Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Novinky:

Projev Petra Nečase, Poslanecká sněmovna, 6. 6. 2007

Základní příčinou těchto stabilizačních kroků, které musí činit vláda České republiky, a říkám to vědomě, neříkám tato vláda, říkám vláda České republiky, je právě vývoj mandatorních výdajů. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že kroky, které činí tato vláda, by musela činit jakákoliv vláda České republiky v jakémkoliv personálním i politickém složení.

Chtěl bych velmi zdůraznit skutečnost, která tady zazněla a kterou podle mého názoru je nezbytné znovu a znovu opakovat. Podle stávajícího znění zákonů České republiky jak na straně příjmové, tak na straně výdajové, v roce 2009 budou příjmy státní rozpočtu nižší než mandatorní, čili ze zákona povinné výdaje.

Já jsem přesvědčen, že toto je klíčové sdělení, kterým bychom se měli řídit při svých úvahách o dalším vývoji veřejných financí a také k tomu přidat ještě to, že v roce 2013 - a také to tady řekl pan premiér - budou mandatorní výdaje, čili ze zákona povinné výdaje, vyšší než nejenom příjmy státního rozpočtu, ale než budou i příjmy státního rozpočtu spojené s dluhem. A to je tendence, která je nesmírně nebezpečná a kterou musíme vyřešit.

Základní příčinou tohoto vývoje je, že v posledních letech došlo k zabudování automatických valorizačních schémat prakticky do všech dávkových systémů, automatických valorizačních schémat vázaných nejčastěji na nárůst mezd v nevýrobní sféře nebo na nárůst cen, čili inflaci. To znamená, že vláda bez ohledu na vývoj ekonomiky, bez ohledu na reálné možnosti rozpočtu, nemá prakticky vůbec žádnou možnost ovlivňovat významnou část výdajové stránky státních financí.

Proto jedním ze základních kroků, ke kterým přistupuje tato vláda, inspirována dokumentem sociální demokracie Agenda 2010, je odstranění automatických valorizačních schémat. Tato automatická valorizační schémata, jak jsem již řekl, jsou základní příčinou tohoto nezadržitelného autonomního vývoje výdajové stránky státního rozpočtu. My ponecháváme stávající automatické valorizační schémata v důchodovém systému. Ten důvod je velmi jednoduchý - čeští penzisté jsou mimořádným způsobem závislí na státním průběžném důchodovém systému. Je to i v porovnání se západní Evropou závislost mimořádně vysoká, 95 % čistých příjmů průměrné české důchodcovské domácnosti pochází ze státem organizovaného průběžného pilíře. A to je také základní důvod, proč toto automatické valorizační schéma zůstává u důchodového systému.

Abychom si uvědomili, jak vysoké jsou výdaje, tak musím připomenout to, že rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, čili kapitola 313 státního rozpočtu, reprezentuje prakticky 41 % výdajů státního rozpočtu, z nich naprosto zdrcující většina jsou výdaje mandatorního charakteru - 281 mld. korun, které protékají ve výdajích důchodového systému, 54 mld. v letošním roce, které protékají přes systém státní sociální podpory, 32 mld. korun, které protékají přes systém nemocenského pojištění, 16, 1 mld., které protékají přes systém hmotné nouze a dávek sociální péče pro zdravotně postižené, až třeba po zhruba 7 mld., které protékají přes pasivní politiku zaměstnanosti, čili podpory v nezaměstnanosti.

Je tedy evidentní, že právě zde musí dojít k úpravám sociálního systému. Základním nešvarem českého sociálního systému, a dlouhodobým nešvarem, jsou dva základní faktory. Faktor číslo 1, že je poměrně rozsáhle zneužíván. Jsem přesvědčen o tom, že každý poctivý občan České republiky zná ze svého okolí případy a příklady toho, kdy je některý z těchto dávkových systémů zneužíván, jinými slovy, že máme černé pasažéry v sociálním systému. Tím druhým důvodem nebo faktorem je nesmírná plýtvavost našich sociálních systémů, které často směřují finanční transfery k lidem, kteří tyto dávkové systémy ve skutečnosti vůbec nepotřebují a kde tento systém potom pracuje nesmírně neefektivně a ve skutečnosti vyrábí, vyrábí v některých případech z našich spoluobčanů klienty sociální sítě. Základním heslem nebo základním principem sociální politiky této vlády je dávat svojí sociální politikou druhou šanci lidem, kteří se ocitnou v nesnázích, nikoli z nich dělat lidi, kteří jsou závislí na sociálních dávkách, kteří získávají klientský přístup, kteří se dostávají do této pasti, ze které nemají potom snahu se vlastní aktivitou vymanit.

