Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Zahraniční vztahy a EU » Mezinárodní vztahy » Mnohostranná spolupráce » Organizace spojených národů:

2. světové shromáždění o stárnutí

(Sociální politika č. 7-8/2002)

Stárnutí světové populace jako jednomu z určujících rysů 21. století je poslední dobou věnována pozornost nejen ze strany jednotlivých států, ale i z celosvětového pohledu. Touto problematikou se zabývalo i 2. světové shromáždění o stárnutí, které se uskutečnilo ve dnech 8.-12. dubna 2002 v Madridu. Zúčastnilo se ho přibližně 1500 delegátů z více než 160 zemí světa a dále na 600 zástupců národních i mezinárodních nevládních organizací a expertů na problematiku stárnutí. 2. světové shromáždění o stárnutí mělo zhodnotit novou demografickou situaci ve světě, stanovit priority v oblasti globálního stárnutí populace a přijmout nový programový dokument, nový mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí, který by odrážel novou realitu i budoucí očekávané problémy, jimž budou muset čelit vyspělé, rozvojové i transformující se ekonomiky.

Před dvaceti lety, na 1. světovém shromáždění o stárnutí konaném ve Vídni v roce 1982, se jako nejzávažnější jevilo stárnutí populace ve vyspělých zemích. Tento problém nadále přetrvává, nicméně v roce 2002 se tento trend podle statistických přehledů zřetelně projevuje i v rozvojových zemích. Z prognóz demografického vývoje vyplývá, že věková skladba populace v rozvojových zemích na tom bude v budoucnu hůře než v zemích rozvinutých. Zatímco v některých průmyslových zemích se starší populace zdvojnásobila v průběhu celého dvacátého století, v rozvojových zemích bude tento proces trvat pouze čtvrt století, snad i méně, a za padesát let by se v nich měla starší populace dokonce zečtyřnásobit. Takovéto prudké demografické změny spolu se znepokojivým růstem a rozsahem chudoby a tenčícími se finančními zdroji v rozvojových zemích vyžadují vypracování strategií zahrnujících přístupy zaměřené na větší aktivitu a zapojení starších lidí do společnosti i přehodnocení politických postojů k využívání přínosu starších občanů pro společnost.

Společnost pro všechny věkové kategorie

Generální tajemník OSN Kofi Annan ve svém zahajovacím projevu na 2. světovém shromáždění poukázal na to, že stále více lidí má vyšší vzdělání, dožívá se vyššího věku a těší se plnému zdraví a starší lidé tak mohou přispět společnosti více, než tomu bylo dosud. Apeloval na představitele vlád, aby sjednotili všechny činitele a partnery v úsilí čelit výzvám stárnoucí populace. Nový akční plán pro problematiku stárnutí musí odpovídat realitě 21. století. Cílem je vytvořit společnost pro všechny věkové kategorie. Na seniory nesmí být pohlíženo jako na zvláštní skupinu, protože stáří je nedílnou součástí lidského života. Starší lidé jsou a budou pro společnost potřební a užiteční, je však třeba změnit pohled společnosti na stáří, zejména ustálené, často až negativistické nahlížení na seniory, a podporovat aktivní stárnutí přijetím politik zahrnujících opatření v různých oblastech, např. v oblasti preventivní medicíny, celoživotního vzdělávání, flexibilních forem zaměstnávání. Stát, který nevyužívá příležitosti, jak zapojit seniory do aktivní účasti na životě společnosti, je státem, který ztrácí své velké příležitosti.

Předseda Valného shromáždění p. Han Seung-soo (Korejská republika) ve svém proslovu uvedl, že zatímco některé země uskutečnily řadu opatření v souvislosti s Mezinárodním akčním plánem pro problematiku stárnutí přijatým na 1. světovém shromáždění o stárnutí, z globálního pohledu nebyla této problematice věnována patřičná pozornost. Proto je nutné revidovat Mezinárodní akční plán tak, aby odrážel nové celosvětové trendy.

Jednání pléna doplňovala řada akcí, především diskusně pojaté kulaté stoly, které byly zaměřeny na následující témata: rozvoj ve stárnoucím světě, aktivní stárnutí, sociální ochranu a udržitelnost, spolupráci veřejného a soukromého sektoru při řešení problémů souvisejících se stárnutím, účast a práva seniorů jako aktérů změn a rozvoje, vytváření prostředí usnadňujícího mezigenerační vztahy.

S jednáním 2. světového shromáždění o stárnutí se částečně překrývalo Světové fórum nevládních organizací o stárnutí.

