Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Ministerstvo práce a sociálních věcí » Média a veřejnost » Napsali o nás » Ostatní články » Rok 2013 » Srpen:

Omezení valorizace důchodů je nemravné (Právo)

„Jestli se mě ptáte jako člověka, tak považuji to, co se stalo, do jisté míry za nemravné. Pokud se mě ptáte jako ministra práce a sociálních věcí, je zákon, jsou nastavena pravidla,“ řekl ministr Koníček k současnému nastavení valorizace důchodů.

Ministr práce a sociálních věcí František Koníček řekl Právu:

Váš hlasitý nástup do funkce jako by předjímal, že tu budete delší dobu, i když se o důvěře vládě ještě nehlasovalo. Na jak dlouho odhadujete své angažmá?
Nechci spekulovat, ale při nástupu do úřadu máte v dané situaci pouze dvě řešení. To jedno je, že si to nastavíte tak, že tady budete dva nebo tři měsíce, a v tom případě můžete dělat jen běžnou agendu. Nebo si to nastavíte tak teoreticky na deset dvanáct měsíců, a potom jestli chcete, nebo nechcete, musíte vstoupit do systému. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude, jsem zvolil druhou variantu, a to z toho důvodu, že je tady celá řada velmi obtížných systémových problémů. Pokud bych je odkládal na svého nástupce a ten na dalšího, čekalo by se na politickou vládu v červnu 2014, tak se obávám, že by stav nebyl udržitelný. Došlo by k problémům v kritických systémech, například ve výplatách dávek.

Jak dlouho byste byl ochoten ministrovat bez důvěry?
To není o ochotě, je to o tom, že do té doby, než pan prezident zvolí jiné řešení, musí exekutiva fungovat. V případě, že to bude v demisi, domnívám se, že pan prezident bude konat, protože pro vládu, parlament ani pro občany není rozumné, aby resorty dlouhodobě spravovala vláda v demisi. Neprosadí téměř nic, očekávání nemohou být žádná a státní správa a resorty, tento zvlášť, jsou poměrně ve velmi složitém stavu.

S nefunkčními informačními systémy na výplatu dávek chtěla pohnout i vaše předchůdkyně Ludmila Müllerová. Nešlo navázat na její práci? Musel jste k tomu přistoupit razantně a vyměnit pět manažerů?
Nevím, jací to byli manažeři, podle mě to byli střední a vyšší státní úředníci. Já musím zhodnotit výsledky a stav, ve kterém se úřad nacházel. Ten nevznikl sám od sebe, ale něčí činností nebo nečinností. A i když finální odpovědnost nese vždycky ministr, tak základní odpovědnost mají šéfové sekcí a šéfové odborů. Pokud ten výsledek je špatný, a to je ještě poměrně velmi slušný výrok, nemůžete udělat nic jiného, než že do pozic, které potřebujete pro úzkou spolupráci, dáte lidi, kteří mění přístupy, kteří jsou schopni situaci řešit. Vím, o čem mluvím, ta situace se měla řešit před rokem nebo rokem a půl, a pokud po tu dobu se nic zásadního nestalo a dostalo se to do kritického stavu, je výsledek špatný.

Takže podle vás by to ministryně daleko nedotáhla?
Paní ministryni znám, vážím si jí, v sociálních agendách budeme pokračovat. Ministryně neměla prostor k řešení zásadních systémových záležitostí, zatímco já ano. Nejsem politický ministr, běžně řeším problém tam, kde ho řešit musím.

Dřív se důchody valorizovaly o růst inflace a třetinu růstu reálných mezd. Od letoška platí, že se důchod navyšuje jen o třetinu růstu inflace a třetinu růstu mezd. Seniory to pobouřilo a vyžadují zákon, kterým by se rozdíl dorovnal. Podpořil byste ho?
Jestli se mě ptáte jako člověka, tak považuji to, co se stalo, do jisté míry za nemravné. Pokud se mě ptáte jako ministra práce a sociálních věcí, je zákon, jsou nastavena pravidla. Místo 100 procent je tam pouze třetina pro výpočet valorizace. Výsledkem toho bude, že senioři po propočtu valorizace dostanou 60 korun na fixní část a devět korun na část procentuální. Čili 69 korun je veškerá valorizace důchodu. A aby se to dalo změnit, zase na to potřebujete zákon, který musí upravit to, co si exekutiva v minulých letech dohodla, že je pro ni politicky únosné. Je to zkrátka politikum. Jestliže se důchodci zvednou spotřebitelské ceny o pět, osm, deset procent a dostane jen pár desítek korun, není to nejlepší.

