Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2014 » Duben:

Michaela Marksová: Rozhovor - Důchod od 70 si neumím představit (Právo)

Jedním z témat diskuse byla valorizace důchodů od ledna 2015, budoucnost důchodové reformy, ukončení projektu sKaret či problematika nezaměstnanosti v ČR.

Paní ministryně, zopakujete historku s valorizací důchodů, kdy penzisté letos dostali přidáno v průměru 45 korun? Část seniorů to rozzuřilo a zbytek se tomu musel jen smát.
Vláda bude o valorizaci, která by od ledna zvýšila důchody minimálně o 1,8 procenta, jednat už ve středu a jsem přesvědčena, že návrh bude mít podporu napříč koalicí. Důchody by tak vzrostly v průměru o více než dvě stě korun. Senioři, kteří celý život pracovali, musejí mít důstojný důchod.

Máme to chápat tak, že těmito dvěma stovkami vláda plní svůj slib, že důchodcům bude kompenzovat snížení jejich reálných příjmů po osekání valorizace bývalou Nečasovou vládou?
Já těch dvě stě korun považuji za naprosté minimum. Kdybychom vycházeli jen z pravidel v koaliční smlouvě, bylo by to vzhledem k nízké inflaci jen kolem 150 korun. Ale za sebe můžu říct, že budu chtít s premiérem a ministrem financí na toto téma ještě mluvit a snažit se najít peníze na důchody nad rámec toho návrhu, o kterém teď bude vláda jednat.

Co uděláte s nepovedeným druhým důchodovým pilířem?
Předně je potřeba říct, že druhý pilíř byl od začátku špatně navržený. Sociální demokracie od počátku kritizovala tuto reformu, která nepřiměřeně zvýhodňovala lidi s vyššími příjmy. Nyní je potřeba najít takový systém, který bude spravedlivý a bude mít podporu celé společnosti. Od dubna začne fungovat odborná komise, která by měla určit parametry, jak přesně překlopit prostředky z druhého soukromého pilíře do pilíře třetího, tedy do nepovinného penzijního připojištění.

Uvažujete o další změně věku odchodu do důchodu, který je nyní nezastropovaný?
Věk odchodu do penze se musí zastropovat. Nejde jej zvyšovat donekonečna. To, že bychom odcházeli do důchodu v 70 letech, si nedokážu představit. Kde by ta hranice měla výhledově být, si však zatím netroufám říct. Nejlepší důchodová reforma je každopádně podpora rodin s dětmi.

Návrh ministerstva financí předpokládá, že daňová sleva za druhé a další dítě by se mohla zvýšit o zhruba 1200 Kč ročně. Je to podle vás cesta?
Daňové slevy pomáhají rodinám se středními a vyššími příjmy. Pro ty nízkopříjmové jsou však efektivnějším nástrojem sociální dávky, neboť si nemají z daní co odečítat. Ale je zapotřebí se zamyslet i nad jinými opatřeními. Musíme třeba reagovat na to, že tady přibývá neúplných rodin s jedním rodičem-samoživitelem, které balancují úplně na pokraji přežití. Nečasova vláda všechno možné v dávkách proškrtala, ale zvýšila dávky pěstounské péče. Proč ne, ale tyto dávky jsou řádově vyšší, než když máte vlastní děti. Důsledkem je, že se množí případy, kdy u nás děti mají hlad, protože rodiče nemají na školní obědy.

Nečasova vláda tak trochu prezentovala seniory jako lidi, kteří si na stáří nespořili, a teď vysávají stát a visí na krku mladším generacím, což ovšem prohlubovalo mezigenerační napětí. Jak to teď ztlumit?
Každá společnost musí držet pohromadě. Základním tmelem musí být určitá míra solidarity. To není nic naivního či idealistického. Je to vědomí, že i já budu jednou důchodce, že i moje děti budou jednou chodit do školy, že se mohu zranit, dostat výpověď či skončit na ulici. Tato solidarita ale není nic samozřejmého. Minulé vlády se ji snažily ze společnosti vytlačit, my ji chceme naopak posilovat. To se týká i starší generace. Kromě faktického obsahu projektů, které vytváříme, dbáme vždy i na to, aby se tím či oním způsobem vztahovaly k propojení mládí a zkušenosti. Příkladem může být například projekt „Generační tandem“, kde mladí a lidé ve věku těsně před důchodem pracují spolu. Ale i řada dalších. Kromě toho je to ale také prostě o tom jít příkladem. Nedělat asociální zákony, mluvit o tom, že si našich seniorů vážíme a že jsou pro společnost nepostradatelní.

U koaliční vlády lze předpokládat, že ne všechny strany budou podporovat liberální rodinnou politiku, rovnost pohlaví, genderové přístupy. Kde bude pro soc. dem. ministryni hranice přijatelnosti?
Nemyslím si, že by například lidovci chtěli vyloženě nábožensky zabarvovat vládní legislativu. I my se hlásíme k podpoře rodiny, a tak zde existuje řada shodných bodů. Lepší zaměstnávání žen po mateřské, lepší předškolní péče, porodné na druhé dítě a další, to nejsou lidovecké návrhy, ale plány z dílny ČSSD. Co se týká problematiky žen, nemyslím si, že by lidovci vystupovali proti snižování rozdílu v platech žen a mužů nebo boji proti domácímu násilí, které nás zejména zajímají.

