Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2008 » Duben:

Lenka Pavlová: Dítě jako zbraň (MfD)

Když jsme domlouvali rozhovor, objevila se zpráva o malé Terezce Konečné, kterou prý unesla matka. Jen krátce předtím unesl otec Terezku Vichnarovou do Austrálie. Máte hodně práce?

Mám. Nezřídka za týden najezdím i kolem tisíce kilometrů. Chci svou práci dělat pořádně, věřím v osobní kontakt. Na druhé straně mám velkou radost, když se něco podaří.

Například?

Například jsme v Brně, v sídle úřadu, vybudovaly s kolegyněmi prostor pro setkávání dětí i dospělých. Staré skladiště se přeměnilo v jednací místnost s dětským koutkem. Požádaly jsme kojenecké ústavy a dětské domovy, aby nám děti namalovaly obrázky. Těmi jsme místnost vyzdobily... Od brněnského Klokánku jsme dostaly krabici hraček a omalovánek. Je příjemné vidět za sebou kus odvedené práce.

Únosy budí asi největší pozornost veřejnosti. Přibývá jich?

Od začátku roku je registrováno dvacet únosů. To jsou ty nové. Ale z minulých let je zde obrovské množství předchozích případů. Já se zaměřuji především na únosy a osvojení. Snažím se uplatnit myšlenky, které by měly vytvořit z úřadu instituci chránící práva dětí. Jde mi o prosazení rodinné terapie, mediaci a jiné způsoby a formy vyjednávání a o to, vést rodiče k dohodě, a tím omezovat soudní spory. To je všechno práce nesmírně náročná.

Má výsledky?

Má. A velké. Začali jsme například jeden z případů řešit prostřednictvím odborné rodinné mediátorky a psychologa. Přítomnost psychologa umožnila vytvořit prostředí, v němž bylo možné začít vést rozhovor. Společným jmenovatelem těchto kauz je, že rodiče ztratili schopnost spolu hovořit.

A končí to únosem...

Ano. Tento případ je v takovém stadiu, kdy nepravomocným rozsudkem je nařízeno navrácení dítěte, což je postup v souladu s právem. Ale na druhé straně okolnosti a rodinná situace jsou zase takové, že by navrácení nebylo v zájmu dítěte. To si navíc přeje zůstat s matkou v Česku. A podobně jako u jiných případů jsou komunikační schopnosti obou rodičů natolik zmrazené, že je fakticky nemožné vést mezi nimi dialog o společné dohodě.

Má takový případ vůbec řešení?

Jde o to, aby nebylo poškozeno dítě. Kdybychom se drželi práva, případ je jasný a prakticky uzavřen. Soudce byl nucen nařídit navrácení. Můj přístup je jiný. Chci udělat víc, než vyžaduje zákon. Chci, aby rodiče byli vedeni k dohodě a vyslyšeli přání dítěte a respektovali jeho názor.

Je to cesta, jak do budoucna snížit počty únosů dětí?

Nikdo nemůže čekat, že těchto případů bude ubývat. Naopak. Budou přibývat a přibývat. To, co jsme začali dělat v posledních měsících, je cesta správná, ale je to vše strašně náročné. A je otázka, jestli je to pro nás za současného personálního obsazení a vybavení úřadu vůbec zvládnutelné.

Rodiče vám to asi příliš neusnadňují. Nebo se pletu?

Ne. To máte pravdu. Rodiče jsou často zahleděni do sebe a do svého problému tak, že nemají schopnost vnímat dítě. Problém je často na straně obou. Ačkoliv může být ve větší míře na straně jednoho. A ten druhý nemá už možnost se bránit. Stačí, když jeden odmítá jednání nebo dělá naschvály. Je běžné, že jeden z rodičů v rámci svého odvetového či nenávistného dialogu s druhou stranou se schovává za dítě a používá je jako zbraň, a přitom využívá různé formy nátlaku a manipulace. Ale pozor, on může být i sám vnitřně zraněný předchozím konfliktem. Nebo zmatený, proto reaguje takto. Jde o reakce řízené podvědomými instinkty, proto je těžké je ovládnout rozumem. Běžné modely těchto konfliktů jsou stejné, ale naše případy jsou složitější, protože do nich vstupuje mezinárodní prvek a rozdíly v právních řádech.

