Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2008 » Červenec:

Petr Nečas: Odpovědná ČSSD reformu penzí nezruší (Aktuálně.cz)

To znamená, že se můžete spolehnout na dostatečně silnou koaliční většinu?

Drtivá většina reformních zákonů není podporována levicovou opozicí, ale zatím se nám vždy podařilo dojednat koaliční podporu i podporu dostatečného počtu koaličních poslanců, aby návrhy prošly.

Bude většina dost silná i při dalších zákonech?

Průběh posledních týdnů v červnu ukázal, že to jde zvládnout. Podařilo se schválit několik desítek důležitých norem. Nejde jen o nemocenskou a penzijní systém, také o justiční a policejní reformu, některé věci kolem eGovernmentu. Ukázalo se, že koaliční většina je akceschopná, ale nepopírám, že je tam celá řada problémů.

Jednám s každým poslancem

Ty problémy se projevují u jednotlivých zákonů, při kterých se najde silná opozice uvnitř koalice. Šlo o církevní restituce a antidiskriminační zákon, problém bude změna daně z příjmu a zdravotnické zákony. Neobáváte se, že při vašich dalších plánech narazíte na podobný odpor?

V některých záležitostech jsem také narážel, ale vždycky se mi podařilo dohodnout nějakou kompromisní podobu, která neztrácela reformní obsah, a přitom se pro ni podařilo získat většinu v Poslanecké sněmovně. Pevně věřím, že se podaří dohodnout, aby i další reformy procházely. I koaliční poslanci jsou si snad všichni vědomi, že smysl existence koaličního projektu je v provádění reforem.

Svého cíle prostě dosahujete neustálou diskusí?

A jednáním. Snaha dosáhnout podpory znamená třeba nabídnout některé alternativy, které nevybočují z reformního koridoru, ale jsou přijatelnější pro koaliční poslance nebo pro některé koaliční strany.

Pokud jde o jednání s opozicí, je možné aspoň v některých případech?

Jednám s opozicí. Desítky a desítky hodin jsme strávili nad důchodovou reformou. Některé náměty z dialogu se sociální demokracií jsme promítli do první etapy důchodové reformy. To, že pro ni nakonec nehlasovali, tím jsem překvapen nebyl. Na druhé straně si myslím, že drtivá většina prvků reformy dlouhodobě přežije díky tomu, že s nimi byla diskutována. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že zodpovědná sociální demokracie nikdy v budoucnu tyto prvky rušit nebude.

Neříkají, že by chtěli první etapu rušit. Pokud jde o druhý krok, který má posílit penzijní připojištění, tam by podle vás mohlo dojít ke kompromisu a dokonce společnému hlasování ve sněmovně?

Jsem přesvědčen, že ano. Máme za sebou první etapu a mluvili jsme s místopředsedou ČSSD Zdeňkem Škromachem, jak opět nastartovat činnost politické komise, která byla vytvořena k penzijní reformě jako celku a začít intenzivně diskutovat o druhé etapě, kterou teď vláda připravuje.

Váš optimismus platí pro celou vládu? Není její reformní tažení zpochybněno posledními obstrukcemi ve sněmovně?

Odložen byl v podstatě jediný zákon - o vyrovnání státu s církvemi.

Také antidiskriminační zákon...

Ten nepovažuji za reformní. Řeknu vám otevřeně, že ve vládě i v parlamentu hlasuji pro antidiskriminační zákon, protože vyplývá ze směrnice EU a protože je kvůli němu vedeno proti České republice soudní řízení. Že bych si vážně myslel, že potřebujeme antidiskriminační zákon, tak to opravdu ne. Myslím, že už dnes jsou pojistky proti diskriminaci dostatečné.

Jinými slovy, koalice je dost pevná, aby se dohodla na celé řadě dalších reforem?

To je zase příliš optimistické, protože ta pevnost se musí znovu a znovu obnovovat, znovu a znovu dojednávat u každého zásadnějšího kroku. Je to neustálá trpělivá drobná práce, není to samozřejmost.

