Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Zahraniční vztahy a EU » Mezinárodní vztahy » Mnohostranná spolupráce » Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení:

Informace o 28. Valném shromáždění MASZ

Mgr. Jiří Král, ředitel odboru sociálního pojištění MPSV
JUDr. Vít Samek, poradce ministra práce a sociálních věcí

Před zahájením Valného shromáždění se 12. 9. 2004 sešlo byro Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (MASZ), které mj. v rámci přijímání nových členů schválilo vstup České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) do MASZ. Po zaplacení členského příspěvku za rok 2005 se tak ČSSZ stane vedle MPSV druhým řádným členem MASZ za ČR.

Valného shromáždění MASZ se zúčastnilo více než 1200 účastníků ze 130 zemí a dále představitelé řady mezinárodních organizací (MOP, EK, AEIP, AIM, CISS, ECSWPR, IAPSF, WB aj.). 12. 9. 2004 bylo shromáždění zahájeno úvodním ceremoniálem. V dalších dnech Valné shromáždění probíhalo dvěma tradičními formami: plenárními zasedáními a jednáním technických komisí. Závěrečný den 18. 9. 2004 se uskutečnilo jednání Rady.

Předsedou Valného shromáždění byl zvolen ministr práce a sociálních věcí ČLR Zheng Si-lin, místopředsedy J.A.Barnhart (komisařka SZ USA), B. N´Doumi (Pobřeží slonoviny) a A. Wiktorov (prezidentka polského SUZS). S hlavními projevy na úvodním ceremoniálu vystoupil prezident MASZ Johan Verstraeten a místopředseda vlády ČLR Huang Ju.

Místopředseda vlády ČLR Huang Ju ve svém vystoupení vyjádřil přesvědčení, že téma Valného shromáždění "Sociální zabezpečení: Zajištění sociální spravedlnosti" bude předmětem široké výměny informací mezi účastníky a že Valné shromáždění sehraje positivní roli v tom, aby vlády na celém světě věnovaly maximální pozornost životním podmínkám svých obyvatel a usilovaly o dlouhodobý rozvoj sociálního zabezpečení ve světě. Věnoval se rovněž významu sociálního zabezpečení v Číně, jeho rostoucímu významu a rychlému rozvoji, který musí sledovat a napomáhat rychlému ekonomickému rozvoji země. Ocenil i úlohu MASZ v rozvoji sociálního zabezpečení ve světě a zejména při budování socialistického tržního hospodářství v Číně.

Pomocí videozáznamu pozdravil účastníky i generální ředitel MÚP J. Somavia, který rovněž zdůraznil úlohu MASZ při rozvoji sociálního zabezpečení ve světě a význam spolupráce MASZ a MOP.

Prezident MASZ J. Verstraeten ve svém úvodním vystoupení konstatoval, že celý svět, včetně pořadatelské země, se nachází v procesu své transformace, jejíž příčiny spočívají především v globalizaci. Ta vyvolává potřebu změn, které ovlivňují každodenní život. Je založena především na procesu rozšiřování svobodného pohybu kapitálu, zboží, služeb a lidí. Před měsícem v Ženevě učinila Světová obchodní organizace (WTO) další významný krok k liberalizaci obchodu, když zrušila ochranná opatření. Problémem je, že současný ekonomický světový řád trpí některými nepřijatelnými nerovnováhami: finanční a ekonomické úvahy jsou daleko důležitější než sociální záležitosti a mnohé vlády se ve snaze zachovat si konkurenceschopnost rozhodly postupně omezit svůj stát blahobytu (welfare state).

Prezident MASZ zdůraznil, že je třeba usilovat o to, aby z výhod globalizace těžili všichni, a vyslovil názor, že problémy, které známe, nejsou výsledkem globalizace jako takové, nýbrž jsou důsledkem chyb v jejím řízení. Musí být proto hledány a nalezeny nové kompromisy. Stejně tak, jako bylo úspěšným řešením, které zmírnilo kapitalismus v minulosti, vytvoření národních států blahobytu, může být vytvoření nových mezinárodních a nadnárodních struktur řízení nástrojem, který zvládne globalizaci. K tomu bude ovšem zapotřebí dostatečně silná a široká politická vůle.

Prezident MASZ připomněl v této souvislosti, že Mezinárodní organizace práce (MOP) zveřejnila zprávu jí vytvořeného Světového výboru k problematice sociální dimenze globalizace, jehož doporučení zajistit na světové úrovni zavedení pravidel zajišťujících větší řád a spravedlnost v oblasti mezinárodního obchodu, investic, financí a migrace MOP převzala s tím, že její minimální standardy práce představují soubor minimálních pravidel pro práci v globálním hospodářství a že respekt k nim je třeba posilovat ve všech zemích.

Kvitoval rovněž vyjádření OECD, že tyto země otevřou své ekonomiky rozvojovým a transformujícím se zemím, a věnoval ve svém vystoupení větší pozornost transformaci hospodářství postkomunistických, rozvojových a dalších zemí, která po svém zahájení přinesla mj. i nezaměstnanost, poklesy příjmů, růst nerovností, rozšiřování chudoby, vysokou inflaci a omezování sociálních výdajů. Zdůraznil, že sociální reformy jsou velmi významným prvkem transformace v těchto zemích a existuje přitom významný rozdíl mezi většinou radikálními reformami v Evropě a pomalejšími, ale úspěšnými reformami ve Střední Asii.

