Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Novinky:

Na MPSV proběhla konference „Práva dětí v Evropské unii“

Impulsem k uspořádání konference byla zpráva Evropské komise „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“, jejímž zpravodajem za Evropskou stranu lidovou-Evropské demokraty se v Evropském parlamentu stal MUDr. Milan Cabrnoch.

Konference vzbudila mimořádný zájem odborné veřejnosti. Zúčastnilo se přes sedmdesát reprezentantů nevládních organizací zabývajících se právy dětí, představitelů dětských domovů a dalších ústavů pečujících o děti, zástupci odborných pediatrických společností i představitelé příslušných ministerstev v čele s RNDr. Petrem Nečasem, místopředsedou vlády a ministerm práce a sociálních věcí, MUDr. Džamilou Stehlíkovou, ministryní vlády ČR a Mgr. Danou Kuchtovou, ministryní školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Na půdě ministerstva práce a sociálních věcí, kde se konference konala, přivítal účastníky ministr Petr Nečas. Následovalo vystoupení poslance Milana Cabrnocha, který publikum seznámil s obsahem zprávy Evropské komise. Ministr práce a sociálních věcí následně představil svou koncepci ochrany práv dětí. Třetím řečníkem byl předseda Společnosti sociální pediatrie ČLS JEP, který upozorňoval na riziko porušování práv dětí v zařízeních, kde není speciálně vyškolený personál. Závěrečný příspěvek přednesla Mgr. Zora Dušková, předsedkyně Dětského krizového centra.

Panelová diskuze byla rozdělená do tří tématických bloků. V prvním vystoupili zástupci nevládních organizací: Mgr. Martin Balcar, předseda Linky bezpečí, který upozornil na rozdíly v potížích, se kterými se organizace pro práva dětí potýkají v různých částech světa, Mgr. Zora Dušková, Ing. Zuzana Baudyšová, předsedkyně Nadace Naše dítě a JUDr. Marie Vodičková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí.

V druhém panelu představili své názory zástupci dětských lékařů: MUDr. Soňa Dušková z Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici, MUDr. Eva Vitoušová, místopředsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP, prof. MUDr. Jan Janda, CSc., vědecký sekretář České pediatrické společnosti ČLS JEP a MUDr. František Schneiberg.

Závěrečný panel byl složen z členů vlády, zástupců obou komor parlamentu a reprezentantů ministerstev. Zúčastnila se ho MUDr. Džamila Stehlíková, ministryně vlády ČR, Mgr. Dana Kuchtová, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR, RNDr. Alena Palečková, předsedkyně výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu ČR, JUDr. Eva Dundáčková a Mgr. Ivana Levá, obě poslankyně Parlamentu ČR, dále Mgr. Kristýna Kotalová za Ministerstvo práce a sociálních věcí, MUDr. Lenka Hřebíková za Ministerstvo zdravotnictví a PhDr. Radim Bureš za Ministerstvo vnitra.

Po všech panelech následovala velice živá diskuze. Přes mnoho rozdílných názorů se účastníci konference shodli, že jim názorový nesoulad nesmí bránit v nalezení společného řešení. Shoda panuje v nutnosti klást důraz na prevenci porušování práv dětí a systematickou podporu rodiny.

Úspěšný a živý průběh konference potvrdil, že problematika práv dětí je prioritou současné společnosti i české vlády. Důkazem je účast tří členů vlády včetně jejího místopředsedy, účast reprezentantů obou komor parlamentu a mnoha předních odborníků zabývajících se právy dětí.

Eva Moravcová


Práva dětí a jejich ochrana v České republice

(Příspěvek ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase na konferenci „Práva dětí v Evropské unii“)

Práva dětí jsou něčím, o čem se hodně hovoří a čemu je připisována zvláštní důležitost. Ne vždy se ale naše představy setkávají s realitou. Pokud je cílem naplňovat práva dětí do nejvyšší možné míry, musíme je zohlednit v každodenní rozhodování, plánování a směřování (nejen) sociální politiky. Navíc, v kontextu dnešní konference, je třeba zdůraznit potřebu společného směřování k reálnému naplnění základních dětských práv v rámci celé Evropské unie.

