Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Novinky:

Ministr Nečas nesouhlasí s návrhem na tzv. státní alimenty

Petr Nečas soudí, že přenesení odpovědnosti za výživné na stát neřeší problémy s neplatiči. "Celá řada nezodpovědných rodičů, kteří rezignovali na soudní postupy, se právě spolehne na to, že je tady stát a stát to vyřeší za ně. Výsledkem tohoto zákona bude více dětí, na které nebude placeno výživné," míní.

Ministr se také domnívá, že sociálnědemokratický návrh je sociálně nespravedlivý. Zvýhodňuje totiž prý děti z bohatších rozvedených rodin proti úplným rodinám, které se ocitly v sociálně tíživé situaci. Kritizoval také to, že návrh vlastně zavádí novou sociální dávku. Stát by totiž podle jeho odhadů dostal od dlužníků zpět jen asi 10 až 20 procent výživného, které by rodinám zaplatil. Problémy s neplatiči chce vláda podle Nečase řešit tím, že usnadní vymáhání výživného.

Projev ministra Petra Nečase k zákonu o výživném

(Poslanecká sněmovna, 17. 10. 2007)

„Chci přednést celou řadu věcných i ideových argumentů proti tomuto návrhu zákona, kterým by mělo být zavedeno tzv. náhradní výživné, které považuji za naprosto politicky, ale především za sociálně chybný krok.

Já tady nechci rozvíjet laciné úvahy o tom, že tímto zákonem zavádíme univerzálního tatínka jménem stát. Myslím si ale, že každý z nás by si měl položit otázku, zda na základě přijetí tohoto zákona se současný stav zlepší, nebo zhorší. A já jsem hluboce přesvědčen, že se současný stav zhorší. Důsledkem přijetí tohoto zákona - a tuto otázku si, prosím, položme každý z nás - bude to, že se bude ještě méně platit výživné a dlužné výživné se bude ještě méně vymáhat proti stávajícímu stavu prostě proto, že celá řada nezodpovědných rodičů, resp. rodičů, kteří rezignovali na soudní postupy, se právě spolehne na to, že je tady stát a stát to vyřeší za ně. Jinými slovy, důsledkem přijetí tohoto zákona bude více dětí, na které nebude placeno výživné, jinými slovy, dopady tohoto zákona jsou ve své podstatě asociální.

Vedle toho je tady celá řada věcných argumentů, které směřují přímo k podstatě tohoto zákona a k jeho konkrétním ustanovením, resp. k návrhům tohoto zákona. V souvislosti s navrženou novou právní úpravou je opakovaně předkladateli a obhájci tohoto návrhu uváděno, že neplacení výživného vede k situaci, kdy rodič pečující o dítě jen těžko vymůže dlužné výživné. Proto nejsou zabezpečeny základní potřeby dítěte a dítě je v nerovné situaci oproti dětem jiným. Musím říci, že toto tvrzení ne zcela odpovídá pravdě.

V České republice je rodinám s dětmi určen široký okruh dávek a základní životní potřeby dítěte jsou z těchto systémů vždy zajištěny. A překvapuje mě, že tento návrh podávají právě poslanci z vedoucí vládní strany z minulého volebního období, kteří tento sociální systém více než saturovali. Vedle dávek ze systému pomoci v hmotné nouzi jsou rodinám s dětmi poskytovány též dávky státní sociální podpory, vedle rodičovského příspěvku též přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení. Při zdravotním postižení dítěte navíc je tady příspěvek na péči a další sociální dávky. Není přitom důvod, aby děti v rodině, kde není placeno výživné, byly zabezpečeny výhodněji než ostatní děti z rodin s nedostatečnými příjmy, a toto by bylo právě důsledkem, pokud bychom přijali tento návrh zákona. Proto považuji za nutné, aby byly přijaty takové změny právních předpisů, které zlepší vymáhání výživného, a proto budu plně podporovat schválení sněmovního tisku číslo 325, který potřebné změny obsahuje, a budu také spolupracovat na jeho případném doplnění, nikoliv podporovat úpravu zavádějící nerovnost mezi rodinami s dětmi.

Vláda ve svém stanovisku vyslovila nesouhlas se sněmovním tiskem číslo 132 a já chci kromě výhrad uvedených ve stanovisku vlády uvést další pochybení tohoto návrhu.