Doporučujete uvážlivost při uzavírání sňatků mezi cizinci?

Do každého manželství by měl člověk vstupovat uvážlivě. Ale žádný zamilovaný to neudělá... U manželství cizinců je problém v tom, že dochází ke stejným krizím, ale ty jsou umocněny kulturními a společenskými rozdíly, které člověk zpočátku nevnímá. Například Chorvat nepochopí, že když v Praze přijde do restaurace se psem, pes dostane misku s vodou. Třeba dřív než jemu donesou pivo. To jsou drobnosti, rozdíly, které se však sčítají. Za ně nikdo nemůže, každý je vychován jinak.

Únosy a mezinárodní spory o děti asi nejsou jedinou náplní vaší práce.

Náš úřad vede mimo jiné i agendu mezinárodního osvojení, kterou považuji za obzvlášť citlivou, byť je trochu v ústraní. Úřad je jediným garantem oficiální cesty, kterou děti mohou být dávány do osvojení v zahraničí. Jsme orgán, který je oprávněn udělovat k tomu souhlas. Česko je považováno za zemi, která má jedny z nejpřísnějších předpisů pro adopci. Rozhodnutí o osvojení v zahraničí jsou mimořádně závažná: dítě nejenže opouští kojenecký ústav nebo dětský domov a odchází do rodiny, ale změní přitom i zemi, jazyk, své zázemí a v konečném důsledku svou identitu a státní příslušnost. Tato rozhodnutí nejde činit jen na základě listinných dokladů, byť je považuji za důležité. Vedu osobní pohovory s lidmi, kteří jsou dítěti nejblíže, jezdím do dětských domovů. Mluvím i s těmi, kteří o osvojení žádají...

Kolika vyhovíte?

Zatím jsem podepsala sedm rozhodnutí o předání dětí do péče budoucích osvojitelů. Z jednoho rozhodnutí máme obzvlášť velkou radost, protože se spojili sourozenci a může mezi nimi vzniknout přirozená vazba. V rodině, o kterou jde, je osvojený chlapeček, po několika letech se objevilo v kojeneckém ústavu jiné dítě a zjistilo se, že jsou to sourozenci. Obrátili jsme se tedy na tuto rodinu. Oni byli nadšení.

Rodinu znáte dobře?

Je to manželský pár, který nemůže mít vlastní děti. Velmi si přitom přáli mít děti dvě. Protože proces adopce je zdlouhavý, oni neměli odvahu jít do té procedury ještě jednou. To, že jsme se na ně sami obrátili, považovali za zázrak, za splnění snu. Bylo to, jako kdyby to dítě samo přišlo k nim.

Máte z takové situace také radost?

Samozřejmě, že mám. Byla to krásná chvíle. Jednání s rodiči probíhalo v té naší nové místnosti v Brně. Dítě tam mělo možnost se zabavit, hrálo si tam... Vidět štěstí a radost v dětských očích je jako dotýkat se zázraku. To je všechno příjemné. A také, že jsem se mohla o tu radost při tom předání podělit s ostatními. Sdílená radost je větší.

Ale osvojení do ciziny mají přece svá rizika. Nedávno se diskutovalo o smrti českého chlapce Erika ve švédské rodině...

Uvědomuji si rizika spojená s náhradní péčí obecně, zejména s tou mezinárodní. Ale je třeba si uvědomit, že rizika se zvyšují, pokud k "dovozu a vývozu" dětí dochází mimo státní kontrolu. Domnívám se, že by mezinárodní adopce měly být výlučně pod státním dohledem. I když si umím představit model běžný v zahraničí, kdy nestátní organizace se zvláštním státním povolením zastávají úlohu zprostředkovatele.

Zatím se z Česka děti jen "vyvážejí"?

