Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Noviny Práce a sociální politika » Dobrý tip:

Jak se vyhnout konfiktům (nejen) na pracovišti

Následující čtyři varianty představují možnosti, jak hovořit o rozdílných názorech.

Nesouhlas

„Ne, celá věc se má zcela jinak, a to…“

Tím začne boj argumentů, který zpravidla končí bezvýsledně. Každý trvá na svém stanovisku a rozčiluje se nad nerozumem druhého. Oba protivníci jsou pyšní na to, že obhájili své stanovisko, i když tím ničeho nedosáhli. Co do svého výsledku je nesouhlas nediplomatický a agresivní.

Tolerance

„Akceptuji, že máte na danou věc tento názor. Já to nicméně vidím jinak.“

Tímto postojem na soupeře neútočíte, ale také mu nevycházíte vstříc. Výsledek je nerozhodný, ale přece jen nechává otevřené dveře dalšímu jednání.

Vstřícnost

„To, co říkáte, stojí za úvahu. V bodech A a B s vámi souhlasím, ale měl bych k tomu poznámku…“

Toto je diplomacie na jednoduché úrovni. Vycházíte svému protějšku vstříc a doufáte, že i on se k vám bude chovat zdvořile. Tento postup vede ke kompromisu.

Partnerství

„Přesně tak. A jaké použijete metody, abyste zároveň bral ohled na mé záležitosti?“

Diplomacie na vysoké úrovni považuje rozpory za výzvu a šanci. Souhlasíte, protože v názoru druhého najdete záchytný bod, který vám pomůže zajistit si podporu vašich cílů. Samozřejmě nemusíte mít stejné zájmy jako vaši spojenci. Abyste si je získali, stačí, když projevíte živý zájem o věci, které jsou pro ně důležité.

Diplomaté, kteří musí často jednat s protivníky – tedy lidmi, kteří k nim přistupují s nejrůznějšími pocity od skepse až po neskrývaný odpor, využívají pravidla nalézání podobností k tomu, aby překonali nedůvěru a antipatie. Drží se následujících pravidel:

Hovořte o tom, co vás spojuje, ignorujte to, co vás rozděluje

Něco máte společné vždy: přání dospět v rozhovoru k dohodě. Kromě toho si obě strany přejí, aby s dohodou byli všichni spokojeni. Jakmile se dostanete k věci, nezdržujte se rozdíly. Přestaňte vyvracet různá tvrzení, stavět věci do správného světla nebo se přít o to, kdo má pravdu. Přijměte názor vašeho partnera jako daný. Zjistěte, v čem se vaše názory shodují, a pokuste se k sobě najít cestu nejprve v rámci těchto oblastí.

Dejte najevo, že máte na dohodě zájem

Nepředstírejte nezištnost. Nikdo vám neuvěří, že vám jde jen o blaho druhého a že pro sebe nečekáte žádnou odměnu. Mnohem snáze se dopracujete k nějakému výsledku, pokud přesně víte, co od sebe vzájemně můžete očekávat.

Hovořte o dobrých stránkách a úspěších druhého

Mezi přáteli je to snadné – ale mezi nepřejícnými kolegy? K rozvaděnému týmu byl povolán psycholog, protože skupina nebyla schopna vyřešit své konflikty. Když se psycholog zeptal prvního zaměstnance, co se mu líbí na vedoucím obchodního oddělení, dostalo se mu odpovědi: „Že se na osm týdnů v roce hodí marod a aspoň v té době mě neruší v práci.“ To není zrovna kompliment. A přesto to byl počátek rozhovoru, na jehož konci se ukázalo, že si potají přece jenom cení některých schopností svého nadřízeného.

Vyjmenujte co nejvíce společného

Nestačí, že jste si vědomi toho, co máte společné. Je třeba přiznat to nahlas: „V této otázce smýšlím stejně jako vy.“ Zeptejte se také svého partnera, kde on vidí shody s vámi. Tím i zarputilého protivníka přimějete k tomu, aby si všímal spíše toho, co vás spojuje, než toho, co vás rozděluje. A pak vám zbývá jen položit otázku: „Co musíme ještě změnit, abychom si mohli porozumět?“

Prezentujte svůj názor tak, aby váš partner nemohl odpovědět záporně

Ten, kdo vám třikrát řekne ano, bude mít velmi pravděpodobně tendenci odpovědět ano i po čtvrté. Ptejte se tedy:

  • Souhlasíte s tím, abychom tomuto problému věnovali alespoň půl hodiny?
  • Nemyslíte také, že když se dohodneme, bude to prospěšné pro nás oba?
  • Souhlasíte s tím, že na začátku každý vysvětlí, o co mu jde?

Nikdy na tyto zdánlivé samozřejmosti nezapomínejte jenom proto, že se chcete dostat přímo k jádru věci.

Reagujte na námitku jako na otázku

Nikdy se vůči námitce nebraňte odporem. Tím byste svému partnerovi nepřímo sdělili: vaše námitka je neoprávněná. To ho podnítí k tomu, že se postaví do opozice a bude chtít dokázat, že musíte brát jeho výhrady vážně. Raději s jakoukoli závažnou námitkou – zejména pokud jste s ní nepočítali – zacházejte tak, jako by to byla otázka. Přeformulujte:

  • „To je příliš drahé.“ na: „Není to příliš drahé?“
  • „To budeme mít ale potíže s finančním úřadem.“ na: „Nezamítne nám to finanční úřad?“
  • „To je ale výhodné především pro vás!“ na: „Jaký z toho budeme mít prospěch my?“

Někdy se při řešení problémů točíme stále v kruhu, a přitom za tím nevězí nevyřešený problém. To se může stát například tehdy, kdy se jeden ze zúčastněných vskrytu duše řešení obává, protože momentální stav, kdy jsou věci ještě nevyjasněné, je pro něj výhodnější. K vašemu diplomatickému umění by měla patřit schopnost těmto rušivým manévrům zabránit, aniž byste se k jejich původci chovali příliš příkře.

Pokud jste chytře prosadili svůj cíl, zbývá ještě jedna věc, na kterou si musíte dát pozor: chytrý diplomat se nechlubí svým úspěchem. Nikdy neříkejte: „Teď jsi udělal přesně to, co jsem chtěl. Vidíš, že jsem už od začátku měl lepší nápad než ty?“ Diplomaté volí taktiku opačnou a dbají na dvě věci:

  1. Zdůrazňují výhody, které dohoda partnerovi přináší. O svém vlastním užitku hovoří spíše jako o nepodstatné okolnosti, kterou je prostě nutno zajistit, aby bylo možno splnit partnerovy požadavky.
  2. Co nejčastěji se odvolávají na to společné, čeho dohodou dosáhli. I když mezi nimi leží obrovská propast, kterou přemostili jen časově omezenou dohodou z nutnosti.

Ukázky z knihy Umění diplomatického jednání
(Portál, 2005, 2008)

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 7.5.2008

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.12. 2017 000 01:37.