V prvé řadě bych chtěl upozornit na skutečnost, že důvodová zpráva návrhu pracuje s konstrukcí životního minima platnou do konce roku 2006. A to přesto, že poslanecký návrh byl podán v lednu letošního roku. V části důvodové zprávy je sice již právní úprava platná od 1. ledna 2007 zmiňována, výpočty, které důvodová zpráva obsahuje, jsou však zcela nesprávné a pro posouzení rozpočtových dopadů nepoužitelné.

Z důvodové zprávy se, dámy a pánové, dovídáme, že maximální výše náhradního výživného by měla být pro děti do šesti let věku 2625 korun, do deseti let věku 2925 korun, do patnácti let věku 3465 korun a do dvaceti šesti let věku 3795 korun. Podle platné úpravy jsou však čísla jiná. Pro děti do šesti let věku by bylo maximum 4000 korun, do patnácti let věku 4900 korun a do dvaceti šesti let věku 5625 korun, prostě proto, že předkladatelé návrhu zákona nevzali v potaz novou úpravu platnou od 1. ledna letošního roku.

Pokud si pak tato čísla dosadíme do tabulky uvedené na straně 15 návrhu, tak se nám v nákladech namísto částky 1,569 mld. objeví částka 2,38 mld., čili výsledek o jednu třetinu vyšší a převyšující ten odhad, který je uveden v důvodové zprávě, o 800 milionů korun, čili o žádnou zanedbatelnou částku, a to dámy a pánové, za situace, že zůstane zhruba stávající počet dlužných a vymáhaných výživných, a nebereme v potaz dynamický model, kdy důsledkem tohoto zákona, většího spoléhání se na stát, bude ve skutečnosti větší počet neplatičů, kteří nebudou platit dlužné výživné prostě proto, že si budou vědomi, že to zajistí stát. Čili ve skutečnosti ta částka, která ve skutečnosti bude vyplacena navíc, může být vyšší až o jednu miliardu proti tomu, co je uvedeno v důvodové zprávě.

Toto, co jsem uvedl, dámy a pánové, jsou hrubé chyby v důvodové zprávě, které měl návrh v době jeho podání. Připomínám, že doba pokročila a od podání tisku č. 132 byla přijata řada zákonů, které mohly mít vliv na čísla spočítaná v důvodové zprávě, i když konkrétními příklady důvodová zpráva zrovna neoplývá. Dovolím si ve druhé části svého vystoupení některé příklady ukázat.

Již v prvním čtení hovořila paní poslankyně Filipi o tom, že tato předloha v sobě nese princip vyzdvižení jedné potřebné skupiny na úkor druhých, také potřebných, nebo neméně potřebných, možná mnohdy více potřebných. Jestliže dáváme určité privilegium dětem z neúplných rodin kvůli nedostatku finančních prostředků, nemůžeme zapomenout, že existují úplné rodiny se stejným, nebo dokonce větším problémem. Paní poslankyně Filipi vznesla několik otázek. V reakci na tyto otázky vám chci ukázat nespravedlnost návrhu, o kterém tu teď jednáme. S ohledem na již platné změny právních předpisů budu porovnávat situaci v roce 2008 - čili hypoteticky, kdyby platil tento předpis od 1. ledna příštího roku.

Příklad první. Dnešní právní stav - neúplná rodina s neplaceným výživným, dítěti je 16 let, čistý příjem rodiny je 8000 korun, neplacené výživné je 8000 korun. Tato rodina by podle současné právní úpravy dostávala v roce 2008 od státu na sociálních dávkách 3873 Kč měsíčně, jedná se o dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil 3649 Kč.

Co s podobnou situací, dámy a pánové, udělá posuzovaný návrh? Podle tohoto návrhu by stejná neúplná rodina s čistým příjmem 8000 korun a neplaceným výživným 8000 korun dostávala v roce 2008 v prvním čtvrtletí po přiznání náhradního výživného částku 9389 korun měsíčně - to je další nechtěný důsledek návrhu; nový příjem ve formě náhradního výživného neomezí v prvním čtvrtletí pobírání jiných dávek, a od druhého čtvrtletí po přiznání by dostávala 5625 korun měsíčně v podobě vlastně sociálních dávek. Příjem na hlavu by po zaplacení nákladů na bydlení by činil více než 6000 korun v prvním čtvrtletí pobírání náhradního výživného a více než 4600 korun od druhého čtvrtletí pobírání náhradního výživného.

