Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2008 » Březen:

Petr Nečas: Deficit penzijního účtu? Jen přes mou mrtvolu (E15)

E15: Ministr financí Miroslav Kalousek prezentoval dvě varianty snížení daní v příštím roce. Podle té první by se snížily odvody na sociální pojištění, podle druhého návrhu by klesla sazba daně z příjmu lidí. Čemu dáváte přednost vy?

Oba ty návrhy jsou relativně racionální. Ale otevřeně říkám, že se více ztotožňuji s prvním návrhem, tedy jít spíše cestou snižování odvodů na sociální pojištění. Dokonce si troufám říci, že jsem ideovým tvůrcem tohoto návrhu. Když vezmeme v potaz efektivní výši daňových sazeb, tak u právnických i u fyzických osob dnes patříme mezi pět či šest zemí Evropské unie, které ji mají díky schváleným reformám nejnižší. Zato když se podíváme na sociální pojištění, tak patříme mezi pět zemí EU s nejvyššími odvody. Pohyb o dva tři procentní body u daně z příjmu by sice nebyl bezvýznamný, ale měl by menší pozitivní efekty než snižování odvodů.

E15: Někteří vaši kolegové v ODS ale chtějí snížit sazbu daně z příjmu lidí z patnácti na 12,5 procenta proto, že by to považovali za splnění vašeho projektu rovné daně. 12,5 procenta ze superhrubé mzdy znamená devatenáct procent z hrubé mzdy. Taková má být po dvou letech i sazba daně z příjmu firem a jedna ze sazeb daně z přidané hodnoty.

Rovnou daň jsme zavedli u všech příjmových skupin občanů. Většina zemí, které mají rovnou daň, používají rozdílné sazby daně právnických a fyzických osob. Tu krystalicky čistou rovnou daň, kde se to týká jak právnických a fyzických osob, tak i DPH, má jenom Slovensko. Ostatní země včetně baltských zavedly rovnou daň tak, jak ji původně chápal profesor Alvin Rabushka - tedy pouze u daně z příjmu fyzických osob. Navíc skrytý půvab snižování odvodů na sociální pojištění je v tom, že na rozdíl od daně z příjmu tím neomezujete příjmy obcí, měst a krajů. Druhé skryté kouzlo snižování odvodů spočívá v tom, že největší úlevu pocítí skupiny lidí s nízkými a středními příjmy. To platí proto, že výdaje na sociální a zdravotní pojištění jsou zastropované, od určité hranice se už neplatí.

E15: Zaznívá však názor, že ODS se svého času přiklonila k té verzi rovné daně, kterou má teď Slovensko.

Máme koaliční partnery, kteří odmítli sjednotit sazbu daně z přidané hodnoty. Bylo tedy jasné, že se rovná daň bude týkat pouze přímých daní. Z hlediska ideologické čistoty by bylo lepší mít jednu sazbu pro fyzické i právnické osoby, ale vidím to jako trošku umělý, zástupný problém. Rychlý ekonomický růst pobaltských zemí je zdůvodňován tím, že mají rovnou daň. Přitom tyto státy mají rozdílné sazby pro lidi a firmy.

E15: I snižování odvodů vyžaduje větší rozpočtovou disciplínu. Uvědomujete si to?

Samozřejmě. Musíme snižovat deficit veřejných financí a musíme udržet finanční disciplínu i v předvolebním období. Je jasné, že výsledným řešením bude nějaký kompromis, který bude zahrnovat odvody na sociální pojištění, sazbu daně z příjmu fyzických osob a odpočitatelné položky. Bude to mix těchto tří ingrediencí. A budeme se muset snažit minimalizovat výpadek příjmů, protože u daně z příjmu lidí by nebylo zodpovědné počítat s nějakým Lafferovým efektem. (Tedy že za určitých okolností může nižší sazba daně znamenat vyšší daňové příjmy - pozn. red.) Pětaosmdesát procent výnosů této daně je totiž ze závislé činnosti.

E15: Je vůbec reálné najít nějaký kompromis v redukci odpočitatelných položek a daňových výjimek? Případ stravenek ukazuje, jak je to složité...

