Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2007 » Červen:

Petr Nečas: Přísné sociální dávky budou populární (HN)

HN: Proč se najednou z velkého reformního batohu stal "soubor stabilizačních opatření"? Myslíte, že ho snáz prosadíte, když mu nebudete říkat "reforma"?

Nepovažuji za důležité, jakou to má nálepku. Dávám přednost obsahu. Jedná se o hluboké změny daní, sociálních dávek i zdravotnictví.

HN: Je ve společnosti reformní étos? Nejsou Češi příliš spokojeni, aby si utáhli opasky?

Samozřejmě, že při šestiprocentním růstu ekonomiky a klesající nezaměstnanosti je to složité. Navíc se k tomu přidala kultura dluhu. Dnes se obrovsky zadlužují domácnosti. Velká část toho jde do hypoték, ale je tam i mohutný rozmach spotřebitelských úvěrů. Velmi rychle rostou platy. Za této situace se špatně vysvětlují reformy. Těžko se vysvětlují tak obrovská rizika ve veřejných financích. Že prosperita je placena na dluh a že o ni můžeme právě kvůli dluhům rychle přijít.

HN: Zásadní reformy se v Evropě vždy podařilo prosadit jen v krizi, nebo když země měla výraznou motivaci z venku. Proč by se to mělo povést vám v časech rekordní prosperity?

Ano, atmosféra není nejlepší. Pouštíme se do reforem v úplně jiné situaci, než když je na Slovensku začínal Mikuláš Dzurinda. Pomečiarovské Slovensko tehdy bylo páriem střední Evropy, bylo vyřazeno z první vlny rozšiřování NATO a Evropské unie, sužovala je vysoká nezaměstnanost a nízký růst ekonomiky.

V pondělí jsem se sešel se švédským ministrem práce. Shodli jsme se, že švédská i česká vláda stojí před stejným úkolem. Prosadit změny v relativně stabilní společnosti, která si neuvědomuje rizika toho, pokud se dlouhodobě nebude měnit nic. Je potřeba reformy vysvětlovat jinak než v zemi, která je v krizi.

HN: Jaké změny v balíku vláda teď ve druhém čtení přijme? Poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka přišli se zvláštním návrhem, který má zabránit zneužívání sociálních dávek, a ušetřit tím až 30 miliard korun. Oč se jedná?

Ten návrh jsem viděl. Jedná se o trošku nepřesné informace, které dostali.

HN: Oni navrhují, aby každý, kdo odmítne přijmout práci, přišel o sociální dávky. Zákon o existenčním minimu a hmotné nouzi už platí od loňska, ale nefunguje. Úřady totiž obtížně prokazují, že žadatel odmítá pracovat.

Jejich odhady úspor jsou ale velmi nadnesené. Když si spočítáte, nakolik přijdou podpory v nezaměstnanosti, je to zhruba 7 miliard korun. Systém hmotné nouze a životního minima je zhruba 11 miliard. I kdybyste úplně škrtla výdaje na nezaměstnané, tak z toho nedáte dohromady 30 miliard úspor.

HN: Použijete něco z jejich návrhů?

Některé ano, protože jsme je stejně chtěli udělat. Byť později.

HN: Co konkrétně?

Člověk, který je déle než 12 měsíců bez práce, bude automaticky dostávat jen existenční minimum (2020 korun měsíčně, pozn. red.).

HN: Zařadíte to už do "balíku", který teď sněmovna projednává?

Na základě pozměňovacího návrhu pánů Melčáka a Pohanky se to může objevit už v prvním balíku. Já jsem to chtěl původně dát do komplexní změny trhu práce, kterou se chystám předložit v druhé etapě.

HN: V zemi je 382 tisíc nezaměstnaných. Z toho 205 tisíc je bez práce déle než rok. Ti tedy musí počítat, že od ledna dostanou od státu jen 2020 korun měsíčně?

Ano. To je jeden z návrhů, který dávají poslanci Melčák a Pohanka. U rodin s dětmi je samozřejmě existenční minimum vyšší.

HN: Bez dalšího zkoumání? Lidé bez práce po roce automaticky dostanou jen existenční minimum?

Ano.

HN: Podpoří to vaši koaliční poslanci?

Neměl by to být problém. Budeme o tom vyjednávat.

HN: Takže nejtvrdší reformátoři sociálního systému jsou bývalí členové ČSSD Melčák s Pohankou?

To snad ne. Já tyto zásahy nepovažuji za nepopulární. Vím, že lidem se nelíbí, že jsou sociální dávky zneužívány. Zásah proti zneužívání bude populární. Mezi lidmi má pozitivní odhlas. Samozřejmě s výjimkou těch, kterých se přímo dotkne.