Stále dokola se opakuje, že nejsou peníze. Jenže kolik bude muset stát zaplatit České spořitelně za pohřbený projekt sKaret?
První jednání se zástupci České spořitelny proběhne do konce tohoto měsíce. Ta jednání určitě budou složitá, ale já jsem připravena hájit zájmy státu.

Podle některých vašich předchůdců to vypadalo, že hlavním posláním ministerstva nebylo pomáhat lidem v nouzi, ale jen je honit, zda dávky nezneužívají. Změní se to?
Je to dost absurdní situace, protože právě za vlády pravice se z poboček úřadu práce staly jenom pokladny, které vyplácely příspěvky. Úřady ztratily svou původní úlohu pomáhat nezaměstnaným. Nečasova vláda aktivně pracovala na tom, aby ve společnosti vytvářela rozkol: snižovala prostředky úřadům práce, ty vyplácely dávky všem, a neměly prostor na pečlivé posuzování a individuální přístup. To pak logicky stupňovalo další napětí. To musíme změnit. Chceme personálně posílit Úřad práce a chceme lidem, kteří potřebují pomoc při začleňování do práce a do společnosti, pomoci postavit se opět na nohy a žít plnohodnotný život.

Ministerstvo v minulých letech velmi efektivně dokázalo naštvat nejen invalidy, kterým snižovalo příspěvky na péči, ale i seniory, chudé, matky na mateřské či samoživitelky. Jak se s tím vypořádáte?
Hlavním problémem ministerstva práce byla snaha o zdánlivě jednoduchá řešení. Ministři ale nebyli schopní pohlídat si drobnosti, a pak řešili problémy velkými a nesmyslnými zásahy. Podívejte se například na zmíněné sKarty. Pokud budeme chtít revidovat a kontrolovat, jakým způsobem pracujeme s těmi, kdo jsou příjemci služeb ministerstva a Úřadu práce, budeme to dělat především s ohledem na tyto lidi. Chvíle, kdy se prakticky nepohyblivý senior musel dostavit na ten či onen úřad několikrát do roka, jsou, doufám, pryč.

Váš resort dokáže svojí politikou ovlivnit postoje celých skupin občanů. Nebojíte se, že při každé změně můžete být obviněna z populismu?
Máte pravdu v tom, že MPSV má možnost skutečně zlepšit podmínky, v nichž řada lidí žije. Můžeme zlepšit situaci seniorů, handicapovaných, posílit zaměstnanost mladých a žen a motivovat lidi lépe k práci. Ale neberu, když mě někdo bude obviňovat z populismu, protože chci pomoct těm, vůči nimž je dnešní svět často bezohledný. Tito lidé spoléhají na společnost, že jim pomůže zpět na nohy, a k tomu jsem se i já zavázala.

Českou časovanou politickou rozbuškou je vztah k Romům. Jak přispějete ke zklidnění situace?
Nepřestává mě fascinovat, jak někteří lidé na chudých bohatnou. Právě na Romech je to dobře vidět. Zavání to katastrofou. Tahle vláda má velkou zodpovědnost. Řekla bych, že jsme poslední demokratická vláda, která ještě může ukázat, že se to dá řešit pomocí demokratických principů. V naší společnosti je řada problémů: nezaměstnanost, chudoba, zneužívání chudých bohatými. U romské menšiny je každý tento problém znásobený. První prioritou je vyřešit zákon o sociálním bydlení. Není možné, aby stát utrácel stovky miliónů, které končí v kapsách majitelů ubytoven, kde Romové – ale nejen oni – často žijí. Další zásadní věcí je zaměstnanost a motivace k práci. Minimální mzda se musí zvednout a musí se efektivněji bojovat proti práci načerno. Pak budou lidé opět chodit do práce, protože se to konečně vyplatí více než brát dávky a přitom vydělávat bokem. Kromě toho je potřeba dát práci mladým. Romové mají často velké rodiny a jsou-li mladí lidé obecně nezaměstnaní, tak jsou s tím pouze problémy. Budou-li mít mladí Romové práci, situace v komunitě se výrazně zlepší. EU uvolnila obrovské prostředky na projekt Záruky pro mládež, který přinese řadu pracovních míst pro lidi do 25 let. To jsou jen některé návrhy na konkrétní opatření. Kromě toho je ale také potřeba umět o problému mluvit, neschovávat se před ním. Plánuji například informační web, který bude přesně ukazovat, kdo má nárok na jaké dávky. Plánujeme mluvit s lidmi z romské komunity a hledat společně řešení této složité situace.