Tendence v mandatorních výdajích, o kterých jsem tady mluvil, jsou, dámy a pánové, velmi zřetelné. Jen bych připomenul některé údaje. Např. pokud porovnáme výši výdajů na systém státní sociální podpory v roce 2006 a ve znění stávajících zákonů, vezmeme aproximovanou výši výdajů na systém státní sociální podpory v oce 2010, tak nárůst je během čtyř let, dámy a pánové, na dvojnásobek. Během čtyř let na dvojnásobek, z 34 mld. téměř na 70 mld. během pouhých čtyř let. Zvláště markantní je to u rodičovského příspěvku, kde během těchto čtyř let je nárůst objemu výdajů dokonce, podle stávající legislativy, na 2, 5násobek. To je takové tempo nárůstu těchto sociálních dávkových systémů, které je samozřejmě dlouhodobě neudržitelné. Já jsem hluboce přesvědčen, že jakákoli vláda České republiky, pokud by se chovala jenom minimálně zodpovědně, by v těchto věcech musela dělat rozsáhlá opatření.

Jedním ze základních klíčových prvků a kroků, které vláda předkládá, je také hlubší propojování sociálního systému s daňovým systémem. To znamená snaha méně od našich spoluobčanů vybírat na daních a pak jim to vracet v podobě sociálních dávek, ale naopak ponechat jim větší množství finančních prostředků, aby oni sami podle svého uvážení mohli s těmito finančními prostředky nakládat a nikoli jim je vracet v podobě sociálních transferů. Zvláště zřetelně je tato daňová politika zaměřena na rodiny s dětmi cestou významných daňových úlev.

Přicházíme také s celou řadou systémových změn, které rozšiřují svobodu volby a větší flexibilitu. Je to např. systém třírychlostní rodičovské, kde jsme hluboce přesvědčeni o tom, že tento systém přináší větší volnost, větší svobodu volby pro mladé rodiny, aby si mohly podle svých konkrétních podmínek volit délku rodičovské i výši příspěvku, kterou po tu dobu dostávají. Chtěl bych připomenout, že zde navrhované částky v této rodičovské, to znamená 11 400 korun při dvouleté variantě a 7600 při tříleté variantě, pokud je porovnáme např. s podobným dávkovým systémem v sousedním Rakousku, kde je to po tři roky částka zhruba 12 200 po přepočtu z eura samozřejmě, 12 200 korun, tak je vidět, že se v podstatě parametricky takřka dotýkáme těchto rakouských podmínek, a to musím říci, bez ohledu na výrazný rozdíl v ekonomické síle obou ekonomik.

Chtěl bych také velmi zdůraznit to, že považuji za logické, že mnohé z těchto návrhů budou kritizovány, že mnohé z těchto návrhů budou zpochybňovány, ale velmi prosím, abychom vedli racionální diskusi, nikoliv ideologické floskule. Podíváme-li se např. na systém státní sociální podpory a porovnáme-li si údaje, že v loňském roce na systém státní sociální podpory šlo 34 mld. korun a v příštím roce půjde na systém státní sociální podpory podle těchto vládou předložených návrhů 48 mld. korun, tak velmi prosím, dámy a pánové, abychom se tady vzájemně neuráželi neuvěřitelnými a nehoráznými výroky, které jsme zaznamenali přes média, výroky typu "zbídačování" a "pád do chudoby" apod. Jestliže, znovu opakuji, ten rozdíl loňského roku a příštího roku je 14 mld. plus, tak velmi prosím, abychom tyto ne zcela prozřetelné výroky tady pronášeli.

