Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2011 » Srpen:

Konec kojeneckých ústavů? (ČT 24)

Moderátor:
Do konce roku 2013 zmizí z Česka všechny kojenecké ústavy. Trend, který sledují ve všech vyspělých zemí. Děti, o které se nemohou nebo nechtějí postarat rodiče, nepatří do ústavů, ale do náhradního rodinného prostředí. Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva. Stihne ale stát za 2,5 roku vybudovat alternativní systém a najít dost kvalitních pěstounů speciálně vyškolených pro péči o ty nejmenší děti? Hostem ve studiu je Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systému Ministerstva práce a sociálních věcí, dobrý večer.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Dobrý večer.

Moderátor:
A do Brna zdravím ředitelku tamního Dětského centra Evu Pilátovou, hezký večer.

Eva Pilátová, ředitelka, Dětské centrum Brno, Brno:
Dobrý večer.

Moderátor:
Tak, pane řediteli, opravdu nebude 1. ledna 2014 v ČR jeden ani jeden jediný kojenecký ústav?

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Naším záměrem je skutečně, aby od 1. ledna roku 2014 byla taková právní úprava, která zamezí umísťování dětí do 3 let do ústavní péče. Ten hlavní, který vyslalo dnes Ministerstvo práce a sociálních věcí zní - chceme vybudovat takové alternativy, aby toto opatření bylo možné. Tzn., chceme vybudovat takovou síť alternativních služeb, podpory rodiny a náhradní rodinné péče, abychom k tomuto kroku mohli, k tomuto datu přistoupit.

Moderátor:
A co když se prostě nějaké dítě náhradní rodinné prostředí nenajde? To si je budou brát potom domů úředníci ministerstva třeba?

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Tak já musím říct, že tím prvním opatřením je taková podpora, aby děti mohly zůstat ve své rodině. Protože i z dnešních kojeneckých ústavů…

Moderátor:
Ale všichni víme, že to co se ne vždycky daří, já mluvím samozřejmě už o těch krajních variantách, mezních situacích.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Nicméně většina dětí odchází do rodinného prostředí z kojeneckých ústavů. Samozřejmě tou další alternativou…

Moderátor:
Co když nebude kojenecký ústav a zároveň se pro nějaké dítě nepodaří najít pěstouna? Co se potom s takovým dítětem bude dít, pokud tady nebude ani jeden kojenecký ústav?

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Taková situace nemůže nastat. Prostě pak nemůžeme, v tom případě bychom nemohli přistoupit k tomu opatření, že by nebyly pobytové služby. Nicméně, jak jsem řekl, naším cílem je, abychom ty alternativy vytvořili.

Moderátor:
Paní ředitelko, souhlasíte s tím, že taková situace nemůže nastat? Že by se pro nějaké dítě nepodařilo sehnat pěstouna?

Eva Pilátová, ředitelka, Dětské centrum Brno, Brno:
Tak s tímto názorem absolutně ze svých zkušeností souhlasit nemůžu. Protože v současné době, když hledáme pěstouny pro dítě, tak nám to trvá třeba i několik měsíců. A pořád jsou děti, o které, z hlediska žadatelů, jak již pěstounů nebo adoptivních rodičů, není žádný zájem. Není žádným tajemstvím, že jsou to děti romského etnika, jsou to děti zdravotně postižené atd.

Moderátor:
Takže podle vás je chyba rušit kojenecké ústavy?

Eva Pilátová, ředitelka, Dětské centrum Brno, Brno:
Já samozřejmě netvrdím, že pobyt dítěte v kojeneckém ústavu je pro něj to nejlepší. Samozřejmě rodina je vždycky prioritní, ale myslím si, že u nás prostě je určité procento dětí, které tu naši pomoc po určitou dobu potřebuje.

Moderátor:
Takže, pane řediteli, paní ředitelka vám vyvrátila vlastně to, že ta situace nastat nemůže. Skutečně, co by se stalo s dětmi, které zkrátka by pěstouni nechtěli, to nejsou děti jen z menšinových etnik, ale také děti s HIV, jsou to děti postižené silnou epilepsií nebo ty nejvíce handicapované děti. Co by s nimi bylo, pokud by tu nebyl jeden jediný kojenecký ústav? A pěstoun by se nenašel. Znovu se ptám, brali by si je úředníci ministerstva?