Proti neúplným rodinám postavím dvě rodiny úplné. První úplná fungující rodina, která se ocitla nezaviněně v tíživé sociální situaci, má také jedno šestnáctileté dítě, čistý příjem této rodiny je 16 000 Kč, čili odpovídá tomu, že jsou dva lidé s příjmem. Rodina dostane v roce 2008 od státu na sociálních dávkách 1548 Kč měsíčně, to znamená opět ze systému pomoci v hmotné nouzi, popřípadě ze státní sociální podpory. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil 3897 Kč, to znamená pouze o 200 Kč více než u té rodiny podle stávajícího právního stavu, která je neúplná.

Druhá úplná rodina s podobným příjmem, ale třemi dětmi - 5, 11 a 16 let - s čistým příjmem z výdělečné činnosti rodičů ve výši 16 500 Kč měsíčně; tato rodina bude v roce 2008 dostávat na sociálních dávkách 7193 Kč měsíčně. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil 3000 korun zhruba - necelých 3100 Kč, čili mimochodem výrazně méně než u té první neúplné rodiny.

Podle mého názoru je sociálně neúnosné, aby neúplná rodina dostávala výrazně vyšší podporu od státu než rodina úplná. Je neodůvodnitelné, že úplná rodina bude po zaplacení nákladů na bydlení mít nižší částku než rodina neúplná. Na hlavu totiž v úplné rodině připadne 3897 Kč, v neúplné rodině připadne podle návrhu po zaplacení nákladů na bydlení 4697 Kč, a v prvním čtvrtletí po přiznání náhradního výživného dokonce 6407 Kč - podle současně platné úpravy v neúplné rodině je to 3649 Kč.

Pokud v tomto momentu chcete poznamenat, že náhradní výživné je přece jenom takzvaná záloha, kterou si stát na povinných vymůže zpět, pak je nutné si připomenout, že stát dostane zpět jen - a to jsem velmi optimistický - 10 až 20 % prostředků, které na náhradním výživném vyplatí. Nemluvě o tom, že tyto prostředky by nevymáhal stát, ale obce.

Podle mého přesvědčení se stále jedná minimálně z 80 % o poskytování další, nové sociální dávky. Jinými slovy, dámy a pánové, tady nezavádíme nějaké náhradní výživné, tady de facto i de iure zavádíme novou sociální dávku, jejíž roční náklady budou, dámy a pánové, v řádech miliard korun. Miliard korun! A dojdu-li k tomuto závěru, pak se ptám, jak se předkladatelé tohoto návrhu vyrovnají s tím, že bychom jednomu dítěti ve srovnatelné sociální situaci poskytovali ze státního rozpočtu více peněz než dítěti druhému jenom na základě toho, že jedno dítě je z úplné a druhé z neúplné rodiny.

Druhý příklad dokumentující nespravedlnost návrhu. V důvodové zprávě se k ustanovení, podle kterého dítě do 15 let věku má dostávat tři čtvrtiny výživného stanoveného soudem a dítě nad 15 let celé stanovené výživné, pochopitelně s limitem výše, o kterém jsem již hovořil na začátku, říká - cituji přímo z návrhu: "Výše náhradního výživného se stanoví v závislosti na věku nezaopatřeného dítěte. Hranicí je zde 15 let. U dětí starších 15 let se předpokládají vyšší náklady, a proto se volí výše dávky ve výši výživného." Výše dávky náhradního výživného se tedy ale odvíjí od toho, jaké výživné bylo stanoveno, jaké výživné bylo stanoveno soudem.