Počet odpočitatelných položek by se měl opravdu redukovat, a to i u daně z příjmu fyzických osob. Zůstat by tam mohly pouze ty daňové úlevy, které primárně souvisejí třeba s odloženou spotřebou, tedy hlavně s penzijním zajištěním. Je diskutabilní poskytovat daňovou slevu tam, kde se současně poskytuje nějaký státní příspěvek, jako například u stavebního spoření. Je to ale otázka dalších diskusí. A velmi zjednodušit by se měl především výpočet daně z příjmu právnických osob.

E15: Ministerstvo financí také prosazuje, aby se sjednotil výběr daní, cel i odvodů na sociální pojištění. Souhlasíte?

Já jsem tento projekt vždy podporoval. Doufám, že ho budeme realizovat.

E15: Je reálné, aby se vše vybíralo na jednom místě?

Ano, je. Je zde několik možných podob. Můžeme skutečně zavést jednu výběrčí instituci, nebo můžeme mít jeden účet, kam se vše posílá a z něhož to stát dále distribuuje. To by tedy bylo virtuální sjednocení výběrčího místa. Jsem pro to, abychom vybrali tu variantu, která jde zavést rychleji.

E15: Což je asi ta druhá.

To nemusí být automaticky ta druhá. Je to věc dalších analýz. Část těch odvodů na sociální pojištění má ostatně charakter normálních daní, které jdou do státního rozpočtu. Netýká se to jenom odvodů na důchodové pojištění, které mohou být použity pouze na důchodové zabezpečení. Je tu tedy další důvod, proč by mohlo být jedno výběrčí místo. Jsem pro.

E15: Česká národní banka nedávno navrhla zmrazení dalších příjmů z privatizace, aby se nepřeváděly na koruny a nevytvářel se tlak na další posilování měny. Vy ale chcete tyto peníze využít na penzijní reformu.

Dovedu si představit kombinaci obou řešení, nejde to proti sobě. Mohl by být například zřízen clearingový účet u České národní banky, na který by byla převedena část výnosů z privatizace v eurech. Úroky z tohoto účtu by šly do státních aktiv na účet důchodové rezervy, která byla zřízena od prvního ledna letošního roku. Nebo bychom se mohli rozhodnout pro ještě ambicióznější projekt - za peníze získané z privatizace v eurech bychom na zahraničních finančních trzích nakoupili eurobondy. Jejich výnos by byl opět příjmem státních aktiv, účtu důchodové rezervy. V souladu s tím, co chce ČNB, by příjmy z privatizace nebyly konvertovány na koruny. Byly by zmrazeny a výnos by se využil pro účet důchodové rezervy. Nikdy jsem nepočítal s tím, že by byly do důchodového systému zapojeny přímo ty výnosy z privatizace. To by bylo velmi krátkodobé řešení. Měli bychom tyto výnosy kapitalizovat. A i když je v tuto chvíli hlavní motivací bránit posilování kurzu koruny, tak tento instrument by mohl fungovat dál i po vstupu do eurozóny. Výnosy z privatizace by tak dlouhodobě sloužily důchodové reformě.

E15: Nebude v jisté fázi důchodové reformy nutná také nějaká krátkodobá, momentální finanční injekce?

V případě, že by se zavedl takzvaný opt-out, tedy možnost vyvést část povinného spoření do soukromých penzijních fondů, musí být samozřejmě výpadek příjmů kompenzován z jiných zdrojů. Nikdy bych nedopustil, aby šel důchodový systém do deficitu. To v žádném případě, to jedině přes mou politickou mrtvolu. Proto ale musí být zajištěn dlouhodobý zdroj financování, ten průběžný systém bude nutné financovat dlouhodobě. Proto dávám přednost tomu, aby se zapojily kapitalizované výnosy z privatizace nebo dividendové programy podniků se státní účastí. V každém případě potřebujeme něco, co má dlouhodobý charakter a co je možné používat po desítky let.

E15: V jakém stadiu je nyní projednávání navrhu ČNB?

Nyní je to ve stádiu diskusí, o návrhu jedná ministerstvo financí s Českou národní bankou. Předpokládáme, že ministerstvo financí přijde s nějakým návrhem do vlády. Ministr financí ale o těch mých dvou myšlenkách ví. Na základě rozhovoru s ním mám dojem, že podobným směrem by se mohly pohybovat i jeho úvahy.