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Paní ředitelka vychází ze současného stavu a ze současné podoby pěstounské péče. Jak jsem řekl, my máme 2 roky na to, abychom tady budovali alternativy. A Ministerstvo práce a sociálních věcí bude v nejbližších dnech předkládat do vlády novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí, která významným způsobem zvyšuje podporu pro pěstounskou péči. A samozřejmě ty to argumenty provázejí debaty ve všech zemích. I které přistoupili k podobné reformě. A Všude v Evropě se podařilo tyto systémy vybudovat. Skutečně my jsme poslední ostrůvek v tomto prostoru, který ještě umísťuje děti do ústavu. Takže když to jde v Maďarsku, když to jde na Slovensku, v Polsku a to nemluvím o západoevropských zemích, tak si říkám, proč by to nešlo v ČR.

Moderátor:
Paní ředitelko, dá se předpokládat, že za 2,5 roku se podaří státu vybudovat alternativní systém, tak silný, aby byl schopen přijmout i ty děti, které vlastně dnes nikdo nechce?

Eva Pilátová, ředitelka, Dětské centrum Brno, Brno:
Já si myslím, že to téměř možné není, protože sice srovnání s ostatními státy může znít dobře, ale naše společnost v současné době tady na toto není nastavena. Protože od nás, z naší republiky dáváme v rámci zahraniční adopce naše děti do zahraničí, právě do těch států kde to tak dobře funguje, tady to všechno. Protože tam ty naše děti přijmou. Ale u nás prostě ta tolerance je nízká. Na druhou stranu si myslím, že nalezení a vyškolení těch kvalitních pěstounů bude docela náročné a bude vyžadovat delší čas. Protože i v tom zahraničí to trvalo po určitou dobu. A nebylo to, že se něco rušilo ze dne na den. Protože ti pěstouni budou muset výborně připraveni, protože my přijímáme nejen děti zdravé, přijímáme děti nedonošené, děti od matek alkoholiček, feťaček děti týrané, děti, kterou jsou zanedbávané ve spoustě stránek. Tzn., potřebují neustálý dozor, zdravotnictví, pomoc psychologa atd. takže prostě ti pěstouni budou muset být velice dobře vyškoleni.

Moderátor:
Pane řediteli, vy tvrdíte, že za 2,5 roku se vám může podařit vlastně změnit toleranci nastavení vnímání společnosti směrem k tomuto problému a že se vám může podařit najít dost kvalitních pěstounů a vyškolit je z ohledu na potřeby dětí, tak jak jsme o nich slyšeli od paní ředitelky.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Víte, ano, jsem o tom přesvědčen a ten dnešní vzkaz, který ministerstvo vyslalo, tak je výzva. Tak je výzva do celého systému, protože my se shodujeme v tom a říkala to i paní ředitelka, že děti patří do rodin a my říkáme, pojďme udělat vše proto, aby děti mohly vyrůstat v rodinném prostředí, pojďme pro to udělat všichni, kdo v systému pracujeme, co bude možné a v podstatě není tento krok, musí se stanovit nějaké datum, protože jinak si budeme pořád říkat, jako si říkáme už 20 let, ono to nejde, budeme to odkládat, proto byl vyslán jasný signál, je tady pevně stanoven datum a je to vzkaz všem pracovníkům v systému. Pojďme jaksi dosáhnout skutečně vybudování těch alternativ.

Moderátor:
Systém je jedna věc a pak jsou tu individuální příběhy těch dětí, byť to bude jedno jediné dítě, které nikdo nepřijme. Co s ním bude? To je velmi praktická otázka, která může znít banálně, ale není to úplně od věci.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
My žijeme v iluzi v tom, že český systém se dokáže postarat o všechny děti. Nedokáže. Já mám…

Moderátor:
Takže budou na ulici?

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Já mám velmi často telefon. Je to strašně složité a věřte, mě osobně volají ředitelé zařízení, že nemohou to dítě přijmout z různých důvodů, protože to zařízení na to není.

Moderátor:
Co to znamená, že ministerstvo začíná rezignovat na tu představu, že zkrátka v Česku nebudou žádné děti, které nebudou žít na ulici. Vy jste mě teď řekl, že stát se nepostará o všechny děti.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Stát se samozřejmě…

Moderátor:
Takže to znamená, že se může klidně stát i to, že i v České republice budeme vídat děti na ulici.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Ne, nebudeme vídat děti na ulici, jenom chci vyvrátit iluzi, že v současné době ten systém se dokáže o všechny děti postarat.