Poznatky z těchto reforem ukazují, že neexistuje jasné pravidlo, které by bylo možné aplikovat na všechny země a společnosti, pokud jde o otázku, jak vysoké sociální výdaje jsou pro zemi finančně a ekonomicky udržitelné. Hranice udržitelnosti mohou být v jednotlivých zemích prověřovány pouze politicky. Spíše než samy finanční metody nebo jakékoliv úrovně odváděných příspěvků má vyšší důležitost sociální kontext, v němž sociální reformy probíhají. Prezident MASZ uvedl, že skutečnosti ukazují, že lidé jsou více ochotni odvádět příspěvky na sociální zabezpečení, a to i v dobách ekonomicky pro ně obtížných, než daně, pokud mají důvěru v sociální systém. Doporučil, aby tyto země mechanicky nepřebíraly sociální modely zemí s mnohem vyšším příjmem na hlavu s tím že MASZ může transformujícím se zemím pomoci s architekturou, metodologií a strategií výběru sociálního modelu odpovídajícího potřebám jejich dalšího rozvoje. Hledání sociální a ekonomické rovnováhy je neoddělitelné od hledání rovnováhy mezi osobní svobodou a kolektivním omezením; kombinace obou je nezbytná v zájmu garance bezpečnosti jednotlivých lidských bytostí ve společnosti.

Klíčovým úkolem sociálních reforem je rozšíření účasti obyvatelstva na sociálním zabezpečení. Prezident MASZ uvedl několik čísel: chudoba v současnosti postihuje zhruba polovinu světové populace, více než 3 miliardy lidí žijí s příjmem nižším než dva dolary na den a jedna miliarda lidí přežívá s jedním dolarem na den. Počet chronicky chudých lidí je odhadován na cca 420 mil. lidí, z nichž 29 % žije v Africe, 44 % v jižní Asii a 20 % ve východní Asii. Chudoba se týká i jiných částí světa, v Evropské unii zhruba 9 % jejích obyvatel. Na počátku 21. století má méně než 15 % světové populace čítající 6 miliard lidí přístup k systémům zajišťujícím jim důchodový příjem. V subsaharské Africe a v Jižní Asii je odhadována účast pracující populace na povinném sociálním zabezpečení na 5 až 10 % a v některých případech dokonce klesá.

Prezident MASZ zdůraznil, že řešení tohoto problému má silný politický, ekonomický i sociální kontext. Je třeba politická vůle i výchova obyvatelstva k vůli starat se o sebe a nést přiměřený díl solidarity s jinými a je nutné usilovat o provázanost ekonomických a sociálních faktorů, která je dnes často ignorována. Je zapotřebí pečlivé a zevrubné krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé sociální plánování, je nutné vytvářet profily zranitelnosti a analýzy trhu práce, které pomohou identifikovat hlavní příčiny sociálních problémů ve společnosti, určit postižené skupiny obyvatelstva, regiony apod. Zdroje potřebné k zajištění sociální ochrany a programů je třeba analyzovat v přehledech sociálních výdajů, které poskytnou přehled i o jejich efektivnosti a účelnosti.

Velkou pozornost věnoval prezident MASZ problému důchodových reforem, zejména otázce nahrazování průběžně financovaných důchodových systémů soukromě spravovanými systémy v souvislosti s narůstáním demografických i ekonomických problémů a s prodlužováním délky lidského života. Konstatoval, že průběžné důchodové systémy mají vedle svých osvědčených výhod také některé regresivní prvky:

  • Penzijní dávky jsou založené na příjmu a nikoliv na potřebách; často jsou kalkulovány ve prospěch výše kvalifikovaných osob s vyššími příjmy,
  • Příspěvky placené nižšími výdělkovými skupinami zaměstnanců s vyšší průměrnou úmrtností často podporují dávky vyplácené déle žijícím osobám s vyšší kvalifikací a příjmy,
  • Chudší zaměstnanci začínají pracovat a odvádět příspěvky do systému dříve než více kvalifikovaní zaměstnanci s vyššími příjmy - platí tak déle a pobírají přitom dávky po kratší dobu,
  • K transferu prostředků ze strany chudších k bohatším spoluobčanům dochází i prostřednictvím různých výjimek pro některé skupiny obyvatelstva, jako jsou např. ozbrojené složky, někteří jiní státní zaměstnanci, apod.

Tyto a další problémy spolu s důsledky zmíněných demografických změn inspirovaly celkem cca 25 zemí světa k nahrazení průběžně financovaného důchodového systému dávkově definovaného (PAYG) systémem soukromým příspěvkově definovaným. Ten může eliminovat některé nedostatky PAYG systému, za určitých podmínek zvýšit účast občanů v důchodovém systému a ovlivnit i ekonomiku země.