Může ale hrát roli, že důchodců je z rizikových skupin nejvíc...
Musím upozornit na jednu věc. Pokud budeme porovnávat sociální situaci jednotlivých skupin populace – bezdětná rodina, rodina s jedním dítětem, se dvěma dětmi, samoživitelka, důchodci – a budeme si dělat indexy kupní síly, je na tom nejhůř rodina s dvěma dětmi. Tam jsou dopady naprosto masivní, zatímco důchodci paradoxně, pokud jde o jejich životní potřeby, vycházejí ze všech těchto skupin jakoby nejlíp. Prostě jsou tu jiné skupiny, jimž se růst spotřebitelských cen, privatizace veřejných služeb, za které se musí platit čím dál víc, promítají do života mnohem hůř.

Jak bude vypadat sKarta za vašeho úřadování, pokud vůbec bude?
Je jich asi milión, takže tu budou, dokud se zlikvidují a sešrotují. Ve Sněmovně je ve třetím čtení senátorský návrh na zrušení a ministerstvo se s tím ztotožnilo. Sněmovna bude konat tak, jak bylo politicky dohodnuto, jak se dohodla i Nečasova vláda, tak bude tento produkt ukončen. Pro nás se otevírá cesta ke konkrétnímu jednání s operátorem, který provádí distribuci dávek. Je to otázka rutinního jednání s Českou spořitelnou a hledání náhradního nosiče a jiného typu průkazu.

Necítíte se při tom jednání s ČS vázán smlouvou, podle níž resort nemá podnikat jakékoli kroky pro zrušení sKaret?
Před Ústavním soudem je žaloba, která se toho týká. Počítám, že soud se vyjádří ve velmi krátké době, tak do 30 dnů. Pokud bude konstatovat, že veřejná moc nemůže nutit jakýmkoliv způsobem soukromě-právní subjekty do uzavření smluvního stavu, potom je ta smlouva automaticky od samého počátku neplatná. Potom nemusím nikomu nic podsouvat ani o to budu jen korektně s generálním ředitelem ČS řešit důsledky toho aktu. Řešení najdeme, není to nepřekonatelná záležitost. Hlavně pak musíme vůči klientům, kterým byla sKarta vydána urychleně, najít řešení, jak tuto kartu nahradit. Ona sloužila jako platební instrument, ale i jako identifikátor pro zdravotně postižené. Musí se řešit souběh s vydáváním průkazů TP, ZTP a ZTP/P.

Tisícům postižených se kvůli změně hodnocení zdravotního stavu snižují příspěvky na péči, a to i o několik tisíc korun měsíčně. Jak to chcete změnit?
Všechny sociální reflexe jsou velmi citlivé. Ať to budete řešit jakkoliv, nikdy nenajdete absolutní balanc, rovnováhu. Žádný takový ideální systém neexistuje. To, co se stalo v rámci sociální reformy, nechci komentovat, tak to prostě je a tak to platí. Opustil se systém posuzování diagnózy, kde bylo příliš mnoho kritérií a byl příliš složitý a byl to zásadní argument. Dnes je to jednodušší, má to nějakých deset úkonů, musíte posuzovat, nakolik se člověk dokáže postarat sám o sebe. Nicméně se skutečně stalo, že při aplikaci docházelo k posunu mezi stupni závislosti. Ale když se na to podíváme statisticky, paradoxně co do počtu roste stupeň 3 a 4, tedy stupně větší závislosti s vyšší dávkou, a poklesly stupně 1 a 2 s nižší dávkou. Statisticky to tak je. Ten problém je individuální. V momentě, kdy někdo má ten posun z trojky do dvojky nebo z dvojky do jedničky, nese to pochopitelně ten dotyčný útrpně.

Co s nimi?
U nezvratných stavů, nikomu například nenaroste noha, kdy se dlouhodobě nedá očekávat zlepšení soběstačnosti, máme v zákoně opravné prostředky – posuzování, přezkoumávání, správní řízení nebo podnět ministerstvu. Je třeba je využívat, protože posouzení může být nesprávné.

