Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články » Rok 2014 » Červen:

Michaela Marksová: Rozhovor - Matky, do práce (HN)

Slyšet z úst člena vlády Bohuslava Sobotky, že Petr Nečas něco v minulosti dělal docela dobře, není úplně obvyklé. Michaela Marksová ale není tak úplně obvyklá ministryně. V rozhovoru pro HN vysvětluje, proč si myslí, že je třeba zrušit druhý pilíř, který zavedla Nečasova vláda. Ale současně chválí některé kroky i nápady, které prosadil Nečas, když byl ještě ministrem práce a sociálních věcí.

HN: Evropská komise nás zkritizovala, že nepřizpůsobujeme věk pro odchod do důchodu vývoji ve společnosti. Prosadíte, aby se odcházelo třeba až v 70 letech?
To si myslím, že opravdu ne.

HN: Proč ne? Jak by to vlastně podle vás mělo být?
Momentálně nemáme hranici stanovenou vůbec, z propočtů vychází, že v roce 2020 to pro muže bude necelých 64 let. Kde přesně leží hranice, která bude ještě ufinancovatelná a zároveň únosná lidsky, je těžké říct. Já to číslo nevím. Je to jeden z úkolů pro komisi, kterou jsme ustavili a která se reformou penzí zabývá. Proto v ní mimo jiné sedí demografové. Určitě by mělo platit, že hranice nebude pro všechny stejná, jsou náročná povolání, v nichž po šedesátce už nemůžete dělat. A naopak jsou profese, třeba někteří úředníci tady na ministerstvu, kteří by tu mohli být do sedmdesáti.

HN: A co finský model, kde si člověk předem vybere, kdy půjde do důchodu, a pokud zvolí nejzazší termín, stát ho za to posléze odmění vyšším důchodem?
To je přesně varianta, o které má smysl se bavit. A já čekám, že důchodová komise přijde právě s několika variantami a u každé napíše, jaké jsou její silné a slabé stránky. Pak už to bude politické rozhodnutí. Finský model je dobrá myšlenka. Stejně jako snaha motivovat zaměstnavatele i lidi, aby víc využívali třetí pilíř. Děsím se toho, když se podobně závažná rozhodnutí dělají jen podle ideologie, ne podle faktů.

HN: Zrovna debata o druhém pilíři je ale hodně zpolitizovaná, i vámi. Proč je tak důležité jej zrušit?
Tam jde ale přece o to, že byl od počátku špatně nastavený. Navíc se od začátku říkalo, že záměrem je, aby se touto cestou odlehčilo prvnímu, průběžnému pilíři. Jenomže on z něj druhý pilíř vyvedl loni 212 milionů korun a letos by to mohlo být až 700 milionů.

HN: Ty peníze ale nekončí někde v černé díře. Lidé, co se do druhého pilíře přihlásili, je jen využijí ve stáří.
Dobře, ale náš systém je přece založený primárně na průběžném financování, na solidárnosti. A ty peníze tam pak aktuálně chybí.

HN: Těch pár set milionů stabilitu průběžného systému nijak neohrozí.
Ano, tím, že se do druhého pilíře přihlásilo tak málo lidí, není to nakonec taková rána. To ale nikdo nevěděl.

HN: Zvedly se některé daně, příjmy státu jinde stouply, to by se dalo ustát.
Mně zkrátka vadí, že oslabuje průběžný pilíř. A druhá věc je, že by na tom vydělali hlavně mladší, zdraví, lépe vydělávající lidé, kteří před sebou mají perspektivu. Navíc u fondů je riziko, že mohou zkrachovat.

HN: Tím není fér strašit. I kdyby se to stalo, klienti by o peníze nepřišli, fondy musí být pojištěné, na celý systém dohlíží ČNB...
Já tam ale nevidím nic, co by pomohlo celému důchodovému systému. Naopak.

HN: Vy zase rušením nepomáháte stabilitě právního prostředí. Lidé podepsali smlouvy podle platných zákonů, fondy rozjely byznys. Že jste to říkali před volbami, nehraje roli, také mohl vyhrát někdo jiný.
To určitě mohl. Asi se budu opakovat, ale druhý pilíř vznikl podle mě hodně ideologicky, není dobře nastavený. Na tom se shodují kritici ze všech stran. Navíc bych řekla, že tím, kdo na tom mohl ve finále nejvíc vydělat, byly penzijní společnosti, že to byl vlastně takový tunel. Malý zájem lidí tomu všemu ale zabránil. Problém je i to, že průběžný systém má velký deficit, protože se v minulosti snižovalo sociální pojištění a zaváděly se stropy pro vysoko příjmové skupiny. Dnes tam chybí asi 50 miliard korun.

HN: Na to se dá namítnout, že se tak dělo i kvůli tomu, aby se snížilo zdanění práce v Česku. A to manko nevzniklo jen kvůli stropům, ale i kvůli ekonomické krizi a nezaměstnanosti.
Ano, stoupla nezaměstnanost, to hraje také roli. Je ale relevantní se dnes bavit o tom, jak tam peníze vrátit. Důchodová komise promýšlí, že by se to mělo dát do původního stavu. A také se řeší, co s třetím pilířem.

