Registrace, poskytování sociálních služeb
Obsah:
- Novela zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů - nové podmínky registrace
- Jaký je postup při změnách v registraci a aktualizaci údajů v Registru poskytovatelů sociálních služeb?
- Registrace sociální služby „tísňová péče“
- Je možné poskytovat sociální služby občanskými sdruženími?
- Jaké jsou možnosti poskytování sociálních služeb pro seniory na živnostenský list?
- Je možné poskytovat sociální služby zahraničními subjekty a poskytovat sociální služby pouze pro cizince?
- Jak zrušit sociální službu, mám-li rozhodnutí, ale provozovat jsem ji nezačal?
Novela zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů - nové podmínky registrace
- Požadavek doložení bezúhonnosti všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby a právnických osob, které budou poskytovat sociální služby.
- Sdělení čísla platebního účtu v žádosti o registraci, je-li žadatelem fyzická i právnická osoba.
Jaký je postup při změnách v registraci a aktualizaci údajů v Registru poskytovatelů sociálních služeb?
Problematiku přesně upravuje zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Poskytovatel má zákonem stanovenou povinnost „do 15 dnů písemně oznámit registrujícímu orgánu všechny změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o registraci“ (§ 82 odst. 1 zákona). Registrujícím orgánem je krajský úřad příslušný podle sídla právnické nebo bydliště fyzické osoby.
Rozšíření služby lze realizovat až po vydání rozhodnutí o registraci sociální služby na základě žádosti poskytovatele. V případě, poskytujete-li služby v jiném rozsahu, než jaký máte stanoven v rozhodnutí o registraci, dopouštíte se správního deliktu (podle § 107, odst. 2, písm. a), s možným udělením pokuty do 20.000,-Kč (§ 107, odst. 5, písm. b).
Pokud poskytovatel poskytuje jiné služby, na které se vztahuje povinnost registrace podle zákona (§ 37-70), dopouští se správního deliktu (podle § 107, odst.1, s možným udělením pokuty do 250.000,-Kč (§ 107, odst.4, písm. d).
Veškeré administrativní záležitosti je nutné řešit a konzultovat přímo s registrujícím orgánem, který Vám případně může sdělit další podrobnosti nebo si vyžádat doložení dalších dokladů.
Registrace sociální služby „tísňová péče“
Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) a prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“).
Poskytování sociální služby „tísňová péče“ podle § 7 prováděcí vyhlášky spočívá zejména v zajištění:
- poskytování nepřetržité distanční hlasové a elektronické komunikace,
- v případě akutního ohrožení života nebo zdraví zprostředkování zákroku zdravotnické záchranné služby, policie nebo hasičů,
Poskytování základního sociálního poradenství je ze zákona o sociálních službách součástí každé sociální služby a nelze jím nahradit žádnou ze zákonem daných základních činností. V tomto případě poradenstvím nelze nahradit poskytování nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové situaci.
Povinností poskytovatele je zajistit resp. nabídnout uživatelům vždy všechny základní činnosti vyjmenované pro danou službu zákonem o sociálních službách. Nelze při poskytování sociální služby jakoukoli ze základních činností z nabídky vynechat. To ovšem na druhé straně neznamená žádnou povinnost uživatelů tyto činnosti také odebírat.
Dobrovolnictví uživatelů, volnočasové aktivity ani společná setkávání nejsou zprostředkováním kontaktů se společenským prostředím ve smyslu § 41 zákona o sociálních službách a § 7 prováděcí vyhlášky.
Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí podle ustanovení § 7 prováděcí vyhlášky znamená pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů. Nejedná se ani o úklid domácností ani donášku obědů, které si klient může zajistit prostřednictvím sociální služby (§ 40 zákona o sociálních službách „pečovatelská služba“), případně jinou, místně dostupnou komerční službou.