Nicméně i soudy se vyjádřily, že nelze snížit příspěvek na péči, když se člověku zdravotní stav nezlepšil. Chcete ten systém nějak změnit?
Řeknu upřímně, že to jako realistické nevidím. To je zase diskuse s mnoha asociacemi, novela zákona, kterou musíte prosadit ve vládě. A když mi to nevezme Sněmovna ani do prvního čtení, tak já už tady na ministerstvu nebudu. Musím zvážit, co zmůže politická vláda, která po mně přijde. Já to netuším. Můžu spravit to, co dneska nefunguje tak, jak to napsal zákon, ale nemám šanci měnit sociální legislativu, která je z velké části i politická.

Jaký je váš názor na reformu náhradní péče o děti?
Tak to je ještě citlivější problém. Myslím si, že v době, kdy byla institucionální péče převažujícím způsobem péče o děti, byla asi dobrá. Moderní metody v Evropě se dostaly dál a je potřeba vidět, že se musí dostat do harmonie ústavní péče s náhradní péčí rodinnou, kde se dítě formuje lépe než například v kojeňáku. Měla by být dána možnost pěstounům, pokud pro to mají kvalifikaci a vztah k dětem. V náhradní rodinné péči je přes 12 tisíc dětí, jenom od ledna do května jich přibylo 650. Máme pěstounské rodiny na přechodnou dobu, je jich asi 86, a do konce roku má přibýt další stovka. Vypadá to, že ten systém funguje. Vždycky to chce ale odstup. Nelze říkat pět nebo šest měsíců po začátku účinnosti zákona, že je to špatně nebo dobře. Musíme se podívat i na to dítě, jaký prospěch z toho má.

Chcete posílit úřady práce pracovníky z ministerstva. Jenže ony mají problém hlavně kvůli nefunkčním systémům – nestačilo by ty systémy vyměnit? Vzhledem k tomu, že na ně neproběhlo výběrové řízení, zdá se to jako snadný administrativní krok.
Ten problém je nesmírně složitý, proti tomu je výměna pěti manažerů legrace. Tady se dostáváme po právní stránce na velmi složitou půdu. Máme tu rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), že prováděcí smlouva byla uzavřena nezákonným způsobem. Její meritorní část platí přesto, že na základě podnětu, který říká, že je třeba prozkoumat aktivní legitimaci jednoho z účastníků, byla věc vrácena do prvoinstančního řízení. Jako uživatelé dodávaných služeb nemůžeme ze zákona, aniž se dopustíme trestného činu, tyto služby užívat. Nemůžeme mít ani žádné náhradní řešení, protože aplikace byly vlastně v pěti dávkových systémech postaveny na úplně jiné platformě, než se užívaly do té doby.

A posílením z řad úředníků doufáte, že se alespoň zajistí plynulý chod výplaty dávek?
Výplata dávek může fungovat pouze tehdy, bude-li existovat funkční a legální aplikace. Nejdřív si musíme nastolit otázku, na jakých aplikacích a systémech lidi můžou vůbec zákonně pracovat. Funkčnost systému se nijak výrazně nezlepší, protože agendy jsou postaveny ne na robustní, stabilní platformě, ale na platformě, která má problémy s funkcionalitou, s převedením, výměnou dat do jednoho datového centra atd. Čili tři čtyři roky bude přechodné období, kdy je třeba výplatu dávek řešit zákonným způsobem.

Co mají ty posily za úkol?
Lidé na úřadech práce dnes stačí už jen pasivně vyplácet a zpracovávat dávky v nějakých rozumných lhůtách, ale úplně byla opomenuta základní funkce, kterou úřady práce vždycky měly, a to je aktivní politika nezaměstnanosti. Na to už nejsou kapacity a síly. Těch 700 lidí, o kterých se bavíme, je teď určeno k tomu, aby se rozstrkali do všech kontaktních míst podle strukturálně postižených oblastí a byli schopni se vrátit k původnímu poslání úřadu práce. Musí také pomáhat jako mediátor mezi trhem, který je dnes velmi deformovaný, a zaměstnavatelem.

Zdroj: Právo

Autor: tiskové oddělení
Poslední aktualizace: 1.8.2013

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 3.12. 2016 v 16:34.