MPSV.CZ - Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky

Navigace:
Obsah | Rejstřík klíčových slov

XX. Odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě

XX.4 Principy platového systému
XX.5 Platová třída
XX.6 Platový stupeň
XX.7 Platové tarify

XX.4 Principy platového systému

Odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě  je založeno na těchto principech:

• odměňování zaměstnanců všech odvětví je řešeno zákonem. Ve vymezených ustanoveních je vláda nařízením oprávněna konkretizovat podmínky při poskytování některých složek platu. Jinou formou nelze platové podmínky upravovat. Není tedy v pravomoci ředitele organizace řešit platové podmínky odchylně od obecně závazných předpisů.

• platový systém je čtyřsložkový:

a)    tarifní systém je založen na šestnáctitřídním systému hodnocení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací s odstupňovanou úrovní podle praktických zkušeností. Jednotný systém hodnocení prací a katalog prací zajišťuje vzájemnou srovnatelnost prací v různých odvětvích.

• Limitujícím faktorem pro zařazení zaměstnance je dosažený stupeň vzdělání ve srovnání s požadavky stanovenými katalogem pro práce v jednotlivých tarifních třídách.

• Základní stupnice platových tarifů je stanovena jednotně pro všechna odvětví.

• Odstupňování platových stupňů v rámci rozpětí platových tarifů dává platovou perspektivu všem zaměstnancům.

b)    osobní příplatek slouží k individuálnímu ocenění schopností a vysoké výkonnosti zaměstnance

c)    příplatky k platu oceňují specifické podmínky práce

d)    odměny oceňují splnění mimořádných nebo zvlášť významných pracovních úkolů, pracovní zásluhy při dovršení 50 let věku a při prvním skončení pracovního nebo služebního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod, pomoc při předcházení požárům nebo živelním událostem nebo při jiných mimořádných událostech.

XX.5 Platová třída

Z organizačního řádu vyplývá organizační uspořádání včetně stanovení funkčního a počtového vybavení útvarů. Z navazujících popisů pracovních činností vyplývá náročnost práce a tím i zařazení do platové třídy podle katalogu prací ( Nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě nabylo účinnosti dnem 1. července 2009) a stanovení požadovaného stupně vzdělání pro řádný výkon práce. Při posuzování složitosti práce se vychází ze skutečně vykonávané nejnáročnější pracovní činnosti v popisu práce.

Popis pracovní činnosti a tarifní zařazení jsou podkladem pro sjednání druhu práce v pracovní smlouvě se zaměstnancem. Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy, ve které je v katalogu zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje.

Pokud není práce v katalogu uvedena, zařadí se zaměstnanec do platové třídy, ve které jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s ní z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Při porovnání jsou vodítkem obecné charakteristiky platových tříd uvedené v příloze k zákonu č. 262/2006 Sb. zákoníku práce.

Správné zařazení zaměstnance do platové třídy je v pravomoci zaměstnavatele.

Kvalifikační předpoklady vzdělání, potřebné pro výkon prací v jednotlivých platových třídách, jsou stanoveny v § 2 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. takto:

Zaměstnavatel může výjimečně zařadit zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, jestliže

• jde o zaměstnance, kteří vykonávají práce, jejichž úspěšné provádění závisí především na míře talentu nebo na fyzické zdatnosti a zaměstnance vykonávající jednoduché obslužné nebo rutinní práce

• zvláštní právní předpis vyžaduje pro výkon některých prací nižší vzdělání než potřebné vzdělání, nebo stanoví jiný kvalifikační předpoklad

• zaměstnanec dlouhodobou činností v příslušném oboru prokázal schopnost k výkonu požadované práce a je starší než 50 let

• zaměstnanec zahájil studium, kterým si doplní potřebné vzdělání, v tomto studiu řádně pokračuje, zejména neopakuje ročník nebo část studia, nepřerušil vzdělávání nebo studium, neukončil vzdělávání před úspěšným ukončením příslušného vzdělávacího programu, nebo neukončil studium jiným způsobem než absolvováním studia v příslušném studijním programu

• zaměstnanec vykonává práce převážně manuálního charakteru, pro které se stanoví jako potřebné vzdělání střední vzdělání s maturitní zkouškou, pokud dosáhl alespoň středního vzdělání nebo středního vzdělání s výučním listem v oboru, který zaměstnavatel pokládá za odpovídající pro výkon požadované práce.

Uvedený postup nelze uplatnit v případě, kdy je zvláštním právním předpisem vyloučen (např. zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

V případě, že zaměstnavatel nemůže obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání a nejsou u něho dány podmínky pro výjimečné zařazení zaměstnance, může zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání nejvýše na dobu 4 roků.