V poslední době otřásla českou veřejností kauza dětí z Kuřimi. Jedná se o alarmující případ týrání dětí, které bylo odhaleno jen shodou náhod. Navíc není dosud jasné, zda v rodině bylo nebo nebylo další dítě. Můžeme diskutovat o tom zda se jedná o selhání systému nebo jednotlivců, ale v každém případě si musíme uvědomit, že se nejedná o ojedinělý případ. Dětská práva jsou porušována každodenně a z tohoto pohledu musíme přistupovat k jejich obhajobě.

Kritické body

Úvodem považuji za důležité uvést několik nejzásadnějších problémů, s nimiž se v současnosti v oblasti ochrany dětských práv potýkáme. Jak jsem zjistil, některé z nich jsou výslovně zmíněny a řešeny také ve sdělení Komise evropských společenství „Směrem ke strategii Evropské unie o právech dítěte“.

K porušování práv dětí dochází, bohužel dlouhodobě, zejména týráním, zneužíváním a sexuálním zanedbáváním dětí. Přestože v České republice existuje rozvinutý systém preventivní lékařské péče, který je přímo napojen na systém sociálně-právní ochrany dětí, stále je ze strany sociálních pracovnic řešeno kolem 1 500 týraných a zneužívaných dětí ročně. V roce 2006 byl zaznamenám mírný pokles, ovšem je příliš brzy uvažovat o sestupném trendu výskytu tohoto jevu. Problémem jsou přitom i nové formy týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání.

Alarmující je také současná situace týkající se rodičovských konfliktů, kdy jsou řešeny spory o péči a kontakt s dítětem. Bohužel, v mnoha případech dítě přestává být tím nejdůležitějším a dostává se do pozadí vlastních zájmů rodičů. Pokud chybí dobrá vůle a snaha o domluvu, nestačí na řešení mechanizmy, které má k dispozici orgán sociálně-právní ochrany dětí (poradenství, dohled, doporučení návštěvy odborníka), ani soud. Aktuální kauza, kdy byla desetiletá dívka umístěna z rozhodnutí soudu do psychiatrické léčebny dokazuje, kam až může vést neschopnost rodičů spolupracovat.

Česká republika je opakovaně kritizována za trvale vysoký počet dětí v ústavní péči a je třeba říci, že čísla jsou skutečně alarmující. V dětských domovech žije dlouhodobě cca 7 500 dětí, z toho je odhadem 70% umístěno z důvodů souvisejících se sociální situací rodiny. Bohužel, ve většině případů není možné dostatečně zajistit takovou práci s rodinou, aby v ní děti mohly být ponechány – chybí systematická sanace a doprovázení rodin.

Stejný nedostatek lze pociťovat i v péči návazné – kdy zletilé děti opouštějí dětský domov a nejsou uspokojivě vyřešeny podmínky jejich samostatného života.

Nedostatek sociálních pracovnic a tím i samotné sociální práce souvisí úzce s výše uvedeným. Jedna sociální pracovnice v České republice má na starost průměrně 370 klientů (dětí a jejich rodin) – kvalitní terénní sociální práci tak lze zajistit jen obtížně. V některých regionech je i nedostatek nestátních organizací, které by mohly účinně nahradit sociální práci s rodinou.

Postupy MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí přistupuje k ochraně ohrožených dětí především koncepčně. Je zřejmé, že v této době jsou již definovány všechny klíčové problémy v této oblasti, stejně jako možné zdroje jejich řešení. Nyní je nutné jednotlivé kroky dobře zvažovat a koordinovat, abychom mohli předejít nepříznivým vedlejším důsledkům.

Prioritou Ministerstva práce a sociálních věcí přitom zůstává jednoznačně podpora biologické rodiny dítěte. Cílem je udržet dítě v rodině a pokud to není ze závažných důvodů (přímé ohrožení dítěte) možné, je třeba zachovat alespoň intenzivní kontakt dítěte s jeho rodiči a sourozenci. Všechna opatření vedoucí k odejmutí dítěte z rodiny přitom musí být přechodného charakteru. Samozřejmě existují i situace, kdy snaha o rekonstrukci rodiny nemá perspektivu, popřípadě by pro dítě byla ohrožující nebo nežádoucí. V takovém případě je ale třeba co nejrychleji najít rodinu náhradní, aby dítě pokud možno vůbec nebylo vřazeno do systému ústavní péče.

