Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Práce a právo » Náhrada mzdy nebo platu v prvním období dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény od 1. ledna 2011:

Dílčí stanoviska k aplikaci některých ustanovení zákoníku práce o náhradě mzdy nebo platu pří dočasné pracovní neschopnosti (karanténě)

1.
Ke vztahu § 206 odst. 3 k § 192 zákoníku práce - vliv neomluvené absence na poskytování náhrady mzdy

Ustanovení § 206 odst. 3 zákoníku práce o tom, že náhrada mzdy nebo platu zaměstnanci nepřísluší, jestliže neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu nevrátil do práce, nelze použít na náhradu mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) podle § 192 zákoníku práce.

Současná (ale i předchozí) právní úprava překážek v práci na straně zaměstnance v zákoníku práce činí podstatný rozdíl mezi důležitými osobními překážkami v práci uvedenými v § 191 (dříve § 127 prvého zákoníku práce), mezi něž patří též dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa, a ostatními překážkami v práci na straně zaměstnance – tedy jinými důležitými osobními překážkami v práci než uvedenými v § 191 (§ 199 zákoníku práce a příloha k nařízení vlády č. 590/2006 Sb.), překážkami v práci z důvodu obecného zájmu (§ 200 až 204) a překážkami v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia v souvislosti se zvyšováním kvalifikace (§ 205 ve vazbě na § 231 a 232). Tento rozdíl spočívá v tom, že při překážkách v práci podle § 191 – na rozdíl od ostatních výše uvedených překážek v práci - zaměstnavatel neposkytuje zaměstnanci pracovní volno, nýbrž po dobu jejich trvání omluví nepřítomnost zaměstnance v práci. Zaměstnanec tedy o pracovní volno zaměstnavatele nežádá, prokáže mu pouze existenci příslušné překážky. Naproti tomu v ostatních případech překážek v práci na straně zaměstnance (§ 199 až 205) buď zaměstnanci pracovní volno přísluší nebo se mu pracovní volno poskytuje. V těchto případech se tedy vždy jedná o pracovní volno, popřípadě pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu.

Z dikce § 206 odst. 3 zákoníku práce vyplývá, že náhrada mzdy nebo platu zaměstnanci nepřísluší, jestliže neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno, nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas nevrátil do práce. Je tedy nepochybné, že sankce ve formě nepřiznání náhrady mzdy nebo platu se týká pouze situací, kdy tato náhrada při překážce v práci jinak přísluší pouze v souvislosti s pracovním volnem, což není případ překážek v práci podle § 191 zákoníku práce.

Kromě toho právní režim náhrady mzdy nebo platu (odměny z dohody o pracovní činnosti) v prvém období dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle zákoníku práce (§ 192 až 194) je zcela specifický a má převážně znaky zabezpečení pojištěnců v nemoci nebo při karanténě dávkami nemocenského pojištění. Podle § 192 odst. 1 věty druhé zákoníku práce náhrada přísluší za dny, pokud jsou v nich splněny podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění; podle těchto předpisů není podmínkou výplaty nemocenského, že v kalendářním měsíci není neomluvená absence. Případy, kdy je tato náhrada poskytována nikoli v plné výši, jsou uvedeny s odkazem na zákon o nemocenském pojištění v § 192 odst. 4, od něhož se nelze odchýlit. Možnost snížení nebo neposkytnutí náhrady jako sankce je dále upravena v odstavci 5 téhož zákonného ustanovení. Obecný režim postihu podle § 206 odst. 3 zákoníku práce se vedle toho neuplatní.

22. prosince 2008

Autor: Odbor 51
Poslední aktualizace: 28.2.2011

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 19.11. 2018 000 12:41.