Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články » Rok 2007 » Červen:

Kristýna Kotalová: Více peněz rodinám, méně ústavům (LN)

Analyzovala jste pro ministerstvo práce a sociálních věcí známou kauzu sester Mauerových. K čemu jste došla?

My jsme kauzu zatím neanalyzovali z pohledu kontroly, spíš jsme zjišťovali, zda můžeme v tu chvíli nějak pomoci. Sešla jsem se s pracovnicemi krajského úřadu a všech orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které se tím zabývaly. Sociální pracovnice s námi od začátku konzultují svůj postup. Jsme domluveni, jak postupovat dál.

Mluvila jste i se členy rodiny?

Neformálně, s prarodiči a třetí sestrou Gábinou. Nejsem kompetentní, abych s nimi pracovala, to je na sociálních pracovnicích. Ale ujistila jsem je, že budeme dělat vše pro to, aby se situace vyřešila co nejrychleji, a když to bude možné, děti se k nim co nejrychleji vrátily.

Rozumíte tomu, o co v té kauze šlo?

V případě Ondřeje to je celkem zřetelný případ, nezpochybnitelné týrání. V případě dívky Aničky nevím, co si mám myslet. Nevím.

Nemáte žádnou hypotézu?

Mám největší strach, zdali skutečně nebyla nějaká holčička, která žila a pak někam zmizela a místo ní se objevila dospělá Barbora. Potřebovala bych vědět, že skutečně nikdy neexistovala - protože to by byla ta nejlepší varianta (rozhovor se uskutečnil dříve, než LN hovořily s Barborou Škrlovou - pozn. red.).

Rozvedený otec týraného Ondřeje a jeho bratra, kteří jsou v Klokánku, nemůže syny vídat. Zakázala mu to Marie Vodičková, ředitelka Fondu ohrožených dětí, pod který Klokánek patří. Ze zákona smí ale styk dítěte s rodinou zakázat jen soud.

Zabýváme se tím na základě stížnosti tatínka těch chlapců a považujeme to za velmi závažné. Já teď nemůžu říci, jestli to byla chyba, nebo ne, je to předmětem šetření. Pokud nemá docházet ke kontaktu otce se syny, tak to musí být důkladně odůvodněno a skutečně by o tom měl rozhodnout soud. Personál musí mít možnost zakázat návštěvu, třeba když rodiče přijdou opilí, ale rozhodně to nemůže být nějaké přetrvávající řešení.

Není už teď jasné, že Vodičková porušila zákon, protože bez rozhodnutí soudu znemožnila otci kontakt s dětmi?

Já si to tak myslím, dle mého osobního názoru to tak je. Ale nejsem právník, je to předmětem šetření. Vyžádali jsme si k tomu stanovisko fondu a orgánů sociálně-právní ochrany dětí, včetně kraje, a informace od nich vyhodnotíme.

Kdy bude moci otec vidět syny?

Doufám, že se to vyřeší v horizontu týdnů, maximálně. Pokud tam návštěvy mají být, je třeba, aby co nejrychleji naběhly. Pokud ne, je třeba, aby o tom rozhodl soud.

Marie Vodičková si z vás nic nedělá. "Jsme soukromé zařízení a žádné ministerstvo nám nemůže nařídit, zda máme dovolit kontakt s otcem, nebo ne," prohlásila. Na to, jak štědře stát Fond ohrožených dětí dotuje, je to docela zpupný přístup, nemyslíte?

Nestátní organizace, která vykonává sociálně-právní ochranu dětí, potřebuje pověření od nás a musí dodržovat zákon a určitá kritéria. Pokud v médiích zaznělo, že Klokánek je soukromé zařízení, které nemusí ministerstvo respektovat, tak to není pravda. Myslím, že paní Vodičková dobře ví, že potřebuje pověření a čím je podmíněno.

Loni na konci roku dostal fond mimořádnou dotaci patnáct milionů korun. Proč?

Paní Vodičková argumentovala tím, že se zákon o sociálně-právní ochraně změnil v polovině roku a fond na to nebyl připraven. Proto se dostal do nesnadné situace.

Klokánky dostávaly 170 tisíc korun na dítě ročně, podle novely zákona budou dostávat 250 tisíc korun. Nestátní dětský domov dostává 220 tisíc korun na dítě a rok. To byl váš návrh?

Určitě ne, to byl poslanecký návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, myslím lidoveckého poslance Ludvíka Hovorky. Na jedno dítě se vyplácel sedminásobek životního minima, podle novely se začne vyplácet 10,8násobek.

Co si o tom myslíte, je to dobře, špatně, je to jedno?

Myslím si, že je třeba, aby se u nás rozkládaly peníze líp, než se teď rozkládají. Obrovský podíl peněz jde na ústavní péči, která je drahá, a o to méně peněz jde na další typy péče. Chceme to změnit tak, aby více peněz směřovalo na práci se samotnou rodinou a na náhradní rodinnou péči a méně do ústavů.

