Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2015 » Únor:

Ministryně Marksová: Stát by měl platit alimenty. Kriminál nepomáhá (deník.cz)

Bývalo zvykem, že předchůdci nynější ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD) řešili turbulentní téma, jakým byl kolaps systému na výplatu dávek, nebo zaváděli speciální platební karty, které budily vášně. Proti tomu se zdá nynější situace v resortu daleko klidnější. Ovšem jen zdánlivě. Ministryni zaměstnává spor o české děti v Norsku, chce zarazit fungování falešných domovů důchodců a chystá se na velkou bitvu s Andrejem Babišem o to, zda má stát platit alimenty za rodiče, kteří to ignorují.

Bijete děti? Myslím tím výchovné plácnutí vlastních potomků.
Samozřejmě se stalo, že jsme je někdy plácli, ale bylo to jednorázové, nikdy jsme je neřezali (úsměv). Je ale pravda, že jim tím občas pohrozíme, a je legrační, že nám na to řekli, že to se nesmí, že bít děti se nesmí.

To máte uvědomělé děti, které tvrdě hájí svá práva.
To je asi pravda, i když vůbec nevím, kde to sebraly. Nevím, kde si to přečetly nebo kdo jim to řekl. Navíc nám tvrdily, že budou říkat, že je doma mlátíme, což samozřejmě není pravda. Maximálně dostaly pohlavek.

Já tou otázkou na „bití dětí" mířím k norským úřadům, respektive ke kauze odebrání bratrů Michalákových. V Norsku se děti nesmí ani uhodit. Jenže postup tamější sociálky je extrémně tvrdý a vidíme to i v případě Michalákových. Norská policie týrání či zneužívání dětí nedokázala, přesto jsou odebrány. Vy sama jste po přečtení spisu byla velmi opatrná. Proč?
Nečetla jsem celý spis, ten nemáme k dispozici nikdo, ale podobných spisů už jsem v minulosti pár viděla v ČR a na základě obecných zkušeností vím, že když posloucháte jen jednu stranu, máte sklon jí zcela uvěřit, někdy se nakonec ukáže, že je to jinak. Proto jsem nyní opatrná.

Je to jinak, než jak to příbuzní a média obvykle odvyprávějí? Který bod spisu vás znejistil, jsou to výroky soudních znalců?
Nemohu být konkrétní. K tomu odebrání vidím i jiné důvody, než o kterých se píše, což ale mně osobně nevysvětluje rozhodnutí, že matce byl umožněn styk s dětmi dvakrát za rok. Kladu si otázku, komu to prospívá. Přijde mi to snad ještě horší, než kdyby ji neviděly vůbec. Ptáme se na to norské strany a stejně tak chceme vysvětlit, proč jsou chlapci rozděleni.

Kauza není včerejší. Vy jste byli v kontaktu s norskými úřady už předtím, než se případ medializoval. To opravdu nenastal žádný posun v jednání s Norskem?
Jednání probíhají od roku 2011, kdy to řeší náš Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD). Pomáhá příbuzným Michalákových, kteří žijí v Česku. Kontakty s norskými s úřady bohužel moc nefungují, snažíme se, ale odpovědi na naše dotazy, které jsme posílali norské ministryni i premiérce, jsou pořád stejné. Oni do konání svých úřadů nezasahují. Ředitel UMPODu Zdeněk Kapitán se snaží, ale zatím bez výsledku.

Pokud jde o pana Kapitána a UMPOD, když se kauza začala medializovat, tak konstatoval, že možnosti jeho úřadu jsou z velké části vyčerpány a teď je to bitva diplomacie. K čemu pak máme takový úřad? Neměli bychom změnit jeho kompetence, aby fungoval důrazněji?
Ten úřad funguje a rodinám pomáhá. Za posledních pět let máme 62 rodin, kterým byli v zahraniční odebráni jejich potomci, celkem jde o 142 dětí. Naprostá většina je v Británii. Právě v Británii je vidět na práci UMPOD, že je aktivní a pracuje. Děti, které byly odebrány, se vracejí do rodin či k širšímu příbuzenstvu.

U Michalákových nikoliv.
Upřímně řečeno, kdyby zdejší rodina Michalákových poslechla některých rad úřadu, tak jsme mohli být dál. Úřad například říkal dědečkovi a tetě chlapců, aby podali k norskému soudu žádost, aby se mohli s chlapci vídat. Tento krok za ně stát udělat nemůže, my jim tu žádost můžeme pomoci napsat a dát jim právní servis, což jsme jim nabídli, ale nemůžeme to za ně k soudu poslat.