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje metodiku k vyhodnocování situace dítěte a rodiny v rámci tzv. „případové konference“ (za účasti všech, kdo o rodině něco vědí, např. sociální pracovnice, učitelka, lékař, nestátní nezisková organizace, atp.) a tvorby tzv. „individuálního plánu dítěte“. Podle tohoto plánu by byly průběžně zvažovány různé varianty pomoci rodině, a to i s přesahem do situace, kdy je dítě umístěno mimo rodinu, popřípadě kdy zletilé dítě opouští ústavní nebo pěstounskou péči.

Aktuální cíle Ministerstva práce a sociálních věcí jsou zpracovány v materiálu nazvaném Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu. Tato Koncepce byla schválena na podzim minulého roku vládou a určuje minimální opatření, kterých je třeba dosáhnout pro optimalizaci situace ohrožených dětí. Koncepce se zaměřuje na práci a podporu biologické rodiny a na práci s rodinou a dítětem v případě, kdy je dítě umístěno do náhradní péče. Podstatná část Koncepce se zaměřuje na podporu a rozvoj náhradní rodinné péče, zejména na zkvalitnění přípravy budoucích náhradních rodičů a budování podpůrné sítě pro náhradní rodiny.

Podpora rodiny je zdůrazněna i v současné podobě zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který před rokem prošel rozsáhlou novelizací. Sociální práce by měla být zaměřena na poradenství a podporu rodinám, spíše než na represivní opatření (např. odebrání dítěte z rodiny). Sociální pracovníci a pracovnice mají zákonem uloženou povinnost pokračovat v práci s rodinou i v situaci, kdy je dítě umístěno do ústavní péče, s cílem co nejrychlejšího návratu dítěte do rodiny. Pro účelné využití těchto postupů je ale třeba, aby byl dostatek sociálních pracovníků a aby byli kvalitně a soustavně vzděláváni.

Jedním z nejvýznamnějších kroků, které Ministerstvo práce a sociálních věcí realizuje, je koncept Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu. V rámci tohoto úřadu by měla být sjednocena „sociální“ problematika, včetně sociálně-právní ochrany dětí. Bude tak možné sjednotit postupy v oblasti péče o ohrožené děti, bude je možné přímo řídit a také kontrolovat. Za ochranu ohrožených dětí a jejich rodin je v České republice odpovědný stát a musí umět dostatečně dostát závazkům, které z této odpovědnosti vyplývají. Úřad by měl fungovat již od ledna roku 2009.

V neposlední řadě je třeba zmínit otázku slučování agendy péče o ohrožené děti. Česká republika je pro roztříštěnost systému péče o děti nejen dlouhodobě kritizována ze strany mezinárodních organizací, ale nedostatky současného uspořádání si uvědomují i sami pracovníci v této oblasti. Situace, kdy se dítě pohybuje v režimu tří rezortů řízených odlišnými zákony a často i s jinými prioritami, nezaručuje vzájemnou provázanost a koncepčnost péče o ohrožené dítě. Jednou z variant řešení je sloučení agendy péče o ohrožené děti pod rezort Ministerstva práce a sociálních věcí, které je z hlediska sociálně-právní ochrany koordinátorem ostatních subjektů. Slučování agendy péče o ohrožené děti bude v každém případě probíhat za úzké součinnosti všech rezortů s cílem zachování současné úrovně odbornosti.

Jak již bylo řečeno, jedním ze základních kamenů účinné pomoci ohroženým dětem je vzájemná spolupráce státních i nestátních institucí a odborníků. Věřím, že tato spolupráce se do budoucna bude dále prohlubovat a bude se stávat samozřejmou. Stejně tak uděláme vše proto, aby Česká republika dokázala obstát v požadavcích, které na ochranu ohrožených dětí klade současná Evropa. Přeji Vám všem, aby se dnešní konference stala určitou platformou pro realizaci těchto cílů.

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 4.7.2007

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 19.10. 2017 000 00:11.