Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Zahraniční vztahy a EU » Mezinárodní vztahy » Mnohostranná spolupráce » Organizace spojených národů » Zpráva ad hoc pracovního výboru 23. zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN (Peking +5):

Příloha II

  1. Vlády, které se shromáždily na Zvláštním zasedání Valného shromáždění znovu potvrdily svůj závazek k záměrům a cílům obsaženým v Pekingské deklaraci a Akční platformě přijatým na 4. Světové konferenci o ženách v roce 1995, tak jak jsou obsaženy ve zprávě z konference. Pekingská deklarace a Akční platforma stanovily cíle genderové rovnosti, rozvoje a míru a vypracovaly program na podporu žen. Vlády posoudily a zhodnotily dosažený pokrok a identifikovaly překážky a současné výzvy při provádění Akční platformy. Usoudily, že cíle a závazky přijaté v Akční platformě nebyly plně provedeny a dosaženy a shodly se na dalších akcích a iniciativách na místní, národní, regionální a mezinárodní úrovni k urychlení jejich provádění a k zajištění, aby závazky ke genderové rovnosti, rozvoji a míru byly plně realizovány.
  2. Pekingská akční platforma identifikovala 12 kritických oblastí pro prioritní akce na podporu žen a ke zvýšení jejich pravomocí. Komise pro postavení žen posoudila pokrok dosažený v každé z těchto 12 kritických oblastí vzbuzujících obavy a od roku 1996 přijímala závěry a doporučení pro jejich urychlené provádění. Akční platforma spolu s těmito závěry a doporučeními vytváří základnu pro další pokrok směrem k dosažení rovnosti žen, rozvoje a míru v 21. století.
  3. Cílem Akční platformy, která je v plném souladu s Chartou Spojených národů a mezinárodním právem, je posílit postavení žen. Pro posílení postavení žen je nezbytná úplná realizace všech lidských práv a základních svobod všech žen. I když je třeba mít na zřeteli důležitost národních a regionálních odlišností a různých historických, kulturních a náboženských podmínek, je povinností států, bez ohledu na jejich politické, ekonomické a kulturní systémy, prosazovat a chránit všechna lidská práva a základní svobody. Provádění Platformy buď pomocí zákonodárství, nebo formulací strategií, politik, programů a rozvojových priorit, je suverénní odpovědností každého státu, v souladu s všemi lidskými právy a základními svobodami a význam a plné respektování různých náboženských a etických hodnot, kulturního zázemí a filozofických názorů jednotlivců a jejich komunit by měly přispět k tomu, aby ženy mohly plně využívat svých lidských práv a aby bylo dosaženo rovnosti, rozvoje a míru.
  4. Akční platforma zdůrazňuje, že ženy sdílejí společné obavy, které je možné řešit budou-li pracovat společně a v partnerství s muži ke společnému cíli genderové rovnosti na celém světě. Respektuje a cení si plné různorodosti poměrů a podmínek žen a uznává, že některé ženy mají zvláštní překážky při zlepšení svého postavení.
  5. Akční platforma uznává, že ženy se potýkají s překážkami na cestě k plné rovnosti a ke zlepšení svého postavení vzhledem k takovým faktorům, jako je jejich rasa, věk, jazyk, etnický původ, kultura, náboženství nebo zdravotní postižení, nebo protože jde o domorodé ženy nebo že mají jiný statut. Mnohé ženy narážejí na specifické překážky spojené s jejich postavením v rodině, zejména jde-li o osamělé matky; a vzhledem k jejich sociálně ekonomickému postavení, například životním podmínkám ve venkovských oblastech, izolovaných nebo zbídačelých oblastech. Další překážky existují pro ženy se statutem uprchlíka, jiné ženy v cizím prostředí včetně přesídlenců ve vlastní zemi, jakož i ženy, jejichž zábrany souvisejí s přistěhováním nebo migrací včetně migrace za prací. Mnohé ženy jsou také významně postiženy přírodními katastrofami, vážnými a infekčními nemocemi a různými formami násilí vůči ženám.

Dosažené úspěchy a překážky při provádění 12 kritických oblastí Akční platformy

  1. Dosažené úspěchy a překážky je třeba posoudit ve vztahu k závazkům přijatým v Pekingské akční platformě a jejím 12 kritickým oblastem, zejména podle přijatých opatření a dosažených výsledků uvedených v národních zprávách a také s přihlédnutím ke zprávám generálního tajemníka a výsledkům, závěrům a dohodám dosaženým na pěti regionálních zasedáních uspořádaných pro přípravu Zvláštního zasedání Valného shromáždění a k dalším relevantním pramenům. Takové posouzení ukazuje, že i když je možné identifikovat významný pozitivní vývoj, překážky zůstávají a stále existuje potřeba dále provádět cíle a závazky přijaté v Pekingu. Shrnutí dosažených úspěchů a přetrvávajících nebo nových překážek může proto představovat globální rámec pro identifikaci dalších akcí a iniciativ s cílem překonat překážky a dosáhnout plného a urychleného provádění Akční platformy na všech úrovních a ve všech oblastech.
A. Ženy a chudoba
  1. Dosažené úspěchy. Podstatného úspěchu bylo dosaženo ve zvýšeném rozpoznání genderové dimenze ve výskytu chudoby a ve zjištění, že genderová rovnost je jedním z faktorů majících zvláštní důležitost pro vymýcení chudoby, zejména ve vztahu k feminizaci chudoby. Bylo vyvinuto úsilí k integraci genderové perspektivy do politik a vládních programů zaměřených na odstranění chudoby a uskutečnila se spolupráce s nevládními organizacemi. Rovněž multilaterální, mezinárodní a regionální finanční instituce věnují zvýšenou pozornost začleňování genderové perspektivy do svých politik. Bylo dosaženo pokroku při sledování dvoucestného přístupu na podporu zaměstnanosti a aktivit přinášejících příjem ženám a zjednávajících jim dosažitelnost základních sociálních služeb, včetně služeb v oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Objevily se mikroúvěry a ostatní finanční nástroje pro ženy a osvědčily se jako úspěšná strategie pro posílení jejich ekonomického postavení a tyto instrumenty rozšířily ekonomické příležitosti pro některé ženy žijící v chudobě, zejména ve venkovských oblastech. Výzkum zvýšil porozumění rozdílným účinkům chudoby na ženy a muže a byly vyvinuty nástroje pomáhající při tomto posouzení.