Zavedení individuálních účtů v soukromém kapitálovém důchodovém systému je spojeno rovněž s některými riziky. Lidé musí z hlediska své celoživotní perspektivy učinit řadu důležitých rozhodnutí týkajících se oblastí, o nichž mnoho nevědí, zvolit větší či menší riziko, rozhodnout se pro vyplacení kapitálu nebo doživotní anuity. Často jsou při volbě svého penzijního fondu stavěni před nezbytnost učinit vlastní téměř aktuářské rozhodnutí, protože musí posoudit různé kategorie rizika a diverzifikaci rizika, kapitálové riziko, tak, aby jejich portfolio odpovídalo volatilitě kapitálových trhů. Provedený výzkum ukazuje, že jen 18 % účastníků si vybírá svůj penzijní fond zcela samostatně, zatímco zbývající investují do předem určeného penzijního fondu (bez vlastní aktivity či výběru). Mezi těmi, kteří se rozhodovali sami, však 41 % neumí jmenovat alespoň jeden z fondů, do něhož jsou jejich prostředky investovány. Hlavní cíl poskytování penzí, kterým je obrana před chudobou ve stáří, bývá přitom často zanedbáván.

Prezident MASZ zdůraznil, že velká pozornost ze strany vlád věnovaná privatizaci by neměla vést k opomíjení věnovat stejně velkou pozornost péči o ty, kteří nemají žádnou jinou možnost než spoléhat na pilíř jedna nebo na pilíř nula pro své zabezpečení ve stáří. Stejně tak je třeba připomenout úvahu, že vlády, které nedostatečně spravují první (PAYG) důchodový pilíř, budou umět dobře regulovat soukromý důchodový pilíř. Prezident MASZ připomněl hlavní překážky a problémy zavedení soukromého důchodového pilíře:

  • Existence velkého neformálního trhu práce a mnoho osob samostatně výdělečně činných,
  • Malé, slabé a nedostatečně likvidní finanční trhy nebo trhy předem zaměřené na financování státního nebo korporátního dluhu,
  • Zkušenosti získané sledováním dřívějšího vývoje mohou být časově velmi podmíněné příslušnou dobou (např. dvacetiletý růst cen akcií i úrokových sazeb, který byl poté vystřídán dramatickým pádem obou, což se projevuje velkým poklesem stavu prostředků na individuálních účtech),
  • Je jen velmi málo věrohodných informací z praxe o financování nákladů souvisejících s přechodem na povinné fondové systémy,
  • Lze zaznamenat, že v některých zemích je nahlíženo na penzijní investování příspěvků jako na povinné "vyrvání" části prostředků ze sociálního zabezpečení,
  • Jestliže jsou soukromé systémy zřizovány za účelem financování státního dluhu, lze se jen dohadovat, v jakém rozsahu se skutečně uplatňuje v zemi pojistná ekonomika či zda se touto ve skutečnosti nevrací PAYG zadními vrátky.

Obecně je dnes největší hrozbou hrozba stárnutí společnosti. Trend prodlužování očekávané délky dožití je však spojen s poklesem porodnosti souvisejícím zejména s odkládáním prvního vstupu do zaměstnání, nezaměstnaností mládeže a s obtížemi v harmonizaci rodinného a pracovního života. Vzniká obava, zda bude stále se zmenšující část pracujících schopna věcně i finančně zabezpečit ty své spoluobčany, kteří jsou obvykle považováni za závislé na ostatních. Determinujícím faktorem dalšího vývoje se stává "economic dependency ratio" (poměr mezi objemem mezd generovaných pracujícími a objemem důchodových dávek), nikoliv poměr demografické závislosti (demographic dependency ratio). Zvyšující se požadavky na sociální ochranu jsou však rovněž důsledkem změn rodiny, která již není většinou schopna zabezpečit své sociálně slabé členy.

Řešení uvedených současných potíží státu blahobytu spočívá v propojení různých státních politik, které vyústí jak ve větší spolupráci státních orgánů, tak v iniciativách širokého okruhu subjektů (vlád, společností, zaměstnanců, zákazníků, občanů) - tato cesta má větší šanci na úspěch než dnes převážně používaná metoda jeden problém=jeden instrument. Je třeba přejít od náhradových k preventivním strategiím, které mohou lépe reagovat na budoucí potřeby. To vede k závěru, že cíle sociální ochrany musí být dosahovány promyšlenou směsí makroekonomických a fiskálních opatření a opatření týkajících se politiky zaměstnanosti. Není to "welfare system", nýbrž trh práce,který nabízí nejlepší zabezpečení proti chudobě v současnosti. Pomoc občanovi realizovat jeho ekonomickou nezávislost je pak cestou, jak je možné se osvobodit od příjmového přerozdělování státu blahobytu.

Prezident MASZ se ve svém vystoupení dále zabýval problematikou politiky zaměstnanosti, která musí být obdobně, jako je tomu v ostatních oblastech sociální politiky, více cílená s ohledem na změnu řady faktorů souvisejících s individualizací vývoje současné společnosti, jako jsou vzdělávání, zakládání rodiny, životní styl, pracovní styl apod. Klíčové je řešení dlouhodobé nezaměstnanosti, která je předstupněm k sociálnímu vyloučení a odkázanosti na sociální pomoc společnosti, sociální politika musí přejít od dosavadní koncepce krytí rizik ke koncepci distribuce rizik. Od sociální politiky nelze však očekávat nemožné, zejména vyřešení ekonomických problémů společnosti.