Nemůže nakonec vyřadit koalici z provozu spor uvnitř ODS, tedy mezi poslancem Tlustým a premiérem Topolánkem či vedením strany?

Samozřejmě, že to může být problém, protože skupinka tří lidí má při těsných poměrech ve sněmovně možnost zhatit vládě prakticky cokoli. Jen budoucnost ukáže, zda kolegům jde o věcné řešení konkrétních politických problémů, nebo jestli jim jde o to destabilizovat a svrhnout tuto koaliční vládu a pouze to nechtějí dělat otevřeným způsobem a hlasovat pro nedůvěru, ale rozeštvat poměry uvnitř koalice.

I když... Už dnes si nemyslím, že je správný postup, kdy tři nebo čtyři kolegové vydírají 77 nebo 78 kolegů, kteří ve zdrcující většině mají jiný názor.

Už jste hovořil s ústavními soudci, proč z celé reformy veřejných financí vyškrtli pouze odstavec o nemocenské?

Zatím jsem neměl příležitost. Také si nemyslím, že by to bylo vhodné, protože by se to mohlo teoreticky vzít jako pokus ovlivňovat jejich rozhodování. Tím samozřejmě neříkám, že se jim vyhýbám, ale neměl jsem příležitost. Vyšel jsem pouze z oficiálních výstupů Ústavního soudu, nikoho jsem nekontaktoval, nikomu jsem nevolal. Jsem ovšem přesvědčen, že jednou bude příležitost si věci vyříkat.

Nemáte obavy, že ústavní soudci zasáhnou do nemocenské znovu, až od prvního ledna 2009 začnou platit první dva týdny nemoci zaměstnavatelé a přitom nebudou mít zákonnou povinnost platit první tři dny? Tohle pravidlo soudci zrušili pro letošní rok, kdy ještě platí první dva týdny stát.

Velmi pečlivě jsme analyzovali rozhodnutí Ústavního soudu i jeho odůvodnění. Výsledkem je, že se toho neobávám. Od prvního ledna se nemocenská vyplácí až od patnáctého dne nemoci. První tři pracovní dny je neplacené volno a sedm pracovních dnů je náhrada mzdy. Takový je stav, který je součástí reformního balíčku a ten byl Ústavním soudem posouzen celý. Zrušil pouze ta ustanovení, která se týkala letošního roku. Ani ve svém odůvodnění, ani v apelu nepoukázal na to, že by považoval za nesprávný stav, který tu má být a který je již schválený a platný. Ústavní soud v některých svých rozhodnutích připustil existenci třídenní karenční lhůty, také poukázal na souvislost mezi třídenní karenční lhůtou a výší pojistného. Proto jsme také snížili pojistné o částku, který je vyšší, než kolik by se za první tři dny mohlo vyplácet v příštím roce.

Snížíte nemocenské pojištění zaměstnancům z 1,1 na 1,0 procenta hrubé mzdy. To přece nemůže ústavní soudce uspokojit.

To není symbolická částka. Pokud by se v příštím roce vyplácelo za první tři dny třicet procent z vyměřovacího základu, tak se vyplatí zhruba jedna miliarda korun. Po snížení sazby pojistného zbude občanům v kapse 1,1 miliardy korun. To přesně kompenzuje dávku za tři dny. Čili Ústavní soud posuzoval reformní batoh již ve stavu, který má platit k prvnímu lednu 2009 a nepoukázal, že se to má změnit i příští rok, kdy první dva týdny nejde o nemocenskou, ale o náhradu mzdy. Pokud nepřijmeme naprosto šílenou a bizarní hypotézu, kterou odmítám, že Ústavní soud nevěděl, netušil, nebo si neuvědomil, že stávající systém končí 31. prosince a od 1. ledna nastupuje nový, potom soudci jednoznačně poukazují, že pokud se snižuje výběr pojistného, tak to je akceptovatelný stav.

