Změny v důchodovém pojištění (od 1. ledna 2010)
Od Nového roku dochází k významným změnám v oblasti důchodového pojištění. Jedná se především o úpravu důchodového věku, potřebné doby pojištění či koncepce invalidity. Mění se tedy základní podmínky nároku na dávky i parametry pro výpočet jejich výše. Proto se změny nazývají parametrické. Do právního řádu je přináší zákon č. 306/2008 Sb., který mění stávající zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb., v platném znění (dále jen zdp).
Důvodem změn je nezbytnost zahájení první fáze důchodové reformy, protože dosavadním způsobem nastavená pravidla pro přiznávání dávek důchodového pojištění přestanou být do budoucna pro důchodový systém únosná.
Dosud získané nároky v oblasti důchodového pojištění zůstanou kromě výjimek zachovány, dílčí omezení se dotknou až důchodových nároků vzniklých v budoucnu. Účinky parametrických změn se začnou projevovat postupně tak, aby veřejnost měla dostatek času se novým podmínkám přizpůsobit.
Doby pojištění a vyloučené doby
Náhradní dobou pojištění přestává být studium na střední, vyšší odborné škole nebo vysoké škole. Studenti mají od 1. 1. 2010 možnost být účastni důchodového pojištění dobrovolně. Pro rok 2010 činí nejnižší měsíční pojistné 1 660 Kč, tj. 28 % z částky odpovídající jedné čtvrtině průměrné mzdy platné v roce 2010. Studium absolvované do 31. 12. 2009 se i pro nároky na důchody vzniklé po tomto datu hodnotí podle dosavadních pravidel. To znamená, že za náhradní dobu pojištění se považuje studium na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole, a to maximálně po dobu prvních šesti let takového studia. Pro účely nároku na invalidní důchod se však doba prvních šesti let studia po dosažení 18 let věku (i doba studia od skončení povinné školní docházky do dosažení 18 let věku) považuje za dobu pojištění vždy, tedy i když byla získána v roce 2010 a později.
Rozšiřuje se okruh tzv. kvalifikovaných důvodů, pro které může účast na dobrovolném důchodovém pojištění trvat na základě podané přihlášky bez časového omezení. Dosud to bylo studium po uplynutí prvních šesti let studia po dosažení věku 18 let, nezaměstnanost, dlouhodobá dobrovolnická služba, zaměstnání v cizině a činnost na území ČR ve prospěch zahraničního zaměstnavatele. Nově přibývá jakékoliv studium po roce 2009 (bez ohledu na to, zda již uplynulo prvních šest let studia po dosažení věku 18 let nebo nikoliv), dále doba pobytu v cizině, po kterou osoba následuje svého manžela, který v cizině působil v diplomatických službách ČR, a dále doba, po kterou byla osoba poslancem Evropského parlamentu. Dobrovolného pojištění obecně mohou být účastny pouze osoby starší 18 let.
Starobní důchod
Zásadním způsobem se mění ustanovení § 29 zdp, které upravuje podmínky nároku na přiznání tzv. řádného starobního důchodu. Dosavadní právní úprava stanovila, že pojištěnec musí dosáhnout důchodového věku a získat alespoň 25 let doby pojištění. Nově se potřebná doba pojištění postupně prodlužuje až na 35 let.
Pro zjištění minimální délky doby pojištění u konkrétního pojištěnce je rozhodující, ve kterém kalendářním roce dotyčný dosahuje důchodového věku:
| Kalendářní rok, v němž je dosaženo důchodového věku | Potřebná doba pojištění |
|---|---|
| před rokem 2010 | 25 let |
| 2010 | 26 let |
| 2011 | 27 let |
| 2012 | 28 let |
| 2013 | 29 let |
| 2014 | 30 let |
| 2015 | 31 let |
| 2016 | 32 let |
| 2017 | 33 let |
| 2018 | 34 let |
| po roce 2018 | 35 let |
Pojištěnci, který ke dni dosažení důchodového věku nezískal potřebnou dobu pojištění, nemůže být starobní důchod k tomuto dni přiznán. K přiznání důchodu může případně dojít až následně od pozdějšího data, ke kterému již potřebnou dobu pojištění získal.
Pojištěnec, který dosáhne důchodového věku po roce 2014, přičemž ke dni dosažení tohoto věku nezískal potřebnou dobu pojištění (31–35 let), má nárok na starobní důchod též, jestliže získal aspoň 30 let tzv. „čisté“ doby pojištění, tj. doby pojištění získané z titulu výkonu výdělečné činnosti, popř. dobrovolného důchodového pojištění.
