MPSV.CZ - Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky

Navigace:
Obsah | Rejstřík klíčových slov

IV. Základní pracovněprávní vztahy

IV.1 Pracovní poměr

IV.1.2  Pracovní smlouva a její obsah (§ 34)

Nejčastějším způsobem založení pracovního poměru je jeho založení pracovní smlouvou. Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon, který musí splňovat určité formální a obsahové náležitosti. Především je povinností zaměstnavatele uzavřít pracovní smlouvu písemně. Aby byla pracovní smlouva uzavřena písemně, musí být vyhotovena a podepsána nejpozději v den, který je sjednán jako den nástupu do práce. Případné pozdější písemné vyhotovení pracovní smlouvy není již písemnou pracovní smlouvou zakládající pracovní poměr, ale pouze písemným potvrzením o obsahu pracovní smlouvy jinak sjednané (ústně, popřípadě konkludentním jednáním). Pro případ nedodržení povinnosti písemné formy pracovní smlouvy zákoník práce nestanoví sankci její neplatnosti, takže platná je i pracovní smlouva uzavřená ústně, popř. konkludentním jednáním (mlčky). Zaměstnavatel však nedodržením této povinnosti porušuje pracovněprávní předpis, za což může být Inspekcí práce postižen uložením pokuty. Dle doprovodné novely zákona o inspekci práce může být neuzavření pracovní smlouvy (stejně tak u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) v písemné formě sankcionováno vysokou pokutou (až do výše 10 milionů Kč).

V pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout:      

• druh práce, na který je zaměstnanec přijímán (funkce, činnost) - přesné vymezení druhu práce je důležité zejména z hlediska plnění základních povinností vyplývajících z pracovního poměru pro oba účastníky a v tomto smyslu souvisí s případnými změnami sjednaných pracovních podmínek, pokud jde o převedení na jinou práci). Pracovní smlouva může obsahovat i více druhů práce.

• místo nebo místa výkonu práce (obec a organizační jednotka nebo jinak určené místo), ve kterých má být práce vykonávána a jehož vymezení je důležité rovněž z hlediska případných změn sjednaných pracovních podmínek, pokud jde o přeložení zaměstnance nebo jeho vyslání na pracovní cestu.

• den nástupu do práce (nejčastěji je používáno označení konkrétním kalendářním dnem, může však být uvedený i jakýmkoliv jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, o který den jde).Tímto dnem vzniká pracovní poměr; jestliže však zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí, aniž by mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.  Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce.

Vedle tzv. podstatných náležitostí pracovní smlouvy, lze v pracovní smlouvě dohodnout i další podmínky, na kterých mají účastníci zájem. Lze sjednat např. pracovní poměr na dobu určitou, vysílání na pracovní cesty, kratší nebo jinak upravenou pracovní dobu, výkon práce ve směnách apod. Při sjednávání obsahu pracovní smlouvy je však třeba brát v úvahu, že pokud by pracovní smlouva obsahovala ujednání, která by svým obsahem odporovala právním předpisům, byla by pracovní smlouva v této části neplatná. K tomu viz zejména § 18 až § 21 o neplatnosti právních úkonů. Rozlišujeme absolutní neplatnost (§ 19) - soud rozhodne o neplatnosti tohoto právního úkonu i bez návrhu. Naproti tomu v § 18 najdeme ustanovení o relativní neplatnosti - právní úkon je platný, pokud se ten, kdo je jím dotčen, neplatnosti nedovolává. Absolutně neplatné by bylo např. ujednání, kterým by se zaměstnanec předem vzdával některých svých práv, jako je např. právo na dovolenou, na pracovní volno a náhradu mzdy nebo platu za dobu překážek v prácia na jiné nároky zaměstnance stanovené pracovněprávními předpisy. Absolutně neplatný je také právní úkon, jímž zaměstnanec zprošťuje zaměstnavatele povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 346c).