Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2014 » Duben:

Našel ho Špidla, pomáhal Nečasovi či Drábkovi. Sází na něj i Marksová (Hospodářské noviny)

Když měl premiér Bohuslav Sobotka po svém jmenování v lednu říct, kde čeká nejvíc námahy, bez váhání odpověděl, že na ministerstvu práce. To se kvůli problematickým IT zakázkám stalo symbolem nepovedeného výkonu vlády Petra Nečase.

Muž, který má nové ministryni Michaele Marksové-Tominové pomoci renomé napravit, se přitom v nejvyšších patrech úřadu, sídlícího na dohled Vyšehradu u břehu Vltavy, pohybuje bez přestání od roku 1998. Náměstkoval sociálnědemokratickým politikům, těm z ODS či naposledy Jaromíru Drábkovi z TOP 09.

„Moje spolupráce s bývalými ministry byla v zásadě korektní. Často jsme neměli stejné názory, ale já jsem vždy byl v pozici odborného, nikoli politického náměstka a samozřejmě jsem respektoval, že na ministerstvu rozhoduje ministr. Přesto bylo několik okamžiků, kdy jsem svůj odchod zvažoval,“ říká pětašedesátiletý Petr Šimerka, který je dnes prvním náměstkem ministryně.

Vybral si jej Špidla

Tím jej udělal už její předchůdce František Koníček. Původně měl přitom do kabinetu dirigovaného Milošem Zemanem na post ministra práce zasednout přímo Šimerka, loni v létě ale nabídku z rodinných důvodů odmítl. Prošedivělý právník s charakteristickou bradkou do státní správy vstoupil souběžně s vládou nynějšího prezidenta. Za svého náměstka si jej vybral tehdejší ministr práce, dnes hlavní premiérův poradce Vladimír Špidla.

„Znal jsem ho jako výborného právníka. To, že na svém místě zůstal i za pravicových ministrů, svědčí o tom, že je mimořádně kvalitním úředníkem. A že umí vycházet s lidmi,“ hodnotí jej dnes expremiér a bývalý eurokomisař Špidla.

Že je Šimerka především loajální dříč, dokresluje i dosavadní vrchol jeho kariéry – v letech 2009 a 2010 seděl v kabinetu Jana Fischera jako zástupce ČSSD. Po nástupu vlády Petra Nečase se ale vrátil na místo náměstka pro legislativu, na němž působil i v dobách premiérování Mirka Topolánka, kdy mu nadřízeného dělal právě Nečas.

„Já jsem vůbec nepochybovala o tom, zda má Petr Šimerka být mým prvním zástupcem. Znám ho a to, že tu vydržel i za mých pravicových předchůdců, mu nikdo nevyčítá. Naopak, je svými zkušenostmi unikátní,“ vysvětluje MarksováTominová.

Na starosti má klíčovou agendu – spadá pod něj mimo jiné zákoník práce. „Připravujeme teď jeho malou novelu, předpokládám ale, že začátkem příštího roku dojde k jeho další novelizaci,“ naznačuje Šimerka bez dalších detailů.

Sedmero ministrů a ministryň

Petr Šimerka vystudoval práva na Univerzitě Karlově, před revolucí pracoval na pražském magistrátu a v armádních odborech. Těm zůstal věrný i po roce 1989. Před nástupem ke Špidlovi zastupoval české odboráře v bruselské Mezinárodní odborové centrále veřejných služeb. Z jeho profesního zázemí je patrné, že mu vždy bylo bližší levicové vidění světa.

„Moje blízkost k politickým či jiným sdružením po celou dobu mého působení na MPSV závisela pouze na názorové shodě na jednotlivá řešení, zpravidla legislativněprávního charakteru,“ nabízí odpověď hodnou profesionálního úředníka.

Šimerka má dvě dcery a za své koníčky uvádí vedle tenisu i chalupaření a péči o psa. Za čtrnáct let zažil sedm ministrů a ministryň. Jak se potom dívá na neuspořádané debaty o zavedení služebního zákona, který by zamezil politickým čistkám mezi úředníky?

„Služební zákon měl už dávno nabýt plné právní účinnosti – vždyť je platnou součástí našeho právního řádu už od roku 2002. Obměny na ministerstvu, pokud jde o úředníky, jsou někdy nezbytné, jde jen o to, aby byly věcně, objektivně zdůvodnitelné,“ říká.

Šimerka v datech

Narodil se 22. listopadu 1948 v Praze, vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Práce Začínal jako úředník na Národním výboru hlavního města Prahy, v roce 1973 se stal profesionálním odborářem. Ministerstvo V roce 1998 jej na ministerstvo za náměstka přivedl Vladimír Špidla. Šimerka pracoval i pod Zdeňkem Škromachem, Petrem Nečasem, Jaromírem Drábkem, Ludmilou Müllerovou, Františkem Koníčkem a teď Michaelou Marksovou-Tominovou. Sám byl rok a půl ministrem ve Fischerově vládě.

Zdroj: Hospodářské noviny

Autor: tiskové oddělení
Poslední aktualizace: 22.4.2014

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.10. 2017 000 02:44.