Personální zajištění, doprovod
Obsah:
- Doprovod uživatelů sociálních služeb k lékaři pracovníky poskytovatele sociálních služeb. Rozsah individuálního doprovodu uživatele k lékaři pracovníkem poskytovatele v rámci základních činností u jednotlivých sociálních služeb.
- Zajištění osobní asistence v průběhu vyučování
- Jaké je zajištění zdravotnického personálu při poskytování sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi?
- Kdo v zařízení může vykonávat klíčového pracovníka?
Doprovod uživatelů sociálních služeb k lékaři pracovníky poskytovatele sociálních služeb. Rozsah individuálního doprovodu uživatele k lékaři pracovníkem poskytovatele v rámci základních činností u jednotlivých sociálních služeb.
Doprovod uživatele sociálních služeb k lékaři pracovníkem poskytovatele je úkonem poskytovaným v rámci základních činností. Vyjmenované druhy sociálních služeb, jsou uvedené ve vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, kde je doprovod k lékaři přímo mezi jednotlivými úkony vyjmenovanými v rámci základní činnosti „zprostředkování kontaktu se společenským prostředím“. I u těch sociálních služeb, kde doprovod k lékaři není přímo uveden v základní činnosti, se jeho poskytování předpokládá v rámci ustanovení, kde se hovoří o pomoci a podpoře při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob. Přitom je vždy nezbytné vycházet z individuálně určených potřeb osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Mezi uživateli sociálních služeb existuje rozdílná míra schopností, kterou je třeba reflektovat při sestavování individuálního plánu.
Jiná situace nastává v případě, kdy uživatel sociální služby je hospitalizován ve zdravotnickém zařízení. V takovém případě je povinností zdravotnického zařízení zajistit veškerou péči o něj, tedy včetně případných doprovodů pacienta na jednotlivá vyšetření, která v průběhu hospitalizace absolvuje.
Zajištění osobní asistence v průběhu vyučování
Vztah mezi osobní asistencí podle § 39 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a pedagogickou asistencí podle školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon).
S přijetím zákona o sociálních službách se osobní asistence stala jednou ze služeb sociální péče podle § 39. Jedná se o terénní službu poskytovanou lidem, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje v přirozeném sociálním prostředí lidí při činnostech, které potřebují.
Osobní asistenci ve smyslu § 39 zákona o sociálních službách, využít například v souvislosti s doprovodem dítěte do nebo ze školy (před počátkem vyučování nebo po jeho skončení), případně k dalším podpůrným činnostem, které vyplývají ze smlouvy mezi zákonnými zástupci dítěte a konkrétním poskytovatelem sociální služby osobní asistence. To, zda se zákonný zástupce rozhodne využít pomoci osobního asistenta i v průběhu doby, kdy dítě v rámci povinné školní docházky pobývá na půdě školy, je pouze na jeho rozhodnutí. Škola na základě doporučení školského poradenského zařízení zřizuje pro děti se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním funkci asistenta pedagoga. Nicméně školský zákon jí toto neukládá jako povinnost, ale pouze jako možnost, která se zakládá na doporučení školského poradenského zařízení (§ 16, odst. 9 školského zákona).
Hlavní činnosti asistenta pedagoga upravuje vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných v § 7, kde se přímo uvádí, že asistent pedagoga pomáhá žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomáhá pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomáhá při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází.
Tento dotaz byl konzultován s MŠMT. Vzhledem k rostoucímu počtu požadavků na zřízení funkce asistenta pedagoga, se resort MŠMT potýká s nedostatkem finančních prostředků na zajištění této funkce v plném rozsahu. Mnohé školy tak přistupují právě ke kroku, kdy nabízí rodičům dítěte, aby poměrnou část úvazku asistenta pedagoga hradili samy právě z příspěvku na péči, tedy ze systému sociálních služeb. Některé školy dokonce umožňují osobním asistentům dítěte, aby mohli po dobu vyučování být přítomni a plnit tak funkci, kterou jinak na půdě školy vykonává asistent pedagoga (viz § 8, odst. 7 vyhlášky č. 73/2005 Sb.). Nicméně toto rozhodnutí je pouze na zvážení rodičů, škola je k tomuto kroku nemůže nijak nutit.
Za resort MPSV je sdělení takové, že na půdě školy v rámci povinné školní docházky by asistenci dítěti se zdravotním postižením měl poskytovat asistent pedagoga, jehož funkce by měla být plně financována z prostředků MŠMT.
Jaké je zajištění zdravotnického personálu při poskytování sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi?
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, pojem „zdravotnický personál“ neužívá. Definice této služby v § 65 neobsahuje žádné činnosti, k jejichž výkonu by bylo potřeba zdravotníků. Uvedený zákon vychází z názoru, že uživatel sociální služby žije normální, přirozený život, pouze v některých oblastech se mu poskytuje potřebná, individuálně dojednaná pomoc.
Pokud je tedy v rodině, které je poskytována pomoc podle § 65 cit. zákona, potřeba zdravotnická pomoc, rodina vyhledá lékaře stejně, jako kdyby poskytování služby nebylo. Nic ovšem nebrání poskytnutí pomoci ve smyslu zdravotní osvěty, rad, učení potřebným dovednostem příp. i doprovázení k lékaři, pokud si to málo kompetentní rodina přeje. I v tomto případě však samozřejmě půjde o vztah lékař – pacient, resp. zákonný zástupce dětského pacienta.
Kdo v zařízení může vykonávat klíčového pracovníka?
Klíčového pracovníka může vykonávat, kterýkoliv pracovník, který je s klienty v přímém kontaktu, záleží na dohodě mezi pracovníky, na metodice pro individuální plánování ve službě. Není však obvyklé, aby tuto roli zastával střední zdravotnický personál, jelikož jeho vzdělání a náplň jeho práce je zaměřená na zdravotní péči. Je proto efektivní, aby tuto roli vykonávali pracovníci v sociálních službách, kteří lépe zvládají vedení individuální plánu nikoliv jako plánu ošetřovatelského.
Počet klientů na jednoho klíčového pracovníka by měl být takový, aby klientovi zajistil individuální přístup, náležitou pozornost a péči. Například v pobytových službách se osvědčuje počet 4 až 6 klientů na jednoho klíčového pracovníka, v jiných službách to však je jiné, vždy záleží na druhu služby a potřebách cílové skupiny.
Poslední aktualizace: 3.8.2012