Moderátor:
Co to znamená?

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Že skutečně máme vysoké problémy, když dítě má nějaké speciální problém, tak ho pošleme buď do nevhodné péče, nebo skutečně velmi těžko hledáme nějakou službu, takže to je už dnes…

Moderátor:
A já se vás znovu ptám, pokud nebudou kojenecké ústavy a vy my říkáte, že není v silách systému do budoucna se postarat o všechny děti, to znamená, že se může dít, že některé děti budou na ulici i v České republice?

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Ne, nebude se to dít a neřekl jsem, že není v silách systému, my chceme vybudovat takový systém, který se postará o všechny děti, nemůže být nějaká mezera.

Moderátor:
Takže skutečně na toto, aby bylo jasno, na toto tedy český stát nerezignoval a neposouvá se ta situace do mezí, která by úplně nekorespondovala, co tu bylo, co se odehrávalo. Paní ředitelko, ta slova, která pronesl pan ředitel. Jak to na vás působí, co to ve vás vyvolává směrem k praxi, kterou vykonáváte?

Eva Pilátová, ředitelka, Dětské centrum Brno, Brno:
Určitě by bylo dobré, kdyby se to podařilo, já ze své praxe, tomu v současné době nevěřím, že v průběhu dvou let se může stát taková změna, protože opravdu problémy s tím sehnat kvalitní pěstouny jsou velké. A možná ještě k tomu kontextu, co bylo řečeno před tím, bych řekla, že sice zkušenosti ze zahraničí jsou s tímto systémem, ale pravděpodobně ještě nikdo nedělal analýzu, jaký dopad mají tady ty profesionální pěstounské rodiny na děti. Protože to znamená, pěstounská rodina převezme dítě, bude ho mít po určitou dobu, 2,3,5 měsíců, nevím prostě takovou dobu, než se mu najde jiná biologická rodina, vhodná adoptivní rodina a dítě by nemělo s těmi profesionální pěstouny navázat úzký citový vztah, ani o ni s ním. Takže prostě je to docela náročné, jak na ty pěstouny, tak na to dítě. Skoro si to neumím představit v případě, že dítě bude svěřeno do profesionální pěstounské rodiny, která má svoje vlastní děti, ke kterým bude přistupovat jako ke svým vlastním, tzn. včetně všech citových projevů a pak tam bude mít dítě v profesionální pěstounské péči, kde bude muset udržet odstup. Dítě bude říkat této, strejdo, nemůže říkat mami, tati, tzn., bude se nějakým způsobem v té rodině vymykat. A vím, že už v některých státech, kde tento systém funguje, už toto řeší, že prostě to dítě vystřídá více těchto rodin a neví, vlastně kam patří, protože vždycky si už myslí, že jsou to ty jeho dva lidi, maminka a tatínek a není to vlastně pravda.

Moderátor:
Pane řediteli, v tomto problém nevidíte, jestli by spíš stát neměl položit do pomoci s rozvojem obecního sociálního bydlení, spíš pomáhat sociálně chudým, aby si ty děti mohly nechat.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Já jsem říkal, že prvním opatřením je, že se bude pracovat s rodinami, tak aby dítě mohlo zůstat u svých rodičů. To druhé řešení je náhradní rodinná péče, není pravda, že neexistují výzkumy, které by prokazovali vliv pěstounské péče, je prokázáno, byť to dítě je, tam takto na přechodnou dobu, tak má jednu osobu, nestřídá vedle něj x zdravotních sester nebo ošetřovatelek a to dítě si prostě v tom raném věku potřebuje vytvořit vztah k jedné konkrétní osobě. A ty pěstouni musí být lidé, kteří mají vyřešené svoje rodičovské potřeby, prostě, kteří to zvládnou a jak jsem řekl, systémy fungují a je to vyzkoušená záležitost, takže já se toho v České republice nebojím a nemyslím si, že naše společnost je horší než třeba v Maďarsku nebo na Slovensku nebo v Polsku.

Moderátor:
Já vám děkuji, děkuji vám oběma. Dobrou noc přeji. Nashledanou.

Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů, Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Nashledanou.

Eva Pilátová, ředitelka, Dětské centrum Brno, Brno:
Nashledanou.

Zdroj: ČT 24

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 26.8.2011

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 21.10. 2017 000 03:14.