  2. Překážky. K rozšiřování ekonomických nerovností mezi ženami a muži přispěly mnohé překážky, například nerovnost v odměňování , nezaměstnanost a prohlubující se úrovně chudoby nejvíce zranitelných a marginalizovaných skupin. Břemeno zadlužení, nadměrné výdaje na zbrojení neúměrné požadavkům na národní bezpečnost, jednostranná donucovací opatření neslučitelná s mezinárodním právem a Chartou Spojených národů, ozbrojené konflikty, cizí okupace, terorismus, nízká úroveň oficiální rozvojové pomoci a neplnění závazků států snažit se naplnit dosud nedosaženou mezinárodně dohodnutou úroveň 0,7% hrubého národního produktu vyspělých zemí pro celkovou oficiální rozvojovou pomoc a 0,15% až 0,2% pro nejméně rozvinuté země, jakož i neefektivní využívání zdrojů, to vše mezi dalšími faktory může být na překážku národnímu úsilí o potírání chudoby. Kromě toho, genderové nerovnosti a disparity ve sdílení ekonomické moci, nerovné rozdělení neodměňované práce mezi ženami a muži, nedostatečná technologická a finanční podpora podnikání žen, nerovný přístup ke kapitálu a jeho kontrole, zejména k půdě a úvěru a nerovný přístup na trhu práce, jakož i všechny škodlivé tradiční a zvykové praktiky, omezovaly možnosti žen v získání větších pravomocí a prohlubovaly feminizaci chudoby. Zásadní restrukturalizace ekonomik provedená v zemích s transformující se ekonomikou přivodila nedostatek prostředků pro programy na vymýcení chudoby zaměřené na posílení postavení žen.
B. Vzdělávání a výcvik žen
  1. Dosažené úspěchy. Zvyšuje se celkové povědomí, že vzdělávání je jedním z nejcennějších prostředků k dosažení genderové rovnosti a ke posílení postavení žen. Bylo dosaženo pokroku ve vzdělávání žen a dívek na všech úrovních, zejména tam, kde existovalo odpovídající politické úsilí a byly přiděleny dostatečné zdroje. Ve všech oblastech byla přijata opatření k zahájení alternativních systémů pro vzdělávání a výcvik vhodných pro ženy a dívky z domorodých komunit a jiných znevýhodněných nebo marginalizovaných skupin s cílem vybízet je ke studiu v různých oborech, zejména v netradičních studijních oborech a také opatření k odstranění předsudků vůči oběma pohlavím na školách a v odborném výcviku.
  2. Překážky. V některých zemích se úsilí o odstranění negramotnosti a posílení základního vzdělání mezi ženami a dívkami a o zlepšení jejich přístupu ke všem úrovním a typům vzdělávání setkalo s překážkami v nedostatku zdrojů a nepostačující politické vůle a odhodlání zlepšovat školskou infrastrukturu a zahájit reformy vzdělávání. Dalšími překážkami byly přetrvávající předsudky a diskriminace na základě pohlaví, týkající se i výcviku učitelů; genderově založené stereotypy v povoláních promítající se do výuky ve školách, institucích dalšího vzdělávání a v komunitách; nedostatek zařízení péče o dítě; přetrvávající používání takových stereotypů v materiálech pro výuku; a nedostatečná pozornost k vazbě mezi studiem žen na vysokých školách a dynamikou trhu práce. Vzdálené umístění některých komunit a v některých případech nedostatečné odměňování a výhody způsobily, že bylo nesnadné získat a udržet profesionální učitele a mohlo to způsobit nižší kvalitu vzdělávání. Navíc v řadě zemí přispěly ekonomické a sociální bariéry a nedostatky v infrastruktuře, jakož i tradiční diskriminační postupy, k nižší účasti dívek na školní docházce a k jejich nižšímu podílu v počtu těch, kteří dosáhli základního vzdělání. V některých rozvojových zemích bylo dosaženo malého pokroku při odstraňování negramotnosti, což zhoršilo nerovné postavení žen v ekonomických, společenských a politických úrovních. V některých z těchto zemí nevhodný typ a provádění politiky strukturálního přizpůsobení mělo zvlášť závažný negativní dopad na oblast vzdělávání, protože v jejich důsledku se snížily investice do školské infrastruktury.
C. Ženy a zdraví
  1. Dosažené úspěchy. Došlo k realizaci programů zvyšujících vytváření povědomí u politických činitelů i koncepčních pracovníků o potřebě zdravotnických programů, které pokrývají všechny aspekty zdraví žen v celém průběhu jejich životního cyklu. Tyto programy přispěly v četných zemích ke zvyšování střední délky života. Lze konstatovat: zvýšenou pozornost k vysokým mírám úmrtnosti u žen a dívek v důsledku malárie, tuberkulózy, nemocí přenášených vodou, nakažlivých nemocí, průjmových onemocnění a nemocí z nedostatku výživy; zvýšenou pozornost sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a reprodukčním právům žen, jak jsou uvedena v odstavcích 94 a 95 Akční platformy, jakož i v některých zemích zvýšenou pozornost k provádění odstavce 96 Akční platformy; zvýšenou znalost o plánování rodičovství a používání antikoncepčních metod, jakož i zvýšené povědomí mužů o jejich odpovědnosti v plánování rodičovství, antikoncepčních metodách a jejich používání; zvýšenou pozornost k sexuálně přenosným infekcím, včetně poruch imunity a viru lidské imunodeficience/ syndromu získaného selhání imunity (HIV/AIDS) u žen a dívek a metod ochrany proti těmto nemocím; zvýšenou pozornost věnovanou kojení, výživě, zdraví kojenců a matek; zohledňování genderové perspektivy ve zdravotnictví a v vzdělávacích a fyzických aktivitách týkajících se zdravotnictví a preventivních a rehabilitačních programů pro obě pohlaví zaměřených na zneužívání omamných a toxických látek, včetně tabáku, drog a alkoholu; zvýšenou pozornost mentálnímu zdraví žen, zdravotním podmínkám při práci, úvahám týkajícím se životního prostředí a rozpoznání specifických zdravotních potřeb starších žen. Valné shromáždění posoudilo na svém 21. zasedání konaném v New Yorku od 30. června do 2. července 1999 dosažené úspěchy a přijalo klíčové akce7) v oblasti zdraví žen pro další provádění Akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD)8).