Evropský soud nedávno konstatoval, že v případě rodiny Wallových - stát jim odebral pět dětí kvůli "nestabilní bytové a finanční situaci rodiny" - státní úředníci selhali. Přiznal jim 10 tisíc eur odškodného.

Z rozhodnutí soudu vyplývá, a my se s ním v podstatě ztotožňujeme, že jsme té rodině nedokázali pomoci řešit situaci, do které se dostala.

Tři děti jsou u Wallových zpátky, dvě jsou u pěstounů. Český soud rozhodl, že tam zůstanou -návrat po pěti letech by pro ně prý byl stresující. Co si o tom myslíte?

Rodina byla vyhodnocena tak, že u ní dětem nic nehrozí. Dohodli jsme se se zástupcem Wallových, že budeme pracovat na navázání kontaktu a návratu dětí, ať soud rozhodne jakkoliv. Až Wallovi navážou kontakt se svými dětmi, mohou soud o jejich návrat požádat znovu.

Wallovým soud přiznal odškodné. Kdyby právníci obešli zdejší dětské domovy, tak se stát nedoplatí. V ústavech máme "rekordní" počet dětí. Už se to začalo měnit?

Musíme začít pracovat na tom začátku, na pomoci rodině. Začalo vzdělávání sociálních pracovníků, ale jich ani nestátních organizací, které umějí rodině pomáhat, není dost. Většina dětí v domovech má svou rodinu, která kdyby měla dostatečnou podporu, tak by péči o ně zvládla.

Takže je pořád ještě možné, že dítě skončí v ústavu jen kvůli bytové nebo finanční nouzi rodiny?

Nemáme mechanismus, jak komplexně pomoci rodině. Zvláště v případě, když nemá vůli přistupovat na určitá pravidla nebo podmínky, které pro ni nejsou pohodlné nebo přijatelné. Je špatně, že nám pak nezbude než ty děti vzít. Nemáme jinou volbu než je umístit do dětského domova.

Když chcete utlumovat ústavní výchovu, proč zároveň dopouštíte, aby Klokánky rostly jak houby po dešti?

Nesouhlasím úplně s tím, že to jsou ústavy. Je pravda, že několik Klokánků má velkou kapacitu, která je srovnatelná s dětským domovem. Nicméně to vnitřní uspořádání vypadá jinak.

Sociálky raději doporučují svěřit dítě do Klokánku než do dětského domova nebo kojeneckého ústavu. Není to proto, že za dítě svěřené do Klokánku stát nedostane další čárku za ústavní výchovu?

Vyplývá to ze zákona. Je tam přímo napsáno, že soud musí upřednostnit před ústavní péčí rodinnou péči v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

To je ale slovíčkaření, Klokánky se přece od dětských domovů až tak neliší.

Určitě to není to, kam bychom se chtěli dostat. Trend musí být jít úplně na ten začátek - pomoci rodině. Klokánky jsou různé, stejně jako jsou různé dětské domovy. Ale požadavek rodinné péče naplňují častěji než dětské domovy.

V čem je ta rodinnost?

Nad tím teď uvažujeme. Zatím jsme se dostali k tomu, že by tam nemělo být nic, co není v běžné rodině. Co se týče počtu dětí, personálu, v ideálním případě by se o děti měla starat dvojice muž a žena. Neměl by tam být pomocný personál, žádná kancelář. Děti by se měly do činnosti zapojovat jako v běžné rodině. Nést odpovědnost za svá rozhodnutí.

Nejsem si jistá, že v Klokáncích to tak je.

To záleží jak kde, stejně jako u těch dětských domovů.

Zvláštní kapitolou je zdejší pojetí pěstounské péče. Pěstouni se starají o děti, jejichž rodiče nebyli zbaveni rodičovských práv. Měli by udržovat kontakt s biologickou rodinou a usilovat o to, aby se tam dítě mohlo vrátit. Zdejší pěstouni ale považují za samozřejmé, že dítě u nich zůstane navždy. Podařilo se vám dostat do zákona pojem pěstouni na přechodnou dobu. Už nějaké máme?

Asi pět nebo šest rodin. Tito pěstouni mají prohloubenou přípravu náhradních rodičů v psychologické části. Není lehké dítěti srozumitelně vysvětlit situaci. Není lehké ani to, aby ustáli, že od nich budou děti odcházet. Kraj bude mít zvláštní evidenci pěstounů a pěstounů na přechodnou dobu.

Všichni pěstouni by přece měli být pěstouny na přechodnou dobu?

K tomu by to mělo směřovat a my to k tomu vedeme. Ale nemůžeme krajům diktovat, je to v jejich kompetenci. Máme nějakou představu a diskutujeme o ní. Chceme dojít k souladu.

Pěstounské rodiny jsou ale doménou Marie Vodičkové a Fondu ohrožených dětí. Její pojetí je s tím vaším v příkrém rozporu: Dostat dítě co nejrychleji z biologické rodiny, která má problémy, a svěřit je - navždycky - novým a lepším pěstounským rodičům. Jaký je poměr vašich sil, máte opravdu šanci to změnit?

