Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Noviny Práce a sociální politika » Dobrý tip:

Sexuální zneužívání dětí

Mezi takové jevy patří sexuální zneužívání dětí, které devalvuje hodnotu a identitu osobnosti, narušuje pocity základní jistoty, důvěry v sebe sama i svět kolem, a tak mimo jiné nabourává schopnost dítěte rozpoznat, co je správné, a přijmout základní morální pravidla.

Jako rizikové faktory, které vedou ke komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, se uvádí ekonomická chudoba, osobní zkušenost se sexuálním zneužitím, diskriminace, perzekuce, formy interpersonálního a organizovaného násilí, rozšíření infekce HIV/AIDS, dysfunkční rodina, vzestup kriminality a nedostatečné naplňování práv dítěte.

Pokud nestojí v popředí činu tělesné násilí, nýbrž svádění nebo přemlouvání, disponují děti řadou schopností, které je mohou před sexuálním zneužíváním chránit. Zdravě vyvinuté děti se mohou docela dobře chránit samy, zejména ty z nich, které umí říkat ne, které utečou, brání se, které neuchovávají tajemství a nedají se zastrašit. Nejvíce ohroženy jsou takzvané obětní typy: děti, které se chovají zvlášť nevinně a důvěřivě, děti s malou sebedůvěrou a úzkostlivé; ty, které se cítí osamocené, emocionálně nejisté; tělesně, duševně zanedbané, jimž se dostává málo náklonnosti, uznání, pozornosti, tělesného kontaktu; děti, které mají málo přátel. Dalším faktorem, který brání obranným mechanismům dítěte, je zvláštní vztah k pachateli a velká důvěra v jeho osobu. V souvislosti s komerčním sexuálním zneužíváním dětí jsou zvlášť ohroženi jedinci, kteří vyrůstají v rizikové rodině. Charakteristické znaky takové rodiny jsou:

  • chybí v ní odpovědnost naplňovat rodičovskou roli;
  • její členové jsou vystaveni nějaké formě domácího násilí nebo dlouhodobého stresu;
  • je sociálně izolovaná;
  • její členové žijí jako součást sociálně vyloučené subkultury;
  • rodiče nedocházejí s dítětem na pravidelné preventivní lékařské prohlídky nebo často mění praktického lékaře;
  • rodiče tolerují záškoláctví dítěte;
  • rodiče vykazují známky závislého chování (alkohol, drogy, gamblerství…).

Podle dostupných informací se věk dětí zneužívaných k prostituci pohybuje v Evropě mezi 12. a 18. rokem. Asi čtvrtina z nich se dostala k prostituci přes osobní zkušenost zneužití při fotografování nebo natáčení pornografie, dvě třetiny dětí byly v dětství zneužity a většinu obětí tvoří dívky. Z prostředí, ve kterém tyto děti vyrůstaly, je často vyhání psychické a fyzické násilí, k němuž patří permanentní psychický tlak vlastnických nároků, emocionálního chladu, nadávek a odmítání ze strany rodičů. Dále je to týrání a jeho nejbrutálnější forma – sexuální zneužívání. To má nejničivější následky tam, kde je páchá vlastní otec, protože jde o vztah emoční a existenciální závislosti a dítě je přitom sváděno k perverzní formě „lásky“. Pokud děti nemohou unést takovou bolest a zmatek, zůstávají-li navíc se svými strachy a zoufalstvím samy a nemohou-li očekávat pomoc, jejich psychický vývoj je narušen. Ač se staly oběťmi, cítí vinu a utíkají od rodiny. Prostituci, kterou vnímají jako nejhlubší sebeponížení, používají k tomu, aby posílily pohrdání sebou samými. Zároveň tím vyjadřují mstu a strach nahromaděné vůči těm, kteří byli příčinou jejich situace.

Děti, které jsou na útěku od rodiny nebo z ústavního zařízení, nutí k prostituci ekonomická nouze. Stávají se tak lehkou kořistí těch, kteří jim za sex nabídnou jídlo, ubytování i kapesné. Další příčinou je emocionální nouze. Děti hledají bezpečí, důvěrný vztah, uznání, pomoc, pozornost a lásku a jsou ochotny za to dát k dispozici své tělo. S prostitucí, kterou děti provozují z emocionální nouze, souvisí prodejnost spojená s konzumní mentalitou. Tím se myslí situace, kdy se děti mezi sebou definují hlavně podle věcí, které vlastní – aby byly oblíbené a mohly patřit do skupiny, byly uznány, musí takové potřebné věci vlastnit. Prostituce slouží také k obstarávání peněz na omamné a psychotropní látky.

Sexuální zneužívání zasahuje dítě jako silný traumatizující zážitek ve všech oblastech jeho psychického zdraví, vyvolává v něm řadu trýznivých pocitů, které není schopno samo zvládnout, a proto je často potlačuje nebo přesouvá do jiné roviny. Následky se projevují v narušení vztahu dítěte k sobě samému, v prožívání, chování, v interpersonálních vztazích, v nedůvěře k lidem a v postojích dítěte. Následky jsou tím hlubší, čím mladší bylo dítě postižené zneužíváním, čím déle zneužívání trvalo, čím více ataků se odehrálo a čím byly brutálnější. Negativní dopad mají vleklá soudní řízení s několikanásobnými výslechy a reviktimizace dalšími pachateli (dítě se opět stane obětí). Nezpracované utrpení, které někdy působí obětem potíže celý život, i když zdánlivě „zapomněly“ na jeho příčiny, se projevuje v nezvyklém chování, opožděném vývoji, duševních problémech a v psychosomatických symptomech.

Oběti sexuálního zneužití mají problémy s chováním, které se podle projevu rozdělují na interní a externí. Děti s internalizovaným chováním mívají sklon se izolovat a nekomunikovat s druhými. Bývají úzkostné, samy sebe vidí negativně, identifikují se s rolí oběti, opakovaně se dostávají do situace týrání a zneužívání, podřizují se. Vyskytují se u nich somatické potíže, poruchy příjmu potravy a už zmíněné závislosti, sebepoškozování nebo sebevražedné tendence.

Děti s externalizujícím chováním, které se vyskytuje hlavně u chlapců, mohou být agresivní, nepřátelské, destruktivní, provokativní, násilnické a negativistické. Jejich chování nese znaky sexualizace a mohou mít i sklon k mučení nebo zabíjení zvířat.

Všechny oběti nejsou poškozeny stejnou měrou. Některé trpí trvale, jiné dočasně. Málokdy lze poškození rozpoznat hned, někdy se projevuje až po letech.

Ukázky z knihy Komerční sexualizované násilí na dětech (Portál, 2008).

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 25.2.2008

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 18.12. 2017 000 21:29.