  2. Překážky. Celosvětově se zvětšuje a zůstává nepřijatelnou propast mezi bohatými a chudými zeměmi i uvnitř těchto zemí pokud jde o kojeneckou úmrtnost, úmrtnost a nemocnost matek, jakož i pokud jde o opatření zaměřená na zdraví žen a matek mající na zřeteli jejich zvláštní zranitelnost k sexuálně přenosným infekcím, včetně viru lidské imunodeficience/syndromu získaného selhání imunity a jiným sexuálním problémům a problémům reprodukčního zdraví, spolu s endemickými, infekčními a přenosnými nemocemi, jako jsou malárie, tuberkulóza, průjmová a vodou přenosná onemocnění a chronická nenakažlivá onemocnění. V některých zemích se stává mnoho žen a dívek oběťmi těchto nenakažlivých chorob spolu s onemocněními srdce a plic, vysokým krevním tlakem a degenerativními nemocemi jsou stále hlavní příčinou úmrtnosti a nemocnosti žen. Přes pokrok dosažený v některých zemích zůstávají míry úmrtnosti a nemocnosti rodiček nepřijatelně vysoké. Investice do základní péče o rodičky je v mnohých zemích stále nedostatečná. Na překážku je absence holistického přístupu ke zdraví a zdravotní péči o ženy a dívky, který by byl založen na právu žen na využívání nejvyššího dosažitelného standardu tělesného a duševního zdraví v průběhu celého životního cyklu. Některé ženy se stále setkávají s překážkami při uplatňování svého práva na využívání nejvyššího dosažitelného standardu tělesného a duševního zdraví. Holistickému přístupu stále brání i převážné zaměření zdravotnických systémů na léčení nemocí, místo toho, aby se soustředily na udržení optimálního zdraví. V některých zemích lze také pozorovat nedostatečnou pozornost roli sociálních a ekonomických prvků, které jsou pro zdraví určující. Ženy v rozvojových, ale i vyspělých zemích trpí nedostatkem přístupu k čisté vodě, nedostatečnou výživou, chybí bezpečné sanitární systémy, genderově specifický zdravotnický výzkum a technologie. Nedostatečné je i poskytování genderově senzitivních informací o zdraví a o zdravotní péči a nedostatky jsou i v zdravotní péči a zdravotních službách, včetně takových, které mají vazbu na environmentální rizika a ohrožení zdraví při práci. Kapacitu mnohých rozvojových zemí poskytovat a rozšiřovat poskytování kvalitní péče o zdraví negativně ovlivňuje nedostatečný rozvoj. Nedostatek finančních a lidských zdrojů, zejména v rozvojových zemích a také restrukturalizace sektoru zdravotnictví a/nebo v některých případech zvětšující se trend k privatizaci zdravotnických systémů, měly za následek špatnou kvalitu, snížení objemu zdravotnických služeb a jejich nedostatečnost a tento vývoj také způsobil nedostatek pozornosti ke zdraví nejvíce zranitelných skupin žen. Zdraví žen rovněž ohrožují takové překážky, jako jsou nerovné mocenské vztahy mezi muži a ženami, ve kterých ženy často nemají dostatek moci, aby si prosadily bezpečný a odpovědný sex, a jako je nedostatečná komunikace a porozumění mezi muži a ženami pro zdravotní potřeby žen. Tyto překážky zejména zvyšují jejich ohrožení sexuálně přenosnými infekcemi, včetně HIV/AIDS a negativně ovlivňují přístup žen k zdravotní péči a výchově, zejména pokud jde o prevenci. Dospívající mládež, zejména dospívající dívky stále mají nedostatečný přístup k informacím a službám týkajícím se sexuálního a reprodukčního zdraví. S ženami, které využívají zdravotní péči, se často nezachází s respektem a není jim zaručeno soukromí ani důvěrnost. Nedostávají také plné informace o existujících dostupných službách. V některých případech zdravotní služby a zdravotničtí pracovníci nepostupují při poskytování služeb ženám v souladu s lidskými právy a etickými a profesionálními genderově senzitivními standardy a nezajišťují si také odpovědný, dobrovolný a informovaný souhlas. Nadále přetrvává nedostatek informací o všeobecně dostupných a odpovídajících kvalitních službách základní zdravotní péče a přístupu k nim, včetně informací o sexuální a reprodukční zdravotní péči. Nedostatečná pozornost se věnuje péči v mateřství a naléhavým porodnickým službám, velké nedostatky jsou v prevenci, prohlídkách a léčení rakoviny prsu, děložního čípku a vaječníků v léčení osteoporózy. Stále neuspokojivé je testování a vývoj nových prostředků antikoncepce pro muže. I když v některých zemích byla přijata určitá opatření, opatření obsažená v odstavcích 106(j) a 106(k) Akční platformy týkající se problematiky nebezpečí potratů a potřeby snížit potřebu uchýlit se k potratu se dosud plně neprovádějí. Zvyšující se výskyt kouření mezi ženami, zejména mladými ženami, zvýšil riziko onemocnění rakovinou a jinými závažnými nemocemi, jakož i genderově specifická rizika způsobená tabákem a tabákovým kouřem v prostředí.
