Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články - Archiv » Rok 2011 » Červen:

Konference Dlouhodobá péče v České republice (Časopis sociální služby)

První odborný příspěvek patřil Jaromíru Drábkovi, který konstatoval úskalí vyplývající z dlouhodobého neřešení absence prolínání obou resortů, které se sice rychle rozvíjejí, ovšem bez vzájemné synergie. Vzhledem k rychlému stárnutí populace a z toho vyplývajících problémů již nelze s potřebnými kroky otálet. V těchto dnech je finalizována příprava nového zákona o dlouhodobé péči, na které obě ministerstva společně s dalšími partnery úzce spolupracují a jednotlivé body připomínkují a schvalují. Vyjádřil přesvědčení, že tato spolupráce povede k zbourání stávajících hranic mezi sociální a zdravotní oblastí. Poté se slova ujal ministr zdravotnictví Leoš Heger. Hovořil o nejasném rozdělení zdravotní péče a péče vedoucí ke kompenzaci nedostatečné soběstačnosti. Nově navrhované řešení v podobě zákona o dlouhodobé péči naopak striktní oddělení zdravotní a sociální péče definovat nepotřebuje a stává se jakýmsi přechodníkem a pojítkem mezi oběma oblastmi.

Věnoval se také velkým rozdílům mezi těmito segmenty z hlediska financování. Poukázal na fakt, že úhrady zdravotních pojišťoven za lůžko v léčebnách dlouhodobě nemocných či v následné péči jsou více jak 15x vyšší oproti úhradám za lůžko v pobytových zařízeních sociálních služeb (v případě osob ve 3. stupni příspěvku na péči). Tento nepoměr je v sociálních službách kompenzován výrazně vyššími dotacemi (6000 Kč v sociálních zařízeních oproti cca 1000 Kč v zařízeních zdravotnických) a vyššími platbami od uživatelů těchto služeb oproti platbám pacientů. Nový zákon o dlouhodobé péči by měl přinést v této oblasti narovnání a stanovit nárokovost dlouhodobé péče, její rozsah, způsob registrace poskytovatelů, personální, materiální a technické požadavky, zdroje financování a jejich proporce a institucionální zodpovědnost. Dlouhodobá péče se podle odhadů týká cca 30 000 uživatelů služeb v sociálních zařízeních, 30 000 pacientů zařízení zdravotnických a 110 000 osob užívajících služby terénní. V rámci následné diskuse Heger hovořil o plánovaném zvýšení kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků a reagoval i na další připomínky a dotazy účastníků související s nespravedlivým financováním v zdravotnických a sociálních zařízeních.

V dalším odborném příspěvku hovořila Iva Holmerová, předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti, o medicínských aspektech dlouhodobé péče pro seniory, kterou definovala jako komplex zdravotnických, sociálních aj. služeb, které potřebují lidé se sníženou soběstačností, a to zejména v základních sebe obslužných aktivitách. 80 % z nich přijímá péči v rámci rodiny, které nesou 53 % potřebných nákladů. Dlouhodobá péče by podle jejího názoru měla být propojením zdravotních a sociálních služeb, nikoliv třetí oblastí ustanovenou vedle oněch dvou již existujících. Hovořila také o problematické dostupnosti zdravotní péče pro obyvatele domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem a upozornila i na nedostatečné personální obsazení těchto zařízení, jež neodpovídá stále náročnější klientele. Poukázala na úskalí stávajícího právního rámce, který nereflektuje povahu onemocnění uživatelů sociálních služeb (např. neschopnost klientů porozumět smlouvě či nedostatečné řešení otázky zodpovědnosti v souvislosti s neomezováním pacientů/klientů v pohybu či s užíváním léků). Zásadní problém vidí mj. i v přeexponování administrativy či v propastném rozdílu mezi úrovní akutní a následné péče ve zdravotnických zařízeních. Uvedla, že pro odborné zajištění dlouhodobé péče je velmi důležité postavení sester a konziliářů (psychiatrů, geriatrů), rozvoj medicíny dlouhodobé péče jako nového oboru nebo rozšíření institutu "medical director" (lékař, který se spolu s managementem podílí na zvyšování kvality dlouhodobé péče).