Výši úhrad si stanovuje poskytovatel v rámci uzavřené smlouvy s uživatele, výše úhrady se však podle ustanovení § 7 odst. 2 prováděcí vyhlášky maximálně rovná skutečným nákladům na provoz technických komunikačních prostředků. V tomto směru Vám zákon o sociálních službách ani prováděcí vyhláška nebrání stanovit úhrady nižší. Při žádosti o registraci poskytovatele sociálních služeb se musí doložit finanční rozvaha, kde bude zřejmé, jak se zajistí provoz služby v případě, když se od uživatelů bude vybírat nižší úhrada, než jsou skutečné náklady na provoz služby.
Je možné poskytovat sociální služby občanskými sdruženími?
Poskytování sociálních služeb občanskými sdruženími a posouzení situace, kdy Ministerstvo vnitra ČR (dále jen „MV ČR“) svým rozhodnutím žádost o založení občanského sdružení, jako možnost rozšíření kapacity pro poskytování registrované sociální služby zamítne.
Poskytování sociálních služeb občanskými sdruženími registrovanými MV ČR podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 83/1990 Sb.“) je v poslední době velmi často diskutovaným problémem, který vznikl při registrování občanských sdružení (dále jen „o.s.“), jejichž hlavní a jedinou náplní bylo právě poskytování sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).
MV ČR zjistilo, že od roku 2007, kdy nabyl účinnosti zákon o sociálních službách, se registrovalo mnoho o.s., aby mohlo poskytovat sociální služby. V mnoha případech však k registraci došlo v rozporu s ustanovením § 1 odst. 3 písm. b) zákona č. 83/1990 Sb., které uvádí, že tento zákon se nevztahuje na sdružování občanů k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání. Z tohoto důvodu MV ČR přistoupilo ke změně postupu při posuzování nových žádostí o registraci o.s. V případě již takto registrovaných o.s., v rámci žádostí o změny stanov, je mnoho o.s. nuceno změnit svou právní formu, nejčastěji na obecně prospěšné společnosti (dále jen „o.p.s.“), resp. je nuceno prokázat, že poskytování sociálních služeb není jejich hlavní činností a i nadále plní funkci sdružování občanů ve smyslu zákona 83/1990 Sb.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, proč žádost o registraci o.s. byla ze strany MV ČR zamítnuta s doporučením založení o.p.s.
Jaké jsou možnosti poskytování sociálních služeb pro seniory na živnostenský list?
Podle § 3 odst. 3 písm. a), f) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), poskytování sociálních služeb podle zákona o sociálních službách není živností.
Sociální služby tak lze poskytovat pouze na základě registrace poskytovatele sociálních služeb podle zákona o sociálních službách.
Hovoříme-li tedy o sociálních službách, je třeba dodržet podmínky poskytování sociálních služeb podle §§ 78 - 96 zákona o sociálních službách.
Pokud plánujete zahájení jakékoli sociální služby a zejména sociální služby pobytové, je vhodné kontaktovat koordinátora střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb daného kraje a příslušné pracovníky, kteří mají na starost registraci sociálních služeb. Zde je třeba si ověřit, zda a případně jaká kapacita je v daném regionu a pro danou službu potřeba a zda je zahájení poskytování nové sociální služby v souladu se střednědobým plánováním rozvoje sociálních služeb kraje, případně s komunitním plánováním dané obce nebo regionu.
Přímou péči o klienty mohou vykonávat pouze odborní pracovníci: sociální pracovník, pracovník v sociálních službách, případně další odborní pracovníci jako zdravotnický personál, ergoterapeuti, psychologové apod. Požadavky na vzdělání a odbornost jsou obsaženy v § 109 - 116 zákona o sociálních službách.
Personální požadavky na poskytování jednotlivých služeb nejsou v zákoně o sociálních službách taxativně vymezeny, nicméně každý poskytovatel musí při registraci doložit personální zajištění služby a je povinen podle § 88 písm. h) zákona o sociálních službách dodržovat standardy kvality poskytování sociálních služeb, které jsou definovány v příloze č. 2 prováděcí vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Jedná se zejména o standardy č. 5 a č. 9 (individuální plánování průběhu sociální služby a personální a organizační zajištění sociální služby), které jsou v rámci inspekcí kvality poskytování sociální služby hodnoceny jako kritéria „zásadní“.