D. Násilí páchané na ženách
  1. Dosažené úspěchy. Široce se uznává, že násilí na ženách a dívkách, ať již k němu dochází ve veřejném životě nebo v soukromí, je záležitost lidských práv. Uznává se rovněž, že násilí vůči ženám, ať již se ho dopouští nebo k němu mlčky přihlíží stát nebo jeho orgány, představuje porušování lidských práv. Uznává se také, že státy mají povinnost starat se řádně o prevenci, vyšetřovat a trestat případy násilí, ať již jde o akty násilí páchané orgány státu nebo soukromými osobami, a poskytovat ochranu obětem násilí. Zvýšilo se porozumění problematice násilí na ženách a dívkách, včetně domácího násilí, a závazek k jeho prevenci a potírání. Proti tomuto násilí, které narušuje a zhoršuje nebo zamezuje využívání lidských práv a základních svobod se postupuje zejména zlepšením právních předpisů a pomocí politik a programů. Vlády začaly s reformami politik a vytvořily mechanismy k boji proti násilí, například meziministerské komise, směrnice a protokoly, národní, multidisciplinární a koordinované programy. Některé vlády také přijaly nebo reformovaly zákony na ochranu žen a dívek před jakýmikoli formami násilí a zákony na stíhání pachatelů. Na všech úrovních se zvyšuje porozumění tomu, že všechny formy násilí na ženách vážně ohrožují jejich zdraví. Při řešení těchto problémů se pokládá za velmi významnou úloha poskytovatelů zdravotní péče. Určitého pokroku bylo dosaženo v poskytování služeb ženám a dětem, které se staly obětmi násilí. Jde o právní služby, azylové domy, zvláštní zdravotní služby a poradenství, horké linky a zvlášť vyškolené jednotky policie. Prosazuje se školení pracovníků v oblasti vynucení zákona, soudců, poskytovatelů zdravotní péče a pracovníků sociální péče. Byly vypracovány výcvikové materiály pro ženy a zahájeny kampaně pro veřejnost a probíhá výzkum základních příčin násilí. Zvyšuje se počet výzkumných a studijních prací o genderových rolích, zejména o rolích mužů a chlapců v různých situacích a ve všech formách násilí na ženách. Studují se důsledky na děti, které vyrůstají v rodinách, v nichž dochází k násilí. V oblasti prevence násilí na ženách bylo dosaženo dobrých výsledků spoluprací mezi vládními a nevládními organizacemi. Aktivní podpora občanské společnosti, zejména organizací žen a nevládních organizací, sehrála důležitou úlohu mimo jiné při provádění kampaní ke zvyšování povědomí a poskytování podpůrných služeb ženám, které se staly obětmi násilí. Národní, regionální a mezinárodní politické podpory se dostalo úsilí o vymýcení škodlivých tradičních praktik, například mrzačení ženských pohlavních orgánů, které představují jednu z forem násilí na ženách. Mnohé vlády zahájily výchovné a informativní programy a učinily legislativní opatření tyto praktiky. Navíc na podporu tohoto úsilí Populační fond Spojených národů jmenoval zvláštního velvyslance pro odstranění praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů.
  2. Překážky. Ženy jsou nadále obětí různých forem násilí. Úsilí o odstranění násilí na ženách a dívkám brání nedostatečné porozumění základních příčin jednotlivých forem násilí. Nadále existuje nedostatek komplexních programů zabývajících se pachateli násilí, včetně takových programů, které by jim pomohly řešit jejich problémy bez násilí tam, kde je to možné. Informované politice a vypracování analýz brání také nedostatek informací o výskytu násilí. Podřízené postavení žen ve společnosti zesilují diskriminační společenské a kulturní postoje a ekonomické nerovnosti. To činí ženy a dívky zranitelnými vůči četným formám násilí, například vůči fyzickému, sexuálnímu a psychologickému násilí v rodinách, které zahrnuje bití, sexuální zneužívání dívek pracujících v domácnosti, násilí spojené s věnem, znásilnění v manželství, mrzačení ženských pohlavních orgánů a jiné tradiční praktiky, které ubližují ženám, nemanželské násilí a násilí spojených s vykořisťováním. V mnohých zemích funguje jen ve velmi omezené míře koordinovaný multidisciplinární přístup, který by měl zahrnovat systém zdravotní péče, pracoviště, média, školský systém a také justiční systém. Domácí násilí, včetně sexuálního násilí v manželství se stále v mnohých zemích považuje za soukromou záležitost. Stále existuje nedostatečné povědomí o následcích domácího násilí, o tom jak mu předcházet a o právech jeho obětí. V mnohých zemích je úroveň právních a legislativních opatření velmi slabá, zejména v oblasti trestního práva, které by mělo důsledně postihovat různé formy násilí na ženách a dívkách, včetně domácího násilí a dětské pornografie, a přispívat k odstranění těchto jevů. Strategie prevence jsou také většinou roztříštěné a retroaktivní a k této problematice je nedostatek programů. Jsme také svědky toho, že v některých zemích vznikají problémy s využíváním nových informačních a komunikačních technologií pro obchodování ženami a dětmi pro účely všech forem ekonomického a sexuálního vykořisťování.