Dalším řečníkem byl předseda Svazu měst a obcí ČR a poslanec Evropského parlamentu Oldřich Vlasák. Uvedl, že žádná smysluplná koncepce sociální péče není myslitelná bez spolupráce s městy a obcemi. Ty podle současné legislativy bohužel nemají z hlediska samostatné působnosti v této oblasti žádné povinnosti. SMO ČR se nebrání diskuzi o nových kompetencích měst a obcí, je však nutné je provázat s financováním. Svaz bude podporovat změny systému uplatňující princip subsidiarity, vedoucí k úsporám veřejných finančních prostředků, omezující byrokracii a v konečném důsledku užitečné především občanům.

Ředitel VZP Pavel Horák ve svém příspěvku hovořil o problematice dlouhodobé péče z hlediska zdravotních pojišťoven. Ty uhradí za zdravotní péči v pobytových zařízeních sociálních služeb cca jednu miliardu ročně. Hovořil o nesystémovosti úhrad v léčebnách dlouhodobě nemocných a v psychiatrických léčebnách na straně jedné a v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem na straně druhé i o rozdílu mezi jednozdrojovým financováním zdravotnických zařízení a vícezdrojovým v sociálních službách. Zmínil problém skryté sociální péče na lůžkách zdravotnických zařízení či problematiku přechodu úhrad kompenzačních pomůcek z resortu MPSV na zdravotní pojišťovny v roce 1992. Upozornil, že vyvedení dlouhodobé péče samostatným zákonem z veřejného zdravotního pojišťění není dle mínění pojišťoven v souladu s článkem 31 Listiny základních práv a svobod. O porušení práv hovořil také v souvislosti s odebíráním příspěvků na péči či přerušováním řízení o jeho přiznání v průběhu hospitalizací. Pokud jde o dlouhodobou péči, navrhuje vrátit se k jejímu původnímu rozsahu (ústavní pobytové služby o cca 15 000 klientech) a využít transformaci části lůžek zdravotnických zařízení v rámci zdravotnické reformy. Upozornil na značně obtížnou definovatelnost skupiny příjemců dlouhodobé péče, nemožnost dobře finančně oddělit dlouhodobou péči od běžné péče o chronicky nemocné a na nutnost rozšířit péči v rámci terénních a ambulantních služeb.

Videoprezentace Milana Cabrnocha, poslance Evropského parlamentu, se týkala dlouhodobé péče z hlediska dokumentů EU. Za alarmující označil skutečnost, že v EU je pouze 37 % dlouhodobé péče poskytováno v domácím prostředí občanů. Usnesení Evropského parlamentu o dlouhodobé péči se proto týká mj.podpory rodinné péče, ambulantních a terénních služeb či neformálních pečovatelů a také potřebného rozvoje komunikačních technologií. Hovořil také o potřebě odstranit resortismus, tedy rozdělení služeb na zdravotní a sociální, i o nutnosti změn ve financování dlouhodobé péče v EU, na kterém se kromě státu musí podílet více také obce, rodiny i samotní uživatelé.

Ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Ladislav Průša seznámil účastníky konference s údaji o vybavenosti jednotlivých okresů a krajů místy pro uživatele dlouhodobé péče, o dostupnosti s ní souvisejících služeb a se závěry, které z těchto dat vyplývají. Ty mj. potvrzují, že dostupnost služeb se zhoršuje se vzdáleností od center a nejhorší je na hranicích krajů. Upozornil, že současné evropské trendy spočívající v příklonu k poskytování péče v přirozeném prostředí uživatelů jsou v České republice zatím pouze okrajovou záležitostí. V porovnání s jinými státy EU se sice nepotvrzuje domněnka o vyšším podílu uživatelů pobytových sociálních služeb v ČR, výrazně však u nás pokulhává využívání služeb terénních. Dále hovořil o vývoji struktury obyvatelstva z hlediska věku. Do roku 2065 je očekáván 2-3násobný nárůst počtu obyvatel ve vyšších věkových kategoriích (tj. předpokládaných příjemců dlouhodobé péče). Nárůst vykazuje také podíl příjemců příspěvku na péči ve 3. a 4. stupni závislosti oproti příjemcům v prvních dvou stupních. Petr Hanuš, zastupující ředitel odboru sociálních služeb a sociálního začleňování MPSV, uvedl, že legislativní úprava dlouhodobé péče by měla být účinná od 1. 1. 2013. Dále především korigoval a doplňoval prezentace a výroky předchozích řečníků. Upozornil, že v rozporu s některými tvrzeními není příspěvek na péči určen jen na nákup sociálních služeb, ale i pro neformální pečující. Zdůraznil také, že je mylné chápat problematiku dlouhodobé péče a jejího financování optikou MY a ONI (sociální a zdravotní resort) a měla by být vnímána jako společná záležitost.