HN: Takže je ve hře zvyšování sociálního pojištění?
Nepochybně to ve hře je. Asi takhle: úvahy vrátit to do stavu před zásahy Miroslava Kalouska jsou podle mě nezbytné. Ale nerada bych předjímala, s čím přijde komise. Ta by měla do podzimu rozhodnout o tom, jak přesně zrušit druhý pilíř, což má nastat od ledna 2016. Další změny by přišly v roce 2017.

HN: A jak chcete měnit třetí pilíř, penzijní připojištění?
Jednak se dá mluvit o motivaci firem, aby lidem na pojištění přispívaly, jednak o motivaci lidí samotných a jejich osvětě. Aby na to sami mysleli. A je tam ještě jeden problém – lidé připojištění dnes používají jako takové nárazové spoření. Spoří v něm sice pět milionů lidí, ale je otázka, kolik z nich to má opravdu na důchod a kolik z nich si to vybere a koupí si za to auto.

HN: Tohle zrovna řešil druhý pilíř, tam to nešlo vybrat naráz. Budete tedy chtít výsluhovost zavést i u klasických důchodových pojištění?
To je určitě namístě. Já to teď vidím na živnostnících, lidé se ne vždy chovají úplně rozumně. Do důchodového věku došla první generace podnikatelů z kraje 90. let a řada z nich má nejnižší možné důchody, protože sice podnikali, asi se měli dobře, ale zároveň si platili nejnižší možné odvody a nemysleli na stáří. A teď musí vyjít s třemi tisíci měsíčně. První taková odvolání, kdy si stěžovali na částku, kterou jim vyměřila sociální správa, už mám na stole.

HN: O tom se mluví čím dál víc, že s podnikateli, až dojdou do důchodu, budou starosti. Budete jim chtít zvýšit odvody?
To je v podstatě jediná cesta, nic jiného než zvýšení minimální sazby není. Samotný výběr probíhá dobře, sociální správa má výtěžnost téměř 100 procent. Zároveň je ale otázka, jestli to lze zvýšit všem kategoriím OSVČ. Nedávno jsem byla na jedné diskusi v Litvínově a tam radili nezaměstnaným, jak si zřídit živnostenský list a zkusit podnikat. Zvýšit odvody takovým lidem by bylo likvidační. Pak je namístě osvěta, jde tady o svého druhu finanční gramotnost. Řada lidí si neuvědomuje, jaké to může mít následky.

HN: Kdy toto zavedete? Kdy si začnou živnostníci a podnikatelé povinně platit víc na důchod?
Ono by bylo hezké, aby to bylo uvedeno v život co nejdřív, stihnout se to dá. Na druhou stranu je otázka, jestli by nebylo lepší počkat a udělat všechny ty změny důchodů najednou. Je to ale obrovský problém, ve srovnání s okolními státy máme velký počet živnostníků v produktivním věku – zatímco u nás to je kolem 37 procent z celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva, třeba v Německu jen asi patnáct procent.

HN: Brusel Česko zkritizoval nejen za složité daně a problematický penzijní systém, ale i za nedostatek míst ve školkách. To souvisí se zkrácenými úvazky. Už víte, jak zařídíte, aby je firmy rodičům víc nabízely? Politici o tom rádi mluví, ale nic se neděje...
Paradoxní je, že nejdál, kam to kdy došlo, bylo za Petra Nečase, když dělal ministra práce. Tehdy se navrhlo, že by zkrácené úvazky byly daňově zvýhodněné pro firmy. Ale zarazilo to ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem, které nechtělo žádné výjimky.

HN: A co vy s tím?
Jsou dva typy úvah, kterými se zabýváme – jednak daňové úlevy, jednak slevy na sociálním pojištění. Musíme si ale udělat analýzu, jaký by byl dopad na rozpočet. Do konce roku bychom měli mít podklady hotové, aby to mohlo během roku 2015, případně od ledna 2016 platit.

HN: Takže pro letošek matkám a otcům nic neslíbíte?
První věc, která rodičům pomůže, bude dětská skupina. Zákon je teď ve druhém čtení, sbírají se pozměňovací návrhy. Doufám, že to nakonec projde v nějaké rozumné verzi. Stále počítáme s tím, že by zákon začal platit od září 2014. Potom budou následovat úvazky jako další krok. Chci oprášit ten návrh, který vznikl ještě za Nečase.

HN: To je sympaticky neideologické.
Já to rozlišuju a nemyslím si, že všechno, co vzniklo dřív, bylo špatné. Jinak bych se spíš přikláněla k variantě podporovat zkrácené úvazky daňovými úlevami, protože už mě analytici varovali, že motivace formou slev na sociálním pojištění by důchodový systém mohla zase oslabit, což nikdo nechce.