Podmínky nároku na tzv. poměrný starobní důchod se rovněž poněkud zpřísňují. Podle dosavadní právní úpravy bylo třeba dosáhnout věku 65 let a potřebné doby pojištění alespoň 15 let. Nově dochází k postupnému navýšení potřebného věku i doby pojištění v závislosti na kalendářním roce dosažení potřebného věku. Potřebný věk navíc přestává být pro všechny jednotný – jeho výše se nově odvozuje od důchodového věku muže stejného data narození, ke kterému se vždy přičítá 5 let:
| Potřebný věk v roce | Potřebná doba pojištění |
|---|---|
| 65 let před rokem 2010 | 15 let |
| důchodový věk muže stejného data narození + 5 let v roce 2011 | 17 let |
| důchodový věk muže stejného data narození + 5 let v roce 2012 | 18 let |
| důchodový věk muže stejného data narození + 5 let v roce 2013 | 19 let |
| důchodový věk muže stejného data narození + 5 let po roce 2013 | 20 let |
Pojištěnec, který nesplňuje žádnou z výše uvedených podmínek, má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl věku 65 let a splnil zákonné podmínky nároku na invalidní důchod (viz dále).
Pokud jde o tzv. předčasný starobní důchod podle ust. § 31 zdp, zůstává i nadále zachována možnost požádat o přiznání této dávky až 3 roky před dovršením důchodového věku. U osob, jejichž důchodový věk činí 63 let a více, bude dokonce možné odejít do tohoto důchodu již v 60 letech – u osob, jejichž důchodový věk činí 65 let (muži, bezdětné ženy a ženy s jedním dítětem), může tedy doba předčasnosti nově činit až 5 roků.
Výše starobního důchodu
Zákon nově stanoví možnost požádat o úpravu (zvýšení) procentní výměry starobního důchodu v případech, kdy pojištěnec po přiznání starobního důchodu a čerpání výplaty této dávky vykonává výdělečnou činnost. Takový postup dosud nebyl možný.
- Zvýšení náleží ve výši 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti, je-li starobní důchod vyplácen ve výši jedné poloviny. Polovinou starobního důchodu se rozumí polovina základní výměry a polovina procentní výměry.
- Zvýšení náleží ve výši 0,4 % výpočtového základu za každých 360 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti, je-li starobní důchod vyplácen v plné výši. Toto zvýšení náleží vždy až po dvou letech nepřetržitého výkonu výdělečné činnosti (za takový se považuje i situace, kdy na kalendářní den skončení bezprostředně navazuje kalendářní den začátku výkonu jiné výdělečné činnosti). Zvýšení náleží též v případě, že poživatel starobního důchodu získá alespoň 360 dnů výdělečné činnosti a zaměstnání ukončí.
Požádá-li starobní důchodce o zastavení výplaty této dávky z důvodu výkonu výdělečné činnosti, zvyšuje se jeho důchod podle stejných pravidel, jaká platila do konce roku 2009, tedy o 1,5 % výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti bez pobírání důchodu.
Jestliže bude přiznáván starobní důchod za podmínek ust. § 29 odst. 4 zdp (pojištěnec nezískal potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod, dosáhl věku 65 let a současně splnil podmínky nároku na invalidní důchod), jeho výše bude záviset na stanoveném stupni invalidity (0,5 %, 0,75 % nebo 1,5 % výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění – viz dále výše invalidního důchodu).
Při stanovení výše předčasného starobního důchodu, na který vzniká nárok po 31. 12. 2009, se nově postupuje tak, že pokud doba předčasnosti nepřekročí 720 dnů, činí snížení procentní výměry pouze 0,9 % výpočtového základu za každých, i započatých, 90 kalendářních dnů (obdobně jako za právní úpravy účinné do 31. 12. 2009). Pokud doba předčasnosti přesáhne 720 dnů, snižuje se od 721. dne procentní výměra důchodu za každých, i započatých, 90 kalendářních dnů předčasnosti o 1,5 % výpočtového základu.
Od 1. 1. 2010 již pro nárok na výplatu starobního důchodu není rozhodující, zda poživatel starobního důchodu pracuje v pracovněprávním vztahu sjednaném na dobu určitou, či neurčitou. Výplata předčasného starobního důchodu však nebude stejně jako dosud náležet v období do dovršení důchodového věku, bude-li současně vykonávána výdělečná činnost.
Vdovský, vdovecký a sirotčí důchod
Pro nárok na vdovský/vdovecký důchod po uplynutí jednoho roku od úmrtí manžela již nebude rozhodující dosažení věkové hranice 55 let u žen a 58 let u mužů, ale dochází ke sjednocení věkové hranice. Nově je u mužů i žen třeba dosáhnout alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk muže stejného data narození. Postačí ovšem dosáhnout pouze vlastního důchodového věku, je-li tento nižší než věk uvedený v předchozí větě.
Pro všechny pozůstalostní důchody nově platí, že dojde-li po zániku nároku na ně k jeho obnově, nesmí být výše procentní výměry nové dávky nižší než výše procentní výměry původní dávky, která náležela ke dni zániku nároku na ni. To je výrazné zvýhodnění oproti dosavadnímu stavu, kdy byl obnovený nárok nově vypočítáván, čímž došlo ke ztrátě všech valorizačních navýšení, která náležela k původní dávce za léta jejího pobírání.