Pokud jde o rodinnou politiku, zdůraznil prezident MASZ ve svém vystoupení potřebu reagovat na problém deinstitucionalizace rodiny, který je často chápán jako problém oslabování rodiny s ohledem na různé formy soužití, které předcházejí manželství, popřípadě, které nahrazují manželství, více nemanželských porodů apod. Narůstá požadavek na uznání tzv. nových forem a modelů rodiny, které v mnohem větším rozsahu ovlivňují složení domácností a polarizaci mezi rodinou a "nerodinou" a vybízejí k přijetí nových opatření i v oblasti sociální politiky. Zatímco práce za mzdu dnes zůstává základnou prosperity jednotlivce, ukazuje se, že dva příjmy se stávají základní normou bohatství domácnosti.

Prezident MASZ připomněl některé z hlavních příčin poklesu porodnosti, mezi něž patří zejména změna ekonomické role ženy v rodině, nestabilita rodiny a manželství, odkládání prvního porodu a mateřství do vyššího věku, kdy již k němu z různých důvodů nedochází případně vůbec, pozdější nástup do zaměstnání, potíže ve spojení rodinného a pracovního života apod. Je zřejmé, že lidé by si přáli více dětí, než mají, a že jsou to ekonomické a sociální podmínky, které s touto skutečností úzce souvisejí.

V závěru svého vystoupení prezident MASZ poukázal na trend patrný v řadě zemí, včetně vyspělých, spočívající v přechodu odpovědnosti v sociální oblasti ze státu na rodinu, trh práce a na jednotlivce a zdůraznil v této souvislosti potřebu zvyšování individuální odpovědnosti při získání zaměstnání nebo neintegraci po jeho ztrátě, která zabrání i ztrátě nároků v sociálním zabezpečení založeném na účasti ve (formálním) zaměstnání. Je to právě trh práce, který se stále více stává zdrojem sociální ochrany místo sociálního zabezpečení - i proto je třeba zvýšit pracovní zapojení žen a starších osob.

Ve stále více privatizované spotřebě, k níž svět zřejmě směřuje, lze očekávat přebírání odpovědnosti jednotlivcem nebo rodinou ve stále více součástech nebo aspektech lidského života s tím, že rolí státu bude spíše tuto odpovědnost zdůrazňovat než ji omezovat. Role vlád se tak změní z poskytovatele na organizátora. Koncept změny odpovědnosti předpokládá, že nejde jen o dočasnou rotaci v přístupu, nýbrž o rozhodující změny s hlubokými a trvalými následky vedoucími ke konvergenci v systémech sociální ochrany.

Je třeba mít na zřeteli, že zvýšený důraz na práci jako základ sociálního zabezpečení nesmí opomenout věnovat pozornost skutečnosti, že stále přetrvává "pracující chudoba", která odkazuje řadu lidí, zejména těch, kteří pracují v atypických vztazích nebo za nízkou mzdu, mezi sociálně potřebné.

Výzvou je nalézt správný stupeň regulace, tržní orientace a individuálního výběru a také rovnováhu mezi náklady a poskytovaným plněním prostřednictvím pravidel, která umožní vytvořit fungující partnerství mezi poskytovateli a informovanými spotřebiteli sociálních služeb a dávek. Systémy sociálního zabezpečení jsou udržitelné pouze v kontextu solidarity, založeném na široce akceptovaném přerozdělování v zájmu sociální spravedlnosti a rovnosti. Dobrý život v budoucnosti bude vyžadovat mnohem větší zdroje a také větší kompetenci. Bude i nadále rolí státu instalovat kvalitní sociální zabezpečení zajišťující vysokou přiměřenost a vysokou výkonnost z dlouhodobého pohledu.

Zdá se nezbytné rozšířit koncept a obsah sociálního zabezpečení, upravit vymezení jeho cílů a hledat jeho nové nástroje. Systém sociální ochrany je hodnotou společnosti, která musí být rozvíjena přiměřenými investicemi a kolektivním sdílením nákladů takových investice. Největší výzvou pak je nalezení nové rovnováhy mezi dosažením ekonomické prosperity při současném zajištění rovnosti a sociální spravedlnosti prostřednictvím dobře vymyšlených, spravovaných, regulovaných a dozorovaných systémů sociálního zabezpečení.

A) Program Valného shromáždění předvídal čtyři plenární zasedání:

  • 13.9.2004 dopoledne bylo úvodní plenární zasedání tradičně věnováno rozvoji a trendům v sociálním zabezpečení. Jednání zahájil D. Hoskins, generální tajemník MASZ. Ve svém vystoupení zdůraznil roli politického, kulturního a ekonomického prostředí jednotlivých zemí, které volí svou budoucí cestu v oblasti sociálního zabezpečení. Současně upozornil na problémy rozvojových zemí a vysokou míru obyvatelstva, které vůbec není pokryto systémy sociální ochrany, a na roli veřejných systémů, které jsou v rozvojových zemích nezastupitelné. Druhá část zasedání probíhala formou panelové diskuse expertů a věnovala se i zkušenostem různých zemí v jednotlivých oborech sociálního zabezpečení. Diskuse zahrnovala neobvyklou šíři tohoto problému: obecné otázky spjaté s významem a rolí státu při zajišťování sociálního zázemí jednotlivce, význam a roli soukromého sektoru při realizaci sociálních cílů, roli sociální ochrany v prevenci sociálních rizik, otázky redistribuce uvnitř společnosti, jakož i problematiku začlenění i vyloučení jejích členů.
  • Druhé plenární zasedání (15.9.2004 dopoledne) bylo věnováno tématu Sociální ochrana venkovského obyvatelstva. Pouze jeden člověk z pěti ve světě má přiměřené sociální zabezpečení a méně než polovina světové populace není vůbec pojištěna. Toto je proto největší problém a výzva pro vlády a obzvláště se týká obyvatel na venkově. Rozšíření sociální ochrany bylo nejdůležitější součástí projektu v rámci Iniciativy MASZ, bylo i jedním z klíčových závěrů Konference MOP v roce 2001 a je tématem i Globální kampaně MOP za rozšíření sociální ochrany. Právě o těchto problémech se diskutovalo během plenárního zasedání, na němž byla zdůrazněna nutnost přicházet s novými řešeními přizpůsobenými sociálním, ekonomickým a kulturním podmínkám daného regionu a dané země. Mezinárodní institucionální pomoc (finanční i technická), mezinárodní solidarita a spolupráce je a bude velmi potřebná.
  • Třetí plenární zasedání (17.9.2004 dopoledne) - Sympozium Leo Wildmanna - bylo věnováno tématu "Sociální zabezpečení: spojení ekonomického růstu a sociálního rozvoje". Hlavní projev přednesl pan J. Attali (bývalý president EBRD). Jednání pak probíhalo formou panelové diskuse za řízení S. Scotti (Kanada) a účasti expertů z Mexika, Jižní Koree, Jižní Afriky, USA, ČLR a VB. Opět se prokázalo, že maximální účast v sociálních systémech, která nám v ČR připadá samozřejmá, je základním úkolem systémů sociální ochrany ve světě. Je proto třeba i v našich podmínkách tento faktor nepodceňovat a snažit se naši relativně stále ještě vysokou účast jak v systémech povinných, tak i dobrovolných udržet a event. i zvyšovat.
  • Čtvrté mimořádné plenární zasedání (17.9.2004 odpoledne) bylo věnováno sociálnímu zabezpečení v ČLR. Kromě řady vládních představitelů z ministerstev práce a sociálních věcí, financí, zdravotnictví a dalších na jednání vystoupili i představitelé MASZ, MOP a WB.

Na závěr odpoledního jednání se uskutečnilo závěrečné zasedání, v rámci něhož byla přijata Deklarace 28. Valného shromáždění Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení:

Valné shromáždění se zaměřilo na roli, kterou hraje sociální zabezpečení v ekonomickém a sociálním rozvoji, a na nezbytnost zajistit jeho kvalitní řízení a správu a garanci práva na sociální zabezpečení. Zdůraznilo reformní úsilí všech národů zaměřené na zlepšení jejich systémů sociálního zabezpečení.

Valné shromáždění bere s hlubokým znepokojením na vědomí, že
  • většina světové populace není kryta žádnou z forem sociální ochrany proti riziku stáří, invalidity, smrti, nemoci, pracovního úrazu ani nezaměstnanosti, a že podíl sociálně zabezpečené populace v některých částech světa v posledních letech dokonce klesá,
  • veřejná diskuse je zaměřena pouze na stránku nákladů sociálního zabezpečení a  je zcela opomíjen ekonomický a sociální přínos sociálního zabezpečení v globalizovaném světě,
  • demografické stárnutí je obecně chápáno jako výzva systémům sociální ochrany,
  • úsilí na zajištění finanční udržitelnosti systémů sociální ochrany může zanedbat otázku přiměřenosti úrovně dávek a následně i úrovně ochrany poskytované jednotlivcům,
  • výsledný efekt těchto trendů může přispět k podkopání veřejné důvěry v budoucí životaschopnost programů sociálního zabezpečení a ponechat řadu občanů v pochybnostech a znepokojení o tom, jaká ochrana bude jim a jejich rodinám v případě potřeby zajištěna.


Předseda a místopředsedové Valného shromáždění prohlašují, že diskuse na Valné hromadě ukázala, že existuje mezinárodní konsensus v následujících klíčových otázkách:

Klíčová je těsná souvislost ekonomického a sociálního rozvoje
Sociální zabezpečení hraje zásadní roli v podpoře ekonomického a sociálního rozvoje podporou ekonomického růstu a posilováním sociální soudržnosti. Ekonomický a sociální rozvoj musí jít ruku v ruce a sociální zabezpečení představuje klíčový faktor pro dosažení obou.

Rozšíření účasti
Aby bylo možné snížit rozsah chudoby a dosáhnout sociálního začleňování, musí být rozšířeno sociální zabezpečení na ty skupiny obyvatelstva, které na něm dosud neparticipují. Sociální zabezpečení musí být jádrem jakékoliv strategie zaměřené na boj s chudobou a musí být rovněž hledány a nalézány nové cesty vedoucí k vyšší účasti obyvatelstva na sociálním zabezpečení.

Kvalitní správa a veřejná shoda
Kvalitní správa je základem efektivního programu sociálního zabezpečení. Jasná a účinná komunikace a vyvážená diskuse o sociálním zabezpečení vytváří důvěru a posiluje informovanost veřejnosti a její možnosti správně si vybrat příslušný program. Tyto programy musí být spravovány poctivě a v souladu s příslušnými zákony, na jejichž základě jsou vytvořeny.