Takže prodleva byla i ze strany příbuzných?
Úřad vám může pomoci, ale jste to vy, kdo to musí k příslušnému soudu podat. A to je jedna z věcí, kterou příbuzní neudělali, což já nechápu. U norské strany to může budit dojem, že je zájem rodiny v Česku slabý.

Nemůže v návratu chlapců paradoxně uškodit fakt, že by je do péče chtěla sestra paní Michalákové, ale jejich maminka se netají tím, že by o syny také ráda pečovala. Nesnížila si tím v dobré víře šanci na návrat?
To nedokážu posoudit. Myšlenka, že by o děti požádala teta, je poměrně stará, ale rodina to dosud neudělala. Pokud Norové tyto výroky monitorují, což si myslím, že nyní už ano, tak to vyjádření maminky podle mého názoru není moc šťastné. Ovšem ono to platí o celém mediálním humbuku včetně silných vyjádření politiků, kteří si to vzali jako propagandu.

Proč?
Je paradoxní, že paní poslankyně Chalánková, která je v tom velmi aktivní, je z TOP 09. Ten případ začal za jejich vlády tady a oni neudělali vůbec nic. Přitom už tehdy ředitel UMPODu Zdeněk Kapitán kontaktoval ministerstvo zahraničí a navrhoval konkrétní diplomatické kroky, které udělal až ministr současný. Naše ambasáda v Oslu se ale snažila pomoci od začátku.

Paní Chalánková na MPSV nepracovala a snaží se intervenovat jako řadová poslankyně. Do případu Michalákových se ale tento týden vložil premiér Bohuslav Sobotka a slíbil, že jako vláda nepolevíte v diplomatickém úsilí. Jak se pracuje v situaci, kdy prezident Miloš Zeman v nadsázce přirovnal některé praktiky norské sociálky k nacistickému výchovnému programu Lebensborn?
Je to vyjádření pana prezidenta. Z mého pohledu to diplomatickému jednání moc nepomáhá.

I Česko řešilo případ, kdy se v Nýrsku oběsil otec dvou dívek nařčený z údajného sexuálního obtěžování. Vyšetřování ještě neskončilo, prověřoval se nicméně i postup sociálky, která dívky odebrala. Funguje u nás sociálka podle vašich představ, nebo je třeba něco změnit?
Musím se nejdříve otázat, zda zafungoval správně soud, který o tom odebrání dívek rozhodl? Konečné rozhodnutí o odebrání dětí je vždy otázkou soudu. Nejprve sociálky, pak soudu. Pokud jde o fungování orgánu sociálněprávní ochrany dětí neboli sociálky, dokázala bych si představit jeho personální posílení, protože bychom potřebovali daleko víc lidí, kteří chodí do terénu a pracují s rodinami. Některé děti bychom od odebrání uchránili.

Jak ale sama říkáte, rozhodující je justice.
U dětských kauz jsou obecně problémem soudy, jsem přesvědčena, že bychom měli mít specializované senáty, které řeší kauzy s dětmi. U nás je teoreticky možné, aby o dětských osudech rozhodoval soudce, jehož specializací je třeba obchodní právo. Kauzy, kde figurují děti, jsou složité, musíte tomu věnovat spousty času. Na západ od nás to soudí specializované tribunály, přičemž by takové věci měl dělat starší soudce, nebála bych se i věkového limitu, aby to nedostávali 30letí svobodní lidé, kteří málem žádné dítě nikdy neviděli.

Velká debata nyní nastane ohledně zavedení náhradního výživného ve výši cca dva až tři tisíce korun pro část chudších rodičů, kterým bývalý partner neposílá peníze. Projde taková změna?
Ten plán na náhradní výživné je obsažen v koaliční smlouvě a věcný záměr zákona půjde na vládu nejpozději v březnu. V dokumentu ale není napsáno, který resort to má udělat. Vymáhání výživného je na ministerstvu spravedlnosti, ale kolegyně Válková od toho dala ruce pryč, proto jsme si to vzali za své.

Kolika lidí se to bude týkat?
Problém je, že ani resort spravedlnosti nemá přesnou statistiku, kolika případů by se náhradní výživné týkalo, náš kvalifikovaný odhad je takový, že by náklady na státní kasu byly asi 800 milionů korun. Odpůrci náhradního výživného říkají, že to je na nic a místo toho musíme zlepšit práci soudů při vymáhání výživného. Jenže o tom se bavíme už deset patnáct let a nic se neděje a ty děti na to čekají.