HN: Neměla by nějakých změn doznat i rodičovská dovolená? Když je matka s dítětem doma čtyři roky, sama se vylučuje z pracovního trhu.
No... Je to vlastně skrytá nezaměstnanost. Je to politicky velmi citlivá věc. Myslím si, že principiálně je ten systém velmi dobrý. Hlavně flexibilita, kdy máte jednotnou sumu a vyberete si, jak ji vyčerpáte. První věc, kterou bych ráda udělala, je, že bych zohlednila jeden rok – teď si můžete vybrat rodičovskou dovolenou jen na dva, tři nebo čtyři roky.

HN: Že by se dalo jít na rodičovskou dovolenou jen na jeden rok?
Ano, taková varianta dnes na výběr není a pro část lidí by to jistě bylo zajímavé. Samozřejmě stejně jako u dvouleté rodičovské by to muselo být omezené nějakým minimálním příjmem, aby se nestalo, že se do toho přihlásí rodiny, které rychle vyčerpají těch v součtu více než 200 tisíc, ale pak budou na sociálních dávkách. A velice polemický je ten čtvrtý rok.

HN: Člověk po čtyřech letech doma je na trhu práce ve velké nevýhodě. Tak to myslíte?
Je to tak. Absolvovala jsem spoustu seminářů a debat v mateřských centrech, kde si maminky stěžovaly, jak je firmy nechtějí brát zpátky, ale zároveň všechny lpěly na třech letech s dítětem doma. A já se jim snažila vysvětlit, že to je buď, anebo. Že buď ztratíte na rodičovské s prací kontakt, anebo se musíte i na ní snažit. Na to, zkrátit rodičovskou na méně než tři roky, nejsme ještě připraveni. Rozumné by ale bylo posunout délku a dát na výběr mezi jedním a třemi roky. A samozřejmě nechat sumu, kterou vám stát během té doby vyplatí. Problém se čtvrtým rokem je ještě v tom, že pak vás už ani nechrání zákoník práce, zaměstnavatel je povinen vám držet místo jen tři roky.

HN: Ministr zemědělství Marian Jurečka přišel s návrhem, že by trhu práce pomohlo, kdyby lidé, kteří přejdou do důchodového věku, automaticky přešli na pracovní smlouvy na dobu určitou. Co vy jako sociální demokratka na to?
Tlak na to, že by bylo dobré nějak řešit problém s neustále přesluhujícími důchodci, jsem už zaznamenala nejen od něj. Bylo by namístě se tím začít zabývat.

HN: Překvapuje mě, že jste pro.
Rozumím argumentům, proč by se to mělo změnit.

HN: Zároveň ale vláda aktivní seniory podporuje a vrací jim slevu na dani. To je zvláštní.
Pracujícím důchodcům vyjdeme na jedné straně vstříc, podpoříme je. Jenže se stává, že lidé, kteří už pobírají důchod a přesluhují, sedí na místě, které by mohl dostat třeba nějaký absolvent. Je třeba v tom najít balanc.

Mgr. Michaela Marksová-Tominová
Narodila se 20. března 1969 v Praze, vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Pochází z disidentské rodiny, její matka Zdena Tominová byla mluvčí Charty 77. Má dvě dcery, její manžel je náměstkem vicepremiéra pro vědu a výzkum Pavla Bělobrádka. V 90. letech pracovala jako redaktorka ženského časopisu, pak byla tiskovou mluvčí nevládní organizace Gender Studies, která prosazuje rovná práva žen a mužů. V roce 2006 se dostala za ČSSD do zastupitelstva Prahy 2, kde je dodnes, ze stejné organizace je i Jiří Dienstbier. V letech 2010 až 2012 byla místostarostkou. V minulosti také pracovala na ministerstvu práce a na ministerstvu školství.

Genderově narovnané ministerstvo
Michaela Marksová-Tominová je v malém světě české politiky známá jako zarytá obhájkyně rovných příležitostí a ženské emancipace. To, že se stala členkou vlády, už je patrné i z kroků ministerstva práce. Resort si pod jejím vedením najal experty ze Sociologického ústavu Akademie věd, aby mu udělali analýzu takzvaného diversity managementu. „Řekne nám to, kolik máme mužů a kolik žen, kolik zdravotně postižených, na jakých pozicích, jaké mají platy. Je tady teď 780 zaměstnanců,“ chlubí se ministryně, která byla řadu let tváří nevládní organizace Gender Studies. „Přiznáváme se tak, že chceme být zaměstnavatel, který tohle vnímá a sleduje,“ dodává. Sama ale tuší, že to mluví hlavně o ní a jejích nejbližších spolupracovnících, třeba z hnutí nadšených mladých socialistů sdružených v klubu Idealisté.cz. Pro moderní levici, mezi niž se Marksová třeba s Jiřím Dienstbierem či Bohuslavem Sobotkou řadí, jsou otázky jako kvóty na zastoupení žen v manažerských pozicích velkých firem samozřejmé. Prý vyvažují fakt, že společnost nefunguje ideálně a znemožňuje ženám se na vyšší místa prodrat.

Zdroj: Hospodářské noviny

Autor: tiskové oddělení
Poslední aktualizace: 6.6.2014

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 28.7. 2016 v 14:20.