Jak jsem již řekl, postupně se jednotlivé stabilizační a reformní kroky vlády dotknou všech těch klíčových sociálních transferových systémů, o kterých jsem tady mluvil, to znamená důchodového systému, systému státní sociální podpory, systému nemocenského pojištění, systému hmotné nouze a také samozřejmě systému pasivní politiky zaměstnanosti, čili podpory v nezaměstnanosti. V dalších reformních krocích bude vláda velice intenzivně propojovat sociální transferovou politiku s trhem práce a bude samozřejmě velmi výrazným způsobem vázat aktivitu člověka, který je v sociálním systému, právě na možnost dostávat sociální finanční transfery. Jedno ze zpřísňujících opatření se tady již objevuje v novele zákona o zaměstnanosti, to znamená nemožnost přiznání podpory v nezaměstnanosti u člověka, který byl propuštěn pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně. My považujeme toto ustanovení, které mimochodem bylo v zákoně o zaměstnanosti až do roku 2004, za velmi důležité a považujeme za správné, je-li do naší legislativy vráceno.

Já bych chtěl také upozornit na jeden velmi diskutovaný a závažný fakt, který se také týká dávkových systémů, respektive sociálních transferů plynoucích podle dikce zákona o zaměstnanosti, konkrétně podle jeho § 78, to znamená finanční částky, dotace, které plynou na zřizování chráněných pracovních míst a chráněných dílen, což je mimochodem, dámy a pánové, ten vůbec nejdynamičtěji rostoucí sociální výdaj v českém sociálním systému. Jestliže v roce 2004 šlo na tento systém 650 milionů korun, tak v loňském roce to byla již 1, 4 miliardy, v letošním roce je to 1, 8 miliardy a v příštím roce je to 2, 1 miliardy, pokud nezměníme zákony. To znamená, že během prakticky tří let šla tato částka na trojnásobek.

Přitom se podařilo vytvořit, a to je chvályhodné, to nikdo nechce zpochybňovat, ale musím říci pouze, pouze 20 tisíc pracovních míst formálně u osob se zdravotním postižením. A já chci velmi zdůraznit, že kroky, které vláda dělá, mají oporu jak mezi poctivými zaměstnavateli zdravotně postižených, tak mezi organizacemi, které sdružují zdravotně postižené, protože i tyto organizace uznávají, že tento systém je rozsáhle zneužíván, že až jedna třetina finančních prostředků je tady v podstatě předávána nikoli podnikatelům, ale podnikavcům, kteří na úkor zdravotně postižených získávají řádově stovky milionů korun ročně.

Chtěl bych připomenout usnesení vládního výboru pro zdravotně postižené, kde právě z iniciativy zaměstnavatelů zdravotně postižených a také Národní rady zdravotně postižených bylo přijato usnesení, ve kterém je vláda vyzvána k tomu, aby řešila problematiku zneužívání § 78 a také § 81 zákona o zaměstnanosti. A návrhy, které vláda předkládá, jdou jednoznačně tímto směrem.

Velmi rizikovým faktorem, dámy a pánové, je také systém sociálních služeb, kde jsou také úpravy již v tomto stabilizačním balíku, ale kde zřejmě v dalších měsících budeme muset na základě širší politické shody sáhnout k některým hlubším změnám. Jak si jistě vzpomínáte, tento systém byl rozpočtován v loňském roce částkou zhruba 13 miliard v různých dávkových a dotačních titulech. Vláda, když předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o sociálních službách, tak ve své důvodové zprávě uvedla, že se nepředpokládá nárůst výdajů na systém sociálních služeb. Na základě toho sněmovna napříč politickými stranami odsouhlasila tento zákon.

Skutečnost je však dramaticky jiná, dámy a pánové. A tady je opět další velmi rizikový faktor vývoje našich veřejných financí. Zatímco ještě do začátku loňského září byl připravován rozpočet pro systém sociálních služeb s výdaji ve výši 13 miliard korun, ať již v podobě příspěvku na péči tak dotačních titulů, tak je skutečností, že vláda nakonec předložila do Poslanecké sněmovny návrh ve výši 14 a půl miliardy korun a Poslanecká sněmovna navýšila výdaje na systém sociálních služeb o další 3 miliardy korun, to znamená v rozpočtu máme v tuto chvíli 17 a půl miliardy korun, to znamená o 4 a půl miliardy korun více, než se předpokládalo. A přesto všichni víte ze svých obcí, měst a krajů, že to nestačí a že je velká nespokojenost. To znamená, dali jsme výrazně více na dotacích, nestačí to.