I když oficiálně je Česko doposud pouze takzvanou odesílající zemí, domnívám se, že brzy nastane poptávka, aby české rodiny mohly adoptovat děti ze zahraničí. Už dnes zaznamenávám takové dotazy.

Vraťme se k Erikovi. Co se od té doby změnilo?

Vypracovala se nová metodika, kritéria se zpřísnila a státy, s nimiž spolupracujeme, se jim nebrání. Nic dnes nenasvědčuje, že by se poté zájem o mezinárodní adopci snížil.

Vy sama máte děti?

Ano. Dva syny. Napište klidně, že životmi dal příležitost poznat nečekaný rozpad manželství poté, co mě manžel opustil a založil si novou rodinu. Mám zkušenost obsahující vše, co rozpad rodiny přináší. I zkušenost "přetahování se" o děti. Díky tomu jsem přímo na sobě mohla poznat, do jaké situace se lidé v těchto případech dostávají a co prožívají děti.

Jak vás ta zkušenost ovlivnila?

Vždy jsem zastávala názor, že dítě potřebuje ke svému zdravému vývoji oba modely chování, ženský i mužský. Tím není řečeno, že se to vždy kryje s pohlavím rodiče. Často se stává, že mužské aspekty, jako rozhodnost, tvrdost, má matka. A naopak. Ale musí být oba a harmonický jedinec se zdravou mírou sebevědomí musí vyrůstat v úplném prostředí. Jestliže mu jedna strana chybí, je mentálně, duševně i citově znevýhodněn. Byla jsem zpočátku zastáncem střídavé výchovy. Proto jsem ji i po odchodu manžela považovala za správný model. Dnes jsem jejím velkým odpůrcem. Měla jsem možnost ji poznat zblízka, a to mě přesvědčilo, že to tak být nemůže.

Proč?

Dítě potřebuje mít ukotvení, jistotu, svou postýlku, svůj pokojíček, svůj režim. Střídavá péče naplňuje požadavky rodičů, ale není prospěšná pro dítě. Samozřejmě, já díky tomu, že máme střídavou výchovu, mám dny, kdy se mohu plně věnovat své práci. Na druhé straně jsem v každodenní konfrontaci s tím, co to dělá s dítětem...

Jak to vaše děti snášejí?

Jeden chlapec je již teenager, jakmile mohl, z toho režimu utekl. Druhé dítě je ještě malé, plně ovlivnitelné. Vím, že se v současné době o této otázce vede odborná diskuse, a vím, že je trendem posilovat práva obou rodičů. Je módní střídavá výchova. Ale je to řešení konfliktu mezi rodiči. Nejsou slyšeny otázky, zda je to dobré pro děti. Moje zkušenost je, že ne.

Vzpomínáte si na začátky? Rozhořčení otcové vám bránili vstoupit do úřadu a označili vás za feministku. Jste feministka?

Odpověď si v sobě hledám od té doby, co jsem toto označení slyšela. Pokud je tím myšleno posílení ženského přístupu, tedy že lidé se budou vést nikoli ke konfliktu, ale ke smíru, tak přijímám svoji ženskost. I ty poslední měsíce mi daly příležitost ukázat, že tento přístup lze využít i v mém povolání. Na druhé straně, pokud mám nějakou představu, tak si za ní pevně jdu.

Nepoškodil vás ten spor s "otci"?

Díky této akci, která mne měla zdiskreditovat, se pozornost přitáhla k úřadu. Vnímala jsem ji pro úřad pozitivně. Udělali to prostě za mne...

Otcové argumentovali, že jste ještě jako advokátka v soudních sporech zastupovala zpravidla matky. Je to tak?

Není. Co se týká únosů, tam to bylo dokonce naopak. Zastupovala jsem jen jednu ženu, zbytek byli muži. I v běžných sporech jsem zastupovala hodně mužů. I takové, jimž jsem získala dítě do péče. Bylo příjemné a krásné, když mi tito klienti volali a říkali: Do kterých novin mám jít a říct, že nejste militantní feministka?

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 22.4.2008

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 19.10. 2017 000 18:32.