Paní Vodičková nemůže podle zákona dávat žádné dítě žádným žadatelům, to dělá kraj. Když ví o dítěti a žadatelích, může to nanejvýš ohlásit kraji.

Jenže paní Vodičková používá řadu fint. Třeba fiktivní otcovství. Liberecká sociálka řešila případ šestnáctileté matky, která se před porodem uchýlila do Klokánku. Tam ji přesvědčili, že to nejlepší bude dát dítě jiným rodičům. Aby to šlo rychle, nechala nového otce napsat do rodného listu. Pak si to rozmyslela, ale už to nešlo zvrátit.

Když se někdo snaží hledat skuliny v zákoně, můžeme jít dvěma cestami. Cestou represe a zpřísňování až do extrému. Nebo se můžeme snažit otvírat systém tak, jak by podle nás měl fungovat. To je cesta, kterou se vydáváme. Rozdáváme letáky, děláme semináře, chystáme nové webové stránky, vzděláváme pracovníky, kteří náhradní rodinnou péči dělají.

Další Vodičkové specialitou je zneužití přímé adopce. Ta je v zákoně pro případ, že se dětí ujme někdo, kdo je zná - babička, sousedi, kamarádi rodiny. Fond to ale praktikuje tak, že zájemci si dítě mohou prohlédnout, začít za ním docházet, a mají pak jednodušší cestu k jeho získání.

K takové možnosti se uchylují lidé, kteří nejsou spokojeni s tím, jak v této oblasti pracuje stát. Jsou dva roky v evidenci, a nic se neděje. Budeme po krajích chtít, aby s nimi komunikovali, rozvíjeli jejich dovednosti, bavili se s nimi o náhledu na věc. Když někdo volí přímou adopci jako cestu ke zjednodušení, tak tím obrovsky riskuje.

Odborníci se shodují, že nejdřív je třeba vybrat pro dítě vhodnou rodinu, všechny dobře poznat a pak je teprve seznámit. Jakmile lační rodiče uvidí jakékoliv dítě, zamilují se do něj. Často se pak stává, že až po čase zjistí, že to nefunguje. Fond ohrožených dětí ale pracuje právě s emocemi. Na svých webových stránkách nabízí děti podle fotek, budoucí rodiče si chodí s dítětem pohrát...

Pokud třetí osoba seznámí žadatele s dítětem, porušuje zákon. To může dělat jenom kraj. Ale já se nebudu snažit dělat sociální policii. Když chce někdo vyvíjet nelegální metody, bude na to reagovat tím, že vymyslí ještě chytřejší metody. Víc se vyplatí přesvědčovat kompetentní úředníky a veřejnost o tom, co je a co není dobře.

A nabídka dětí s fotkami na webových stránkách fondu, to není zprostředkování?

To neziskovky mohou dělat, mohou o dětech informovat a hledat jim rodiče. Ale nesmějí je přímo seznámit. Musí zájemce nahlásit krajskému úřadu, který vede děti ve své evidenci.

Takže inzeráty ve stylu pořadu Vemte si mě nejsou nic proti ničemu?

Mohou vyhledávat žadatele. Nesouhlasím s tím, že je vyhledávají takto - zveřejňují fotky dětí - a už delší dobu zvažujeme, zda to neřešit přes ochranu údajů.

Je vám šestadvacet, máte krátce po škole a skoro žádné zkušenosti z praxe. A rozhodujete o tom, jak bude vypadat zdejší ochrana dětí. Jaké to je?

Je to těžké. Beru to jako výzvu. Nikdy bych sama od sebe neusilovala dělat tak zodpovědnou práci, ale takhle se to prostě stalo, shodou různých okolností. Vyměnilo se tu skoro celé oddělení a byla jsem jmenována do funkce. Naštěstí tu funguje vynikající tým odborníků. O to víc se snažím podporovat debatu, nikdy bych si nebrala na zodpovědnost, že tady od stolu něco rozhodnu.

Berou vás staří matadoři z praxe vážně?

To nevím. Právě proto s nimi o všem debatujeme. Když vydáme pokyn, se kterým se praxe neztotožní, nemusejí ho vůbec poslouchat, to pro ně není závazný materiál.

Co vás nejvíc překvapilo, zaskočilo, co bylo nejtěžší?

Nejtěžší bylo to zjištění, jak obrovsky těžké to konkrétní rozhodování může být. V drtivé většině případů vůbec není jasné, jak pomoci rodině. Je sto různých pohledů na věc. Není jasné, kdy dítě nechat v rodině, a kdy ho dát jinam. Hranice není jasná, je to hrozně těžké rozhodování.

Autor: Hana Čápová

Autor: MPSV
Poslední aktualizace: 18.6.2007

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 28.7. 2016 v 12:27.