E. Ženy a ozbrojené konflikty
  1. Dosažené úspěchy. Lidé si stále více uvědomují, že ozbrojené konflikty mají různý destruktivní účinek na ženy a na muže a že je důležitý genderově senzitivní přístup při aplikaci mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. Na národní i mezinárodní úrovni byly podniknuty kroky směřující k vypořádání se s různými formami zneužívání žen a věnuje se zvýšená pozornost tomu, aby se skoncovalo z beztrestností za zločiny na ženách v situacích ozbrojeného konfliktu. Důležitým příspěvkem v boji proti násilí na ženách v souvislosti s ozbrojenými konflikty byla práce trestních tribunálů v bývalé Jugoslávii a Rwandě. Historický význam má rovněž přijetí římského statutu Mezinárodního trestního soudu9), který stanoví, že znásilnění, sexuální otroctví, vynucená prostituce, vynucené těhotenství, nucená sterilizace a jiné formy sexuálního násilí jsou válečným zločinem, pokud jsou spáchány v souvislosti s ozbrojeným konfliktem a také, za určitých definovaných okolností, zločinem proti lidstvu. Stále více se uznává příspěvek žen k nastolení míru, zachování míru a řešení konfliktů. Bylo zahájeno školení a výchova k nenásilnému řešení konfliktů. Bylo dosaženo pokroku v rozšiřování a provádění směrnic týkajících se ochrany uprchlých žen a řešení potřeb žen, které přišly o domov. V některých zemích byla přijata genderově založená persekuce jako základ pro udělení statutu uprchlíka. Vlády, mezinárodní společenství a mezinárodní organizace, zejména Spojené národy uznávají, že ženy a muži prožívají humanitární katastrofy různým způsobem a existuje potřeba komplexnější podpory uprchlých žen a žen zbavených domova, včetně takových, které trpěly různými formami zneužití, aby se jim zajistil rovný přístup k dostatečné výživě, čisté vodě, bezpečným sanitárním podmínkám, přístřeší, vzdělávání, sociálním a zdravotním službám, včetně reprodukčních zdravotních služeb a péče v mateřství. Rozšiřuje se uznání potřeby integrovat genderovou perspektivu do plánování, návrhu a provádění humanitární pomoci a poskytovat k tomu postačující zdroje. Humanitární podpůrné organizace a občanská společnost, včetně nevládních organizací, sehrávají v stále větší míře důležitou roli v poskytování podpůrné pomoci a rovněž, tam kde je to vhodné, v návrzích této pomoci a provádění programů na řešení potřeb žen a dívek, včetně uprchlých žen a žen zbavených domova a dívek v situacích humanitární nouze a situacích ozbrojených konfliktů a po jejich skončení.
  2. Překážky. Mír je nedělitelně spjat s rovností mezi muži a ženami a rozvojem. Ozbrojené a jiné typy konfliktů, války a agrese, cizí okupace, koloniální nebo jiné nepřátelské ovládání, a také terorismus, stále vytvářejí vážné překážky ke zlepšení postavení žen. Zvlášť tíživý dopad na genderovou rovnost a lidská práva žen mají útoky ze strany příslušníků složek státu a/nebo nestátních aktérů na civilisty, včetně žen a dětí, vyhánění lidí z domovů a najímání dětí k vojenské službě v rozporu s národními zákony a mezinárodním právem. Ozbrojené konflikty vytvářejí nebo rozmnožují již tak vysoký počet domácností vedených ženami, které v mnohých případech žijí v chudobě. Vážné překážky způsobuje i podzastoupení žen na všech úrovních na místech, kde se rozhoduje o ženách, jako jsou například zvláštní vyslanci nebo zvláštní zástupci generálního tajemníka pro nastolení míru, řešení konfliktů, urovnání a rekonstrukci po skončení konfliktů, jakož i nedostatečné povědomí k otázkám genderové rovnosti v těchto oblastech. Nedostatkem bylo nepřidělování dostatečných zdrojů a nesprávné rozdělování zdrojů, což vedlo k neschopnosti řešit potřeby zvyšujícího se počtu uprchlíků, kterými jsou většinou ženy a děti, zejména v rozvojových zemích, do nichž se uchylují velké počty uprchlíků; mezinárodní pomoc nedržela krok se zvyšujícími se počty uprchlíků. Rostoucí počet osob zbavených domova uvnitř zemí, většinou žen a dětí, a uspokojování jejich potřeb nadále představuje velké břemeno pro postižené země a jejich zdroje. Problémem zůstává také nedostatečný výcvik personálu, který se stará o potřeby žen v situacích ozbrojených konfliktů nebo o uprchlíky. Je také málo specifických programů pro zhojení traumatu žen a pro výcvik potřebných dovedností.
  3. Vezmou-li se v úvahu skutečné národní potřeby bezpečnosti, pak nadměrné výdaje na zbrojení, včetně globálních výdajů na zbrojení, obchod se zbraněmi a investice do výroby zbraní směřují možnou alokaci finančních prostředků do jiných oblastí než je sociální a ekonomický rozvoje, a odnímají je zejména z programů na podporu žen. V několika zemích měly ekonomické sankce nepříznivé sociální a humanitární důsledky na civilní obyvatelstvo, zejména na ženy a děti.
  4. V několika zemích mají na zlepšování postavení žen nepříznivý vliv jednostranná opatření, která nejsou v souladu s mezinárodním právem a Chartou Spojených národů a která vytvářejí překážky obchodním vztahům mezi státy, brání plné realizaci sociálního a ekonomického rozvoje a brzdí zdárný vývoj obyvatelstva postižených zemí, se zvláštními důsledky pro ženy a děti.
  5. V situacích ozbrojených konfliktů dochází k neustálému porušování lidských práv žen, což je porušením základních principů mezinárodního zákonodárství o lidských právech a mezinárodního humanitárního práva. V situacích ozbrojených konfliktů došlo ke zvýšení všech forem násilí na ženách, včetně sexuálního otroctví, znásilňování, systematického znásilňování, sexuálního zneužívání a násilného těhotenství. Vyhánění a útěky lidí spojené se ztrátou domova a majetku, chudobou, rozpadem rodin a dalšími důsledky ozbrojených konfliktů mají tíživé důsledky na obyvatelstvo, zejména ženy a děti. Za situací ozbrojeného konfliktu dochází k odvádění dívek a k jejich zařazování do bojových jednotek, zneužívání v sexuálním otroctví nebo přikázání do práce v domácí službě.
F. Ženy a hospodářství
  1. Dosažené úspěchy. Zvyšuje se účast žen na trhu práce a v důsledku toho ženy získávají ekonomickou nezávislost. Některé vlády přijaly různá opatření zaměřená na posílení ekonomických a sociálních práv žen, rovný přístup k ekonomickým zdrojům a jejich kontrole a rovnost v zaměstnání. Mezi další opatření patří ratifikace mezinárodních úmluv týkajících se zaměstnání, jakož i přijetí a posílení právních předpisů vytvářejících soulad s těmito úmluvami. Zvyšuje se povědomí o potřebě sladit zaměstnání s odpovědností k rodině a pozitivní účinek mají taková opatření jako jsou mateřská a otcovská dovolená, rodičovská dovolená a také služby péče o dítě a rodinu a rodinné dávky. Některé vlády přijaly opatření s cílem postihovat diskriminační a zneužívající chování na pracovišti a zabránit výskytu nezdravých pracovních podmínek a zřídily mechanismy financování na podporu role žen v podnikání, vzdělávání a výcviku, včetně vědecké a technické kvalifikace a studia řízení. Proběhl výzkum o překážkách při zvyšování ekonomických pravomocí, kterým čelí ženy, včetně vztahu mezi placenou a neplacenou prací a nástrojů vyvíjených na pomoc posouzení této problematiky.