HN: Když tuto změnu v Německu před třemi lety udělal Gerhard Schröder, skutečně zabrala. Proč jste ji nedal hned do prvního balíku a musí ji tam přidávat až dva přeběhlíci?

Chtěl jsem předložit kompletní změnu sociálního systému a trhu práce. To se jako celek do prvního balíku nedalo stihnout. Nechtěl jsem dělat salámovou taktiku, že teď hodíme něco tady a něco tam.

Chci zavést třeba postupně klesající podpory v nezaměstnanosti. Podpory by se měly víc navázat na aktivní chování lidí bez práce. Je potřeba také vyhodnotit, jak se osvědčilo vyplácet dlouhodobě nezaměstnaným dávky jen poukázkami. Proto jsem ty změny chtěl dát až do druhého balíku. Možná, že se některé z těch změn teď dostanou pozměňovacími návrhy už do prvního balíku.

HN: A kdy předložíte zbytek?

Příští rok. Ty věci mohou začít hned, jak budou schváleny. Nemusíme se upínat k začátku roku. Například klesající podpory v nezaměstnanosti chceme zavést ve vazbě na změny zákoníku práce.

HN: Při krátké nezaměstnanosti by podpory byly vyšší, a při dlouhodobé naopak nižší než dnes?

Ano. Dnes dostává člověk první tři měsíce podporu na úrovni 50 procent svého platu, v dalších třech 40 procent. V prvních dvou měsících by se podpory klidně mohly zvýšit na 60 - 65 procent, Další dva měsíce by se šlo na 45 procent a pak až na 30 - 32 procent platu. Chceme motivovat lidi, aby si práci našli co nejdřív. Během půl roku, kdy člověk dostává podporu v nezaměstnanosti, nesmí odmítnout žádnou nabízenou aktivitu: rekvalifikaci, veřejně prospěšné práce, další vzdělávání, jednorázovou práci. Po prvním odmítnutí přijde o podporu.

HN: Proč s rychle klesajícími podporami nezačnete co nejdřív?

Nejde je dělat narychlo. To vyžaduje komplexní změnu řady zákonů. My to chceme dobře provázat v celém sociálním systému. Už první odmítnutí jakékoli aktivity, byť je člověk bez práce kratší dobu než půl roku, bude znamenat automatický přechod na existenční minimum. Dokonce by se v takovém případě nevyplácelo v penězích, ale jen v poukázkách.

Po půl roce bez práce by se člověk mohl z existenčního minima dostat na vyšší životní minimum. Tím, že dobrovolně odpracuje přibližně 20 hodin měsíčně. Aby to nikdo nenazýval nucenou prací, bude se vyplácet životní minimum v penězích, nikoliv poukázkách.

Musíme změnit i systém státní sociální podpory. Dnes nemůžete lidem vyplácet dávky státní sociální podpory (rodičovský příspěvek, přídavky na děti, příspěvek na bydlení, pozn. red.) jinak než v penězích. I to chceme změnit.

HN: Skutečně si myslíte, že takové zpřísnění bude populární?

Ano. Nijak se nedotkne lidí, kteří se octnou v nesnázích, přijdou o práci, ale jsou aktivní a snaží se. Člověku, který jen plynule po dvou měsících přejde z jedné práce do druhé a je doma dva měsíce, se životní úroveň dokonce zvýší. Ale ten, kdo na sociálním systému surfuje nebo ho zneužívá, to samozřejmě výrazně pocítí.

HN: Sociální systém se stává největší brzdou ekonomiky. Firmy si stěžují, že jim chybějí lidi. Konkuruje jim totiž stát se svými sociálními dávkami.

Je to jednoznačně velká brzda a rychle s ní musíme něco udělat. Nezaměstnanost je ještě nižší, než ukazují statistiky. Mnoho lidí se totiž registruje na úřadech práce, jen aby dosáhli na dávky, a často pracují načerno. Už se pomalu blížíme přirozené míře nezaměstnanosti.

HN: V každé společnosti je několik procent lidí, kteří nikdy pracovat nebudou. Kolik je jich podle vás v Česku?

Někde kolem tří čtyř procent. Pokud se výrazně neoslabí hospodářský růst, můžeme do roku 2010 srazit nezaměstnanost na pět procent, těsně nad přirozenou míru.

HN: Proč si ale firmy stěžují, že nemají lidi už při nezaměstnanosti šest procent? Není u nás lidí, kteří se kvůli zneužitelnému sociálnímu systému už do práce nevrátí, výrazně víc?