Každá čtvrtletní zpráva ČNB o přibližování euru nezapomene zmínit, že jednou z hlavních příčin, proč nemůžeme přijmout euro, je stav na pracovním trhu, který prý je příliš málo pružný. Máte ambici, že po přijetí novely si centrální banka přestane stěžovat?

Nejde jen o tuto novelu zákoníku práce. Máme rozjednaný nový zákon o zaměstnanosti, který už je cestou, kterou se nakročuje k větší flexibilitě. Jednoznačně víc motivuje k rychlejšímu přechodu z jednoho zaměstnání do druhého, protože zkracuje podpůrčí dobu, ale zvyšuje částku podpory na počátku v nezaměstnanosti. Zákon motivuje nejen k rychlejšímu hledání práce, ale také k rekvalifikaci. Nebude ji možné odmítnout po šesti měsících nezaměstnanosti. Po dlouhodobě nezaměstnaných bude možné požadovat, aby dobrovolně pracovali ve prospěch obcí. Jejich sociální dávky se budou odvíjet od počtu hodin, které dobrovolně odpracují pro obce. Samozřejmě i rozsáhlejší novela zákoníku práce by měla být krokem k větší flexibilitě. Jsou třeba i další věci, jako je systém celoživotního vzdělávání a zvyšování kvalifikace. Vláda už opět schválila novelu školského zákona, která umožňuje rychleji získat výuční list.

Při srovnání, jak se pracovní místa chrání v Evropě, je Česká republika nápadná tím, že příliš silně chrání místa pro lidi, kteří jsou příliš krátce zaměstnáni. Jste stejně chráněn, když v podniku pracujete půl roku i když jste tam třicet let. Chcete liberalizovat trh práce, zaměříte se i na tuto zvláštnost?

Souhlasím. Tento názor je legitimní a některé návrhy, které jsou v katalogu změn pro zákoník práce a který budou projednávat odborníci tripartity, jdou tímto směrem.

U déle sloužících zaměstnanců současná ochrana zůstane a u těch, co pracují kratší dobu, se sníží?

Ano, anebo se u prvních prodlouží a u druhých sníží. Je několik variant.

Hovořil jste o zákonu o zaměstnanosti, budou jeho součástí zelené karty, které usnadní zaměstnat cizince?

Budou jeho součástí.

Nechápu úplně jejich smysl. Minulý rok sem přišlo 73 tisíc cizinců většinou za prací, letos je trend podobný. Proč jim tedy ještě usnadňovat cestu do Česka, zvláště zelenými kartami, které nestanoví žádné zvláštní kvalifikační předpoklady. Nebudeme mít za deset let problémy s nezaměstnanými cizinci, jako mají některé západní země?

Za pouhých sedm let do roku 2015 bude ve věkové kategorii 25-64 let fyzicky o 100 tisíc osob méně proti dnešku. Do roku 2030 jich bude méně o tři čtvrtě milionu. A my už dnes narážíme na strop pracovní síly, která je k dispozici. Jako zaměstnanci nebo OSVČ pracuje zhruba pět milionu lidí, a k dispozici je zhruba 5,2 milionu. Už nemáme, kde tu pracovní sílu brát, a pořád máme k dispozici 150 tisíc volných míst. Bez zahraniční pracovní síly se neobejdeme, poptávka po ní bude dokonce vyšší.

OECD doporučuje zaměstnávat starší lidi, také může pracovat víc žen. To nestačí?

Můžeme víc motivovat starší pracovníky kolem šedesáti, aby neodcházeli do penze, vytvářet lepší podmínky pro rodiče malých dětí, aby mohli zkombinovat výchovu dětí a práci. Snažíme se přimět nezaměstnané, aby se zpátky integrovali na trh práce. Ale vedle toho se bez zahraniční pracovní síly neobejdeme.

Ovšem cizinci přibývají už teď rychlým tempem. K čemu jsou potom zelené karty?