  2. Překážky. Důležitost genderové perspektivy v makroekonomické politice se stále podceňuje. Mnohé ženy ve venkovských oblastech a neformální ekonomice stále pracují jen za účelem uspokojení svých základních potřeb a v sektoru služeb mají nízkou úroveň příjmu a malou jistotu zaměstnání a nízké sociální zabezpečení. Ve formálním sektoru mnohé ženy se srovnatelnou kvalifikací a zkušenostmi stojí před problémem mzdových rozdílů a zaostávají za muži v úrovních příjmu a možnostech pracovního postupu. Dosud nebyla plně uskutečněna zásada rovné odměny za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Přetrvává diskriminace žen při přijímání do práce a postupu do vyšších funkcí spojená s těhotenstvím, která se projevuje například těhotenskými zkouškami a sexuálním obtěžováním. V některých zemích národní zákonodárství dosud neuznává plná a rovná práva žen na nabývání a vlastnictví půdy a jiného majetku, včetně dědického práva. Postup v profesionální kariéře je pro ženy ve většině případů obtížnější, vzhledem k nedostatku struktur a opatření, která by brala v úvahu mateřství a odpovědnost k rodině. V některých případech přežívající genderově založené stereotypy přivodily snížení postavení pracovníků-mužů v roli otců, a fungují nedostatečné pobídky pro muže ke sladění profesionálních a rodinných odpovědností. Tyto potíže se prohlubují nedostatkem politik přátelských rodině v otázkách organizace práce. Nedostatečné je dosud praktické provádění právních předpisů a praktické fungování podpůrných systémů. Kombinování odměňované práce a poskytování péče v rámci rodin, domácností a komunity stále vede k disproporčnímu zatížení žen, jehož příčinou je nedostatečné sdílení úkolů a odpovědností ze strany mužů. Stále jsou to ženy, které vykonávají větší část neplacené práce.
G. Ženy v mocenském postavení a při rozhodování
  1. Dosažené úspěchy. Vzrůstá poznání, že pro společnost je důležitá plná účast žen v rozhodování a pravomoci na všech úrovních a na všech fórech, včetně mezivládních, vládních a nevládních sektorů. V některých zemích ženy v těchto sférách dosáhly vyššího postavení. Rostoucí počet zemí aplikuje politiku afirmativních a pozitivních akcí, včetně systémů kvót nebo dobrovolných dohod v některých zemích a měřitelných cílů a stanovených úkolů. Země vypracovaly výcvikové programy pro ženy ve vedoucích funkcích a zavedly opatření ke sladění rodinných a pracovních odpovědností žen a mužů. Byly ustaveny nebo posíleny národní mechanismy a struktury nebo zvýšena jejich úroveň, jakož i národní a mezinárodní sítě žen-političek, členek parlamentů, aktivistek a profesionálních pracovnic v různých oborech.
  2. Překážky. Přes všeobecné uznání potřeby dosáhnout genderovou rovnováhu v rozhodovacích orgánech na všech úrovních přetrvává mezera mezi rovností de jure a de facto. Přes podstatné zlepšení rovnosti de jure mezi ženami a muži se od doby 4. Světové konference o ženách v roce 1995 nijak významně nezvýšila skutečná účast žen na nejvyšších úrovních národního a mezinárodního rozhodování a vysoké podzastoupení žen v rozhodovacích orgánech ve všech oblastech, včetně politiky, prevence konfliktů a mechanismů pro jejich řešení, hospodářství, životního prostředí a médií, stále brání začlenění genderové perspektivy do těchto kritických oblastí působení. Ženy jsou stále nedostatečně zastoupeny na legislativních a ministerských úrovních a na úrovních náměstků, jakož i v nejvyšších úrovních podnikatelského sektoru a v jiných ekonomických a sociálních institucích. Tradičně přidělené genderové role omezují možnosti žen volit si obory vzdělání a pracovní kariéry a nutí ženy přebírat břemeno odpovědností za domácnost. Překážkou pro provádění iniciativ a programů zaměřených na zvýšení účasti žen v rozhodování byl nedostatek lidských a finančních zdrojů na výcvik a přípravu na politickou kariéru. K dalším překážkám patřily přetrvávající postoje ve společnosti k úloze žen a v některých případech nedostatek odhodlání žen zapojit se do rozhodování; nedůsledné skládání účtů volených představitelů a politických stran za prosazování genderové rovnosti a vyšší účasti žen na veřejném životě; chybějící společenské povědomí o důležitosti vyvážené účasti žen a mužů v rozhodování; neochota mužů podělit se na sdílení moci; nedostatečný dialog a spolupráce s ženami v nevládních organizacích a politických strukturách, které umožňují všem ženám účast ve všech sférách politického rozhodování.
H. Institucionální mechanismy pro zlepšení postavení žen
  1. Dosažené úspěchy. Byly ustaveny nebo posíleny národní mechanismy a došlo k jejich uznání jako institucionální základny působící jako "katalyzátor" pro prosazování genderové rovnosti, gender mainstreamingu a monitorování a provádění Akční platformy a v mnohých případech provádění úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen10). V mnohých zemích bylo dosaženo pokroku v otázkách zviditelnění, postavení, dosahu a koordinace činností těchto mechanismů. Genderový mainstreaming byl široce uznán za vhodnou strategii ke zvýšení efektivity politik na podporu genderové rovnosti. Cílem strategie je začlenit genderovou perspektivu do veškeré legislativní politiky, všech programů a projektů. Tyto mechanismy, přestože měly omezené finanční zdroje, byly významným příspěvkem k rozvoji lidských zdrojů v oblasti genderových studií a přispěly také k rostoucímu úsilí o získávání a rozšiřování dat rozdělených podle pohlaví a věku, podnítily genderově senzitivní výzkum a dokumentaci. V rámci systému Spojených národů bylo dosaženo značného pokroku v mainstreamingu genderové perspektivy. Posloužilo k tomu vypracování nástrojů a vytváření středisek pro otázky genderu.