Invalidní důchod
Koncepce invalidních důchodů i invalidity jako takové se mění. Zákon již nerozeznává dva druhy invalidních důchodů – plný a částečný. Nově bude osobám z důvodu jejich invalidity poskytována jediná dávka důchodového pojištění – invalidní důchod. Její výše bude ovšem rozdílná podle toho, který ze tří stupňů invalidity u konkrétního pojištěnce nastal. Do těchto invalidních důchodů v novém pojetí se k 1. 1. 2010 podle přesných zákonných pravidel transformují i plné a částečné invalidní důchody přiznané v období do konce roku 2009.
Podle ust. § 39 zdp je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:
- nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
- nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
- nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Zdravotní stav posuzují okresní správy sociálního zabezpečení (v Praze Pražská správa sociálního zabezpečení, v Brně Městská správa sociálního zabezpečení Brno) svými lékaři.
Pro získání nároku na invalidní důchod je třeba rovněž splnit podmínku potřebné doby pojištění. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku:
| do 20 let | méně než 1 rok |
| od 20 let do 22 let | 1 rok |
| od 22 let do 24 let | 2 roky |
| od 24 let do 26 let | 3 roky |
| od 26 let do 28 let | 4 roky |
| nad 28 let | 5 roků |
Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. Nově platí, že u pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou, též byla-li v období posledních 20 let před vznikem invalidity získána doba pojištění alespoň 10 roků.
Nárok na invalidní důchod ze zákona zaniká, pokud pojištěnec dosáhne věku 65 let. Invalidní důchod vyplácený ke dni dovršení 65 let věku se mění na starobní důchod a tento nadále náleží ve výši původně vypláceného důchodu invalidního. Nárok na starobní důchod nevylučuje, aby pojištěnec podal žádost o přiznání a provedení výpočtu řádného či poměrného starobního důchodu.
Příjemce dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, stejně jako žadatel o tuto dávku, má nově povinnost předložit na výzvu orgánu sociálního zabezpečení lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které má ve své evidenci. Dále je povinen sdělit údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech, předchozích výdělečných činnostech a o změnách ve sdělených skutečnostech, k nimž došlo v době od předchozího posouzení poklesu pracovní schopnosti. Při nesplnění této povinnosti může být výplata důchodu zastavena, jestliže byl příjemce dávky na tento následek upozorněn. Dosud bylo možné zastavit dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem pouze při nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu (ust. § 53 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.).
Výše invalidního důchodu
Výše procentní výměry invalidního důchodu za každý celý rok doby pojištění činí:
- 0,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně,
- 0,75 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně,
- 1,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.
Při změně stupně invalidity se změní i výše invalidního důchodu. Nová výše procentní výměry se stanoví jako součin procentní výměry invalidního důchodu, který náležel ke dni, jenž předchází dni, od něhož došlo ke změně stupně invalidity, a koeficientu, který se vypočte jako podíl procentní sazby výpočtového základu, která náleží za každý celý rok doby pojištění ve výši odpovídající novému stupni invalidity, a procentní sazby výpočtového základu, která náleží za každý celý rok doby pojištění ve výši odpovídající původnímu stupni invalidity. Koeficient se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa. Zjednodušeně řečeno, vyplácí-li se např. invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně (sazba 0,5 %) a zdravotní stav se změní tak, že pojištěnec je invalidní pro invaliditu druhého stupně (sazba 0,75 %), výše jeho důchodu se znásobí jedenapůlkrát, u třetího stupně (sazba 1,5 %) se ztrojnásobí. Naopak při zlepšení zdravotního stavu se výše invalidního důchodu sníží na dvě třetiny, na polovinu, popř. na jednu třetinu.
Při změně stupně invalidity se nezkoumá, zda je splněna podmínka potřebné doby pojištění, jako tomu bylo za účinnosti dosavadní právní úpravy.
Při výpočtu výše invalidního důchodu se tradičně přihlíží též k tzv. dopočtené době, tedy době ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dne dosažení důchodového věku. Dosud se tato doba hodnotila jako doba pojištění v celém rozsahu. Nově jsou pravidla zápočtu dopočtené doby přísnější – hodnotí se (až na výjimky) jen v takovém poměru, v jakém je součet dnů české doby pojištění získaných v období od dosažení 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod vůči celkovému počtu dnů v tomto období.
Transformace dříve přiznaných invalidních důchodů
Od 1. ledna 2010 nedochází v souvislosti s novou právní úpravou k odnětí ani ke změně výše dosavadních plných a částečných invalidních důchodů. Mění se pouze označení, a to následujícím způsobem:
- plný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. lednem 2010, ve výši, v jaké náležel k 31. prosinci 2009, se od 1. ledna 2010 považuje za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
- částečný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. lednem 2010, se ve výši, v jaké náležel k 31. prosinci 2009, považuje od 1. ledna 2010 za invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %,
- za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně se považují ostatní částečné invalidní důchody, které nejsou v předchozím bodě.
O změně označení invalidního důchodu budou lidé, kteří je pobírají, informováni. Plátce důchodu je povinen jim nejpozději do 31. ledna 2010 poslat písemné oznámení o tom, zda jim náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, pro invaliditu druhého stupně, nebo pro invaliditu prvního stupně.
Poslední aktualizace: 6.1.2010