Firmy si nestěžují jen u nás. Nářky se objevují všude, kde je nezaměstnanost 3 - 6 %. Je jasné, že se neobejdeme bez cizinců. Ale také evidentní, že za tento nedostatek může extrémní závislost české ekonomiky na průmyslu. Někde v tom spatřuje důvod k chlubení. Chlubit se vysokým podílem průmyslu je stejné, jako když se v 80. letech komunistický režim chlubil, že máme největší výrobu oceli na hlavu... Nicméně je to realita. Jednak kvůli průmyslové tradici, jednak kvůli osmileté masivní podpoře montoven. Výsledkem je hlad po jednostranně orientované pracovní síle do průmyslu.

HN: Může vláda něčím přispět k posunu od průmyslu ke službám?

Může přestat dotovat montovny. V tom smyslu už jsme navrhli změnu pobídek. Ve Foxconnu už dnes máte třetinu cizinců. Jsem zvědav, jaká bude struktura zaměstnanců v Hyundai v Nošovicích.

Ta dnešní struktura je velmi nebezpečná. Ekonomika je závislá na dvou oborech - automobilovém průmyslu a spotřební elektronice. Kdyby nedejbože přišla globálnější ekonomická krize, lidé okamžitě omezí spotřebu těchto věcí. Nejsou totiž nezbytné, televizi si nemusíte kupovat každé čtyři roky, můžete ji mít deset patnáct let jako já. Stejné je to u automobilů.

Naše ekonomika je velmi zranitelná kvůli výkyvům této spotřeby v celé Evropské unii. Jídlo musíte kupovat, i když je krize. Oblečení také musíte obnovovat. Musíte nakupovat služby. Televizi ne.

HN: V Česku se odebírá rodičům nejvíce dětí v Evropě, upozorňuje na to už i OECD. Jak to změníte?

U nás je bohužel tradičně zavedeno, že jakmile se rodina ocitne v nesnázích, úřady se nesnaží pomoci, ale odebírají děti. To je stereotyp chování, který musíme změnit. S výjimkou případů, kdy se jedná o týraní dětí, což jsou ale 3 - 4 % odebíraných. A pak je tu několik procent evidentně zanedbaných dětí.br />
Všechny ostatní případy by ale měly být brány jako memento. Já se snažím, aby se ten problém dostal do centra pozornosti. Když jsem na ministerstvo přišel, bylo to téma trošku popelkou. Musíme tomu systému vštípit zásadní motiv: Rozhodovat musí zájem dítěte.

HN: To je velmi obecné. Co konkrétně tedy uděláte?

Hlavním kritériem pro rozhodování sociálních pracovníků se musí stát minimalizace traumat dítěte. To musíme dostat do hlavy všem sociálním pracovníkům. To bude nejtěžší. Strašně těžko to budete měnit zákonem, tady nejsou snadná a jednoduchá řešení. Výsledky přijdou až v dlouhodobém horizontu. Nevěřím v laciný úspěch, tak naivní nejsem.

HN: Co konkrétně budete dělat?

Začít se musí u zvyšování kvalifikace sociálních pracovníků. Musí jich být víc. Někdy jim kvůli jejich postupu říkáme "Zubatá". Jenže oni se tak často rozhodují, protože jsou přetíženi. V některých regionech připadají na jednoho pracovníka stovky problémových rodin. Tam je úvaha o terénní sociální práci iluzorní. Systém je navíc hrozně roztříštěný, nikdo nenese odpovědnost.

HN: Chcete sociální ochranu dětí stáhnout z obcí přímo pod ministerstvo?

Ano, v rámci reformy celé státní správy v sociální oblasti. My dnes nemáme žádnou pravomoc nad tím, jak rozhoduje sociálka v Karviné nebo Bohumíně. My jen vydáváme metodické pokyny, nemůžeme sociální pracovníky úkolovat ani kontrolovat.

Ten systém se dnes nedá řídit. Odehrávají se bizarní případy, kdy se dítě dostane do diagnostického ústavu třeba do úplně jiného kraje, místní šetření se dál provádí v původním kraji... Když to dáme do jedné struktury, všem se to zjednoduší. Hlavně rodinám.

HN: Ale i když sjednotíte systém, jak chcete změnit mentalitu "sociálky" v přístupu k dětem?

Jedinou možností je dlouhodobá výchova a vzdělání, případové studie. Ti lidé musí pravidelně dostávat školení a být informováni o úspěšných příbězích, kde se rodině skutečně pomohlo. Musíme také dávat odstrašující příklady, kdy to sociální pracovníci dělali tupým způsobem "bereme děti pryč, co bychom se snažili hledat řešení". To můžete udělat v jedné struktuře, kdy tady nebude sto izolovaných sociálek. Musí být jedna fungující síť pomoci pro celou zemi.

(Autor: Lenka Zlámalová)

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 15.6.2007

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 20.10. 2017 000 01:34.