  2. Překážky. V četných zemích jsou hlavní překážkou, před níž stojí národní mechanismy, nedostatečné finanční a lidské zdroje a nedostatek politické vůle a politického odhodlání. Tyto překážky se dále násobí nedostatečným porozuměním ve vládních strukturách pro genderovou rovnost a genderový mainstreaming stejně tak, jako přetrvávajícími genderově založenými stereotypy, diskriminačními postoji, mezi sebou soutěžícími vládními prioritami a, v některých zemích, nejasným mandátem těchto mechanismů a jejich okrajovým umístěním v národních vládních strukturách, nedostatkem dat v mnohých oblastech v členění podle pohlaví a věku, nedostatečně uplatňovanými metodami pro posouzení dosaženého pokroku a také nedostatkem pravomocí a nedostatečnou vazbou na občanskou společnost. Aktivitám těchto vládních mechanismům byly dále na překážkou problémy s komunikací uvnitř a mezi státními orgány.
I. Lidská práva žen
  1. Dosažené úspěchy. Byly uskutečněny reformy právních předpisů s cílem zakázat všechny formy diskriminace a v občanském, trestním a rodinném právu byla odstraněna diskriminační ustanovení týkající se sňatků a rodinných vztahů, všech forem násilí, práv žen na majetek a vlastnictví a práv žen v politice a oblasti práce a zaměstnání. Byly učiněny kroky k de facto realizaci lidských práv žen vytvářením vhodného prostředí, například přijímáním politických opatření, zlepšeným vynucováním předpisů a zřizováním monitorovacích mechanismů a prováděním kampaní na všech úrovních s cílem zlepšit povědomí o zákonech a jejich porozumění. Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen ratifikovalo nebo k ní přistoupilo 165 zemí a její plné provádění prosazuje Výbor pro odstranění diskriminace žen. Valné shromáždění přijalo na svém 54. zasedání Opční protokol k této úmluvě11), který umožňuje ženám, které se domnívají, že se staly obětí porušení kteréhokoli práva stanoveného v Úmluvě ze strany ratifikujícího státu, aby předložily své podání Výboru pro odstranění diskriminace žen. Nevládní organizace přispěly při zvyšování povědomí a získávání podpory pro přijetí Opčního protokolu. Nevládní organizace žen přispěly také při rozšiřování poznání, že práva žen jsou lidskými právy. Přispěly k získání podpory pro zařazení genderové perspektivy do Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Bylo rovněž dosaženo pokroku v integraci lidských práv žen a genderového mainstreamingu do systému Spojených národů, včetně do práce Úřadu Vysokého komisaře Spojených národů pro lidská práva a Komise pro lidská práva.
  2. Překážky. Diskriminace podle pohlaví a všechny ostatní formy diskriminace, zejména rasismus, rasová diskriminace, xenofobie a s tím spojená netolerantnost nadále vytvářejí ohrožení pro ženy při využívání lidských práv a základních svobod. K rozsáhlému porušování lidských práv žen došlo v situacích ozbrojených konfliktů a cizí okupace. I když řada zemí ratifikovala úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, nebylo dosaženo cíle dospět do roku 2000 k všeobecné ratifikaci a nadále se vyskytuje řada výhrad k této úmluvě. I když se ve zvýšené míře přijímá zásada genderové rovnosti, mnohé země dosud plně neprovedly ustanovení úmluvy. Stále přetrvává výskyt diskriminačních právních předpisů, škodlivých tradičních a zvykových postupů a negativních stereotypů vůči ženám. Rodinné, občanské, trestní, pracovní a obchodní právní předpisy a zákoníky nebo administrativní pravidla a předpisy stále ještě plně neintegrovaly genderovou perspektivu. Mezery v legislativě a administrativních předpisech a také nesprávné provádění a nedostatečné vynucování zákonů a předpisů přispívají k zachování nerovnosti a diskriminace de jure i de facto, a v některých případech byly dokonce přijaty nové zákony obsahující diskriminační ustanovení vůči ženám. V mnohých zemích mají ženy nedostatečný přístup k uplatňování svých práv v důsledku negramotnosti, neznalosti zákona, nedostatečných informací a zdrojů, necitlivosti a předsudků vůči ženám a také proto, že úředníci pověření vynucováním práva a soudci v mnohých případech nerespektují lidská práva žen a důstojnost a hodnotu osobnosti. Nedostatečně se uznávají reprodukční práva žen a dívek a existují překážky pro plné využití těchto práv, která zahrnují některá lidská práva definovaná v odstavci 95 Pekingské akční platformy. Některé ženy a dívky se nadále setkávají s překážkami ve snaze domoci se spravedlnosti a uznání svých lidských práv v důsledku takových faktorů, jako je jejich rasa, jazyk, etnický původ, kultura, náboženství, zdravotní postižení nebo sociální a ekonomická třída nebo protože patří k domorodému obyvatelstvu, přistěhovaly se do příslušných zemí, včetně migrace za prací, nebo protože ztratily domov nebo patří do řad uprchlíků.