Právo na sociální zabezpečení
Vlády odpovídají za stanovení potřebných garancí práva na sociální zabezpečení. Tato odpovědnost zahrnuje vytvoření regulačních a dozorových mechanismů na ochranu práva na dávky ze soukromých programů sociálního zabezpečení.

Stárnutí populace
Stárnutí populace je současně příležitostí i výzvou k reformám trhu práce v zájmu jejich přizpůsobení se stále se vyvíjející globalizaci hospodářství a zajištění dlouhodobé udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení. Vlády musí sehrát rozhodující roli v prodlužování pracovního života změnami podmínek důchodových systémů a rozvojem svých trhů práce směrem k vyššímu vzdělání a kvalifikaci zaměstnanců.

Závěr
Sociální zabezpečení hraje klíčovou roli v ekonomickém a sociálním rozvoji. Všechny země musí proto inovovat své úsilí o zvládnutí výzev, kterým sociální zabezpečení čelí, přijmout okamžitá opatření k rozšíření sociální ochrany ve prospěch těch, kteří žijí na okraji společnosti, a k zajištění dostupnosti sociální ochrany pro širší okruh lidí.

Každá země se musí rozhodnout, jaký systém sociálního zabezpečení chce a jaký si může dovolit, a vybudovat takový systém, který odpovídá hodnotám, které vyznává její obyvatelstvo. To však není záležitost rozhodnutí pouze samotné vlády, správců sociálního systému nebo samotných sociálních partnerů. Silný závazek vlády k sociálnímu zabezpečení je klíčový pro jeho dlouhodobou sociální a finanční udržitelnost.

MASZ se ocitá v jedinečném postavení asistenta institucí sociálního zabezpečení z celého světa v jejich úsilí rozšířit účast obyvatelstva na sociálním zabezpečení, zdokonalit jeho administrativní schopnosti a služby pro veřejnost, zlepšit úroveň ochrany a podporovat věcnou debatu o budoucnosti sociálního zabezpečení v jednotlivých zemích.

MASZ proto musí zvýšit a prohloubit své úsilí o prosazování cílů obsažených v její Ústavě: .... spolupracovat na mezinárodní úrovni v podpoře a rozvoji sociálního zabezpečení v celém světě .... v zájmu zlepšování sociálních a ekonomických podmínek populace na bázi sociální spravedlnosti.

B) Ve dnech 13. - 16.9.2004 probíhala jednání jedenácti technických komisí

Komise se zpravidla věnovaly jednomu až dvěma tématům, k němuž byla přednesena zpráva s následnou diskusí. Témata byla značně různorodá, v celé šíři činnosti MASZ, často byla posuzována na příkladech zemí, které reprezentovali jednotliví zpravodajové. Příklady jednotlivých témat:

  • komise pro technologie a informatiku a komise pro řízení, organizaci a metody:
    • projektové řízení ICT SZ
    • studie o vytváření hodnot pomocí výkonového řízení
  • komise pro starobní, invalidní a pozůstalostní pojištění:
    • zajištění příjmu ve stáří mužů a žen
    • administrativní problémy systémů invalidních důchodů
  • komise pro rodinné dávky:
    • děti a migrace
    • děti v nových strukturách rodin
  • komise pro dávky v nezaměstnanosti:
    • sociální zabezpečení flexibilních trhů práce
    • systémy ochrany v nezaměstnanosti v rozvojových a transformujících se zemích
  • komise zdravotního a nemocenského pojištění:
    • úloha sociálního zabezpečení při domácí péči
  • komise pro statistické, pojistně matematické a finanční studie:
    • optimální míra rezerv ve veřejných důchodových systémech
    • řízení financí a rizik v systémech sociálního zabezpečení
  • komise pro výzkum v oblasti sociálního zabezpečení:
    • výzkum v rozvojových zemích
    • trendy u nově přiznávaných invalidních důchodů

Část jednání komise pro statistické, pojistně matematické a finanční studie (panelovou diskusi o řízení rizik) řídil dne 14. 9. 2004 dopoledne místopředseda komise J. Král.

Mgr. Jiří Král ve funkci předsedy zasedání Komise pro statistické, pojistně matematické a finanční studie.
Mgr. Jiří Král ve funkci předsedy zasedání Komise pro statistické, pojistně matematické a finanční studie.

Mimořádně zajímavé bylo jednání o pracovních úrazech a nemocech z povolání: V současnosti se uplatňuje zabezpečení při pracovních úrazech a nemocech z povolání v Evropě převážně ve formě systému sociálního zabezpečení, zatímco na americkém kontinentu v podobě soukromého pojištění. Obě formy jsou považovány za možné, důraz je kladen na národní podmínky. Z názorů zaznívajících na konferenci vyplývalo, že veřejný systém může mnohem lépe naplňovat potřeby zabezpečení při pracovním úrazu a nemocech z povolání ve všech jeho součástech, od prevence, přes zabezpečení postižených zaměstnanců a jejich pracovní rehabilitaci po finanční otázky. Za charakteristický rozdíl mezi oběma formami je považován fakt, že v soukromém pojištění (komerčním) absentuje problematika prevence a úrazové pracovní rehabilitace a že se tento systém zaměřuje pouze na kompenzační složku. To bylo na konferenci považováno za nedostatek.

