Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Právní předpisy » Právní výklady:

Výklad MPSV k použití § 109 odst. 3 písm. d) zákoníku práce v zařízeních sociálních služeb, které jsou příspěvkovými organizacemi

V roce 2012 se vyskytly rozdílné názory, a to i ze strany Ministerstva práce a sociálních věci, na postup podle § 109 odst. 3 písm. d) zákoníku práce v zařízeních sociální služeb, které jsou příspěvkovými organizacemi. Podle tohoto ustanovení se poskytuje za práci plat zaměstnanci zaměstnavatele, kterým je „příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů“.

Pro sjednocení aplikace uvedeného ustanovení zákoníku práce sděluje Ministerstvo práce a sociálních věcí svůj jednotný právní názor.

Sporné výklady se týkají jednak pojmu „náklady na platy“ a jednak pojmu „úhrad podle zvláštních právních předpisů“.

Právní úprava obsažená v § 109 odst. 3 písm. d) zákoníku práce byla prakticky převzata z ustanovení zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, upravujícího rozsah působnosti tohoto zákona. Podle § 1 odst. 1 písm. b) cit. zákona se plat poskytoval zaměstnancům zaměstnavatele, který „je příspěvkovou organizací, jejíž výdaje na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů“. Toto ustanovení bylo vždy vykládáno tak, že je nutné porovnat výdaje příspěvkové organizace na platy a odměny za pracovní pohotovost (tedy pouze k tomuto účelu vynaložené výdaje) se souhrnem jejích příjmů od zřizovatele a příjmů, které jsou jí zaručeny zákonem, tedy úhrad podle zvláštních zákonů. Jako příklad úhrady podle zvláštních zákonů byl uváděn např. § 12 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), který mezi finanční zabezpečení středních odborných učilišť a středisek praktického vyučování zahrnoval i „úhradu ostatních provozních nákladů z nákladů fyzických nebo právnických osob, pro něž se žáci připravují na povolání“. Pokud byl takto stanovený předpokládaný souhrn příjmů příspěvkové organizace shodný nebo vyšší, než její předpokládané výdaje na platy a odměny za pracovní pohotovost, potom se zaměstnancům poskytoval plat podle zákona č. 143/1992 Sb.

Přesto, že při převzetí § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 143/1992 Sb. do § 109 odst. 3 písm. d) zákoníku práce došlo k mírné formulační úpravě, nelze z ní dovozovat změnu obsahu a účelu tohoto ustanovení.

Pokud jde o záměnu slova „výdajů“ za slovo „nákladů“, aniž by bylo v zákoně použito jakéhokoliv přívlastku, neznamená to, že se změnil obsah porovnávané částky, a že se do této položky mají započítávat i další náklady spojené s poskytováním platu, tedy zákonné pojistné a příděl do FKSP, nebo náhrady platu. Výkladem nelze měnit a dotvářet znění zákona tak, že se například ke slovu „nákladů“ přidají návodná slova „celkové osobní“, která význam tohoto slova mají věcně posunout v tom smyslu, že se porovnávaná částka vynakládaná příspěvkovou organizací na platy a odměny za pracovní pohotovost zvyšuje právě o zákonné pojistné a příděl do FKSP, popřípadě o náhrady platu. Slovo „náklady“ bylo v zákoníku práce použito jako významové synonymum slova „výdaje“ a není proto důvod na postupu aplikovanému od roku 1992 cokoliv měnit.

Záměna slov „podle zvláštních zákonů“ za slova „podle zvláštních právních předpisů“ může změnit postup používaný před rokem 2007 pouze v tom smyslu, že se do porovnávané částky započítají i úhrady upravené v právních předpisech nižší právní síly než zákon. Nelze však výkladem zákon doplňovat v tom smyslu, že musí jít pouze o úhrady z veřejných zdrojů. Podmínka úpravy úhrady ve zvláštním právním předpise znamená, že stát zaručuje právní formou příspěvkové organizaci příjem, ale zdroj tohoto příjmu není vymezen, resp. není pro daný účel podstatný (viz uvedený § 12 dřívějšího školského zákona). Pokud tedy zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a předpisy k jeho provedení, upravují úhrady za poskytnuté sociální služby, pak jde o „úhrady podle zvláštních právních předpisů“, které nelze z právního ani věcného důvodu z porovnávané částky uvedené v § 109 odst. 3 písm. d) zákoníku práce vylučovat.

Autor: Odbor 51
Poslední aktualizace: 14.11.2012

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 16.12. 2017 000 15:36.