Přijetí Politické deklarace a Mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí

Hlavním úkolem 2. světového shromáždění o stárnutí bylo přijmout nový dokument celosvětové platnosti, který by nejen reagoval na aktuální problémy spojené s globálním stárnutím, ale s ohledem na očekávaný demografický vývoj předjímal i úkoly, které bude nutno řešit v blízkém i časově vzdálenějším horizontu. Na rozdíl od Mezinárodního akčního plánu z r. 1982 se nový Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí orientuje více na země rozvojové a země s přechodovou ekonomikou. Obsahuje 117 konkrétních doporučení rozčleněných do tří prioritních směrů: senioři a rozvoj, uchování zdraví, tělesné a duševní pohody až do stáří, zajištění příznivého a podpůrného prostředí. Dokument se týká zejména těchto otázek:

  1. v oblasti aktivní účasti seniorů na životě společnosti a na rozvoji:
    práce a stárnoucí pracovní síla, rozvoj v zemědělských oblastech, migrace a urbanizace, přístup ke znalostem, vzdělání a výcviku, mezigenerační solidarita, vymýcení chudoby, zajištění příjmu, sociální ochrana či sociální pojištění a předcházení chudobě, situace ohrožující seniory;
  2. v oblasti uchování zdraví a tělesné a duševní pohody do stáří:
    podpora zdraví a tělesné a duševní pohody během života, univerzální a rovný přístup ke zdravotním službám, senioři a HIV/AIDS, výcvik poskytovatelů péče a zdravotnického personálu, potřeby seniorů v oblasti duševního zdraví, senioři a zdravotní postižení;
  3. v oblasti zajištění příznivého a podpůrného prostředí:
    bydlení a okolní prostředí, péče a podpora poskytovatelů péče, přehlížení, zneužívání a násilí, představy o stárnutí.

Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí stanovuje na rozdíl od předchozího dokumentu z roku 1982 rovněž mechanismy jeho pravidelného hodnocení a kontroly plnění na národní, regionální i mezinárodní úrovni. Z hlediska priorit promítnutých do tohoto dokumentu se jako nejdůležitější pro rozvinuté země jeví uchování a další zlepšování vcelku dobrých životních podmínek seniorů. Nejvíce se v této souvislosti diskutuje o budoucí udržitelnosti důchodových systémů. Rozvojové země apelovaly na pomoc rozvinutého světa při budování nebo rozvíjení zdravotní péče včetně boje proti epidemii HIV/AIDS a řešení jejích sociálních důsledků, dále na pomoc při zmírňování chudoby, humanitárních katastrof, migrace aj. Do dokumentu se promítly i další aktuální problémy, jakými jsou například hodnocení kladných a záporných rysů globalizace, oddlužení nejméně rozvinutých zemí, přístup na světové trhy, závazky rozvojové pomoci, ceny léků proti přenosným a chronickým chorobám a další.

Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí včetně Politické deklarace byl přijat konsensem na závěrečném 10. plenárním zasedání dne 12.4. 2002 a byl nazván "Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí 2002. Principy obsažené v tomto dokumentu byly už zapracovány do Národního programu přípravy na stárnutí populace, který přijala v květnu 2002 r. vláda ČR.

Překlad příspěvku náměstkyně ministra práce a sociálních věcí PhDr. Běly Hejné pro 2. světové shromáždění o stárnutí (Madrid, 8.-12.4.2002)

Vážený pane předsedo (vážená paní předsedkyně),
vážené dámy, vážení pánové,

ve svém příspěvku bych chtěla informovat o demografické situaci v ČR a o opatřeních přijímaných naší vládou ve snaze odvrátit negativní důsledky stárnutí populace.

Až do počátku 90. let nebylo stárnutí populace v ČR vážnějším problémem. Za posledních deset let však došlo k mnoha závažným celospolečenským změnám, které se odrazily ve zlepšení zdravotního stavu obyvatel, změně životního stylu, chování populace, v nižším rozsahu ekonomické aktivity mladých nebo ve vysokém odlivu starších osob do předčasných důchodů. Tyto změny se výsledně projevují i v demografické situaci.

Jedním ze základních rysů současného demografického vývoje v ČR je zejména pokles počtu obyvatel způsobený přirozeným úbytkem a hlubokým poklesem porodnosti.

Rok 2000 byl již sedmým rokem, kdy v ČR počet zemřelých převýšil počet narozených. Ziskové saldo evidované zahraniční migrace nestačilo přirozený úbytek kompenzovat. Přitom již pět let přesahuje podíl poproduktivní složky populace v ČR podíl předproduktivní složky. Dalšími významnými jevy je narůstající index stáří (poměr osob ve věku nad 65 let věku a více k počtu dětí ve věku 0 -14 let) na současných 106,8 % s předpokládaným nárůstem na 158,7% v roce 2010, prodloužení střední délky života (která v ČR nyní dosahuje při narození u mužů 71,6 let a u žen 78,3), pokles úmrtnosti osob středního a vyššího věku, pokles sňatečnosti, zvyšování věku při vstupu do manželství aj.