Kdyby stát dal na „své" alimenty miliardu, kolik si myslíte, že by se mu podařilo vymoci zpět? Už dnes, když nezaplatíte čtyři měsíce výživné, je to trestný čin, exekutoři nově zabavují i řidičáky neplatičům. Lidé se nebojí ani kriminálu a stát by měl být ve vymáhání úspěšnější?
Nepodceňujte stát, třeba Česká správa sociálního zabezpečení je velmi úspěšná ve vymáhání pojištění. Pokud jde o ten kriminál, jeden z návrhů je, aby za výživné soudy lidi nezavíraly. Já bych s takovým návrhem souhlasila, protože zavřený neplatič tím spíš neplatí. Zabavování řidičáků se nyní ukazuje jako účinnější. Myslím si ale, že neplatiči se pořád bojí státu a stát má i mašinerii, která to zvládne a donutí platit aspoň část lidí. Teď je ale celá tíha na ženách, které partner nechal na holičkách.

Čím hodláte přesvědčit Andreje Babiše, který je proti?
Jestli v této zemi někdo trpí, jsou to děti z neúplných rodin, kde druhý partner neplatí. Přijde mi skandální, aby se něco takového dělo v tak relativně bohaté zemi, jakou je Česko. Já se v tomto ohledu ráda s panem Babišem střetnu. Připadá mi neuvěřitelné, že řekl, že když budeme zálohovat výživné, tak mohou přijít i byznysmeni a chtít po státu, aby jim zálohoval faktury. To mi přijde jako neskutečně sprosté vyjádření vůči matkám, které se ne vlastní vinou octnou bez prostředků.

Tudíž se máme připravit na střet s ANO?
Když se jim nelíbí zálohové výživné, tak pojďme vymyslet jiný systém. Budu ráda, když nám pomohou, ale jak říkám, ministerstvo spravedlnosti s nominantkou ANO nám před rokem řeklo, že s tím nechce mít nic společného, proto jsme to vzali na sebe. Doufám, že pan Babiš ví, co v koaliční smlouvě podepsal. Pokud nyní říká, že s náhradním výživným nesouhlasí, tak je to jako chování malého dítěte.

Veřejnost každý den vídá záběry z takzvaného přerovského lazaretu. V zemi je ale spousta podobných neregistrovaných ústavů. Může s tím ministerstvo něco udělat, když od ledna jsou za sociální služby odpovědné kraje?
Zatím víme o 47 neregistrovaných ústavech, které se tváří jako sociální péče. V zákoně se zvýšila pokuta pro falešné domovy důchodců z 250 tisíc na milion korun a já rovnou říkám, že nejsem proti dalšímu zvýšení. Chystáme navíc jedno zpřísnění, které by mohlo přijít od roku 2017. Hodláme upravit podmínky pro lidi, kteří pečují doma o seniory či zdravotně postižené a nejsou jejich příbuzní.

Co to znamená?
Od roku 2012 se objevila možnost, že pečovatelem, kterému zdravotně postižený platí, může být nejenom rodinný příslušník, ale v podstatě kdokoliv, třeba můj soused. Zákonodárci to mysleli dobře, proč by se o člověka nemohl za peníze starat jeho kamarád či soused, když vlastní rodina nemůže. Jenže tenhle institut začali zneužívat právě ve falešných domovech důchodců, protože oni tento příspěvek začali psát na lidi, kteří tam pracují, přičemž takový člověk si na sebe může napsat neomezeně lidí, o které se jakoby stará. Klidně si na sebe může napsat dvacet lidí a pořád je to v souladu se zákonem.

Takže to chcete omezit tak, aby na jednoho člověka šel napsat jen jeden „pacient", o kterého se může starat?
Třeba tak. Musíme zamezit tomu, aby to šlo čerpat neomezeně. Zákon takové zneužívání nepředpokládal, jenže v těchto falešných ústavech jsou často nemocní a slabí lidé, kteří se nemohou bránit. Tito lidé s sebou nesou peníze, jinak by pro ty majitele falešných domovů nebyli zajímaví, oni z nich mají státní peníze a někdy je oberou i o jejich vlastní, takže musíme zpřísnit i kontrolu poskytování příspěvku na péči. Posílili jsme v létě úřady práce o 600 lidí a nyní chceme zvýšit počet o dalších 600 zaměstnanců, cílem je právě i zvýšení kontrol.

Zdroj: denik.cz

Autor: tiskové oddělení
Poslední aktualizace: 16.2.2015

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 18.10. 2017 000 20:22.