Za MPSV na konferenci vystoupili také Monika Válková, poradkyně ministra práce a sociálních věcí, která hovořila o dostupnosti dlouhodobé péče v krajích a účastníkům nabídla řadu statistických dat, a Michael Viereckl, ředitel projektu Optimalizace sítě zdravotních a sociálních služeb MPSV, který tento projekt představil. Jeho výstupem je analýza současného stavu sítě zdravotních a sociálních služeb, parametry jejich dostupnosti a kvality, nástroje regulace, registry sítě těchto služeb a jejich generely, které budou definovat žádoucí podobu sítě. Eduard Kaplan, ředitel Domova důchodců Roudnice nad Labem, ve svém příspěvku koncipovaném z pohledu poskytovatele sociálních služeb konstatoval, že přes veškeré výhrady je příprava zákona o dlouhodobé péči pozitivním krokem. Je ovšem pravdou, že zatím je jeho podoba stále značně mlhavá. Dále kritizoval některé přístupy VZP, která např. na jednu stranu toleruje zneužívání značných finančních prostředků ve zdravotnických zařízeních (cca šest miliard) a současně velmi přísně přistupuje k financování zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb.

Předseda představenstva občanského sdružení Opora Libor Svět se věnoval domácí zdravotní péči, která má v našem systému nezastupitelné místo od roku 1992. Uvedl však, že mnohá očekávání s ní spojená nebyla naplněna. Ta spočívala např. v zkrácení pobytu v lůžkovém zdravotnickém zařízení, v orientaci na náročnější pacienty, v podpoře rozvoje jednodenních výkonů a v poskytnutí levnější a psychicky méně náročné alternativy k pobytu v lůžkových zdravotnických zařízeních.

Petr Fiala, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic, v souvislosti se zneužíváním finančních prostředků ve zdravotnictví a sociálních službách poněkud skepticky konstatoval, že v českých podmínkách je zjevně dovoleno vše a zřejmě není síla, která by to dokázala změnit. Vyjádřil rozčarování z nenaplněných očekávání týkajících se sociálních lůžek ve zdravotnických zařízeních a obavy, aby obdobné zklamání nepřinesl také zákon o dlouhodobé péči. Upozornil, že nebude-li v systému dostatek finančních prostředků, nemůžeme dost dobře očekávat zlepšení poskytované péče, její dostupnosti i situace poskytovatelů sociálních služeb a jejich zaměstnanců.

Závěrečný příspěvek konference patřil Zdeňku Pernesovi, předsedovi Rady seniorů ČR. Ocenil, že po letech diskusí a přesvědčování konečně dochází v naší legislativě k potřebným změnám. Polemizoval s údaji srovnávajícími ČR se zeměmi EU a konstatoval, že na dlouhodobou péči je u nás vydáváno mnohem méně finančních prostředků v poměru k HDP než v zahraničí. Konference Dlouhodobá péče v ČR poskytla svým účastníkům pestrý soubor přednášek a prezentací k jednomu z nejžhavějších témat pokrývajících resorty zdravotnictví a sociálních věcí. I přes odlišnosti v některých pohledech bylo zjevné, že si všichni řečníci palčivě uvědomují neserióznost a neudržitelnost současného systému i rizika vyplývající z očekávaných změn souvisejících se stárnutím evropské populace. Jistým zklamáním pro posluchače mohl být nedostatek přesnějších informací k vlastní podobě připravovaného zákona o dlouhodobé péči, na které si budeme muset všichni zřejmě ještě několik měsíců počkat. Všem, kteří se konference nemohli zúčastnit nebo by si rádi některé příspěvky připomenuli, APSS ČR opět nabízí k zakoupení DVD s obrazovým záznamem celé konference a s jejími jednotlivými prezentacemi.

Zdroj: Časopis sociální služby

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 27.6.2011

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 19.10. 2017 000 00:17.