Uvedu slibovaný příklad. Dvě děti, jednomu je 14 let, druhému je 16 let. Na obě je stanoveno výživné 5000 korun. První z nich dostane podle návrhu 3750 Kč, druhé 5000 Kč. Podle citované důvodové zprávy se u staršího dítěte předpokládají vyšší náklady. Dobrá, v pořádku, to můžeme akceptovat. Dám ale další příklad. Tytéž děti, 14 a 16 let, jen výše stanoveného výživného je jiná, třeba 2000 Kč. Tentokrát první dítě dostane na náhradním výživném 1500 Kč a druhé 2000 Kč. A v tomto momentu se ptám: Je sociálně spravedlivé a správné, aby od státu dostalo jedno čtrnáctileté dítě 3750 Kč a druhé pouze 1500 Kč? A jedno šestnáctileté dítě 2000 Kč a druhé 5000 Kč? Vždyť potřeby čtrnáctiletých nebo šestnáctiletých by měly být obdobné a rozdílnost těchto částek je dána jenom jedním - je dána rozdílnou příjmovou situací rodičů těchto dětí, resp. tento návrh, řečeno úplně zjednodušeně, zvýhodňuje děti z rozvedených bohatých rodin proti rozvedeným rodinám chudším, protože jim přiznává státní sociální dávku ve výrazně vyšší částce. Jinými slovy, opět připomínám ta čísla v těchto dvou případech - rozdíl u čtrnáctiletých dětí 3750 Kč a 1500 Kč a u šestnáctiletých 2000 Kč a druhé 5000 Kč.

Návrh podle mého názoru v tomto případě zcela pomíjí skutečnost, že výživné se stanoví nejen podle potřeb dítěte, ale především podle možností povinného, čili toho rodiče, kterému je uloženo výživné. V důsledku toho by se pak poskytování náhradního výživného ve výši tří čtvrtin stanoveného výživného stalo jednoznačně nespravedlivým.

Příklad poslední, dámy a pánové. Pokud proti sobě postavím rodiny, které budou obdobné těm z úvodu mého vystoupení - čili neúplná rodina s neplaceným výživným, dítětem nezaopatřeným, v tomto případě například 22letým vysokoškolským studentem, s čistým příjmem 8000 Kč a s neplaceným výživným 8000 Kč, by v roce 2008 dostávala 9389 Kč měsíčně a od druhého čtvrtletí po přiznání náhradního výživného 5625 Kč měsíčně. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil zhruba 6400 Kč, resp. necelých 4700 Kč ve druhém čtvrtletí. Úplná fungující rodina, která se ocitla nezaviněně v tíživé sociální situaci, má také jedno nezaopatřené 22leté dítě, čistý příjem této rodiny je 16 tisíc, čili dvakrát tolik než v případě neúplné rodiny, rodina dostane v roce 2008 od státu na sociálních dávkách pouze 1548 Kč. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil 3897 Kč. V tom prvním případě, v případě vyplácení náhradního výživného do neúplné rodiny, znovu připomínám ty částky: 6400 a 4700 proti 3800. Je to evidentní zvýhodnění dětí z neúplných rodin.

Ze všech výše uvedených důvodů podávám návrh na zamítnutí tohoto tisku 132 a apeluji na kolegy, aby nepodlehli tomu, že tento návrh je ve prospěch dětí. Ve skutečnosti je v neprospěch dětí, byť nepochybuji o dobrých úmyslech navrhovatelů. Ale nejedna cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A toto je jeden z typických příkladů, kdy ve skutečnosti by dopady tohoto zákona byly asociální a v neprospěch dětí.

Proto, dámy a pánové, preferuji takové řešení, které povede k odstranění příčin komplikované vymáhatelnosti dlužného výživného. Já nechci ten problém bagatelizovat a myslím si, že by bylo nesprávné ho podceňovat. Z tohoto pohledu tím řešením je právě poslanecký návrh, tisk číslo 325.

Znovu opakuji, tento návrh má mnohé věcné nedostatky, postrádá logiku, je v mnoha ohledech asociální. A mimochodem, neřeší skutečné sociální případy, kdy děti jsou vystaveny důsledkům nezodpovědnosti svých rodičů, protože v porovnání s tímto dlužným výživným, například situace, že dítě, jehož jeden z rodičů zemře nebo zahyne a nemá za posledních deset let placeno aspoň pět let sociální pojištění, nemá nárok na pozůstalostní penzi, čili sirotčí důchod, tak situace těchto rodin je mnohokrát těžší a náročnější než situace, které se pokouší řešit tento tisk. Chceme-li řešit situaci skutečně potřebných dětí z neúplných rodin, tak v tomto případě se, prosím, zaměřme na skutečně sociální případy. Návrh, který je předkládán, je asociální, protože některé děti velmi výrazným způsobem znevýhodňuje, a musím říci, že jsou to děti z úplných rodin.“

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 22.10.2007

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 20.10. 2017 000 05:13.