XX.6 Platový stupeň (§ 4 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.)

Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platového stupně příslušné platové třídy v závislosti na délce dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) nebo civilní služby započtené zaměstnavatelem (tzv. započitatelná praxe).

Kritériem pro zařazení zaměstnance do platového stupně je doba praxe v oboru požadované práce. Praxí v oboru je výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce. Posuzuje se ve vztahu k druhu práce bez ohledu na počet pracovišť či zaměstnavatelů. Dobu praxe v oboru započte zaměstnavatel v plném rozsahu.

Dobu jiné praxe  započte zaměstnavatel podle míry jejího využití pro výkon požadované práce. Míra zápočtu nesmí překročit 2/3 jiné praxe.

Odchylně se stanoví zápočet praxe u zaměstnanců, rehabilitovaných podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (§ 9 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.).

Do započitatelné doby praxe se dále plně započítávají tzv. náhradní doby (§ 4 odst. 5 a 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.), tj.

• doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby podle předpisů platných v době jejího konání. Civilní služba se započítává v rozsahu předepsané délky základní vojenské služby v době jejího konání. Základní vojenská služba konaná jako součást přípravy na povolání se nezapočítává.

• doba mateřské dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené, doba trvalé péče o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené  platné v době této péče

• doba osobní péče o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě.

V zájmu objektivních výchozích podmínek se při neplnění předpokladu stupně vzdělání odečítají z praxe zaměstnanci počty let v závislosti na rozdílu mezi skutečným a předepsaným stupněm vzdělání podle § 4 odst. 7 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.

XX.7 Platový tarif (§ 5 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.)

Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen. Platový tarif je rozhodující složkou platu zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Výše platového tarifu zaměstnance závisí na složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce (zařazení do platové třídy) a na míře praktických zkušeností, kterých nabyl předchozím výkonem práce (zařazení do platového stupně).

Platové tarify se stanoví v 16 platových třídách a v každé z nich ve 12 platových stupních. 

Platový tarif v šestnácté platové třídě činí nejméně 3,4 násobek platového tarifu v první platové třídě.

Platový tarif ve dvanáctém platovém stupni činí nejméně 1,5 násobek platového tarifu v prvním platovém stupni.

Platové tarify v platových třídách a stupních se oproti nejblíže nižšímu platovému tarifu zvyšují o shodný procentní přírůstek.

Platové tarify se zaokrouhlují na celé desetikoruny nahoru.

Platové tarify jsou stanoveny pevnou měsíční částkou pro jednotlivé platové třídy a platové stupně.

Vztahují se na plný pracovní úvazek, tj. na stanovenou týdenní pracovní dobu.

Při kratším pracovním úvazku se platový tarif přepočítává v poměru skutečně sjednané pracovní doby k plnému pracovnímu úvazku.

Stupnice platových  tarifů jsou uvedeny v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb.

Zvýšený platový tarif podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb. přísluší zaměstnanci

• uvedenému v § 303 odst. 1 zákoníku práce

• který je úředníkem územního samosprávného celku

• který je zaměstnancem státu v Akademii věd České republiky

• který je zaměstnancem státu v Grantové agentuře České republiky.

Zaměstnanci, který je zdravotnickým pracovníkem poskytujícím zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení, zařízení záchranné služby nebo zařízení sociálních služeb, přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb.

Vnitřním platovým předpisem nebo kolektivní smlouvou může zaměstnavatel  určit platový tarif odlišně u zaměstnance zařazeného do 1. až 5. platové třídy, nebo do 6. a vyšší platové třídy, který vykonává umělecké, uměleckotechnické, uměleckopedagogické práce, činnost sportovce nebo trenéra, nebo práci výkonného letce.

Zaměstnavatel musí určit

• okruh zaměstnanců, na které se tento způsob stanovení platového tarifu vztahuje,

• pravidla pro stanovení platového tarifu v rámci rozpětí nejnižšího až nejvyššího  platového stupně příslušné platové třídy.

Další platový postup i v tomto případě podléhá vnitřnímu platovému předpisu.

Zdravotnické zařízení, poskytující zdravotnickou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, může se souhlasem zřizovatele sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem (tam kde nepůsobí odborová organizace)

• odchylný postup při stanovení platových tarifů v rámci rozpětí pro práce v  6. a vyšší platové třídě v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň v příslušné platové třídě (§ 6 odst. 2 nařízení vlády 564/2006 Sb.).