Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2014 » Listopad:

Rozhovor: Pomoc znevýhodněným osobám (Veřejná správa)

Fenomén sociálního bydlení

Co to vlastně je služba sociální prevence a zákon o sociálních službách?
Otázka může svádět k tomu, že existuje pouze jeden druh služby sociální prevence. Ve skutečnosti je několik druhů služeb sociální prevence a tvoří samostatnou skupinu služeb vedle sociálního poradenství a služeb sociální péče. Zákon o sociálních službách také blíže vymezuje účel služeb sociální prevence, a to takto: „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“ Služby sociální prevence mohou být poskytovány v různých formách, a to jak pobytové, terénní, tak ambulantní.

Jsou tato služba a zákon nějak propojeny?
Musím zmínit, že propojenost a návaznost jednotlivých služeb jsou základním předpokladem pro jejich fungování. Je však vždy otázkou, které druhy sociálních služeb jsou zabezpečeny na konkrétním území. Například služby pro osoby bez přístřeší mohou fungovat následujícím způsobem: terénní programy vyhledávají tyto osoby v terénu (v odlehlých lokalitách, v centru města, v lese) nabízejí jim svou pomoc, která může také spočívat v denních aktivitách v rámci nízkoprahového denního centra nebo noclehu v noclehárně. Pokud je osoba dostatečně motivována svůj životní styl změnit, je možné využít službu azylových domů, která poskytuje ubytování a pomoc sociálního pracovníka tak, aby se osoba mohla začlenit zpět do společnosti. Samozřejmě se zde jedná o ideální stav prostupnosti jednotlivých služeb, ale osoba, pokud je dostatečně motivována, může využít služeb azylového domu ihned i bez zmíněných mezistupňů. Sociální služby mohou dopomoci osobě nebo i rodině k tomu, aby ke ztrátě bydlení vůbec nemuselo dojít, například prostřednictvím hospodaření s finančními prostředky.

Jak může klient o sociální bydlení přijít?
V rámci České republiky neplatí žádná jednotná pravidla, ta si pronajímatelé, například obce, určují samostatně. Nejčastěji to řeší tak, že uzavírají smlouvy na dobu určitou, jeden rok, a na základě platební morálky a dodržování smluvních podmínek pak rozhodují o prodlužování smlouvy.

Kam se lidé v tomto případě ubytují -do městských nebo soukromých bytů?
To je opravdu různé, záleží na konkrétních životních okolnostech toho kterého člověka nebo rodiny a případně na konkrétním nastavení zmíněného systému sociálního bydlení. Pokud bych mněla zmínit současný systém, tak dávkové systémy nerozlišují, zda se jedná o bydlení v soukromých nebo městských bytech. Stát pomáhá osobám, které nemají finanční prostředky na zajištění bydlení především dávkami – „příspěvek na bydlení“ ze systému státní sociální podpory a „doplatek na bydlení“ ze systému pomoci v hmotné nouzi. Tyto dávky osobám napomáhají k úhradě nákladů za bydlení nebo nájemného. Zmínila jsem také situaci, kdy může docházet k tomu, že osoby jsou bytovány v nevyhovujícím prostředí. Tuto situaci se snažíme řešit novelou zákona o pomoci v hmotné nouzi, jež je prvním krokem, který předchází komplexnímu řešení problematiky sociálního bydlení, které bude zasahovat do řady oblastí nad rámec nepojistných sociálních dávek, ale i celého resortu práce a sociálních věcí. Cílovým stavem právní úpravy je tedy poskytovat doplatek na bydlení v přiměřené výši pouze na vyhovující bydlení a zjednodušit administraci této dávky. Za tímto účelem chceme definovat zákonem byt, ubytovací zařízení a jiný než obytný prostor. Optimální formu bydlení představuje samozřejmě byt. Pokud se jedná o ubytovací zařízení, ve kterých je poskytováno ubytování na dobu delší než dva měsíce v období šesti měsíců po sobě jdoucích, navrhuje se z hlediska plnění hygienických požadavků upravit, aby orgány ochrany veřejného zdraví pro účely rozhodování o přiznání doplatku na bydlení sdělovaly údaje ohledně těchto zařízení krajským pobočkám Úřadu práce. V případě jiného než obytného prostoru se vychází z principu, že pokud má být na tento typ bydlení poskytován doplatek na bydlení, je nezbytné, aby tento prostor splňoval určité standardy, které jsou dány stavebně-technickými předpisy. Kontrolu, zda jiný než obytný prostor tyto standardy splňuje, musí z logiky věci provádět místně příslušný stavební úřad, neboť ten je po odborné stránce nejlépe vybaven k tomu, aby tyto skutečnosti posoudil. V novele je také kladen důraz na spolupráci sociálních pracovníků obcí s pracovníky Úřadu práce ČR.

Zdroj: Veřejná správa

Autor: tiskové oddělení
Poslední aktualizace: 21.11.2014

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.10. 2017 000 15:17.