Na krku máte přes 600 tisíc nezaměstnaných. Je možné toto číslo snížit, nebo si musí stát zvyknout, že prostě na jejich podporu musí vydělat?
Úloha ministerstva práce je specifická. My nejsme ten resort, který je schopen tvořit stálá pracovní místa, to záleží na růstu ekonomiky, na hledání investorů a investičních pobídkách, což dělá ministerstvo průmyslu a obchodu. Nezaměstnanost však musí řešit více ministerstev. Na rozdíl od předchozích vlád začínáme problém skutečně řešit v tripartitě. Zapojilo se nejen ministerstvo průmyslu, ale i ministerstvo školství, odbory i zaměstnavatelé. Řídíme se heslem, že pracovat se musí vyplatit. Máme možnosti aktivní politiky zaměstnanosti, kdy pomáháme nejvíce ohroženým skupinám na trhu práce. Kromě toho aktivní politika zaměstnanosti umožňuje udržet pracovní návyky dlouhodobě nezaměstnaných. Zároveň pomáhá obcím s drobnými pracemi, například s úklidem. To je význam sociální politiky, protože ve chvíli, kdy je v regionech vysoká nezaměstnanost, tak tento nástroj zabrání tomu, aby lidé spadli do chudoby, a za druhé pomůže udržovat sociální smír. Vedle toho jsme spustili několik programů, které jsou zaměřeny na podporu zaměstnanosti lidí nad 50 let, zdravotně postižených, mladých lidí bez praxe a matek po rodičovské. Aktivní politikou zaměstnanosti udržujete sociální smír, pomáháte lidem udržet nebo případně získat, když jsou mladí, pracovní návyky atd. Pod heslem pracovat se musí vyplatit se myslí to, že práce zajistí lepší život než sociální dávky. Myslím si, že jedním z nástrojů, aby toto heslo bylo naplněno, je zvyšování minimální mzdy. Těch nynějších 8500 Kč měsíčně je v podstatě pod hranicí příjmové chudoby. Minimální mzda by měla vzrůst alespoň na deset tisíc korun. V programovém prohlášení je napsáno, že by minimální mzda měla dosáhnout 40 procent reálné mzdy. Část zaměstnavatelů sice namítá, že to zvýší nezaměstnanost, ale pokud já vím, tak jinde se to naopak osvědčilo.

Někteří pravicoví politici ale stále tvrdí, že odpovědný člověk se o sebe musí umět postarat a že tu máme přebujelý sociální stát.
Že bychom měli přebujelý sociální systém ve chvíli, kdy životní minimum na jednoho dospělého je 3410 Kč, tak to odmítám. Nelze nikoho obviňovat, že nechce pracovat, když prostě nemůže. Úloha státu je tyhle lidi podržet. Když je nepodržíte, tak budeme mít všichni mnohem větší problémy. Nechceme je dotlačit do zoufalé situace, kdy práci zkrátka neseženou a stanou se z nich extremisté. To by byl strašný průšvih.

Jenže určité procento nezaměstnaných práci stejně nesežene.
Teoreticky to možné je, ale v současné době je 630 tisíc nezaměstnaných a pouze 39 tisíc volných pracovních míst. Pokud někdo tvrdí, že kdo chce pracovat, tak práci najde, nejspíš žije v bublině a nezná skutečná čísla.

Předminulá vláda začala řadu klíčových veřejných služeb privatizovat. Jak se stavíte například k agenturám práce, které mají být při ruce úřadům práce a za tučnou odměnu hledat lidem zaměstnání?
Úřadům práce se rozhodně musí vrátit jejich původní funkce. Tou je zprostředkování práce. Pro mě je hlavní agenturou právě úřad práce. V naší zemi je agenturní zaměstnávání často zneužívané a my jsme už začali tento problém řešit, spolu s odbory a solidními agenturami.

Ve vašem resortu vypukla v posledních letech řada skandálů. Jak se s jejich následky vyrovnáte?
Šlo o složité období. Nyní je důležité vrátit lidem důvěru ve státní instituce. Já věřím v silný veřejný sektor. Silné státy se lépe vyrovnaly s krizí z roku 2008 než ty, které řadu veřejných služeb zprivatizovaly. Škody, které tady páchal pan Drábek, vznikaly mimo jiné i tím, že se některé jeho záměry razily hlava nehlava, za každou cenu. Bude ale chvíli trvat, než se celková situace změní. Co by měli lidé pocítit hned, je změna přístupu. Snažím se nepůsobit arogantně, mluvit s lidmi a neschovávat se před novináři. To lidem sice důchody nezvýší, ale musí vědět, že se o státní instituci mohou opřít. A kromě toho jsou zde obsahové změny. Důchody se zvýší od 1. ledna 2015, porodné na druhé dítě by se mohlo taky povést od 1. ledna 2015. To jsou konkrétní kroky, které lidé pocítí už v příštím roce.

Zdroj: Právo

Autor: tiskové oddělení
Poslední aktualizace: 7.4.2014

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 21.10. 2017 000 23:29.