E15: Do hry mohou vstoupit zájmy dalších rezortů. Třeba ministerstvo dopravy může chtít, aby peníze z privatizace šly na výstavbu dopravní infrastruktury...

Ano. Na druhé straně ale ministerstvo dopravy chce zapojit velký objem finančních prostředků z evropských fondů, jež Česko získává v eurech. I pro toto ministerstvo tedy může být ekonomicky výhodnější, když se část výnosů z privatizace zmrazí, aby se tím bránilo dalšímu posilování koruny.

E15: Takže vy vlastně získáváte dodatečný argument v té již tradiční diskusi, zda se mají peníze z privatizace dát na penzijní reformu nebo dopravní infrastrukturu.

Já jsem vždy říkal, že z hlediska dlouhodobé budoucnosti je odpovědnější je použít na důchodovou reformu než na asfalt.

E15: Ve vládě chystáte další fáze reformy. Co říkáte námitkám, že ty razantnější reformní kroky měly být udělány dřív, že s blížícími se volbami už nebude taková vůle nebo schopnost je prosadit?

O vůli vlády nelze pochybovat. Prvním čtením v poslanecké sněmovně prošel návrh první etapy důchodové reformy, vláda projedná velkou novelu zákona o zaměstnanosti, chystá se celá řada dalších kroků třeba v oblasti zdravotnictví. Otázkou je, zda se v parlamentu projeví politická odvaha, zda budou tyto návrhy schváleny. Já jsem optimista. Ale bude to samozřejmě komplikované, to nezastírám. Naše vláda dostala důvěru v lednu loňského roku, je to koaliční vláda s těsnou většinou. Není to vlastně ani stálá těsná většina, protože formálně má tato vládní koalice stále jen sto poslanců. Každý poslanec vládní koalice může být jazýčkem na vahách a může zvyšovat svou politickou cenu.

Pokud ale někdo říká, že ty reformní kroky měly být udělány dřív, tak jsou to docela hraběcí rady. Jestliže mělo něco vstoupit v platnost od prvního ledna letošního roku, tak by to muselo být připraveno v paragrafovaném znění pro vládu už loni v dubnu. V té době byl nachystán ten první vládní stabilizační balíček. Vše ostatní je postupně předkládáno. A tato vláda má za sebou teprve rok a čtvrt svého působení. Na to se nesmí zapomínat. Rok a čtvrt. A to v poměrně politicky náročné situaci s agresivní a naprosto nestátotvornou opozicí, která torpéduje i věci typu zvýšení věku odchodu do důchodu. Přitom právě tento návrh opozice ještě nedávno byla ochotna podpořit.

E15: Připouštíte tedy, že ochota poslanců koaličních stran hlasovat pro další reformní kroky se může snižovat s blížícím se datem voleb?

Je to otázka politické odvahy všech tří koaličních stran a jednotlivých poslanců. Ukáže se, jestli jsou ochotni politickou odvahu uplatnit, nebo jestli se z toho začnou mírně připodělávat. Omlouvám se za to slovo, ale je nejvýstižnější.

E15: Shodu v rámci koalice navíc mohou narušit diskuse o tématech, na něž mají strany velmi rozdílné názory. Typickým příkladem je jaderná energetika, o níž se během francouzského a českého předsednictví v EU bude hodně diskutovat.

Samozřejmě, že to bude problém. Vzniká tady paradoxní situace. Není možné odmítat jadernou energetiku, a současně věřit v nejmodernější novodobé náboženství, jehož podstatou je přesvědčení, že člověk může za klimatické změny. Chce-li někdo výrazně snižovat emise oxidů uhlíku, tak je absolutní protimluv, když zároveň říká, že je proti jaderné elektrárně. To nemá žádnou logiku.

E15: Ale Stranu zelených o tom, co teď říkáte, asi nepřesvědčíte.

Zřejmě ne. Musím na druhé straně korektně říci, že koaliční dohoda platí. V tomto funkčním období vláda vznik dalších jaderných bloků nepodpoří. Musíme tuto koaliční dohodu buď respektovat, nebo dojednat její změnu. To říkám přesto, že jsem zastáncem jaderné energetiky.

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 1.4.2008

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 22.10. 2017 000 23:10.