A navíc, dámy a pánové, se nám naprosto fatálním způsobem rozběhl příspěvek na péči. Analýzy, které máme k dispozici, zatím za zhruba první 4 až 5 měsíců letošního roku, ukazují, že námi všemi původně předpokládaný a rozpočtovaný výdaj na příspěvek na péči ve výši 8, 9 miliard korun bude více než překročen. Vše nasvědčuje tomu, že skutečné výdaje příspěvku na péči v letošním roce budou 12 miliard korun, nikoli 8, 9 miliard korun. A v příštím roce vysoce pravděpodobně se ta částka bude pohybovat někde okolo 15 miliard korun.

Znamená to tedy, že skutečné výdaje na systém sociálních služeb, kde, znovu opakuji, ještě před rokem jsme všichni předpokládali, že bude stačit v letošním roce 13 miliard korun, tak přes rozpočet 17 a půl miliard korun ve skutečnosti to bude stát v letošním roce 20 a půl miliardy korun. A v příštím roce někde v rozmezí 22 až 25 miliard korun. To jenom ukazuje další rizikový faktor. A tím, jak se nám rozběhly jednotlivé sociální transferové systémy do naprosto nekontrolovatelné podoby, kdy eskalují tyto výdaje a dostávají se naprosto mimo kontrolu vlády, naprosto mimo kontrolu Poslanecké sněmovny a mimo koridor udržitelného vývoje veřejných financí.

To jsou tedy další kroky, které musí být učiněny. Jak jsem již řekl, některé první dílčí omezující zpětnovazební prvky a brzdy jsou již v tomto vládním návrhu. Ale já avizuji, že bude nutné vyvinout úsilí celé české politické scény, aby sociálně únosným způsobem a rozumným způsobem zabrzdila eskalaci výdajů na systém sociálních služeb, a že to bude vyžadovat širší shodu politické scény.

Velmi výrazným a rizikovým faktorem vývoje našich veřejných financí je penzijní systém. Já chci zdůraznit, že v tomto vládním návrhu, a řeknu k tomu jenom zhruba tři věty, není zařazena parametrická změna průběžného důchodového systému, čili první etapa reformy důchodového systému.

Ten důvod je jeden. My jsme si byli od počátku vědomi a říkáme to velmi korektně, že zřejmě tento vládní návrh se stane předmětem ostrého politického střetu. A my chceme, aby první etapa reformy důchodového systému, stejně tak jako další etapy reformy důchodového systému, měly šanci získat širší soulad politických sil.

Přesto upozorňuji na to, že po roce 2014 se v každém případě začne náš důchodový systém propadat do velmi tvrdých deficitů v řádech postupně několika miliard a posléze okolo roku 2020 již díky demografickému vývoji v řádech několika desítek miliard korun ročně, a že současný mírně pozitivní vývoj důchodového systému je způsoben pouze tempem ekonomického růstu a poklesem nezaměstnanosti, respektive nárůstem zaměstnanosti. Při jakémkoli výkyvu těchto dvou parametrů i tento důchodový systém začne sklouzávat do měkkých deficitů. I tento systém tedy musí být zreformován. My doufáme, že nalezneme v této oblasti širší politickou shodu.

Vláda si je plně vědoma, že velké kontroverze tady vzbudí systém, který tady navrhujeme, změn v systému nemocenské, kdy zavádíme třídenní karanční lhůtu a měníme, snižujeme denní vyměřovací základ. Jsme přesvědčeni, že je to správný krok. Mimochodem všechny analýzy ukazují, že systém nemocenské je zřejmě nejrozsáhleji zneužívaným českým sociálním dávkovým systémem. A ty zkušenosti jsou jednoznačné. Opatření, které navrhujeme my, všude v rámci Evropské unie, pokud byla zavedena analogická opatření, tak vedla k zastavení tohoto zneužívání a snížení míry zneužívání systému nemocenské.

Jak jsem již řekl, naše opatření částečně v tomto stabilizačním balíčku, částečně v dalších reformních krocích, které vláda chystá, se dotknou všech klíčových sociálních transferových systémů. Vláda je připravena tyto věci pečlivě projednávat, navrhovat a, jak jsem již řekl, v některých klíčových oblastech, jako je důchodový systém a systém sociálních služeb, bude vláda i já jako ministr práce a sociálních věcí usilovat o širší politický konsensus, protože rozhodujeme o věcech, které ovlivňují životy našich občanů na dlouhé desítky let.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 7.6.2007

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.12. 2017 000 22:17.