I na americkém kontinentu se využívá nezisková forma, jako je tomu např. v Chile, kde jde o vzájemný fond s paritní správou (stát, zaměstnavatelé a zaměstnanci). Příklad Chile byl na jednání konference probírán podrobněji jako ukázka zdařilého přístupu k problematice pracovních úrazů a nemocí z povolání. Před reformou stanovil stát v této zemi podmínky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a náhrady vypláceli zaměstnavatelé. Reforma systému v této zemi sledovala zdokonalení legislativy, vyšší zapojení zaměstnanců, vytvoření tzv. sociálního poolingu, tj. shromáždění prostředků na tyto účely do jednoho fondu, z něhož se financují kompenzace zaměstnanců a další účely, úpravu jeho hospodaření, zavedení systému prevence a rehabilitace. Zaměstnavatelé jsou zařazeni do tří skupin pro placení pojistného z hlediska rizika, používají se jak fixní, tak pohyblivé sazby pojistného. Velký důraz je v Chile kladen na prevenci, která je zaměřena jak na výchovu zaměstnanců, tak na sankční postihy zaměstnavatelů ve formě pokut a zejména na uplatňování systému bonus - malus. Účinnost reformy je pozoruhodná, za období od roku 1969, kdy byla zahájena, do současnosti se snížil počet pracovních úrazů a nemocí z povolání pětkrát. Nejvíce jich je v rizikových průmyslových odvětvích, zejména v hornictví, problémy se týkají zejména zaměstnanců v nestandardních a flexibilních pracovních vztazích, proto se nyní v zemi na tyto problémy zaměřují snahou o co nejvyšší zapojení zaměstnanců do preventivních programů a vynucováním plateb pojistného na zaměstnavatelích za všechny zaměstnance.

Systém bonus - malus v úrazovém pojištění byl na konferenci považován všeobecně za klíčový nástroj pro snižování počtu úrazů a nemocí z povolání, důležitým se ukazuje i používání různých forem oceňování úspěšných zaměstnavatelů.

V dalším průběhu bylo odkazováno na rozsáhlý soubor materiálů k uvedené problematice, který byl projednáván na konferenci v Limassolu na Kypru dne 25. listopadu 2003, který byl účastníkům jednání MASZ poskytnut v elektronické podobě, zejména na tzv. Breuerovu zprávu, která pojmenovala šest základních faktorů úspěšného systému v zabezpečení pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání. Pokud jde o roli státu, je považována za klíčovou, zejména z hlediska legislativy a jejího vynucování, včetně inspekce práce nad BOZP - ta musí zabezpečit účinným způsobem soulad legislativy a praxe. Nezastupitelnou roli musí stát sehrát, pokud jde o osobní rozsah systému úrazového pojištění, který musí zajistit pro všechny zaměstnance. Stát musí rovněž vydat závazný seznam nemocí z povolání. Důležité místo mají v zabezpečení pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání jak odbory, tak zaměstnavatelé, kteří se podílejí jak na navrhování, tak i na zavádění reformních opatření a posuzování jejich proveditelnosti v praxi. Na konferenci byla široce propagována myšlenka vzájemnosti (mutualism), partnerství sociálních partnerů a státu při provádění úrazového pojištění, která se v praxi velmi osvědčuje. Ta ovšem významně přesahuje rámec tohoto odvětví sociálního zabezpečení. V této souvislosti byly připomenuty iniciativy a zájem o tuto problematiku ze strany Mezinárodní organizace práce, pokud jde o programy zaměřené na sociální vyloučení a chudobu, ale i ze strany Světové banky, pokud jde o vzájemné penzijní fondy. Tato myšlenka (a neziskový sektor obecně) nachází své místo jako důvěryhodná alternativa ve světle liberálního pojetí, které stlačuje vládní sociální programy zaměřené na ochranu zdraví směrem k zajištění minimálních služeb pro veřejnost z minimálních státních rozpočtů.

Důležité jsou pro snižování počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání a obecně i pro celou oblast BOZP rovněž organizační a sociální předpoklady, především pak dobře proškolení zaměstnanci i jejich školitelé, důvěryhodná statistika, funkční kompenzační schéma a připravenost zaměstnavatelů odvádět příspěvky do systému (z diskuse k této problematice vyplývalo, že největší nedostatky jsou ve hlášeních pracovních úrazů - underreporting), tradice v zemi, náboženské vlivy apod. Nedostatky v ohlašování pracovních úrazů přitom souvisejí s nedostatečnou odborností a nedostatečně efektivním systému záznamů a hlášení. Proto je zapotřebí podstatně rozšířit a zkvalitnit výchovu a vzdělávání v této oblasti.

Zabezpečení pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání je považováno za specifické odvětví sociálních zabezpečení, s tím, že je považováno za nezbytné, aby příspěvky na ně platil pouze zaměstnavatel s ohledem na potřebu, aby jejich prostřednictvím docházelo tlakem na náklady zaměstnavatele (a tedy i na jeho konkurenceschopnost na trhu a na jeho obchodní úspěšnost) k jeho úsilí a prevenci pracovních úrazů a vzniku nemocí z povolání.