Závažným důsledkem populační stagnace je postupné stárnutí populace, které bude v budoucnosti největším populačním problémem v ČR. Přitom v seniorské populaci bude procentní podíl žen ve věku 60 let a více převyšovat podíl mužů. Předpokládá se, že se bude dále zvyšovat průměrný věk, bude se zvyšovat podíl obyvatel nad 60 let věku a dojde i k dlouhodobému poklesu podílu věkové skupiny 15-59 let. Lze tedy konstatovat, že ani ČR se nevyhnula problémům stárnutí obyvatelstva, které musí řešit i ostatní vyspělé státy.

Proto je česká společnost nucena reagovat na demografické změny a proces stárnutí populace a vytvořit plán na vyrovnání se s důsledky tohoto jevu.

Na základě rozhodnutí 1. místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí byl v roce 2000 při Ministerstvu práce a sociálních věcí vytvořen Poradní sbor k problematice stárnutí jako stálý poradní orgán ministra. Jeho členy se stali zástupci několika ústředních orgánů (ministerstev), přední odborníci z oblasti sociální politiky a zástupci seniorských organizací a sdružení.

Hlavním úkolem Poradního sboru je vypracování Národního programu přípravy na stárnutí v duchu doporučení obsažených v přijatých i nově vytvářených mezinárodních dokumentech.

Usnesením vlády ČR byl v prosinci 2001 schválen Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR jako závazný rámec pro vypracování národního programu. Tento dokument je v současné době zpracováván a po jeho doplnění o závěry madridského shromáždění by měl být ještě v tomto pololetí předložen vládě ČR k projednání a schválení.

Národní program přípravy na stárnutí by se měl po schválení vládou ČR stát závazným celonárodním programem pro období 2003-2007.

Zainteresovaná ministerstva budou po schválení programu realizovat opatření v rámci své věcné působnosti a ve dvouletých intervalech předkládat 1. místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí přehled o naplňování programu. Zároveň se navrhuje, aby 1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí podával vládě ČR informace o plnění programu. Předpokládá se, že v roce 2007 by měla být provedena aktualizace programu na další pětileté období 2008-2012.

Pro řešení problematiky stárnutí populace a seniorů v České republice byly vytýčeny následující stěžejní směry:

  • podpora a ochrana rovných práv a příležitostí,
  • vyloučení diskriminace z důvodu věku,
  • podpora příležitostí k individuálnímu rozvoji a posílení nezávislosti,
  • zajištění dostupné a potřebné péče a služeb pro seniory,
  • podpora a rozšiřování celoživotního vzdělávání,
  • změna obecného povědomí a přístupů ke stárnutí a seniorům,
  • zajištění sociálního začlenění starších a seniorů,
  • zabránění vyčleňování z trhu práce, udržení a zvýšení zaměstnanosti starších pracovníků, zvyšování pracovní mobility,
  • posílení významu vlastní přípravy jedince na stárnutí a stáří
  • zajištění plnohodnotné účasti na politickém, ekonomickém i sociálním životě.

Cílem Národního programu přípravy na stárnutí je vytvoření příznivého celospolečenského klimatu pro řešení problematiky stárnutí a seniorů, docílení změny postojů a přístupů na všech úrovních, vedoucích k dosažení "společnosti pro všechny generace", které povede k přijímání společenských, politických a hospodářských opatření, s jejichž pomocí bude možno čelit demografickým změnám, zejména pak procesu stárnutí populace.

Stárnutí společnosti je třeba chápat nejen jako objektivní realitu, ale zároveň i jako výzvu pro společnost, aby byla připravena řešit problémy spojené se stárnutím populace. K dosažení tohoto cíle je třeba rozvíjet podmínky ve všech oblastech života společnosti a docílit odpovědnosti jednotlivce za přípravu na stárnutí. Národní program přípravy na stárnutí se proto obrací na celou společnost: mladou generaci, střední generaci a samotné seniory.

Navrhovaný Národní program přípravy na stárnutí respektuje jak mezinárodní priority, tak specifické potřeby populace v ČR.

Nový mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí se stane pro Českou republiku platformou pro politiku přípravy na stárnutí a poskytne jak konkrétní podněty, tak i obecný rámec pro získání odpovídající pozornosti institucí i jednotlivých občanů k rozvoji potřebných aktivit a procesů.

Jako vhodný doplňkový nástroj ke zmírnění dopadu demografické situace české společnosti hodlá vláda ČR prosazovat také aktivní management migračních toků zaměřený na podporu příchodu a usazení kvalifikovaných zahraničních odborníků a jejich rodin. Tento projekt, vycházející z kanadských zkušeností a podobající se nové německé migrační politice, bude vládě předložen v květnu s očekávaným termínem zahájení v roce 2003.

Věřím, že při příležitosti regionální ministerské konference o stárnutí, která se bude konat v září t.r. v Berlíně, Vás budu moci informovat nejen o našich dalších zkušenostech, ale také o tom, že Česká republika již přijala svůj Národní program přípravy na stárnutí.

Děkuji za pozornost.

Autor: Odbor 71
Poslední aktualizace: 17.7.2007

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.10. 2017 000 19:04.