Na personální zajištění služby je proto nutno pohlížet s ohledem na povinnost poskytovatele zajistit poskytování základních činností podle § 16 vyhlášky (což např. u pobytových sociálních služeb představuje úkony poskytnutí ubytování, podmínek pro zajištění stravy, podpora a pomoc při uplatňování práv apod.), dále pak výše uvedený standard č. 5 a povinnost individuálně plánovat a zajistit zejména naplňování tohoto plánu u každého klienta (standard č. 5. písm. b) „poskytovatel plánuje společně s osobou průběh poskytování sociální služby s ohledem na osobní cíle a možnosti osoby“), včetně zajištění klíčového pracovníka pro každého uživatele (standard č. 5. písm. d)).
Na základě výše uvedeného se doporučuje obrátit na místně příslušný krajský úřad, který je podle zákona o sociálních službách registračním orgánem pro registraci poskytovatelů sociálních služeb (místní příslušnost se řídí sídlem poskytovatele-firmy, nebo adresou poskytovatele-fyzické osoby) a svůj záměr konzultovat přímo s pověřenými pracovníky.
Je možné poskytovat sociální služby zahraničními subjekty a poskytovat sociální služby pouze pro cizince?
Poskytování sociálních služeb poskytovatelem, který má sídlo v zahraničí, je upraveno v § 84 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Podle tohoto ustanovení nemusí mít zahraniční poskytovatel oprávnění k poskytování sociální služby, pokud poskytuje sociální služby na území České republiky dočasně a ojediněle a pokud prokáže, že je státním příslušníkem členského státu Evropské unie (dále jen „EU“) nebo má sídlo v jiném členském státě EU a je držitelem oprávnění k výkonu činnosti podle právních předpisů jiného členského státu EU. Takový poskytovatel může zahájit svou činnost ode dne, kdy příslušnému krajskému úřadu oznámil zahájení činnosti na území České republiky. Při této činnosti je povinen dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb podle § 88 a 89 zákona.
Jestliže Krajský úřad zjistí, že takový poskytovatel pozbyl oprávnění k výkonu činnosti ve státě, kde je usazen, nebo jestliže zjistí závažné porušení povinností uvedených v § 88 a 89 zákona, rozhodne podle § 84 odst. 4 zákona o pozastavení výkonu činnosti na území České republiky.
V případě, že zahraniční poskytovatel z členského státu EU chce poskytovat sociální služby pravidelně a dlouhodobě nebo se jedná o zahraničního poskytovatele z jiného, než členského státu EU musí samozřejmě splnit podmínky registrace podle § 79-82 zákona jako kterýkoli jiný poskytovatel. V opačném případě se dopouští správního deliktu poskytování sociální služby bez oprávnění pro jejich poskytování podle § 107 odst. 1 zákona a může mu být udělena pokuta podle § 107 odst. 5 písm. d) zákona.
Vymezení okruhu osob je jednou z podmínek registrace a je obsaženo v rozhodnutí o registraci.
Jak zrušit sociální službu, mám-li rozhodnutí, ale provozovat jsem ji nezačal?
Pokud poskytovatel nezačne poskytovat službu do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, pak rozhodnutí pozbývá platnosti uplynutím této lhůty. O změně termínu zahájení poskytování lze uvažovat pouze v uvedeném intervalu. Pro posunutí doby začátku poskytování za lhůtu 6 měsíců není opora v zákoně. Pakliže poskytovatel nezahájil do 6 měsíců, ale poskytovat chce a objektivně může, musí po uplynutí lhůty znovu o registraci požádat.
Správního deliktu se podle našeho názoru poskytovatel tím, že nezahájil poskytování v termínu, nedopouští – nelze ho trestat za to, že „neposkytuje v rozsahu“, když neposkytuje vůbec (tj. nedošlo vůbec k zahájení poskytování). Naopak správním deliktem podle tohoto ustanovení by bylo, kdyby sice zahájil, ale v jiném rozsahu.
Poslední aktualizace: 3.8.2012