Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2013 » Únor:

Nejčastější mýty o reformě (Pražský deník)

První mýtus: druhý pilíř je zbytečný, stačí státní penze

Poměr mezi výší mzdy a penze bude klesat. Státní penze se tedy sníží a důchodci si za ně koupí mnohem méně než nyní. Proto bude vhodné zajistit se na penzi i z dalších zdrojů. Průběžný státní pilíř má jednu kritickou vlastnost: závislost na poměru důchodců (ti, co peníze dostávají) a pracujících (těch, co peníze platí). Čím je horší tento poměr, tím jsou podmínky pro důchodce méně příznivé – prodlužuje se věk odchodu do důchodu nebo se snižuje valorizace vyplácených dávek, čímž klesá jejich hodnota. Variantou je zvyšování daní, což však není z hlediska státu jednoduché. Při hrubé mzdě 25 000 korun dostává nyní důchodce měsíčně 11 250 korun, ale v budoucnu obdrží pravděpodobně jen 6250 korun.

Druhý mýtus: druhý pilíř se vyplatí jen lidem s vyššími příjmy

Spoření na vlastním důchodovém účtu má výhody pro široké vrstvy obyvatelstva. Stát u druhého pilíře zároveň sníží důchod vyplácený z prvního pilíře, ale odhad o jeho výši za 20 nebo 30 let si lze udělat již nyní. Již v tomto roce stát přestal plně valorizovat důchody a zvyšuje je pouze o třetinu inflace. I zde platí, že čím delší doba do důchodu, tím více se spoření vyplatí. Pro lidi do 40 let se vyplatí již od průměrného příjmu. Důležité je také to, že úspory lze dědit.

Třetí mýtus: soukromé fondy mohou zkrachovat, stát nikoliv

Důchodové fondy jsou odděleny od jiných finančních zdrojů, čímž se míra bezpečí zvyšuje. Naopak, i stát může přestat plnit závazky, mezi prvními to pak odnesou státem vyplácené dávky, tedy i důchody. Konkrétní vláda může hospodařit tak špatně, že pak nedodrží závazky vůči věřitelům. Řekové se o tom již přesvědčili. Důchodové zákony jsou naopak vytvořeny tak, že majetek občanů nepatří žádné společnosti. Ten je uložen u depozitáře a problémy společnosti, která jej obhospodařuje, se jej netýkají, i kdyby tato společnost zkrachovala. Navíc není bez zajímavosti, že někteří správci penzijních fondů (například Allianz) mají vyšší důvěru investorů (rating) než mnohé státy, mezi nimi i Česká republika.

Čtvrtý mýtus: některá politická strana druhý pilíř v budoucnu zruší a lidé přijdou o peníze

Vložené peníze jsou chráněny ústavou a listinou práv a svobod. Nikdo je vlastníkovi nemůže sebrat. V ústavě je zakotveno právo člověka na ochranu majetku – důchodové účty jsou osobním majetkem klientů. Toho všeho jsou si vědomy i nynější opoziční strany. Jejich představitelé teď tvrdí, že pokud učiní nějaké změny, tak pouze takové, u nichž nikdo nepřijde ani o korunu.

Pátý mýtus: neexistuje záruka proti vytunelování penzijních společností, v bankách jsou vklady chráněny lépe

V penzijní společnosti jsou peníze ve větším bezpečí než v bankách. Pokud vložíte peníze do banky, stanou se prakticky jejím majetkem. Pro případ platební neschopnosti banky stát proto tyto vklady pojišťuje. V důchodovém spoření patří peníze stále tomu, kdo je na účet vložil. Penzijní společnost je pouze obhospodařuje.

Šestý mýtus: stát končí s podporou penzijního spoření

Jak ukazuje i naše tabulka, státní podpora ve třetím pilíři zůstává, ale mění se její parametry.

Zdroj: Pražský deník

Autor: tiskové oddělení
Poslední aktualizace: 11.2.2013

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 24.10. 2017 000 11:43.