J. Ženy a média
  1. Dosažené úspěchy. Ustavení místních, národních a mezinárodních mediálních sítí žen přispělo ke globálnímu rozšiřování informací, výměně názorů a podpořilo skupiny žen vyvíjející aktivitu v práci v médiích. Rozvoj informačních a komunikačních technologií, zejména Internetu, vytvořil lepší příležitosti pro posílení postavení žen a dívek pomocí komunikace, což umožnilo stále většímu počtu žen a dívek přispívat ke sdílení znalostí, a být činné ve spolupráci v síti a aktivitách elektronického obchodování. Zvýšil se počet mediálních organizací žen a programů pro ženy, což přispělo k dosažení cíle zvýšit účast žen v médiích a propagovat pozitivní představu o ženách. Vypracováním profesionálních návodů a dobrovolných kodexů chování, podporou pozitivních portrétů obou pohlaví a používáním neutrálního jazyka v mediálních programech bylo dosaženo pokroku v potírání negativních předsudků vůči ženám.
  2. Překážky. V různých formách, a v některých případech s využitím nových komunikačních technologií, se rozšířilo negativní zobrazování žen v souvislosti s násilím a ponižováním, včetně pornografie a stereotypních portrétů a v médiích přetrvávají předsudky vůči ženám. Chudoba, nemožnost přístupu a nedostatek příležitostí, počítačová negramotnost a jazykové bariéry brání mnohým ženám ve využívání informačních a komunikačních technologií, včetně Internetu. Rozvoj Internetu a přístupu k němu je omezený, zvláště v rozvojových zemích a zejména pro ženy.
K. Ženy a životní prostředí
  1. Dosažené úspěchy. Některé národní politiky a programy v oblasti životního prostředí zahrnovaly genderovou perspektivu. Vlády uznaly vazbu mezi genderovou rovností, vymýcením chudoby, trvale udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí a zahrnuly do svých rozvojových strategií pro řízení přírodních zdrojů a ochranu životního prostředí činnosti poskytující příjem pro ženy. Ve snaze zachovat biologickou diverzitu byly zahájeny projekty usilující o zachování a využití tradičních znalostí domorodých žen v řízení životního prostředí.
  2. Překážky. Stále trvá nedostatečné povědomí o existenci environmentálních rizik pro ženy a o výhodách genderové rovnosti pro prosazování ochrany životního prostředí. Omezený přístup žen k technickým dovednostem, zdrojům a informacím, který se projevuje zejména v rozvojových zemích, hlavně v důsledku genderové nerovnosti, brání účinné účasti žen na rozhodování. Výzkum, aktivity, cílené strategie a informování veřejnosti o dopadu a implikacích environmentálních problémů na muže a ženy jsou dosud na nízké úrovni. Reálné řešení problémů životního prostředí, včetně jeho degradace se musí vypořádat s jádrem problémů, což může být například cizí okupace. Politiky a programy životního prostředí zanedbávají genderovou perspektivu a neberou zřetel na roli a příspěvek žen k trvalé udržitelnosti životního prostředí.
L. Dívky
  1. Dosažené úspěchy. Určitého pokroku ve vzdělávání dívek bylo dosaženo na základních školách a v menší míře na školách druhého a třetího stupně. Přispělo k tomu vytváření školního prostředí, které více zohledňovalo genderovou perspektivu, zlepšení školské infrastruktury, zvýšený nábor dívek do škol a zlepšení docházky, podpůrné mechanismy pro těhotné dospívající dívky a dospívající matky, četnější příležitosti k neformálnímu vzdělávání a větší účast dívek na studiu vědeckých a technických oborů. Byla věnována zvýšená pozornost zdraví dívek, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví dospívajících dívek. Stále větší počet zemí přijal právní předpisy zakazující mrzačení ženských pohlavních orgánů a ukládá vysoké pokuty těm, kteří se dopouštějí sexuálního zneužívání, včetně zneužívání pro komerční účely. Nedávným úspěchem bylo přijetí Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte, který se vztahuje k zapojování dětí do ozbrojených konfliktů12) a k obchodování s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii13).
  2. Překážky. Přetrvávající chudoba, diskriminační postoje k ženám a dívkám, negativní kulturní postoje a praxe vůči dívkám, jakož i negativní stereotypy dívek a chlapců, které omezují potenciál dívek, a nepostačující znalosti o specifických situacích dívek, dětská práce a tíživé břemeno domácích prací kladené na dívky, nedostatečná výživa a přístup k zdravotním službám a nedostatek peněz, který jim často zabraňuje v školní docházce a ukončení školního vzdělání a odborného výcviku, to vše přispělo k nedostatku příležitostí a možností pro dívky, aby se staly v dospělosti soběstačné a nezávislé. Chudoba, chybějící podpora a vedení rodičů, nedostatek informací a vzdělání, zneužívání a všechny formy vykořisťování dívek a násilí vůči nim vyúsťují v mnohých případech v nechtěné těhotenství a nakažení HIV, což může rovněž vést k omezení možností pro vzdělání. Provádění programů pro dívky bránilo nedostatečné přidělování finančních a lidských zdrojů. Existovalo málo fungujících národních mechanismů k provádění politik a programů určených pro dívky a v některých případech byla nedostatečná koordinace mezi odpovědnými institucemi. Zvyšující se povědomí o existenci potřeb zdravotní péče, včetně potřeb sexuální a reprodukční zdravotní péče o dospívající dívky, ještě nevyústilo v poskytování potřebných informací a služeb. Přes pokrok dosažený v právní ochraně dochází ke zvýšenému sexuálnímu zneužívání a sexuálnímu vykořisťování dívek. Dospívající dívky mají stále nedostatečnou výchovu a nejsou k dispozici služby, které jsou zapotřebí aby si mohly pozitivně a odpovědně poradit se svou sexualitou.

Poznámky pod čarou

7)Viz rezoluce Valného shromáždění S-21/2, příloha

8)Zpráva z Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, Káhira, 5-13. září 1994 (publikace Spojených národů, č. E.95.XIII.18). kapitola I, rezoluce 1, příloha.

9)A/CONF.183/9.

10)Rezoluce Valného shromáždění 34/180.

11)Rezoluce Valného shromáždění 54/4, příloha.

12)Rezoluce Valného shromáždění 54/263, příloha I.

13)Rezoluce Valného shromáždění 54/263, příloha II.

Autor: Odbor 71
Poslední aktualizace: 18.5.2005

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 17.10. 2017 000 19:09.