Pozornost byla věnována rovněž metodám financování, poskytování dávek (zdůrazňována byla jejich humanitární i sociální funkce) a další zaměstnatelnosti pracovníků postižených pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, kde byly v rámci panelové diskuse vyměňovány národní zkušenosti v otázkách pracovní rehabilitace, a programům zaměřeným na návrat postižených pracovníků do práce.

Zkušenost vyspělých zemí ukazuje, že pokud jde o nemoci z povolání, je mnohem obtížnější snižovat jejich počet ve srovnání s pracovními úrazy. Zanedbávání prevence vzniku nemocí z povolání si v budoucnosti vyžádá mimořádně vysoké náklady. To je třeba, aby si plně uvědomovaly zejména transformující se země. Nepříznivým jevem je, že řada rizikových prací je přenášena právě do rozvojových zemí, a tato problematika pro ně tudíž představuje časovanou bombu svého druhu (zejména bylo se znepokojením konstatováno, že nemoci z povolání související s azbestem jsou stále na vzestupu). Právě zde je prostor pro kvalifikovanou a potřebnou expertní pomoc vyspělejších zemí, zejména při doškolování specializovaných lékařů (posudková služba), protože zkušenosti ukazují, že zejména nedostatečné vzdělání lékařů v oblasti nemocí z povolání a pracovních úrazů je hlavní příčinnou nehlášení, popř. nedostatečného hlášení případů jejich vzniku, které má velmi nepříznivé důsledky pro postižené zaměstnance.

Pokud jde o prevenci vzniku pracovních úrazů a nemocí z povolání, byla zdůrazňována nutnost propojení ingerence státu (prevence formou služeb poskytovaných státními institucemi) a systému zabezpečení pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání fungujícího v zemi.

C) Dne 18. září 2004 zasedala Rada MASZ, přičemž schválila

  • zprávu pokladníka o finanční situaci MASZ
  • zprávu kontrolní komise
  • program činnosti a rozpočet pro roky 2005-2007

Zvoleni byli:

  • členové kontrolní komise
  • pokladník (W. Franssen z Nizozemí)
  • president (C. S. de la Paz z Filipín), dosavadní president p. Verstraeten bude honorárním presidentem
  • členové byra MASZ (mezi 46 členy byra je poprvé od vzniku ČR i zástupce ČR J. Král)

Závěry

Valné shromáždění MASZ je příležitostí k hodnocení vývoje v sociálním zabezpečení v uplynulých třech letech i pro vytýčení programu na následující období. Ústřední téma (zajištění sociální spravedlnosti) vyjádřilo stěžejní tendenci posledních let v rámci globalizovaného světa; diskuse i písemné podklady soustředily značné množství pohledů, argumentaci i názorů. Zřetelně se ve všech diskusích oddělovali účastníci "rozvojového " a "rozvinutého" světa. Jejich problémy jsou nesouměřitelné (vyspělé státy řeší použití elektronických služeb, rozvojové gramotnost obyvatelstva).

Činnost v uplynulém období byla úctyhodná, a to při snaze o maximálně efektivní vynakládání prostředků. Bylo pokračováno v odborných aktivitách při jednání komisí, v publikační činnosti, ve školící činnosti zejména pro členské organizace z rozvojových zemí, ve výzkumné a regionální činnosti. Rychle se rozvíjelo i využívání nejmodernějších komunikačních technologií a např. všechny podkladové materiály pro konference, semináře i pro Valné shromáždění jsou k dispozici před i po jednání na webové stránce MASZ. V uplynulém období pokračoval i projekt tzv. "Iniciativy MASZ", zahrnující tyto činnosti: určení míry neúčasti, přiměřenost v sociálním zabezpečení, práva na sociální ochranu, ochranu práv v soukromých dávkových systémech, dlouhodobé trendy v nárocích.

Program MASZ na příští tři roky bude zaměřen na základní cíl:

"Posílení ochrany poskytované sociálním zabezpečením obyvatelstvu v různých zemích světa"

Tento cíl bude rozčleněn do tří oblastí:

  1. Posílení administrativní a operační kapacity členských organizací
  2. Rozvoj a podpora akcí zaměřených na rozšíření sociální ochrany
  3. Zlepšení schopnosti členských organizací zapojit se do diskusí o sociálním zabezpečení

Tyto cíle budou řešeny v rámci následujících čtyř témat:

  1. Efektivita existujících dávek
  2. Role sociálního zabezpečení v celé škále opatření sociální ochrany
  3. Stárnutí obyvatelstva a jeho důsledky pro sociální zabezpečení
  4. Úloha sociálního zabezpečení ve vztahu k trhu práce a politikám zaměstnanosti

Rozpočet pro příští tříleté období činí 28 982 600 CHF. Bude vyžadovat zvýšení členských příspěvků. Hodnota bodu poroste o cca 2 % ročně, a to konkrétně z 1340 CHF pro rok 2004 na 1365 CHF pro rok 2005, 1390 CHF pro rok 2006 a 1415 CHF pro rok 2007.

Čeští delegáti na 28. zasedání Valného shromáždění MASZ
Čeští delegáti na 28. zasedání Valného shromáždění MASZ: Mgr. Jiří Král a JUDr. Vít Samek spolu s hlavním pojistným matematikem Správy sociálního zabezpečení USA p. Stephenem Gossem.

Autor: Odbor 32
Poslední aktualizace: 5.5.2005

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 18.10. 2017 000 09:34.