Zprůhledňují a usnadňují tu nesmírně byrokraticky komplikovanou strukturu, která je dokonce si troufám říct podhoubím pro možnou korupci. Nově to bude průhledné, protože místa pro zelenou kartu budou přístupná na veřejně přístupném webu. Nebude možné dávat zelenou kartu na žádné jiné místo. Jsou tam dostatečné pojistky při zpětných vazbách. Kdyby docházelo k lokálním, nebo regionálním deformacím trhu práce přísunem zahraniční pracovní síly, tak ministr práce a sociálních věcí má právo ta místa ze systému vyřadit. Zelené karty jsou především debyrokratizační krok. Dnes trvá vyřízení všech povolení nesmírně dlouho. Jen když se chcete zajímat o zahraniční pracovní sílu, tak potřebujete jedno povolení. Abyste mohl člověka umístit, potřebujete další povolení. Nestačí, že místo je dlouhodobě neobsazeno, ještě ten úředník posuzuje, jestli se přijetím zahraničního pracovníka neohrožuje trh práce. Na tom nemá co posuzovat. My zavádíme jednoduchý časový test. Místo je měsíc neobsazené uchazečem z České republiky nebo z EU, a pokud s tím zaměstnavatel souhlasí, bude umístěno do databáze pro zelené karty.

Dá se připomenout xenofobní námitka, která ale může mít racionální základ. Je lepší na ni odpovědět předem, než aby ji za deset let využil nějaký populistický politik. Nehrozí, že po zavedení zelených karet vznikne nějaká silná cizí menšina ve výši 10 - 15 procent populace, která bude víc ohrožena nezaměstnanosti, až se změní ekonomický cyklus?

Jsem přesvědčen, že tomu naše opatření zabrání. Samozřejmě jsme pečlivě analyzovali zkušenosti našich sousedů a snažili jsme se poučit z jejich chyb. Jedním z našich principů je, že nám jde o volnější přístup pracovní síly, nikoli příjemců sociálních dávek. Systém umožňuje snadnější přístup tomu, kdo pracuje a chce pracovat, ale nedovoluje přístup k našim sociálním systémům. Když ten člověk přijde o práci, tak do dvou měsíců musí sehnat novou, anebo je tady nelegálně. Jeden z důvodů proč v západních zemích vznikly ohrožené komunity, je to, že měly příliš velkorysý sociální systém. Vedle toho člověka, který pracoval, přišli za konzumací sociálního systému jeho příbuzní.

Ovšem ten, kdo bude v České republice pracovat delší dobu, získá automaticky právo na trvalý pobyt a usadí se tu i s rodinou. V tom není žádné riziko?

Jsme si velmi dobře vědomi, že při dlouhodobém trvalém pobytu cizinců musí být integrační programy. Je třeba je integrovat jako rovnoprávné občany z hlediska práv a povinností. Programy integrace se stanou komplementární součástí systému zelených karet. Pokud nebude integrace, tak jinou alternativou je vznik ghett s vlastními paralelními systémy hodnot, dokonce někdy s paralelním systémem neformálního práva. Řeknu otevřeně a teď možná budu obviněn z xenofobie: nestojíme o cizince, kteří se nechtějí integrovat do naší společnosti a kteří nejsou ochotni mít stejný základní systém hodnot, jako máme my.

Novela zákoníku práce ani zelené karty se příliš nelíbí odborům, alespoň podle jejich dosavadních vyjádření. Myslíte, že s nimi najdete kompromis, anebo se dočkáme dalších stávek?

Dohoda možná je. Už jsem prosadil jednu poměrně rozsáhlou novelu zákoníku práce, kde se podařilo dosáhnout dohody i s odbory. V každém případě budeme jednat, ale dohoda bude záležet na vůli z druhé strany. Také musíme být přesvědčeni, že nepostupují na objednávku nějakých politických uskupení. Považuji za úspěch i metodu, kterou jsem zvolil. Návrh na změnu zákoníku práce nedělá politik, ale odborníci na pracovní právo, a na odborné úrovni je pak projednáme i se sociálními partnery. Teprve potom bude učiněno politické rozhodnutí.

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 9.7.2008

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 23.10. 2017 000 15:16.