Reforma systému péče o ohrožené děti a Právo na dětství
Systém péče o ohrožené děti v České republice stojí na prahu velké reformy. O její potřebě není třeba diskutovat. Jde o systém, který se vyznačuje značnou resortní roztříštěností, velkým množstvím aktérů, nejasnými pravidly a různorodými finančními zdroji a toky. Vládne v něm celá řada stereotypů, zažitých postupů a předsudků. Je předmětem kritiky odborné i laické veřejnosti, a to jak na domácí, tak i na mezinárodní úrovni. Přitom je jen málo tolik citlivých oblastí, jako je péče o děti.
Je zřejmé, že reforma bude představovat dlouhodobý proces, jehož výsledky se dostaví až po několika letech. Zřetelně zde proto vyvstává potřeba národní strategie na vládní úrovni. V současné době existuje řada podkladů, z nichž může národní strategie vycházet. Máme k dispozici množství výzkumů a analýz popisujících současný stav systému. Máme k dispozici poznatky z praxe, mnohdy značně alarmující až tragické. Na druhou stranu existuje i řada příkladů dobré praxe. Pokud jde o základní principy, může se národní strategie opřít o zásady ochrany práv dětí vyplývající z mezinárodních závazků České republiky, rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, nálezů českého Ústavního soudu, aktuálního stanoviska Nejvyššího soudu k otázce nařizování ústavní výchovy ze socioekonomických a bytových důvodů atd. Jako velmi konkrétní podklady lze využít návrh novely zákona o sociálněprávní ochraně dětí s předpokládanou účinností od 1. ledna 2012 či návrh nového občanského zákoníku, který má vstoupit v účinnost o rok později a který na dlouhá léta dopředu určí podobu rodinného práva v naší zemi. A můžeme vycházet i ze zkušeností s implementací prvního reformního dokumentu přijatého na vládní úrovni, kterým je Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009–2011, i když jeho dosah i časový horizont je poměrně omezen.
Novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí
Cílem novely zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která by se měla stát prvním významným reformním počinem, je nastavení podmínek pro vytvoření sítě služeb pro práci v rodinách, stanovení závazných postupů pro činnost orgánů sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD) a dalších účastníků systému. V souladu s programovým prohlášením vlády novela řeší rovněž rozvoj náhradní rodinné péče, zvýšení podpory pěstounské péče, hmotné zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu, změnu způsobu příprav pěstounů a vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny. Průřezovým tématem je zavedení standardů kvality práce a nastavení minimálních rámců činnosti pro všechny subjekty v systému. Předpokládaná účinnost novely je od 1. ledna 2012.
Základní výstup: jednotící právní norma
Novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí reaguje na okamžitou potřebu systémových změn. Připravovaná Národní strategie péče o ohrožené děti by se oproti tomu měla stát koncepčním dokumentem se střednědobým až dlouhodobým horizontem. V jejím rámci by měla být na národní úrovni nalezena shoda na definici zájmu dítěte, základních principech práce s dětmi a rodinami a na postupech, které povedou k zabezpečení ochrany práv dítěte. Mezi základní cíle bude nepochybně patřit sjednocení systému, překonání resortní roztříštěnosti, přenesení těžiště práce do prevence a podpůrných služeb a vytvoření systému efektivních a navazujících služeb, účinně a kompetentně reagujících na potřeby nejvíce ohrožených skupin. Součástí nezbytných změn bude i přesměrování zdrojů, personálních, finančních i materiálních. Na Národní strategii by měl navázat Národní akční plán pro období 2012–2015, který bude blíže specifikovat jednotlivé aktivity a zároveň i měřitelné výstupy. Základním výstupem Národní strategie by se měla stát jednotící právní norma, která obsáhne celý systém péče o ohrožené děti. Pro implementaci tohoto „zákona o dítěti“ bude nutné stanovit samostatnou strategii.
Národní iniciativa Právo na dětství
Cestu ke kvalitnímu a funkčnímu systému je nutno nastoupit okamžitě. Národní strategie, akční plány, novely zákonů či nové zákony budou představovat na této cestě velmi významné milníky. Zároveň musí probíhat kontinuální proces vzdělávacích a tréninkových aktivit a také neustálého zvyšování obecného povědomí veřejnosti o problematice sociálněprávní ochrany dětí. Je symbolické, že řada významných aktivit bude zahájena v „roce Úmluvy“, v roce, kdy si připomínáme 20. výročí chvíle, kdy se naše země připojila k Úmluvě o právech dítěte. Jednou z těchto aktivit je národní iniciativa Právo na dětství, jejímž cílem je zahájení veřejné debaty o tématu péče o ohrožené děti v České republice a zapojení co nejširší veřejnosti do ochrany práv dětí. Název této iniciativy vystihuje několik skutečností:
- Děti mají právo na ochranu před událostmi, které negativně ovlivňují jejich dětství, resp. na jejichž základě se stávají předčasně dospělými.
- Povinnost zajistit toto právo má stát.
- Stát deklaruje, že si je této povinnosti vědom a bude ji realizovat, mj. tím, že provede reformu systému péče o ohrožené děti a zabezpečí dětem „právo na dětství“.
- Stát má zároveň povinnost podporovat rodiny s dětmi, a to zejména tehdy, když se dostávají do obtížné životní situace. Rodina je nenahraditelným místem pro dítě a jeho rozvoj.
Nová podoba systému péče o ohrožené děti

PhDr. Miloslav Macela
ředitel odboru rodiny a dávkových systémů MPSV
Poslední aktualizace: 21.3.2011
Systém péče o ohrožené děti v České republice stojí na prahu velké reformy. O její potřebě není třeba diskutovat. Jde o systém, který se vyznačuje značnou resortní roztříštěností, velkým množstvím aktérů, nejasnými pravidly a různorodými finančními zdroji a toky. Vládne v něm celá řada stereotypů, zažitých postupů a předsudků. Je předmětem kritiky odborné i laické veřejnosti, a to jak na domácí, tak i na mezinárodní úrovni. Přitom je jen málo tolik citlivých oblastí, jako je péče o děti.