem zvyšování neumístěných dětí v předškolních zařízeních nic nedělaly. Dnes se po dlouhé době konečně něco děje, proto je kritika této snahy nepřiměřená. Naším cílem je vytvořit škálu alternativních forem péče o děti, pokud možno na individuální bázi. Mantrou paní Binarové jsou však jesle. A to přesto, že je obce jako zřizovatelé v řadě míst zavíraly pro nedostatek poptávky (nikoli peněz). Nikdo přitom jesle nechce direktivně rušit. Chceme rozšířit nabídku těchto služeb tak, aby bylo možné to, co dodnes chybělo, tedy svoboda volby rodičů. Že se téměř všichni čeští dětští a kliničtí psychologové a pediatři shodují na nevhodnosti "velkokapacitní" kolektivní péče o děti v malém věku, je přitom skutečnost.

Jiří Sezemský, vedoucí oddělení styků s veřejností Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 6.3.2009

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 19.10. 2017 000 02:02.